Promarněné dny. Máte také někdy takové pocity?
Omlouvám se za anonym, stydím se. Je neděle podvečer a já tu čtu, jak některé uzivatelky sdílejí, co vše nejen za víkend prožily, kde všude byly, co vše stihly atd. Já mám několik posledních měsíců velmi těžké životní období. Bohužel už se toho nakupilo tolik, že asi přestávám žít. A bohužel to má samozřejmě dopad i na dcerku. Nejsem schopná nějaké velké aktivity, výletů, radosti ze života. Jak jsem psala - je neděle podvečer a já mám pocit absolutně promarneneho dne. Ze mi život protéká mezi prsty. Polehavam, poplakavam a dcerka si sama hraje vedle v mistnosti, nebyla jsem schopná jít ven. A tak mě napadlo, mivate také někdy pocit, že jste den / víkend / týden promarnily nebo ať se děje co se děje, žijete jako by dnešek byl poslední den? Děkuji za případné odpovědi
@levandule_k děkuji za odkaz. FB ani jiné soc. sítě nemám, čtu z tohoto pohledu jen MK. Asi ano, asi někam směrem k depresím smeruji. Jsem s dcerkou sama od jejího narození, bez možnosti hlídání, její otec se poslední měsíce chová jak blázen (Velmi jemně řečeno) a já se často ráno probudím s pocitem - ach jo, další den.... Ale mrzí mě to kvůli dcerce, že už ta energie není kde brát. Od středy jsem téměř nic nesnedla, donutim se vypít tak 2 sklenice vody za den. Světlo na konci tunelu neexistuje. Možná už i závidím všem, co sem dávají happy partnerské fotky, rodinné či ty výlety. Tuším, že moc lidí, co by takhle promarnovali život jako já, tu nebude....
To má občas každá. Jindy zase ty budeš ta, co se bude chlubit ostatním 😉
Jestli máš špatné období, možná by ti pomohlo někam vypadnout. Zkus to.
Necist ty prispevky, ony zverejnuji jen ty vylety, zazitky, co se jim nepovedlo nenapisou, fotky vzdy vystajlujou....jsou to tako ve potemkinovy vesnice.
Zni to jako deprese (ty vycitky samo k sobě, pocit zmaru, beznaděje, nenalady, neschopnosti s tim neco udelat, smutku) , nezustavej na to sama, pomoc existuje. Psychiatr a medikace + psycholog (obzvlášt když máš těžké období) a bude zase dobře, pro tebe i dceru, drzim ti palce. Nepit nejde, nejist te vysili a bude ti velmi rychle mnohem hur, takze jednej hned.
Jo to mívám. A nejlépe už předem. Ráno vstanu a začnu být nervózní z toho že by se nic nedělo, mám věčně pocit že nestíhám, nemůžu spát, přijde mi to jako ztráta času. Večer si vyčítám co jsem neudělala, ale mohla. Kouknu na instagram a tam všichni dokonale naklizeno, tak zase jedu jak tryskomyš. Takhle jedu tryskem pár dní a pak z toho lehnu psychicky i fyzicky a mám den jako ty, nejsem schopna se zvednout a něco dělat.
Brouku jestli nejíš a piješ, takhle málo, tak si odvaříš ledviny a to nejezení je tak dobré na kolaps, kdo se pak postará o malou? Její otec? To fakt nechceš.
Takže zkus do sebe něco nasoukat, třeba pár piškotů, zvyš příjem tekutin, zítra mazej k obvoďačce. Tohle už na antidepresiva bude. Já nejsem moc jejich zastáncem, ale beru je jako berličku, kdy ti pomůžou překlenout krizi a ty budeš mít energii to řešit. Od obvoďačky se nech poslat k psychiatrovi - mají větší škálu antidepresiv, které můžou předepsat a hledej si terapii.
Ale světlo na konci tunelu existuje, jen ho teď nevidíš.
Jestli chceš príma chlapa, tak si musíš udělat pořádek sama v sobě. V nastavení jsem troska si přitáhneš do života zase nějakou trosku, která tě bude ničit.
Zatím můžeš podnikat výlety i sama s dcerou. Dá se udělat low cost do přírody někam veřejnou dopravou a svačinku si vezmeš do baťůžku. Pěkných míst je v ČR spoustu.
Vůbec, ale vůbec nemůžeš pomerovat svůj život s ostatními na sociálních sítích. Znám spoustu paru, které se prezentují na internetu dokonale, jak jsou stastni a zamilovani a přitom vím, ze mají spoustu problemu, nevěry atd.
Na internetu se pravda holt nenosí, tam se vždycky všechno trochu vylepšuje. Žádná rodina není dokonalá, ať se sebevic tváři, ze ano. Každý má nějaké mracky, chmury.
Například moje kamarádka - nádherná holka, do konce života zajištěna; krasne se obléká, má styl. Otočí se za ni každý chlap na ulici. Ale uvnitř je strašně nešťastná, protože ji nikdo normální nechce. Přitahuje jen same idioty.
