Zákaz návštěv v porodnici. Opravdu mohou vymáhat?
Dobrý den, v současné době se všude znovu začíná objevovat zákaz návštěv v nemocnicich. Rozhodnutí chápu, ale opravdu nemůže prijit ani manžel/otec dítěte za ženou do porodnice po narození dítěte? Mají v nemocnici skutečně právo si toto vymáhat? Máte někdo opravdu podložené informace? Samozřejmě že to bez návštěvy taky nějak zvládneme, ale líto by mi to tedy bylo, už máme jedno dvouleté dítě. Děkuji.
Já řídila druhého syna v době chripek takže také zákaz a najednou stranu to bylo i fajn že nám tam nikdo necoural
Já jsem rodila poprvé skoro před 10 lety v době chřipkové epidemie a tehdy mě nenapadlo zákaz návštěv rozporovat. Co maximálně šlo, bylo předání věcí před dveřmi do oddělení. Bylo to nepříjemné, kvůli žloutence jsme tam ztvrdli 6 dní, syn navíc moc nechtěl přibírat. Chtěla jsem už do domácího prostředí a bylo mi líto, že manžel syna v podstatě pořádně neviděl (jen po porodu), zatímco já jsem s ním už byla relativně sžitá. Ale vydržet se to dalo, člověk tam není navěky.
O dost víc by mě to mrzelo, když jsem byla dlouhodobě hospitalizovaná v těhotenství s dvojčaty, to bych asi umřela steskem po manželovi i starším synovi.
Hodně nad tím přemýšlím, nejradši bych ambulantní porod. Nechci být znovu na pokoji dva tři dny nechat se stresovat. Pokud zruší doprovod u porodu, asi vydrbu naší domácí vanu a zašít mě může manžel sešívačkou.
@mamikry mě se taky v porodnici líbilo😉 uvařeno, veget u TV, když mě honili chutě, měla jsem lednici na pokoji, nakoupeno. Dělala jsem si bezkofein kavicky, čaje a hrozná pohoda... Každý za mnou chtěl chodit na navstevy a já rekla - proste ne. Přijďte až budu doma.. měla jsem pokoj pro sebe, chtěla jsem mít klid..
Já mám srovnání:
- první dcera se narodila před dvěma lety, manžel byl u porodu, do porodnice za námi přišlo spousta lidí
- druhá dcera narozena v březnu v největší vlně zákazů, bez tatínka u porodu, bez návštěv
Osobně mi manžel u porodu chyběl, ale přiznávám, že jsem se více soustředila na sebe a tím pádem byl porod snazší a takový procítěnější, více si ho pamatuju. Návštěvy mi v porodnici nechyběly, aspoň jsem si po porodu odpočinula, věnovala se jen miminku a sobě, užívala si ticha a klidu.
Chvíli jsem uvažovala o ambulantním porodu, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem mohla být pár dní s dcerkou sama a nikdo nás nerušil.
Nebrala bych to jako velkou tragédii, že zakážou návštěvy. V dnešní době videohovorů to je celkem pohoda. Chyběla mi trochu starší dcera, ale aspoň si jí užil i tatínek.
@ivis_b Jen k tomu dupnutí a nepříjemnému personálu - z mých zkušeností (a mám je z obou stran), se personál často chová o dost lépe k člověku, co si nenechá nic líbit a bojuje o svá práva než k ostatním pacientům, u kterých ví, že si může dovolit ledascos a oni se neozvou. Jen tak ke zvážení 😊
@klokanka31 ale prosímtě, to už je takové plácání o ničem. Tys chodila, Mářa odvedle nechodila, mě je to celkem jedno. Prostě zákaz návštěv tak zákaz návštěv, určitě pokud půjde o velice závaznou věc, jsme jen lidi a půjde se nějak domluvit, což ale trajdání návštěv po porodnici není, tak není třeba se za to někde hádat a mávat zákony. Člověk tam je všeho všudy max pět dní, jsou i horší věci než být pár dní bez příbuzných. 🤷♀️
@mourovatakocka v čem jsi se na pokoji nechala 2 až 3 dny stresovat?
@prejeta_zaba Proč se do mě obouváš? 😲
A anonyme - v nemocnici jsem pracovala, na dětském oddělení. Když byl kvůli chřipkové epidemii zákaz návštěv, měli jsme pokyn všem říkat, že na návštěvu nesmí, ale pokud budou trvat na tom, že jsou zákonní zástupci (a vědět, že zákonný zástupce není návštěva) tak je pouštět. Takže za některými dětmi se nikdo nedostal a jiné tam měly OBA rodiče celý den. Dneska hodně lituju, že jsem se toho účastnila, holt jsem byla mladá, blbá a poslušná. Ale princip zůstává stejný. Kdo ví a dupne si, dostane, co chce, kdo je poslušný, ostrouhá.
