Promarněné dny. Máte také někdy takové pocity?

Odkud z Prahy jsi? Jestli chceš, napiš iz

@konidana ano, to je těžké. I to byl jeden z duvodu, proč jsem skončila. Nemám energii na svůj život, a už nedokáži dávat energii ani do cizích životů

@nazka dalo by se říct Jižní město (Omlouvám se, nechce se mi to veřejně specifikovat blíže).

Ani Řím nebyl postaven za den, tak nechtěj po sobě po jednom dnu, aby jsi byla nejšťastnější člověk ve vesmíru.
3 roky se věnuješ dceři a jsi na to sama, pomáháš jiným, tak ti trošku došel dech. 3 roky jsi se starala o jiné a dávala jim energii, teď by jsi se měla 3 roky starat o sebe, samozřejmě dcera potřebuje pořád tvoji péči, ale udělat si cíleně malou radost je fajn. Ten hrášek byl výborný posun. Nemusíš hned dělat mega zážitky, děti jsou v tomhle docela skromné. Pokud chceš nějakou akci, mrkni se na fb, tam jsou události v okolí, přidej se do nějaké skupiny o cestování, výletech. Třeba nepojedeš hned, ale časem si nějaký výlet zoorganizuješ. Jsou třeba i tábory pro rodiče s dětmi, ale já nevím, jak na tom jsi s financemi.

Když začneš pomalu a s drobnostmi, časem to bude lepší. Já měla nedávno taky menší krizi a to jsme na dceru s manželem dva. Být na ní sama, cítím se vyhořelá už dávno. Takže klobouk dolů za 3 roky 24/7.
Hrášek se zdá jako hloupost, ale určitě měla radost. Příště třeba bublifuk nebo omalovánky, jít před barák na hřiště nebo do lesa pozorovat mravence. Cokoliv, jen musíš nasbírat sílu.
Nevyvíjej na sebe další tlak tím, že to uspěcháš.

@zrzinda já s tímhle nesouhlasím, ze se na sociálních sítích vše tváři jen dokonale. Ze jsou lidi vystajlovaný a je to jen pozlátko. Vždyť v dobách kdy nebyl internet a sociální sítě (autorka píše stejně, že nemá) a Modrý koník, tak lidi taky nevykřikovali, ze mají dluhy, problémy, nevěry atd.. Vždycky se to tutlalo a tutlat bude. A já se radši budu inspirovat na netu hezkými věcmi jako je cestování nebo dobré jidlo, restaurace, výlety.. Než, že Blažena od vedle dostala Pms, bolí ji zuby a starej přišel ve 4 ráno☺️ Vůbec mě to totiž nezajímá a jsem savá houba na problémy ostatnich, pak na to myslím. A jinak autorkou, je mi líto, ze to tak mas🥲
Já tohle měla jako bezdětná, neměla jsem žádný směr a nefungující vztahy. Vůbec jsem nebyla schopna vylézt ani za cely den z postele. Celý víkend. Zkus si promluvit s nějakou kamaradkou, popřípadě odborníkem. Myslím si, ze to lehčí deprese bude. Člověk by měl byt spokojený sám se sebou a pak jde vše lépe! A radost se života je zpět❤️

Chápu, taky to tak mám. Každopádně já mám v Mecholupech rodiče, jezdím za nimi poměrně často. Takže moje nabídka není tak od cesty. Kdybys chtěla pokecat a zabavit prtě, něco mužem podniknout 🙂

upřímně, doma máme klasickou domácnost se dvěma dětmi, udělám klasický úklid, ale raději trávím čas s dětmi, občas si odpočinu doma s knížkou v ruce-za ten den se to nezblázní. Vezmi malou ven na hřiště, odpočineš si-popovídáš si s ostaními maminkami, to ti dodá energii.určitě vyhledej pomoc odborníka,za to se stydět nemusíš,to bych řekla, že už je běžné,antidepresiva bere kde kdo. já dávám taky na fc fotky dětí z akcí, ale i to, že jsou od zmrzliny,od písku,mokrý(největší sranda nechtěně zmoknout při nakupování...),smrdí kolikrát od zvířat-to už na těch fotkách není vidět.ráno jdou s čistým oblečením do školky,občas stačí i oběd ve školce nebo plácnutí do písku na zahradě a než jdeme domů tak se převlékají😀, ale to nikdo nevidí. stačí imalé radosti, časem budou i ty větší

nebo si zkus v okolí najít kamarádku se stejně (přibližně) starým prckem na procházky nebo hřiště