Přitom kdybys ji viděla, měla bys pocit, ze žije naprosto skvělý život, který bys ji mohla leda tak závidět. A uprimne? Ono fakt není vůbec o co stát. A takhle je to fakt se vsim 😊
Právě jsem odporne servala dcerku, 3x jsem ji řekla, ať nehaze vodu z vany ven. Po čtvrté už mi ruply nervy. Plakala, hned jsem se jí omlouvala a objimala, plakaly jsme obě. Strašny, když 3 leté dítě utěšuje mámu ať neplace, že to bude dobré ☹
Děkuji všem za podporu a nadějná slova.
Tak se zachovej dospěle a řeš svoje problémy, malé děti umí vycítit problém rodičů a jsou ho schopny přetáhnout na sebe.
Brát antibiotika není ostuda. Nejsi první ani poslední komu se to stalo.
Tak zacnete se sebou neco delat. Dite potrebuje mit jistotu v rodice a ne, ze bude mit o nej strach co bude dalsi den.
Krucek po krucku...
Kdybys byla náhodou z Prahy, napiš 🙂 Míváme někdy až moc akční víkendy, vezmeme vás obě s sebou 😁
Jinak myslím, že potřebuješ odpočinek a srovnat se hlavně sama se sebou a všechno přijde.
@mourovatakocka můžu se kdyžtak přidat? My bydlíme kousek od Prahy a akcnost máme rádi.
Ahoj, já myslím, že nejsi sama. Já mám taky občas dny kdy si říkám, že to stojí za prd. Když koukám třeba na FB nebo instagram a vidím, jak lidi ukazují až moc,, dokonalý,, život, tak si říkám, že ten můj je nuda, ale pak když se o tom bavím s přítelem, který je úplně úžasný v tomhle, tak si, uvědomím, že mám vlastně vše, doma mám zdravého a krásného chlapečka a přítele, takže co víc si přát. Je fakt, že na soc. sítích to kolikrát není ani pravda. Lidi ukazují co ukázat chtějí. Málo kdo ti ukáže realitu nebo napíše, že něco stojí za prd, jen se někteří chlubí a chválí atd a přitom opak je občas pravdou.
Mívám dny, kdy se mi absolutně nic nechce. A víš co? Odpočívat je taky potřeba. Ale jestli máš teď blbé období, dávej si malinké cíle, sepiš si je, odfajfkuj, co se ti podařilo splnit a za každý se odměň. Fakt to funguje. Takže např. dát vyprat pračku, pověsit ji ven, uvařit a najíst se společně s dcerkou, zahrát si s ní hru, přečíst jí pohádku, jít s ní ven. Myslím, že to je docela dost úkolů na jeden den. Není nutné zvládnout všechno, je dobré snažit se zvládnout toho co nejvíc. Když se v tomto pohneš dál, budou se ti i lépe řešit tvoje osobní potíže. Budeš vědět, že dny zvládáš, takže budeš víc věřit i v to, že zvládneš svoje problémy. Je v tom i hodně vlastních zkušeností... proto to píšu. Drž se!
Odkud jsi? Aspoň přibližně. Pokud bys byla od Kladna, Berouna atp, tak mužem dat nějakou prochajdu, pokecat, něco vymyslet. 🙂
Take se mi to zda, jako deprese. Urcite res s lekarem. Nejlepe v posloupnosti obvodni psychiatr, psycholog nebo rovnou psychiatr. Tam se dostanes snaz nez najdes psychologa. Antidepresiva ti pomuzou prekonat toto tezke obdobi a psycholog te pak znovu nastartuje do zivota☺. Take jsem to mela podobne.
@levandule_k myslela jsi antidepresiva, ze?
@konidana jasně antidepresiva, nějak jsem se v té rychlosti přepsala. Díky za upozornění.
@sfet a odkud jsi? My jsme z Proseka, na kraji prahy.
@nazka
@mourovatakocka jsem z Prahy. A holky, vy byste opravdu vzaly na výlet někoho, o kom víte, že je úplně bez nálady? Pokud ano, tak to před Vámi upřímně smekám.
A všem moc děkuji za příspěvky a rady. Dnes jsem začala s těmi drobnými radostmi, dcerce jsem koupila hrášek, který má moc ráda, tak jsme si spolu sedly ke stolu, loupaly lusky a povidaly si (možná to zní divně, ale i když jsou ji teprve 3, dá se s ní relativně dobře povídat). Sice je to takova blbost, ale z hrasku měla radost, tak i mě to potěšilo. Takže opravdu moc všem děkuji za rady a těm, co také neprozivaji nejlepší období, přeji, ať je u vás brzo lépe. Je hezké, že se tady člověk může takhle vypsat, a při tom psaní vybrecet. Je zajímavé a úžasné, jak někdo cizí dokáže slovem někoho povzbudit, dodat sílu. Děkuji Vám za to. A současně i Vám, co jste našly sílu/odvahu neanonymne napsat, že to taky nyní u vás stojí za houby. Snad i Vám tato diskuze maličko pomohla.
Upřímně ano, vzala. A doufala bych, že Ti pomůžu. 🙂 To je moje povaha. Je mi líto, když někdo není šťastný a mohl by být. Chodila jsem na přednášky z psychologie na vysoké, spousta lidí se mnou toho hodně řeší, baví mě to.
