Proč se české ženy spokojí s málem v domácnosti?

@neomenia já myslím, že modrý koník je bublina, kde těch matek “na plný úvazek” bude víc než obyčejně. Nemám pocit, že by se holky okolo mě odbývaly, moje směna sester tu teď řeší, kdo jde zítra na masáž a kdo na brunch (já! A pak ještě s dcerou na odpolední kávičku s makronkou). Můj muž je velmi emancipovaný, domov vnímá jako společný projekt a fakt se doplňujeme. On vaří a dělá velké úklidy, já se starám o prádlo, nádobí, odpadky a každodenní malé úklidy. Když nejsem sama spokojená, není se mnou k vydržení😀

Proč se upozaďují? Kdyby ses zeptala chlapů, co si přejí, co myslíš, že by tam bylo? Myslím, že taky často skromná přání, někdy možná dokonce nic (beru podle toho, co říkají chlapi v mém okolí). Ale dostanou víc, protože na ně myslíme (taky se ne vždy trefíme do vkusu). A myslím, že velká většina z nás nakonec taky dostane víc, než si přejeme...

Takhle bych zrovna tuhle diskuzi nebrala. Myslím, že většina dospělých raději dárky dává než dostává. Zvlášť na vánoce a zvlášť dětem. Že nám dospělým největší radost udělá štěstí v očích dětí. A proto si my dospělý přejeme často jen drobnosti nebo praktické věci. 🙂
Nevidím na tom nic špatného a ani nevidím žádnou spojitost s tím, že se české ženy odbývají. Nemyslím si, že by to tak bylo. 🙂

Nevím, co máš doma, ale okolo sebe nic takového, co píšeš, nevidím. A nemyslím si, že je to jak uvádíš 😁 Nebo nás odkážeš na nějakou studii? Nebo kde jsi vzala ten poměr pade na pade jen v západní Evropě?

Tak když už mluvíš o Západu, v jedné západní zemi žiju. A je tu naprosto naprosto normální mít k obědu/ večeři hotovku v plastu sehřátou v mikrovlnce a dát dětem na svačinu pytlík čipsů. Já bych ten Západ moc nevyzdvihovala 😉

A jinak ano, tradice ženské emancipace je zde na Západě silnější, než u nás. Mateřskou zde například máme 6 měsíců. Pak šup s dítětem do jeslí a šup zpět do práce 😉

Ano zůstat déle s dětmi doma je obětování ženy ( většinou) pro zdravý vývoj dítěte a časově omezené upřednostňování zdraví a pohody dětí nad kariérou. Vyvozovat z toho, že to znamená hodit navždy kariéru na špalek je ale zcestné. Stejně jako vyvozovat z toho, že taková žena je služka. Být "služka" dětem, nebo být služka společnosti zaměřené na kariéru..co z toho je lepší/ horší??. Asi v tom tkví ten rozdíl. Ty priority jsou v postkomunistických zemích většinou jiné ( děti), než na Západě (ekonomika, kariéra). Je to ale opravdu horší zůstat s dětmi a investovat do jejich vývoje??? To bych nechala na rozhodnutí jednotlivce..

A ano, partneři jsou u nás víc služkou např. domácnosti. Vařit domácí stravu je v ČR běžně a normální. Stojí to čas a úsilí. Když máš ráda studie, zkus si pro zajímavost najít srovnání podílu alergiků v ČR a v západních zemích. V ČR jsou ta čísla o mnoho menší. Co se týče vaření atp., často se toho zhostí ten, kdo je s dětmi doma, což je většinou žena. Je to praktické a logické rozhodnutí, nepříjde ti?. Když už ale začnou pracovat oba partneři, úkoly se přerozdělují ( měly by ve zdravém vztahu) dle možností každého, často tak vaří oba dle aktuálních možností atp. Právě i to může být zavádějící. Na MK není běžný vzorek populace. Většinou jsou zde maminky na mateřské. Což ovlivňuje výsledky.

Jinak ale ano, pokud je žena sedřená jak kráva a muž se veze ( nebo obráceně), není to správné nastavení a souvisí nejspíše s výchovpu, malým sebevědomím, nekvalitní komunikací ve vztahu, neschopností si nastavit hranice, převzetí vzorců z původní rodiny atp.. Pokud je člověk frustrovaný a potřebuje přenastavit vztahová i funkční nastavení vztahu, ve zdravém vztahu to lze, v toxickém ne. Otázkou ale zůstává, jestli to, že je žena " služka a manažerka v domácnosti", jak říkáš, jí vyhovuje nebo ne. Záleží přeci na subjektivním pocitu. Tohle nemůžeš objektivně hodnotit ( kdo je doma, je podřízen a sedřený do krve 😅). Spoustě ženám s malými dětmi to dlouhodobě či dočasně vyhovuje zůstat s dětmi, starat se o domácnost, vařit ( chodit na kávičku, scházet se s jinÿmi maminami atp 🤫😁). Pak je tudíž zcestné to hodnotit negativně 😉

Tvoji úvahu chápu, ale jak vidíš, není to tak snadné a je zde spoustu vrstev a nuancí, díky kterým nelze tak snadno generalizovat...pokud ovšem nechceš jen klouzat po povrchu tématu.