Holky, děkuji. Dnes je zase horší den ☹ Chápu, že mi tu radite lékařskou pomoc, ale musela bych vše obíhat s dcerou a to opravdu nechci.

Autorko, mám chronicky nemocné dítě, za ten svůj pětiletý život prožilo oproti vrstevníkům fakt docela málo hezkého. Když vidím třeba fotky z dovolených u moře, je mi to líto, ne kvůli sobě ale kvůli němu. Ale netroufnu si s ním vyrazit za hranice. Nemáme žádné fotky na instáč a mě někdy celý ten stav věcí strašně sere. Jsem unavená, protivná, nějak nevidím to světlo na konci tunelu. Včera mu manžel přinesl z knihovny dvě knihy o tvoření z papíru, tkaniny, apod, chlapeček měl takovou radost, až jsem brečela. Někdy koukám na fotky, když byl malinký, těch pár měsíců, kdy jsme žili úplně v pohodě, než se u něj začaly projevovat první potíže. A pořád je to přece on, možná to my dospělí příliš komplikujeme, těm dětem stačí k opravdovému štěstí naše pozornost, povídání, foukání bublin a piknik na balkoně. Ony jsou teď a tady a jedou na tom důležitém, na skutečných emocích, že je má kdo obejmout, udělat jim věneček z pampelišek, že jim večer přečteš pohádku.

@tahejhula já si uvědomuji, že mi byl dán obrovský dar v podobě zdravého dítěte, jsem za to velmi vděčná. Bohužel teď u nás žádné čtení pohádek není, dnes byl opravdu náročný den a moc jsem ho nezvládla. Už se to asi na dcerce podepisuje, ta blba nálada je tu dlouho a vnímá to. Můžu se zkoušet na nějaký zvláštní dnešní uplnek, ale reálně tu hnusnou atmosféru tu vytvářím já. Tvé příspěvky čtu, prosla sis něčím šíleným a přesto máš v sobě sílu žít naplněný život. Je to velmi obdivuhodné.

@tahejhula.... Můžu se zkoušet vymluvit na nějaký.... vypadlo mi slovo

No možná jsi nervózní prostě proto, že se příliš soustředíš na představu, že musí jít o něco velkého. Frustruješ tím sebe sama. Ostatně jsi to sama poznala při loupání hrášku, ne? Děti prostě chtějí sdílet čas.
K tomu zbytku nevím, co bych napsala, asi všechny články smažu. Trápí mě jiné věci, třeba to, jak nám neproudí vlastně žádná podpora, protože dítě přece samo chodí, nemá berle, vozík, ruce má taky v pořádku, naše problémy jsou mimo rozlišovací schopnosti většiny lidí. Někdy se zamknu v ložnici a brečím jako malá.

Kdysi jsem četla rozhovor s někým psychiatrem, jméno si teď nevybavuji, ale to není podstatné. Do paměti se mi vryla věta. My máme představu o štěstí, že musíme být permanentně šťastní, prožívat extatické pocity, jak když je někdo na heroinu, ale pro šťastný život stačí mírný prožitek štěstí třeba potěšení ze hry na klavír. Nemusíš dělat velkolepé věci pro spokojenost.

Buď to budeš řešit s nějakým odborníkem a to nechceš, nabízela ti tady @nazka, že tě vezme na výlet, pokecá s tebou, na to asi také nemáš odvahu jít s kůží na trh. Pak si jedině musíš pomoct sama. Pořídit si třeba nějakou knížku z oblasti populární psychologie, osobní rozvoj a třeba tě něco inspiruje, podívat se nějaké přednášky s touto tématikou na youtube.

