Pohlaví děťátka si tajíme do porodu, jste na tom stejně?

@partyzanka91 Já patřím k těm, co si pohlaví mimina říct nenechali, sice jsem tak na 90% byla o holce přesvědčená, ale to byl jen můj pocit 🙂. Při ultrazvuku nebyl problém, vždycky se ptali, jestli to chci vědět nebo ne, moje přání respektovali a nikde se tomu nedivili, i když je dneska trend spíš vědět. Nakonec to ta holka byla, mám z ní radost, ale stejně šťastná bych byla i kdyby to byl kluk.
A co se výbavičky týče, nemám ráda rozdělování na klukovskou a holčičí, takže jsem všechno pořizovala v neutrálních barvách (bílá, béžová, žlutá, zelená).

Tak přidávám svoji zkušenost. Předem nutno uvést, že obdivuju Vás všechny, které vydržíte si to nenechat říct. I když jsem k tomu sama neměla daleko - ale pořád jsem tušila opačné pohlaví, než které se nám nakonec narodilo 🙂 Je fakt, že mám hodně kamarádek, které si to až do porodu říct nenechali a pak taky hodně kamarádek, které to věděli, ale neříkali.
My jsme to nakonec vzali takovou kombinací obojího 🙂
Já jsem byla rozhodnutá, že pohlaví vědět chci, ale nechci ho říkat ostatním, ale věděla jsem, že jakmile to vědět budu, tak že se prokecnu. Takže jsem vymyslela takovou "strategii" - všem jsme říkali, že to vědět nechceme, a taky že si to nenecháme říct. Nutno podotknout, že všichni podle babských rad tipovali, že čekáme kluka - skromně musím uznat, že mě těhotentsví opravdu slušelo, zhubla jsem (i když mě nebývalo špatně a nezvracela jsem), zvětšovalo se jen bříško do špičky a já sama jsem si byla jistá, že čekáme kluka 🙂 Poprvé se nám pohlaví mělo ukázat na UZ ve 20tt. To jsme šli k MUDr., vyzbrojeni neprůhlednou obálkou a dvěma papíry s nápisem "Hurá, jsem kluk/holčička" 🙂 Sice si MUDr. ťukal na čelo, ale dostal instrukce - do obálky zalepit to pohlaví, které čekáme. Byla jsem si totiž jista, že kdybych to věděla, tak to prokecnu, nebo to na mě lidi poznají a budou to ze mě tahat. Takže sestřička byla sice zmatená, nicméně my jsme odcházeli s ordinace s tajemnou zalepenou obálkou a popisem na papíře - genitálie normální 🙂 Samozřejmě se lidi hned ptali, co čekáme a já popravdě mohla říct, že to nevíme. Každý se vyptával a vyptával - někdo věřil, že to nevíme, někdo tomu něvěřil a tahal to ze mě. Na kontrole v 25tt jsem MUDr. říkala, že to nechci vidět, a přesto přes to místo přejel - a já si byla jista, že jsem viděla, že čekáme kluka. Obálka stále ležela doma na poličce zalepená a my stále nevěděli 🙂 Nakonec dotazy trochu ustaly a my se rozhodli, že je na čase rozlepit obálku. Dokonce jsme si pohrávali s myšlenkou, že to opravdu necháme zalepené a nepodíváme se 🙂 Ale nakonec manžel dostal úkol to rozlepit. Rozlepil a kouká jako puk a nevěří svým očím - čekáme holčičku 🙂 Měli jsme obrovskou radost - manžel si holčičku přál /já spíše teda kluka 🙂 ale nakonec jsem byla nadšená za holčičku když jsem to viděla na tom papíře/ Na 3D UZ nám v 29tt MUDr. potvrdil holku. Až do konce těhu jsme ukrývali veškerou růzovou výbavičku, aby jí u nás nikdo neviděl 🙂 Všem jsme stále tvrdili, že nevíme a pak už se většin alidí ani nevyptávala (i když rýpalové se našli :( Jména jsme taky tajili a nikomu neříkali. Pravda, že jen manželův kolega věděl, že víme, co čekáme, ale respektoval to a nevyptával se. Nakonec jsme se až do konce těhu neprokecli. A musím říct, jaké bylo obrovské překvapení, když se malá narodila a všem jsme oznámili, že nám narodila dcera Karolínka. Tím, že je to holčička byli nadšení všichni prarodiče - zejména proto, že moje mamka už má 2 vnuky a tchyně měla 2 syny a tohle je první vnoučátko, takže pro obě je to obrovské potěšení. A musím podotknout, že i já jsem nakonec strašně ráda, že to je nakonec holčička a ne ten chlapeček, kterého jsem až do rozlepení obálky tušila 🙂 I když myslím, že každý si v to kterém pohlaví najde vždycky tu výhodu a říká, že je rád za to, co má 🙂
Ale je fakt, že mě lidi říkali, že je fajn, že jsme to nikomu neřekli. Protože o to větší celkově to překvapení je, když se miminko narodí a reakce může být - "Jé, mají chlapečka a Martínka, to je krásný ..." a ne když to člověk ví už 3 měsíce dopředu, tak bývá někdy reakce - "tak už to mají za sebou a Adámek je na světě 🙂" 🙂
Toť naše zkušenost, snad si neklepete na hlavu, ale já jsem ráda, že jsem se takhle rozhodla a uvidím, jak u druhého miminka 🙂 Třeba to tentokrát opravdu vydržím si to nenechat říct úplně 🙂