Myslím, že to tak není. Žena je samostatná jednotka, nedělá z toho žádnou vědu. Když něco chce, jde a koupí si to.

A ty to máš jak ? Taky se odbyvas nebo do západní zena ? Když už si vystřelila toto téma a tak že souží...

@alice180 myslím, že to máme doma pěkně nastavené ke spokojenosti obou ( partnerů).

@reeeza pěkně shrnuté 👏

@drep vím, že vy to doma máte krásně nastavené a tak to má být! A máš pravdu, tady na mk to je jiná bublina. Ale právě si říkám, jak až.moc často tady čtu výlevy typu " muž nic nedělá, cítím se sama,.je toho na mě moc, dělám doma všechno, starám se o děti, pracuju a nemám vůbec čas na sebe" tak si říkám, že je to třeba nějaká česká norma a proč to tak je.....

Já myslím, že na tom něco je. Nedá se to tak zevšeobecňovat, ale ano - hodně kolem sebe vidím ženy, které se staví až na poslední místo. Myslím, že o to, co je pro muže samozřejmostí, tak my ženy o to musíme víc bojovat. Alfa a omega tohoto je uvědomit, si, že i na nás záleží. Pak jsme dobrý vzor pro naše dcery i syny a pomůžeme změně pohledu na rovnosti mužů a žen. Hodně vidím takový ten skrytý šovinismus, sice ofiko jsou v pohodě, ale jinak očekávají doma zázemí a v práci taky jaksi není kolegyně to samé jako kolega. Vždyť kolikrát sám sobě člověk musel říct, že se musíme vyspat, že naše tělo je naše rozhodnutí, že v práci zastaneme stejně nebo i víc, že náš hlas v rodině musí být slyšet a zasloužíme si stejný prostor a péči jako ostatní. Je to i v těch drobnostech jako moct se občas vyspat, mít nějaký koníček mimo rodinu, přát si nějaký dárek, atd.

@neomenia my to třeba doma taky mame rozdělené partnersky. Doma jsme já jelikož moje výplata není jako ta partnerova. Navíc moje zaměstnání před mateřskou bylo od 8,00 do 17,00 a nedovedu si představit, že se s tak malými dětmi do této práce vrátím. Vůbec bych je neviděla, přišla bych domu po půl šestý a oni by šli spát za dvě hodiny. To je pro mě nepředstavitelny.
Pravdou je, že ta společnost je nastavena na tu matku obecně. Když někam přijde tatínek s dítětem tak jsou pomalu lidí v šoku (teď už díky bohu méně a méně).

@reeeza hezky napsané, vidím v okolí všemožné rozdělení, ať už ženská padá na hubu nebo naopak, chlap se snaží pracovat, ale žena mu neustále hází dítě na krk a úkoluje ho domácností ač je na RD a to do takové míry, že pak musí dodělávat práci po nocích. Jedna řekne, že by se živit nenechala a těší se do práce, jiná že by zůstala doma bez váhání, kdyby ta možnost byla. Není to snadné najít tu optimální hranici, ale jsem hrozně ráda, že máme tu možnost s dětmi doma být. Neumím si představit, že bych teď našeho půl ročního skřítka šoupla do jeslí a šla pracovat. To bych si v práci uhnala vředy ze stresu. A mám i 2 kamarádky, které kolem roku našli hospodyni a vrátily se do práce. Za mě je tohle super v České republice, že máme možnost jak "obětovat se pro děti", tak vrátit se kdykoliv do práce.

