• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Porod doma. Koukali jste to v televizi?

4. října 2013 
Holky, kterych se moje prispevky dotkly - prosim vas, dyt jsem nepsala, ze by nekdo nemel chodit na IVF, na potrat (no, od potratu bych premlouvala asi kazdyho ;), ale od IVF ne). Ono to opravdu hodne zalezi na osobnich prioritach, tom nabozenskym zamereni apod. A kdyz ja osobne beru jako svuj hlavni zivotni program buddhisticky praktikovat a posunout se tak k osviceni, tak je prirozeny, ze pro me takova vec jako jestli mam dite neni tak zasadni jako pro nekoho jinyho. Proto si umim predstavit, ze osobne bych se ditete vzdala, kdyz by to neslo samo, ale nikdy nemuzu rict, jak se citi nekdo druhej a ze by to urcite zvladl taky. Navic jsem psala, ze na IVF ani z hlediska buddhismu neni nic spatnyho - pokud se da pozor na to, jak se nalozi s temi embryi.
18. říj 2008 v 15:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Gedren, ono těch embryí zase tolik nezbývá :frowning2: , někdy nevyjde ani na jeden transfer... :astonished: . Jinak díky IVF jsem poznala to nejkrásnější období v životě ženy..., za žádné peníze, cestování po celém světě, vysoký post v práci či jiné životní poslaní bych neměnila..., ani by mě bez toho voňavého uzlíčku v postýlce nic z toho netěšilo...
18. říj 2008 v 16:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dagino, no to ja bych samozrejme deti za nic z toho, co zminujes, taky nemenila :slight_smile:

Akorat ze proste to smerovani k osviceni je uplne jinej level :slight_smile:, protoze to jde napric zivotama, zatimco prachy, prace, ale i zdravi a materstvi jsou vsechno pomijivy veci, ktery koncej (nejpozdeji) v okamziku smrti. A protoze teda z definice nejsou trvale, tak se ucim se na ne neupinat :slight_smile:
18. říj 2008 v 16:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ged, já mám hlavu v pejru z plín :slight_smile:, natož osvícenství a budhismus :sweat_smile: ...,
18. říj 2008 v 16:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
dagi: treba dojdes osviceni pri porodu... :wink:
18. říj 2008 v 16:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tan, leda tak k rozvícení... :grinning:
18. říj 2008 v 16:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
pardon, rozsvícení...
18. říj 2008 v 16:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
dagi: no pokud to bude na sale klasicke porodnice tak tam si rozsviceni tedy uzijes az az...a to ti nepreju. At si ten porod ty i mrnousek uzijete i bez osviceni... :wink: a jste hlavne oba v poradku :slight_smile:
18. říj 2008 v 16:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ty jo holky, jsem se chvilku nekoukla a tady takový vážný témata.

No, když se ještě vrátím k pořadu Máte slovo, tak mě zase dost naštvala odpověď na stížnost (nehledě na to, že překopírovávali na negativní reakce všem odpověď stejnou, ale to je asi trošku pochopitelný). Ale věta "Není pravda, že by příznivkyně domácích porodů nedostaly slovo, jen nedokázaly jasně reagovat a argumentovaly přiručkami a průzkumy, které divák neznal.." No tak to pardon. To asi pošlu ještě na tu radu ČT protože teda pohled dramaturgyně pořadu se mi fakt nezdá objektivní.

K tomu, co tu padlo, souhlasím s názory, které tady padli a odsuzují triple testy - já jsem asi děsněj determinitista nebo jak se to řekne - prostě nějak věřím, že co se má stát, to se stane - takže to beru tak, že pokud by se mi mělo narodit nemocné mimi, tak se tak stane, ať už před tím půjdu někdy na potrat nebo ne. Stejně tak to beru i s IVF, že komu se po IVF zadaří, tak by se mu zadařilo třeba i po čase bez ní, kdo má zůstat bez dětí, tak tomu nebudou dány ani po IVF. Ale tak to beru já, ale IVF nijak neodsuzuju.