Plus máš dítě asi stejně staré jako já, soudě dle hry ve vaně, takže by se zabavily 😄
Super. Další tip je vést si pozitivní deník. Já si třeba do běžného diáře heslovitě (a se smajlíkem! ) zapisovala , co se mi ten den povedlo, co bylo hezké. Stačí takové kraviny, jako že svítí sluníčko, ten hrášek, včasný příchod někam, umyté nádobí doma, běžné jednotlivosti. Pak na to koukáš a vidíš, že to je fajn, a ne na H... jak si myslíš
Některé dny taky proválíme, ale pokud je víkend a je hezky, tak ani náhodou, protože to je jediný čas co máme jako rodina společně a tak jezdíme na výlety co to jde, přes týden je muž pomalu nonstop v práci a já s dětmi jedu spíš takovou tu rutinu -skola, vaření, úklid, nákupy, úkoly, tréninky (synovo) a není moc čas. U tebe už mi to zavání depresí.
@nazka tak to jsi skvělá, taky jsem chtěla studovat psychologii a teď cítím, že je dobře, že jsem se do toho nepustila. Jak já bych mohla někoho vést nebo někam směřovat, to by bylo spíš směšný. A tak pomáhám lidem jinak, resp. pomáhala jsem. V pátek jsem kolegům napsala, že končím.
@konidana pravdou je, že teď mám z diáře spíš negativní deník. Pisi si tam své pocity, vše, co se teď děje a není to hezké psaní, ani následně čtení. Na tom musím taky zapracovat.
@krisstina93 rozumím, jste klasická fungující rodina, co ma na sebe čas primárně o víkendu. Já jsem s dcerou sama 24/7 už více jak 3 roky (ode dne, co se narodila). Ještě nechodí do školky, takze jsme spolu neustále, všední den je tedy pro nás stejný jako víkend. Jen mi prostě došly sily či energie připravovat ji zážitky. Proto to vnímám jako promarněné dny....
K těm chlubícím fotkám.... Teď jsme byli víkend pod stanem. Počasí se vydařilo až na velký vítr v pátek, který nám převrátil stan. Dcera ( rok a půl) byla nadšená, běhala po louce s dětma od kamarádů. Mám krásné chlubící fotky...A já?
Totálně vyřízená, šla jsem včera spát v 19hodin protivná jak prd*l. Za ten víkend se mi stihla malá 4x vyválet v kravincích. Vyžrala jídlo tetám, našeho se ani nedotkla. Snažila se sníst všechny vajgli co našla, málem spadla do potoka a dostala mega záchvat vzteku, protože jsem ji nepustila do ohrady za krávama.
Spát chodila ve 22 hodin a ještě mě kopala ve spacáku. Já samozřejmě spala na šutru.
Víkend jak víno 😃 takže není všechno zlato co se třpytí. Důležité je začít s malými radostmi. 😉 Bude líp 🍀
zkus to každý den proložit aspoň jednou pozitivní věcí🙂 to půjde 🙂
Když si jako psycholog zažiješ osobní krizi, tak to má svůj smysl, některé věci víc chápeš, když si je prožiješ sama, akorát se z toho musíš pak vyhrabat.
@michaela666 a já v té tvé zprávě hlavně čtu větu - dcera byla nadšená.... A to je to, co mě trápí, že nejsem schopná udělat něco, po čem bych mohla říct, že dcera byla nadšená...
@konidana zkusím, dnes tam aspoň můžu napsat ten hrášek
@levandule_k no právě, muset a umět se z toho vyhrabat. Já jsem právě pomáhala lidem ve fakt zoufalých situacích, ale jak jsem psala, v pátek jsem svou činnost ukončila.
Nesklouzáváš trochu do deprese?
Facebook, instragram atd. jsou chlubící sítě, každý se tam snaží vypadat úžasně. Znám lidi, co popisují banální věci jako objevení Ameriky. Je to pozlátko.
Jo někdy zevluji tady na konikovi místo toho, abych třeba vyžehlila a pak doháním resty na poslední chvíli. Někde jsem četla, že i nedělat nic je občas prospěšné, ale u tebe lehce cítím problém, že tě trochu drtí život. Asi tak, je v pořádku strávit víkend v pyžamu udělat si seriálový maraton a jíst pizzu, i probrečet víkend (trauma se musí odžít), pokud v pondělí ráno vstaneš a budeš se cítit lépe, ale není ok, to dělat pořád a dlouhodobě, zacyklit se v tom.
Když nejsi schopna velkých výletů, dej si malý cíl, prostě zmrzlina ve městě je fajn.
Pokud potřebuješ nějak nakopnout, udělat změnu, třeba tě inspiruje tohle povídání s psychologem Daliborem Špokem o životní změně https://www.facebook.com/events/506476577924400 které navazuje na tenhle článek https://psychologie.cz/zivotni-zmena/. (Teda je to spíš praktický rozbor situace jedné ženy, která je nešťastná a zasekla se někde na místě.)