@cherie24 . No já jsem na té tímhle hodně přemýšlela a není to tak docela pravda. Jako asi takhle teoreticky máme svobodnou volbu naprosto všechny všude v civilizovaném světě. I v té Americe nebo tady ve Francii naprosto v pohodě můžeme zůstat doma s tím dítětem třeba tři roky nikdo nás nenutí vrátit se po dvou měsících do práce. Stejně jako v Česku nás nikdo nenutí zůstávat doma ty tři roky a klidně se hned po skončení mateřské do té práce můžeme vrátit. Teoreticky to tak je. Jenže prakticky to je obtížně proveditelné. Každá země má nastavený nějaký systém který logicky ty ženy nutí přizpůsobit se mu protože je to jednodušší praktičtější levnější. Takže když například tady žena zůstane tři roky doma tak přijde o zaměstnání navíc opravdu musí mít partnera který vydělává hodně a zvládne pokrýt náklady které samozřejmě jsou vysoké jako všude protože pokud je to třeba první dítě a nebo nesplňuje spoustu dalších podmínek tak nedostane žádnou rodičovskou která tady sice existuje ale je úplně jiná než u nás nedosáhne na ni každý a je to fakt jenom pár šupů. a taky jeden z důležitých faktorů je že pokud ta žena je opravdu tři roky doma tak často žije v hrozné sociální izolaci protože tady logicky nejsou téměř žádné hernicky, kavárny s koutkem nějaký setkání matek s malýma dětma a tak podobně protože prostě by se to neuživilo když ty ženy se většinově vrací hned do práce. To třeba mě osobně drtilo hrozně moc že jsem byla v hrozné sociální izolaci hřiště prázdný a všechno. Naopak v Česku když se žena rozhodne vrátit třeba po dvou, třech měsících nebo i půl roku po porodu do práce tak zase nastanou překážky kdo se o to dítě postará. Kolik v Česku existuje jeslích které berou tak malé děti kolik je tam profesionálních chův. Naprosté minimum a většinou dostupné jenom ve velkých městech. A samozřejmě finanční nákladnost na tyhle věci je extrémni takže se to většinou ani nevyplatí pokud ta žena opravdu nemá nějakou vysokou funkci a nevydělává velké peníze.
Takže samozřejmě teoreticky máme naprosto každá svobodnou volbu se rozhodnou jak chceme Ale prakticky se většina z nás nějak přizpůsobí tomu systému protože je to prostě praktičtější a snadnějši. 🙂

V ideálním světě by existoval ideální systém kde by to šlo ale žádný takový ideální systém není proveditelny. 🙂 . To je jako komunismus který sice teoreticky na papíře vypadá krásně ale v praxi Je to jak všichni víme tragédie. 😀

@neomenia Mám pocit, že tohle úplně nedokážu smysluplně napsat do příspěvku. Je tam hodně faktorů, proč to tak je.

Z mého pohledu je hlavní důvod ten, že je to nikdo nenaučil. Moje mamka, když začala jako mladá holka např. cvičit, tak dostala od své matky vynadáno, že by mohla dělat něco užitečnějšího a jestli má tolik energie může jít poklízet kolem zvířat, uklízet doma. Pak začneš zkoumat psychologické faktory, sociologické, náboženské, duchovní, zařadíš to do historického kontextu společnosti, prozkoumáš rodinnou historii a můžeš si začít skládat obrázek. Od babičky tam zase bude nějaký hluboko zakořeněný rodový vzorec, že prostě jen práce, kostel má smysl. Vem si jak vypadal život na začátku 20. století. Ty předchozí generace si střihly dvě války (ne každá země prožila druhou světovou válku stejně), byla vysoká úmrtnost dětí, spousta věcí, co se na tobě podepíšou. Dokud si to nezpracuješ jednáš ve vleku nezpracovaných traumat. Východní blok si navíc zažil "bonus" v podobě komunismu a ten neměl zájem na tom, aby se společnost kultivovala, rozvíjela. Byly zákazné některé knihy, filmy, umění, cestovat. Musela se uctívat strana, žádný respekt individualitě jedince, tedy ani to společenské klima nebylo inspirativní k tomu, abys dělala věci pro sebe. U nás se něco posralo v přechozí generaci, vzniklo trauma a už to jede a já holt musím uklidnit něco, čemu říkám rodové sra*ky, protože v tom nechci pokračovat a je to fuška udělat něco skutečně jen pro sebe bez výčitek. (Každý má něco k řešení.) Rakušáci měli štěstí, že SSSR neodkázal zabránit tomu, aby přijali Marsallův plán (obnova ekonomiky), my jsme ho měli přijmou také, ale SSSR se postaral o to, abychom ho nepřijali a tady už se začínají rozvíjet kulturní, ekonomické nůžky. Rakušáci nemají zkušenost se socialistickým plánováním ekonomiky. To tě determinuje, když si v obchodě musíš tvrdě vybojovat každé kilo mandarinek.

Pro spoustu lidí, je jednodušší udělat něco pro druhé než pro sebe, protože si dostatečně nevážíme samy sebe. Dát sebe na první místo, ocenit se hýčkat, pochválit, uznat se není často společensky vhodné. Pořád máme rčení samochvála smrdí. Pýcha předchází pád. Něco uděláš, jsi na sebe hrdá, že jsi to dokázala, zdravě se oceníš a někdo tě nařkne z toho, že jsi pyšná, povyšuješ se, machruješ.