K těm doporučením lékařů pro potrat - mě v tomhle hodně připadá, že je to celý daný tím, jak se naše společnost dívá na lidi s mentálním nebo zdravotním postižením. Přecijen v zahraničí - ať už to je nebo není katolická země - jsou tito lidé většinou součástí běžné společnosti. U nás mi přijde, nevím, jestli to způsobil komunismus, že jsou tito lidé stále odsouváni na okraj a neumíme se na ně normálně tvářit a přijmout je. Osobně si myslím, že i kdybych měla nemocné dítě, tak s ním dokážu být šťastná a děti s mentálním postižením sami o sobě většinou šťastné jsou, horší je to ale s tím, jak by na můj život působilo okolí. Ty pohledy, ty řeči, to špitání o tom, jaké je to neštěstí. To mě fakt vyloženě s... na mojich rodičích, kteří opravdu takovéhle děti vůbec nedokážou zkoustnout. Já přecijen když jde kolem mě nějaké takovéhle veselé dítě, tak první co mě napadne je, že se na něj usměju a i když vypadá na 20let, vidím, že je to malé dítě a tak na mě působí. Moje mamča ale první co řekne je, to je neštěstí mít doma takovéhle dítě. To je pak asi to, co tyhle rodiny nejvíc trápí - ne to, jaké dítě mají doma, to určitě milují takové, jaké je, i když péče o něj je určitě mnohem, mnohem náročenější než o děti bez postižení - ale ty pohledy okolí, ty řeči od lidí, kterým do toho naprosto nic není. To mě prostě štve :pensive:
18. říj 2008 ve 23:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
xsipm:mně taky a způsobil to komunismus kdy se lidi s mentálním i fyzickým postižením zavírali do společných ústavů :angry: Já věřím že děti s postižením můžou být šťastné,ale ty děti jednou dospějí a pak už to tak jednoznačně nevidím...rodiče zestárnou nebo zemřou...já viděla v nemocnici pár lidí s DS a šťastní nebyli,celé dny vyděšeně křičeli,někteří vydávali jen skřeky :frowning2: A většinou pocházeli z ústavů a do nich se zase vraceli...ne třeba že by je rodina vůbec nechtěla,ale prostě už neměla na to se o ně starat nebo to byly jiné důvody,nevím.Hodně to ovlivnilo moje rozhodování zda si nechat postižené dítě.

Pro přesnost...dítě s fyzickým handikepem bych si nechala pokud by ten handikap neznamenal že bude trávit život v bolestech po nemocnicích.Viděla jsem holčičku s rozštěpem páteře a chudák...8 jí bylo a neznala jic než operace a nemocnice, musí to být hrozné pro ni i rodiče.
V létě jsem dělala zdravotnici na kempu pro lidi s fyzickým postižením,většinou po DMO. Moc dobrá zkušenost...většina z nich se normálně osamostatnila,mají hobby nebo i práci,i rodiny zakládají. Tohle třeba mentálně postižené dítě nedokáže,já bych se hrozně bála co s ním bude až nebudu schopná se o něj starat.

Snad jsem to napsala srozumitelně, tohleje spíš na osobní hovor :slight_smile:
19. říj 2008 v 07:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
bora tak zrovna já se musím přiznat, že mě se mimi zadařilo, když jsem žila velmi ale velmi nepřirozeně a nezdravě :astonished: je to asi dost blbý to zrovna přiznávat...ale...prostě tak to bylo...navíc jsem vůbec nepředpokládala, že bych otěhotněla...ale faktem zůstává, že jakmile jsem zjistila, že jsem těhotná tak jsem se hodila do alespoň částečného zdravého žití :wink:
19. říj 2008 v 08:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
asi bych taky osobne do IVF nesla, ale co ja vim, zase nemuzu uplne predvidat, jak bych se rozhodovala, kdyby se me to tykalo. Muj problem je spise opacny :grinning: Coz ale zase neznamena, ze kdybych byla poctvrty tehotna, sla bych na potrat. Sice by mi nejakou dobou trvalo, nez bych se s tim srovnala, ale zcela urcite bych se srovnala.