@klokanka31 ne, promiň, já se neobouvám, jenom nesnáším tady to české obkecávání kolem všeho, jak se každý snaží "přečůrat" nastavení a pak se divme, že tu nic nefunguje. 🤨 V tomhle případě je úplně irelevantní, kde tys chodila nebo nechodila v těhotenství, jenom se za každou cenu snažíš vyvrátit tvrzení. 🤷♀️
Přece nejde o to, aby se couralo příbuzenstvo sem a tam. To jistě není třeba. Otec má na dítě naprosto stejný nárok jako matka. Nemocnice trváním na tom, že je návštěva, samy obcházejí zákon o zdravotních službách, který je nadřazený jejich směrnicím. A to není v pořádku. Dál je to na zvážení každého, zda tam otce potřebuje/nepotřebuje a na domluvě s případnou spolubydlící.
@ruzova_pastelka u nas tezko, ja se pred lety se synem na JIP branila a nenechala se vyhodit. Sestry byly protivne neskutecne, drze, naprosto neempaticke vzhledem k situaci. Kecy typu “ale pro me je to tak jednodussi, kdyz pujdete pryc...”, “deti min rvou, kdyz tu nemaji rodice...”, me neodradily. A to jsem si sice trvala na svem, ale jednala jsem s nimi naprosto klidne a slusne. Dnes bych tak slusna nebyla, to je fakt.
naprosto chápu rozhořčení všech, kterým se v porodnici u sousedky vystřídalo třicet členů její široké rodiny, to bych také nedala, naštěstí díky nadstandartu jsem to nemusela řešit, v době před koronavirem tam s námi tatínek i dvě noc spal, jinak přišla moje sestra kouknout na hodinu a mamka na hodinu. Ale je něco jiného, jestli chodí teta Máňa nebo tatínek dítěte, a myslím, že zakladatelce šlo o něj.
@petulkadodo Ma skutecne pravo na OBA zakonne zastupce. Kdyz doctete ten paragraf o pritomnosti zakonneho zastupce, pise se v nem o pritomnosti "techto osob", cili pocita se s "vetsim mnozstvim". Navic pokud je matka hospitalizivana, nezanika tim pravo na zakonneho zastupce (naopak z logiky veci je zadouci, aby tam byl). V pripade stiznosti se da odvolat na Listinu prav a svobod o zasahu do prava na rodinny zivot a osobniho zivota pacientu. Pokud bude maminka chtit, vsech techto prav se bude domahat. Zalezi jen na tom, jak moc ji o to jde...
@ruzova_pastelka A presne, jak je v tomto komentari... tak to chodi.
Jinak zakladatelko, pokud touzis opravdu domahat se svych prav, doporucuju fcb skupinku Podporite me v osvete? Tam se tyhle veci resi denne...
@prejeta_zaba Já ale nic neobkecávám, já tady psala, že pokud někomu vadí zákaz návštěv, tak je možnost ambulantního porodu. Já zas nemám ráda když je tak nějak zažitá myšlenka že těhotná je poslední týdny víceméně k ničemu, nepohyblivá, že je ráda když se doplazí na WC, porod že musí být vždycky strašný,že se pozná jen podle pravidelných kontrakcí, a je nutnost si pobyt v porodnici odtrpět. Já proto nejen do téhle diskuze dávám svoje vlastní prožitky, že ne vždy to musí být jen tak, jak je vžité.
@anuliinka2013 Tento dovětek shrnuje všechny osoby vyjmenované v bodech 1, 2 a 3 (zákonný zástupce, opatrovník, pěstoun aj.). Pokud je matka hospitalizovaná jinde než miminko a nemůžou být spolu, tak je to jasné. Ale pokud jsou matka i miminko spolu, tak dítě u sebe má svého zákonného zástupce. Taky se mi ten zákaz nelíbí, ale v rozporu se zákonem to ve většině situací není.
@petulkadodo Ja nerikam, jestli se mi to libi nebo ne, jen ze vim, ze dite ma pravo na oba zakonne zastupce. Ja nejsem odbornik, ale ve vyse zminovane fcbk skupine ctu denne o pripadech, kdy se za ditetem (at uz do nemocnice ci porodnice) dostali oba zastupci (pripadne i sourozenec), prave na základě pravniho vymahani... pochybuju, ze by se jim to povedlo, kdyby to bylo nezakonne... mrknete tam 🙂.
@ivis_b Je super, že jsi tam se synem byla. Ty samotné děti... no, řekněme, že některé vzpomínky mi vhání slzy do očí i po tolika letech.
Rodila jsem v porodnici, kde na sestinedeli nikdo nesmi (nehlede na chripkovou epidemii, covid, apod.). Ani otec ditete. Vsichni se setkavaji v navstevni mistnosti pred dvermi na oddeleni. Pro me to bylo skvele, protoze jsme tam na kojeni a spani meli klid, nikdo necoural a nevidel, jak jsme v poporodnich kalhotkach s obri vlozkou nebo s prsem ven.