Jako dítě jsi něco chtěla, opakovaně ti bylo vysvětleno, že se to pro tebe nehodí, nemáš na to, tak jsi přestala cokoliv chtít.

Dneska si můžeš koupit cokoliv, kdykoliv a nemusíš čekat na Vánoce.

Tvůj jazyk lásky nejsou dárky, ale společný čas, zážitky, služby a skutky, doteky, slovní ocenění.

Já si ráda vybírám věci sama.

Já si myslím, že je určitá zanedbanost, nevážení si sama sebe je na obou stranách. Patříme k nejtlustším národům v Evropě a proč? Ano, máme nějaké ekonomické faktory, ale můžou se někteří stravovat lépe v rámci svého rozpočtu? Můžou, ale úplně jim to nejde.

@levandule_k velmi pěkně řečeno!

Asi to tak byt muze, ale me napadlo, ze maji skromne prani, protoze uz vsechno maji a vic nepotrebuji. Nebo ty, co si preji neco luxusniho, to sem radsi ani nenapisou, protoze by dostaly sodu.

Tak to se mě vůbec netýká . Včera jsem byla na masáži, s manželem chodíme do kina, na večeři, na bazén nebo do sauny. Manžel mě hýčká. Manžel i navaří i poklidí. Záleží v jaké bublině se pohybuješ, nemam ale pocit, že se české ženy odbývají.

Nemám odpověď, ale vím, že jsem mezi nimi. Je mi líto dát za sebe peníze za cokoliv, za knížku, za oblečení. U dětí na to nekoukám (teda jako s mírou, ne že by měly, na co ukážou). Nemám pro sebe ani přání na Vánoce, a už od dětství jsem měla problém s tím, že by za mě někdo utrácel peníze.

Mně třeba nepřijde nic na tom, když si přeju obyčejné levnější dárky. Já třeba nejsem vůbec na nějaký luxus a už vůbec né na drahé dary. Nikdy jsem neměla potřebu utrácet a naopak dost přemýšlím, zda to koupím - a je jedno, zda je to pro mne, manžela či kluky. Když jsme byli na rozhodování, zda koupit nové auto či ojeté, shodli jsme se na ojetém. Nakonec to za nás rozhodl tchán a koupil nám nové. Ano, jsme rádi, ale my nepotřebujeme mnoho ke štěstí. A mě osobně udělá větší radost kniha a teplé ponožky, než drahá kabelka. Ale je to o tom, co je pro mne důležité. A odměňovat se můžeme každý svým stylem - pro někoho to je wellness, kadeřník, nehty, kosmetika, pro jinou jsou to procházky, tvoření, pečení apod..

@martulka88 on ale podle mě ten příspěvek vůbec není o ceně dárků nebo koníčků ale o tom mindsetu “moje koníčky/práce/ spokojenost jsou stejně důležité jako ostatních”. Žije v jiné sociální bublině, v mém okolí je fakt rovnocenný zapojení partnerů norma, ale tady na koníku vidíš x příspěvků na téma “nedává mi peníze, sám si koupí xx za yy peněz pro svůj koníček a já nebyla u kadeřníka 5 let” nebo “já už padám na hubu a on si po práci lehne s lahváčem na gauč”. Nouzí netrpím, přesto mám spoustu oblečení z v-d (protože cirkulární ekonomika a udržitelnost), auto mám sice nové, ale v naprosto základní výbavě, druhé bylo převáděcí, bydlíme v malém bytě atd, ale zároveň když začne manžel špačkovat, že mám dělat novou pozici (stejná pracovní doba, víc peněz, víc stresu) a že budu vystresovaná, tak si dokážu ubránit svůj životní prostor, že to prostě chci. A o tom podle mě autorka mluví.

@drep Já tedy znám jen pár lidí ze svého širokého okolí, kdy chlap dřepne a nic nedělá. Ale máš pravdu, že na koníkovi je dost diskuzí s typem, co jsi vypsala. Přitom oba jsou ti, kdo vytvořil tu rodinu, oba dávají peníze a měli by pracovat společně i doma a né jen jeden.

@neomenia Me treba bavi byt matkou a manažerkou domácnosti, jak to nazýváš. Ze myslim nejdřív na blaho děti, nez na sebe je myslim prirozene pro každou mámu. Rozhodne si nepřipadám jako služka a nemam žádný problém za sebe utratit peníze a dopřát si chci. Manžel mě rozmazluje vic než ja jeho 😃