Co se tyce postizeni, tak muj nazor je taky takovy, ze nemam pravo zabit nenarozene dite, at uz by bylo jakkoli postizene. Verim tomu, ze vzdycky se najde cesta, jak se o dite postarat. A to, jaky zivot bude mit v dospelosti, taky zavisi i na sirsi rodine. Rozhodne bych se snazila to zaridit tak, aby, kdybychom my rodice umreli, byl vzdycky nekdo, kdo bude ochoten se postarat. Asi to taky dost ovlivni atmosfera a vztahy v rodine.

Osobne moc nechapu, proc nekteri vidi rozdil v tom, jestli dite nechaj zabit jeste pred narozenim, nebo az po nem. Jako kdyby pred narozenim jeste vlastne nezilo, ze bych chtela urcovat, jaky "bude" jeho zivot? Ten zivot prece nebude, ten uz je. Je to pro me uplne totez, jako kdyby nektere z mych zdravych deti utrpelo uraz a melo nasledky - budu to brat, ze to je proste zivot a budu se snazit udelat maximum, aby to dite mohlo zit kvalitne i s postizenim. Neni zadna hranice mezi "ted jeste ne" a "ted uz jo".
19. říj 2008 v 10:16  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teď to asi nebude přímo k tématu, ale k těm potratům v případě postižených dětí: vždycky jsem si říkala že kdybych měla mít postižené dítě např. downovým syndromem tak bych podstroupila přerušení těhotenství, jenže když jsem o ten svůj zázrak málem přišla už v 6tt tak jsem začala uvažovat jinak a asi bych se ho nedokázala vzdát. Ono se o tom jinak přemýšlí pokud člověk jenom uvažuje co by kdyby než když je to fakt natvrdo.
A jinak nijak proti potratům za určitých okolností nijak nejsem, ale nechápu pokud potrat podstupují dávno dospělý ženský a ještě k tomu třeba několikrát. Např. jedna známá čeká 4té dítě a protože je taková sociálně jinak rozpoložená tak se o ní říká že nechce chodit do práce. Tak ona se radši ohání tím, že to těhotenství zjistila pozdě na to, aby šla na potrat. No co to je za hovadinu toto? Mě teda přijde normální mít čtvrtý dítě než takovýhle kecy. A to doufám že to nemyslela vážně.
19. říj 2008 v 11:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jen takový malý doplněk k amniocentéze. Já osobně jsem ji podstoupila, ačkoli bych se dítěte s postižením nevzdala a na potrat nešla. Jen jsem pro klid duše potřebovala vědět, zda postižené bude nebo ne - chtěla jsem prostě jistotu. Pokud bych byla těhotná potřetí, už bych se vyprdla na tripply a pokud by vyšlo pozitivní NT, na amnio bych nejspíš nešla. A pokud jo, zaplatila bych si ty rychlé testy, jelikož ty 4! týdny čekání a nejistoty byly strašné.
helcah- právě, že v dnešní společniosti se toleruje spíš ten potrat než čtvrté a další těhotenství, zejména u těch chudších, kteří jsou podezíráni ze zneužívání sociálních dávek pomocí hromady děcek. Paní se možná chtěla obhájit před takovým nařčenám tímhle nešťastným způsobem. BTW, se 3 děckama se dle mě člověku fakt nechce do práce - zejména té standardní, kde se maká +-od 7 do 4. Ukočírovat rodinu i robotu a zůstat jakž takž použitelná i pro nějaké další nebo osobní aktivity je pak dost obtížné, já se jí nedivím
19. říj 2008 v 11:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Johando to já se jí taky nedivím a upřímně je mi jedno jestli chce jít do práce nebo ne, ale někde ve fabrice by si asi nevydělala na to, aby mohla dětem zajistit hlídání, protože jsou všechny dost malé. Akorát mi přijde dost hloupej ten způsob, kterým to obhajuje. Kdybych chtěla mít deset dětí tak to může být každýmu šumák ale neoháněla bych se nějakým znemožněním potratu.
19. říj 2008 ve 12:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
No třeba se neobhajuje, třeba je to pravda. Doufejme, že to bude dobrá máma od 4 dětíi, o nic jiného nejde :slight_smile: . V končeném důsledku pak bude jedno, jestli na potrat opravdu chtěla a nestihla to nebo se jen vymlouvala, aby měla klid od" dobrých rad".
19. říj 2008 ve 14:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
bihan • 1d • Dnes v 10:52
Zažili ste niektorá? Zvažujete? Je to vôbec legislatívne možné?
Nie som ešte tehotná, ale nad touto alternatívou v budúcnosti uvažujem. Je nejaká mamina, ktorá zažila plánovaný domáci pôrod?
Prosím, nepotrebujem vedieť, čo si o tom myslíte, len by ma zaujímalo, či tu taká mamina je, prečo sa pre domáci pôrod rozhodla a ako to priebiehalo :wink: Vďaka.

