Závidím lidem vlastní bydlení
Občas ma prepadne taký zvláštny pocit… niečo medzi jemnou závisťou, smútkom a otázkou „prečo to niekto dostane automaticky a iný za to musí bojovať celý život?“. Keď vidím ľudí, ktorí vyrastali vo vlastnom dome, majú po starých rodičoch chatu, byt, pozemok… alebo len tú istotu, že ak by sa niečo pokazilo, vždy sa majú kam vrátiť.
U nás to tak nikdy nebolo. Naši celý život v nájme, a ja som to vlastne prevzala ako štafetu. Žiadne rodinné vlastníctvo, žiadne múry nasiaknuté spomienkami, žiadne „toto raz bude tvoje“. Skôr večný kolobeh zmlúv, nájmov, otáznikov a tichého dúfania, že majiteľ si to nerozmyslí práve vtedy, keď sa človek cíti najviac unavený.
A hoci si z toho väčšinou robím srandu, občas to vie dohrýzť. Lebo vlastní bývanie nie je len o tehlách a streche. Je to o pocite bezpečia, o tom, že niekde patríš. O tom, že keď zatvoríš dvere, svet ostane vonku a ty máš svoje malé kráľovstvo, ktoré ti nikto len tak nevezme.
Veľmi veľmi ťažké sa dnes dopracovať k vlastnému bývaniu.
Stručné shrnutí
- Vlastní bydlení poskytuje pocit bezpečí a stability, ale dosažení vlastního bytu nebo domu dnes vyžaduje naspoření akontace, hypotéku nebo alternativy jako družstevní bydlení u Finep.
- Hypotéka znamená dlouhodobý finanční závazek a častěji větší pracovní zátěž (některé příspěvky hovořily o „hypotéce do smrti“), zatímco nájem nabízí flexibilitu a méně starostí s údržbou.
- Dědictví nemovitosti (např. chata) může přinést finanční a časové náklady, včetně pravidelné údržby pozemku, potřeby traktůrku místo sekačky, rizika vloupání a problémů s velkou vzdáleností (zmíněna přes hodinu cesty).
Nejčastější otázky
Q: Jaké jsou možnosti získat vlastní bydlení bez klasické hypotéky?
A: Jako alternativa k hypotéce bylo v diskuzi zmíněno družstevní bydlení u Finep; další možnosti jsou dlouhodobé spoření na akontaci, stavební spoření a hledání levnější nemovitosti mimo velká města.
Q: Kolik se dá reálně naspořit za pět let, pokud úspory jsou prioritou?
A: V praxi byla uvedena možnost odkládat 10–12 tis. Kč měsíčně, což za rok dává 120–144 tis. Kč a během 5 let vytvoří slušný základ na akontaci nebo vstup do družstva.
Q: Co obnáší převzetí nebo dědictví chaty jako „výhoda“?
A: Dědictví chaty často znamená častou údržbu pozemku (sekání trávy, péče o stromy), nutnost traktůrku kvůli rozsahu pozemku, riziko vloupání v rekreačních oblastech a případnou značnou vzdálenost údržby (přes hodinu cesty).
Q: Je lepší volit nájem nebo hypotéku, když mám děti?
A: Nájem poskytuje flexibilitu a možnost stěhování podle životních potřeb, ale nese riziko vypovězení nájmu a nuceného stěhování; hypotéka přináší stabilní zázemí pro děti, ale také dlouhodobé splátky a náklady na údržbu domu.
Q: Kde v Česku je reálně levnější koupit byt, pokud chci dosáhnout na vlastní bydlení?
A: Přesun mimo velká města, do regionů jako Vysočina nebo Ústecký kraj, byl v diskuzi uváděn jako způsob výrazně snížit pořizovací cenu bytu.
Q: Co znamená „vyplatit se“ při dědictví podílu nemovitosti?
A: Termín „vyplatit se“ označuje finanční vypořádání dědického podílu, kdy jeden z dědiců dostane finanční kompenzaci místo spoluvlastnictví nemovitosti; v diskuzi byla zmíněna praxe „nechat se vyplatit“.
Závěry z diskuze
Shoda
- Vlastní bydlení je pro mnoho lidí zdrojem pocitu bezpečí a stability.
- Cesta k vlastnímu bydlení vyžaduje finanční oběti, plánování a často ochotu stěhovat se nebo změnit zaměstnání.
Sporné názory
- Nájem je lepší z hlediska svobody a nižší odpovědnosti; vlastnictví je lepší z hlediska stability a investice do budoucna.
- Dědictví nemovitosti je pro někoho výrazná výhoda; pro jiné je to spíše starost a finanční zátěž.
Otevřené otázky
- Jak zajistit akontaci pro hypotéku bez podpory rodiny?