Ty to vnímáš jako chybu, jako špatnost to, co se ti teď děje, ale je to jen zkušenost a ta není ani pozitivní ani negativní, prostě to je naše životní lekce a je vždy na nás, co se z toho naučíme. Ono mezi námi nejtěžší je vydržet sám se sebou a s malou máš relativně dost času, kdy můžeš být jen se svými myšlenkami 😉

Pomůže ti, když se zamyslíme a dáme ti třeba typy, co můžeš udělat za maličkosti, které ti zlepší náladu?

@mourovatakocka ahoj, my bydlíme na Kladně, ale chodíme někdy i do Prahy. Jinak blízko Proseka v Kobylisích jsme kdysi bydleli, tak to tam trošičku znám, celkem hezká lokalita 🙂

@sfet My jsme tento víkend pryč, ale slibuju dceři to hřiště s vodními prvky u kobyliské strelnice, tak kdyby ses chtěla přidat, tak příští víkend dopoledne, tam asi budeme 🙂

Četla jsem tvoje příspěvky. Tříleté dítě je nejuzasnejsi věk ❤️ Honba za zážitky je dnešní móda, ale ! Vidíš jak na to reagujes. My žijeme trochu jinak, na vsi, na samotě. Nemáme miliony přátel a akci jako holky z města. Myslím si, ze muže být hezky den i úplně obyčejný, kdy si uděláme prima snídani, poklidime, uvaříme spolu obed, zahrajeme si pexeso a jdeme na procházku. Pohoda. Pro tříleté dítě je důležitější prave ta pohoda než extra zážitky a pokud je blbec den převažuje na pohodou tak je potřeba to řešit. Půjde dcerka teď do školky v září ? Chodíš do práce ?

@nazka do Mecholup občas taky jezdím, za setkání budu ráda.

@levandule_k máš pravdu, asi toužím po něčem velkolepem, po něčem, z čeho si někdo sedne na zadek. Ani nevim proc. Nebo vlastně vím, ale je to iracionální nesmysl, to bych musela žít jiný život, resp. být více cilevedoma.

@mourovatakocka Taky se ráda někdy přidám

@petrasipkova1 ano, dcerka půjde od září do školky a podle toho, jak to bude zvládat, se já budu postupně vracet do práce. Ale pravdou je, že se mi tam vůbec vracet nechce, ať už kvůli náplni práce či kolektivu.

Tak se mi kdyztak ozvi do IZ, at Te mam jak kontaktovat a až pojedem do Phy, dám dopředu vědět. Teď to v nejbližší době ale nebude, ale ozvu se ráda 🙂

A nic velkolepého nikdy nikde nečekej. Doopravdy jsou nejlepší ty malé velké maličkosti všedních dní. Jít na zmrzku, zasmát se spolu, být zdraví a být spolu. Tohle vůbec nejsou totiž maličkosti. Někdo nemá vůbec tyhle možnosti.
My teď byli třeba s kamarádkou na Berounce, já dvě děti, ona jedno živé a k tomu dva psi. Holka, chvílemi to tam vypadalo jako když se ty děti vraždí navzájem a vůbec jsme to nezvládli. Ale ve finále to bylo hrozně fajn, všichni spokojeni, vylitani, příjemné unavení jinak na takový ty promo fotky na netu mám talent, to mi jde. Ale třeba proto že řada fotím, umím namotivovat "modelku" (rozuměj nějakou moji holku) a pak ty fotky vypadají naprosto bajo. A nikdo už nevidí, že minutu před tím byla scéna, že tamto tamto. Ale já to teda nikam nedávám. Sociální sítě ráda nemám právě z tohohle důvodu.
Jak se máš?

@nazka děkuji za optání. Včera jsme byly s dcerkou na výletě, nadšeně o tom mluvila ještě dnes. Takže z jejího pohledu je to asi lepší. U mě se to tak nazvat rozhodně nedá, problémy se vrací jak bumerang a mě chybí síla a energie na razantní řešení. Takže ty blbe pocity a myšlenky stále přetrvávají. Určitě se ozvu a jeste jednou moc děkuji za nabídku setkání.