etnicka • 19tt • Dnes v 11:01
ahoj bihan, ja by som tiez chcela rodit doma druhe babatko - teraz cakame prve, to porodime v porodnici. Myslim, ze zatial to u nas nie je legislativne mozne, ale zase pochybujem, ze by Ta niekto postihoval za to, ze porodis doma :grinning: . V Cesku to mozne je a napr. v Anglicku je to uplne bezne. Manzelova sesternica nedavno doma porodila druhe babatko. Tam je to tak, ze Ti pridu domov porodne asistentky a pomahaju Ti, po porode sa staraju o Teba aj o babatko a keby nieco, bleskovo Ta prevezu do najblizsej nemocnice. Tato sluzba je zadarmo. Viem aj o mamicke z Rumunska, ktora doma sama porodila do vane 3 zdrave deti (nie naraz, po sebe) :grinning: Tam to tiez nie je legislativne mozne. Snad sa to u nas zmeni... Keby si chcela vediet nieco viac o porode manzelovej sesternice, mozem Ti napisat do IP :wink:

aponchie • 1d • Dnes v 11:23
ve volne diskuzi uz tohle je :wink:

hana_r • Dnes v 16:21
Bihan, zakázané to není, ale povolené taky ne. Je to spousta zařizování. Musíš si sehnat porodní asistenku, kterou si zaplatíš, pak si musíš projít vyřizováním rodného listu, očkováními, která se jinak dělají v porodnici a ostatní na tebe budou dělat spoustu ksichtů, že jsi nezodpovědná matka. Ale určitě se to dá zvládnout. I když, teď jsem si všimla, že jsi ze SR, tam je to ještě míň obvyklé, než v ČR. Zkus se podívat na www.rodina.cz, kde je diskuze Porod doma a je tam spousta žen, která to mají za sebou, tak by ti určitě poradily.
19. říj 2008 v 16:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
haluska:já bych byla ráda kdyby se o moje postižené dítě chtěl postarat někdo z širší rodiny,ale nemám právo po nich chtít aby se obětovali,oni se nerozhodli ho mít :wink:
19. říj 2008 ve 20:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
lenko, urcite - nikdo nema pravo to po nich chtit, ale kdyz je ta rodina sama o sobe soudrzna, tak to ani po nikom chtit nemusis. Jasne ze soudrznost rodiny muzes ovlivnit jen do urcity miry a taky to zavisi na ty vychozi rodine, ale co se tyce tech deti - tedy sourozencu pripadne postizenyho ditete, tak se budu vzdycky (i kdyz budou vsichni zdravi) snazit, aby ta soudrznost doma byla, budu se snazit vytvaret takovy prostredi, aby vsichni byli doma radi a pomahali si dobrovolne, ne z donuceni.
19. říj 2008 ve 20:37  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já teda nevím jestli bych si vzala domů sourozence třeba s DS když mám malej byt a vlastní rodinu...asi to zní sobecky,ale fakt nemůžu říct že jo..
19. říj 2008 ve 20:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ono taky to nemusi bejt biologicka rodina, zejo...ja treba vim, ze kdybych umrela, tak par mejch pratel by se o moje deti urcite postaralo (a asi bych byla i radsi, kdyby to udelali oni, nez moji pribuzni - i kdyz proti tem nic nemam, tak proste k tem pratelum mam bliz a i Helca), a stejne tak ja bych se urcite o jejich deti byla ochotna postarat. Nevim teda, jestli i o postizeny, to by zaviselo na konkretni situaci, i zda by to technicky slo (bezbariery apod.), ale chtela jsem jen demonstrovat, ze proste muze jit o nejakou socialni soudrznost obecne, ne jen v ramci rodiny.