- Jak vyčíslit, kdy se finančně vyplatí převzít a udržovat děděnou chatu ve srovnání s jejím prodejem?
Zmíněné značky a firmy
Finep, Makalu, Novinky
Zmíněné produkty a metody
hypotéka, družstevní bydlení, stavební spoření, spoření 10–12 tis. Kč měsíčně, vyplacení dědického podílu, přesun do levnějšího regionu, brigáda, traktůrek, sekačka
Místa a osoby
Praha, Liberec, Vysočina, Ústecký kraj
@anonym_autor mě docela irituje tenhle názor, že kdo má vlastní bydlení, má to zásluhou rodičů. Taky jsem vyrostla ve stejném modelu, rodiče rozvedení, oba v nájmu. Horko těžko nějak dospěli k bydlení aspoň teď, ale že by nám mohli něco dát, to vážně nemají z čeho. Manželovi rodiče mají majetek, i chatu, kterou by nám dali, ale aby manžel postavil dům, odjel pracovat do zahraničí, byl x let v práci od rána do noci, to i na úkor osobního života. Buď byl v práci nebo makal na domě, na nic jiného neměl čas. Teď máme 3 děti, hypotéku, manžel je pořád v práci a já jsem s dětma velkou část týdne sama. O víkendu místo volného času se maká na zahradě a kolem domu. Rodičům jsme řekli, že na dědění chaty už opravdu nemáme časové ani finanční kapacity. Ať jí buď prodají nebo přepíšou někomu jinému, jestli chtějí, aby zůstala v rodině. Jako jo, lidi by určitě záviděli, když bychom se mohli chlubit, že máme dům i chatu, ale ono to obnáší dost práce navíc (sekání, zimování, údržba, opravy, údržba pozemku). Není to o tom, že si o víkendu zajedu vypít kafe na terasu na chatu. 🙂
@cherie24 Pročítám příspěvky, protože je to u nás v rodině ted aktuální tema, ale u toho tvého mě zarazilo to, že neuvažuješ o svých dětech, však jejich dětství uteče velice rychle, a chata se dá zakonzervovat, udržovat jen nejnutnější a pak budou třeba děti rády, že se mají kde scházet, třeba budou v bytech a budou rádi, že je kam jet s jejich dětmi. Kdybych měla 3 děti, rozhodně bych nic neodmítala a snažila se to udržet pro ně. Jen tak myšlenka z mých zkušeností, klidně ji přejdi, ale chtěla jsem ti napsat můj pohled.
@cherie24 Pročítám příspěvky, protože je to u nás v rodině ted aktuální tema, ale u toho tvého mě zarazilo to, že neuvažuješ o svých dětech, však jejich dětství uteče velice rychle, a chata se dá zakonzervovat, udržovat jen nejnutnější a pak budou třeba děti rády, že se mají kde scházet, třeba budou v bytech a budou rádi, že je kam jet s jejich dětmi. Kdybych měla 3 děti, rozhodně bych nic neodmítala a snažila se to udržet pro ně. Jen tak myšlenka z mých zkušeností, klidně ji přejdi, ale chtěla jsem ti napsat můj pohled.
@petrasipkova1 chata je ke kompletní rekonstrukci spíš ke zbourání a pozemek je obrovský, přes hodinu od nás. Musí se tam velmi často jezdit udržovat stromy, těch je tam vážně požehnaně a sekat trávu. Vlekem se tam vozí traktůrek, protože sekačkou to člověk neposeká a zároveň v chatařské oblasti se rádo krade, je to na samotě a tam člověk traktůrek vážně nechat nechce ... Jednou už tam nějaká návštěva se šperhákem byla. U každého z té oblasti už aspoň jednou návštěva byla, chaty v rekreační zóně jsou velmi oblíbená lokalita návštěv bez oznámení. Stromy se v chráněné krajinné oblasti nesmí pokácet, takže na děti samozřejmě myslíme a snažíme se pro ně vybudovat něco, co po nás dostanou a spořit jim do začátku, ale chatu opravdu nebudeme udržovat proto, že by možná někdy nějaké dítě mělo zájem. 🙂
@hojda už v tom mém prvním příspěvku jsem psala, že to musel buď někdo vymyslet, nebo ta ženská není normální :D nicméně i tací podobní mezi námi žijí, bohužel
@moudivlacek Zní to šíleně, ale taky si pamatuju, že jsem na vysoké měla špolužačku, která mi tak pohrdavě říkala Ty ještě bydlíš u rodičů, jooooo, přitom frajerka bydlela v bytě po babičce, který jí platili rodiče, a ještě od nich dostávala kapesné. Já bydlela u rodičů, ale přispívala jsem na jídlo doma a jinak si všechno platila sama...
@cherie24 Pročítám příspěvky, protože je to u nás v rodině ted aktuální tema, ale u toho tvého mě zarazilo to, že neuvažuješ o svých dětech, však jejich dětství uteče velice rychle, a chata se dá zakonzervovat, udržovat jen nejnutnější a pak budou třeba děti rády, že se mají kde scházet, třeba budou v bytech a budou rádi, že je kam jet s jejich dětmi. Kdybych měla 3 děti, rozhodně bych nic neodmítala a snažila se to udržet pro ně. Jen tak myšlenka z mých zkušeností, klidně ji přejdi, ale chtěla jsem ti napsat můj pohled.
@petrasipkova1 anebo ne. My jsme strávili dětství na zahradě, boha jak já to nesnášela a zdrhala kdykoliv mohla. Furt se něci muselo, plet, sekat, stromy, listí, udržovat obří barák, rvát do něj prachy, největší vejvar bylo jít do lesa na houby. Ano, možná někdy zdědím půlku obří vily u prahy. Ale nijak o ni nestojím, svoje majetky jsem si obstarala sama. A pokud ji zdědíme s bráchou, bude to akorát starost, ani jeden nebudeme mít na vyplacení druhého, já se rozhodně nebudu ochotná o barák starat (oba ho máme skoro dvě hodiny cesty od míst, kde žijeme) a brácha ho sentimentálně bude chtít mít dál. Takže ne, já dceři raději dopřeju spoustu zážitků, které jí nikdo nevezme a holt žádnej barák.
@petrasipkova1 anebo ne. My jsme strávili dětství na zahradě, boha jak já to nesnášela a zdrhala kdykoliv mohla. Furt se něci muselo, plet, sekat, stromy, listí, udržovat obří barák, rvát do něj prachy, největší vejvar bylo jít do lesa na houby. Ano, možná někdy zdědím půlku obří vily u prahy. Ale nijak o ni nestojím, svoje majetky jsem si obstarala sama. A pokud ji zdědíme s bráchou, bude to akorát starost, ani jeden nebudeme mít na vyplacení druhého, já se rozhodně nebudu ochotná o barák starat (oba ho máme skoro dvě hodiny cesty od míst, kde žijeme) a brácha ho sentimentálně bude chtít mít dál. Takže ne, já dceři raději dopřeju spoustu zážitků, které jí nikdo nevezme a holt žádnej barák.
@drep Amen
Žiju celý život v nájmu a vyhovuje mi to. Svoboda pohybu, flexibilita, než něco prodáš, doplatíš hypo, koupíš nové.. není to sranda..nájem? Vyberu si, kde se mi zrovna líbí, velikost, parkování, centrum, balkon a až se moje potřeby změní, jdu dal. Navíc jsem zastánce toho, že každý je svého štěstí strůjce. Od maturity se starám sama o sebe, nebudu se vázat hypo jen proto, aby po mne něco děti měli.
Vidím to v okolí, byty po babi, domy, a pak celá rodina nasraná a všechny víkendy v prdeli, sekání trávy, opravy a vydírání “vždyť to jednou bude Tvoje”. Ze by to raději prodali hned a měli něco svého a bydleli kde chtějí už za života rodičů, o tom nikdo nechce slyšet. Takže bydlí v nájmu, nebo platí hypo a starají se o další nemovitosti, které budou jejich “jednou”. Časově i finančně dost náročné
@barmil Jenže moje děti třeba nechtějí celé dětství někde putovat, chodit ze školy do školy a neustále přicházet o své kamarády jen proto, že já mám ráda svobodu a každý (dejme tomu) rok se mi líbí někde jinde. Děti mají rády stabilní zázemí, bezpečí a jistotu. A to je pro mě důležité. My žijeme teď rok ve svém domě, ale před tím jsme se 2x s dětma stěhovali (naštěstí to bylo mimino a dítě do 3 let, takže uf dobrý), ale i tak se starší prostě nechtělo, nechápala to … a dodnes se ptá na ten poslední byt, kde má souseda kamaráda. Ten vyhazov z nájmu s dvěma dětma na krku (navíc třeba i školníma) je fakt dost na prd. A nemůžeš dělat nic… takže jo, zkusili jsme si žít v nájmech. Jako pár bomba, spousta míst jsme zkusili, viděli. Centrum, okraj města apod. Ale jakmile přišly děti, už to nebylo v jejich zájmu, aby musely někde pendlovat jak baťužkáři. Tak to jen přidávám druhý pohled na věc. 🙂
Ne všem bydlení spadlo do klína, někteří proto museli něco udělat. Já budu radši život hypotéku a vím, že živím něco co je/bude mé, než platit nájem, nesmet realizovat bydlení podle sebe a čekat, kdy majitel řekne končíme.... Nezavid, jen změn uvažování, nebuď líná, ono se nic samo neudělá.
@barmil Jenže moje děti třeba nechtějí celé dětství někde putovat, chodit ze školy do školy a neustále přicházet o své kamarády jen proto, že já mám ráda svobodu a každý (dejme tomu) rok se mi líbí někde jinde. Děti mají rády stabilní zázemí, bezpečí a jistotu. A to je pro mě důležité. My žijeme teď rok ve svém domě, ale před tím jsme se 2x s dětma stěhovali (naštěstí to bylo mimino a dítě do 3 let, takže uf dobrý), ale i tak se starší prostě nechtělo, nechápala to … a dodnes se ptá na ten poslední byt, kde má souseda kamaráda. Ten vyhazov z nájmu s dvěma dětma na krku (navíc třeba i školníma) je fakt dost na prd. A nemůžeš dělat nic… takže jo, zkusili jsme si žít v nájmech. Jako pár bomba, spousta míst jsme zkusili, viděli. Centrum, okraj města apod. Ale jakmile přišly děti, už to nebylo v jejich zájmu, aby musely někde pendlovat jak baťužkáři. Tak to jen přidávám druhý pohled na věc. 🙂
@teate moje děti nikdy školní zařízení neměnily. To je nějaký Tvůj mylný úsudek. Putovat se dá i v rámci jednoho města a jeho okolí.
já tvým pocitům rozumím a nesouhlasím s tím, že bys je neměla mít. Jsou zcela legitimní, ohlížet se pořád na to, že někdo má větší, zásadnější problémy (ona má nemocný dítě, nemá nohu, na co já si ztěžuju, když mám co jíst!) nejde. Jasně, může to pomoci uvědomit si svém momentální štěstí v jiných oblastech, ale máš nějaký negativní emoce, je skvělý, že je nahlas pojmenováváš a máš na ně plný právo.
A i rozumím jejich podstatě - vlastní bydlení zaručuje (do velké míry) pevný domov, bezpečí. A bezpečí je základní potřeba každého živočicha, o to víc člověka!!
Ano, sehnat vlastní bydlení není jednoduché. Ale pokud to máš vysoko v prioritách není to nemožné - holt ale musí jít jiné věci stranou: najít si bydlení v regionech, kde je cena pro tvoje financování dostupná, to může znamenat stěhování, změnu práce, odtržení od rodiny, kamarádů, školy dětí. Může být i horší než stávající nájemní bydlení - menší, v horším stavu, nevyhovující dispozice či zateplení, ale bude tvoje. Pokud nyní nedosahuješ na žádnou hypotéku, podřiď všechno tomu - na úkor všeho ostatního našetři na akontaci, snaž se najít takovou práci, která ti třeba nebude vyhovovat náplní a časem, ale dají ti tam legálně tolik peněz, že banka bude s úvěrem souhlasit. V případě, že tam bude nějaká neufinancovatelná část, měj založené stavební spoření a vezmi si zbytek úvěru tam (nebo na družstevní byt).
Jsem si jistá, že takto (například na Vysočině nebo v Ústeckém kraji) seženeš byt, na který lze dosáhnout i s nikterak závratnými příjmy. Všechno ostatní jsou ale = výmluvy proč to nejde. A pokud nejde, můžeš ledatak pracovat se svými pocity, propouštět své emoce.
@anonym_autor ja o vlastnú nehnuteľnosť nestojím, vzdala som sa podielu ktorý som zdedila, teraz za tie oeniaze žijem v Prahe a cestujem. Predsa len si chcem ten život užiť, nikto nevie kedy umrie
@anonym_autor ja o vlastnú nehnuteľnosť nestojím, vzdala som sa podielu ktorý som zdedila, teraz za tie oeniaze žijem v Prahe a cestujem. Predsa len si chcem ten život užiť, nikto nevie kedy umrie
@krajnakovaviktoria Podílu ses nevzdala, nechala ses vyplatit. To jsou 2 různé věci.
@krajnakovaviktoria Podílu ses nevzdala, nechala ses vyplatit. To jsou 2 různé věci.
@1pomnenka ano, pardon, nechala som sa vyplatit.
@anonym_autor Úplně ti rozumím, taky jsem tyhle pocity beznaděje měla a hrozně mě to trápilo. Ale nevěš hlavu, i z takové situace cesta vede a určitě to nakonec nějak zvládnete. S manželem jsme to nakonec vyřešili přes družstevní bydlení i bez hypotéky, kterou nám v bance nechtěli dát, konkrétně u Finep, jestli to pomůže. Držím ti palce!
@moudivlacek Tam jsou kolikrát příběhy, že člověk nevěří, co to tam čte😂.
@hojda jasný, ale ne tak neuvěřitelný, aby takový člověk nemohl existovat bez ohledu na článek ... věřte, nevěřte 😅 to, že někdo dostane a podivuje se ostatním, jak bydlí, že si berou hypo není zas až takové scifi