Rodím začátkem ledna a mám v plánu rodinu důrazně poprosit, ať nás navštíví až doma v klidu. Bude to moje první dítě a chtěla bych mít klid pro sebe a prcka, abychom si bez stresu z courání návštěv na sebe zvykli. Co mě maximálně stresuje už teď je, případný zákaz tatínků u porodu, protože vím, že bez jeho přítomnosti to se mnou bude mít personál porodnice dost těžké i kdyby mě na rukou nosili. Už teď mi při každé návštěvě doktora lítá tlak, zvracím od nervů a to se mi ještě nic neděje, motá se mi hlava. Prostě hysterka co si budeme povídat 😀 .Jediný kdo mě umí uklidnit je právě manžel. Takže už vidím PA jak mi bude říkat nějaké instrukce a já nebudu schopná s ní spolupracovat, protože chytnu zase nějakou svoji stíhu.
@ruzova_pastelka podle me ty deti z toho muzou mit trauma na zbytek zivota, kdyz jsem videla, jak se tam k nim personal choval. Dvoulete holcicky, co tam s nama byla, mi bylo neskutecne lito. Za ty necely dva dny, co tam s nama byla, za ni nikdo neprisel. Proc, to nevim. Byla uz uplne mimo, sedela v te zamrizovane postylce a tupe koukala do blba. Obcas, zvlast kdyz se blizil vecer, zacala litostive plakat a volala maminku. Prisla sestra se slovy “co tady zas rves?!”, zpruzela, ze ji ten brek asi rusi pohodu u kafe. Hrozny. Holcicka chtela k piti vodu, sestry se tam dohadovaly, ze to je uplna blbost, ze ma preci pit caj! Vodu ji odmitaly dat, takze jeste chudera musela mit zizen. Fakt se chovaly jak dozorkyne v base. Nevim, proc nejdou pracovat jinam, kdyz jim deti lezou na nervy. Nenechala bych tam syna samotnyho ani za milion.
@fouskovi to jsem přesně čekala, že někdo napíše. Ale víš co, mně vůbec nezajímá, jestli toho mají hodně. Respektive ty děti to vůbec nezajímá. Ty jsou nešťastné, že jsou v cizím prostředí, často bez rodičů, vůbec nemají šanci pochopit, co se s nimi děje. Roční, dvouleté dítě nerozumí tomu, proč jsou rodiče pryč, proč jsou zavřené v postýlce a proč tam jsou samí cizí lidé, kteří jsou na ně protivní. A k tomu jim je ještě fyzicky špatně, jinak by v nemocnici nebyly. Povolání sestry je určitě hodně náročné, to vůbec nezlehčuju, nemůže to dělat každý - třeba já bych nemohla, proto to nedělám. Pokud někoho ta práce nebaví, otravuje, může jít dělat něco jiného. Za ty tři dny jsem tam potkala více sester a jejich přístup byl plus mínus stejný. Žádná z nich k té holčičce nešla, že by ji nějak uchlácholila, popovídala si s ní nebo cokoli podobného. Byla jsem tam já se synem - já se o něj starala sama, s námi práci moc neměly (synovi jsem si nechávala vozit vlastní jídlo, sama ho pochopitelně krmila, přebalovala apod.), byly jsme tam po úrazu hlavy (praskla mu lebka) na pozorování, žádné výkony mu v nemocnici nedělali. Syn měl na sobě připojené nějaké kabely (monitor srdce asi) no a občas se stalo, že nějaká ta přísavka se odlepila - bylo mu 11 měsíců, nebylo možné mu jaksi vysvětlit, že si na to nesmí sahat, žejo. Jak se to odlepilo, začaly ty přístroje pískat. Nikdy sestra nepřišla, kolikrát za tím sklem ani nikdo nebyl - tak si řikám, proč jsme proboha na JIP, když stejně na alarm nikdo neraguje? A ty ksichty, když jsem šla sestru hledat, že si syn odlepil přísavku, jestli by byla tak hodná a mohla mu to přidělat.... Pak tam byla ta holčička a naproti mezi většími dětmi byly asi 2 děti už školního věku. Toť vše a sestra tam nikdy nebyla jen jedna. Těch příhod tam byla spousta, i na mého otrlého manžela to bylo občas šokující. Nebudu to dál rozpatlávat, jen je škoda, že některé děti tímto musí projít. A věřím, že je spousta jiných milých sester, třeba v porodnici byly všechny do jedné naprosto zlaté. Ale bohužel to neplatí všude.
Bohuzel chybi hlavne osveta, ze takto male deti tam maji mit rodice VZDY. Vzdyt je to pro ne traumatizujici zustat sami v cizim prostredi. A rodice casto ani netusi, ze se to od minuleho rezimu zmenilo a muzou v nemocnici s ditetem zustat.

@drakenn přesně tak jsem to měla u druhého porodu.. byla jsem po císaři, takže týden v porodnici a sousedce a pak i další mamince z vedlejšího pokoje (u nás mají na šestinedělí 2 pokoje společnou předsíň s kouzelnou a záchodem + zázemím pro miminka) tam pořád někdo lezl. U sousedky po vizitách přišel manžel, zmizel na oběd a cele odpo zase trávil v porodnici. Když tam nebyl manžel, tak její rodiče či kdo další... bylo to hrozně vyčerpávající. To fakt radši zákaz návštěv. Jen ten tatínek u porodu by být mohl, přeci jen je to velká opora při významném okamžiku.