19. říj 2008 ve 20:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
gedren:souhlasím,taky mám pár přátel kt. bych svoje dítě svěřila ale nenapadá mně nikdo komu bych dala postižené...mám prostě pocit že na péči o něj je potřeba hodně sebeobětování kterýho jsou schopni jen rodiče.
19. říj 2008 ve 20:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo, taky to tak mam - kdyby rodina selhala, tak je tu porad dost lidi, na ktery je spoleh.
19. říj 2008 ve 20:53  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
No nic, vratim se k tomu, ze tohle vsechno by si clovek mel uvedomit a rozmyslet uz v okamziku, kdy zasouva, a ne az kdyz uz je pozde :slight_smile:
19. říj 2008 ve 21:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
gedren:jako že když nechci postižený dítě,nemám mít radši žádný? :confused:
19. říj 2008 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
dobré ráno,
pro Xsimp04 - nevím kolik máš celkově informací o IVF (beru, že každý nemůže mít přehled o všem..), ale věř, že vím o IVF opravdu docela hodně a tvůj názor je podložený jen tvojí nevědomostí ... :frowning2: , jinak by jsi nemohla napsat to co jsi napsala. Nebudu tady IVF rozebírat, je to hodně složité téma, jen bych k tomu měla jedno - buďtě vděčné za to, že nic takového nemusíte podstupovat a dítě máte počato příjemnou cestou, a můžu vám říct, že žádný doktor by neposílal pár na IVF, kdyby reprodukční zdraví buď jednoho nebo obou parnetů nebylo ve vážném stavu a rozhodně čekat na přírodu, až si to rozmyslí, je opravdu ztráta času...
20. říj 2008 v 08:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
caute,... porod doma je moj nenaplneny sen...dufam, ze raz sa podari este jedno babo a isto ho porodim doma, v polovici sveta sa doma rodi...pokial je tehu ok, nevidim problem...
ozaj nemate link kde by som si tuto relaciu a konkretne porod doma mohla pustit?
20. říj 2008 v 09:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vy to tady máte moc vážné. Tak já budu mít takový blbý, ale praktický dotaz. Všechny víme, jak to při porodu vypadá. Tak by mne zajímalo, kdo to všechno po porodu doma uklízí? :grinning:
20. říj 2008 v 11:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
trošku mimo mísu, ale pro daginu:
ad IVF - myslím, že v případě nouze bych do něj šla a naprosto nevidím důvod, odsuzovat někoho, kdo to podstoupil. Ale musím vyvrátit tvou doměnku, že by žádný dr.neposílal pár na IVF v případě, že by to nebylo nezbytně nutný, pro mnoho z nich je to totiž byznys... Já mám totiž opačnou zkušenost. Bylo mi 23let, vysadila jsem HA a moje gyndařka po 4měsích konstatovala(na základě krevních testů-hormon.profil!), že přirozeně nikdy neotěhotním, že budeme muset podstoupit umělé oplodnění. Když jsem vytřeštila oči a zeptala se, jestli by nebylo lepší dát tělu čas, tak řekla, že s těmato hodnota je to marný... No, vysr.la jsem se nakonec na ni, a do půl roku jsme čekali mimíska. Je jasné, že kdyby jsme měli skutečný problém, tak by se to nepodařilo a na to IVF bychom šli, ale píšu to proto, že ne každej dr. tuhle možnost nabízí až v krajním případě.
20. říj 2008 ve 12:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek