Závidím lidem vlastní bydlení

Znám osobu, která si tím užíráním strašně ničí život. Jo, svět není spravedlivý. Jo, taky bych si chtěla vozit řiť v darovaným Mercedesu a měla startovací byteček ve dvaceti. Ale mnohem víc ve mně je ten pocit, jak se máme dobře - voda, topení, školy, nikdy nemám hlad a nechodím bosa.

A umis si predstavit, jak musi zavidet matka nevylecitelne nemocneho ditete rodicum, ktere maji zdrave deti? Nerouhej se a hraj s kartami, ktere mas. V dobe, kdy je valka za dvermi a kazdy treti clovek umira na rakovinu tyhle stesky nad majetkama fakt nechapu.

Jak to měli vaši, je jejich věc. Jak to budeš mít ty, je zase tvoje věc. Dokud člověk vydělává sám, dá se ušetřit fakt hodně. Je potřeba ve 20 mít vlastní byt nebo stačí pokoj ve sdíleném bytě s dalšími studenty nebo pracujícími? Pokoj stojí podstatně méně, pokud člověk najde fajn spolubydlící, má se dobře a ještě nemá ani starosti se vším vybavením. Půlka výplaty se dá odkládat, počítám s tím, že to může být reálně 10-12 tis. Spočítej si, kolik je to za rok. Pokud budeš šikovná, občas jsou v práci odměny, občas se dá vzít ještě nějaká šikovná brigáda, ušetříš ještě víc. Za 5 let máš naprosto reálně slušný základ na hypotéku. Nemusí jít o byt v Praze. Pokud budeš ochotná bydlet mimo velká města, za byt zaplatíš půlku toho, co ve velkém městě. Já věděla, že mi rodiče nemají co dát, už od studií jsem šetřila z brigád, na brigády jsem jezdila i do zahraničí, abych měla výdělek lepší. Takových tam byla hromada. A i s dětmi jsme první 3 roky v bytě bydleli s další spolubydlící, právě kvůli financím. Pokud něco uděláš pro to, aby ses měla dobře, určitě to bude mít nějaký výsledek. A všechno je dobré počítat v částkách za rok. Syn teď přišel s tím, že by chtěl ideálně neomezená data, že je to přece jen pár stovek měsíčně. Ubezpečila jsem ho, že ročně by to dělalo rozdíl několika tisíc a to je pro mě hodně, takže najdeme jiné řešení, které mě v ročním zúčtování tolik bolet nebude.

@anonym_autor spravedlnost neexistuje.
My jsme ve 21 letech z domu odešli s igelitkou, Makalu, šetřili a dnes máme svoje bydlení. Je staré, nijak velké, ale naše. To, že většina lidí v mě bublině bydlení dostala, je mi tak nějak jedno. Vadí mi spíš chytré řeči od někoho, kdo neví, co je hypotéka, roky odříkání...

Vsechno ma pro a proti. Mame sve bydleni, ale taky hypoteku do smrti, ktera neni zrovna mala. Pracuju od nevidim do nevidim. Rekni si, jestli tohle chces. Ja jsem si zvolila tuhle cestu, protoze moje prace me bavi a taky to delam, abychom se meli dobre. Ono to cestovani, deti a hlavne to bydleni neco stoji. Aby ses mela dobre, je potreba pro to neco udelat. A neboj v mem okoli je vic jak polovina kamaradu v najmech a vubec je to netrapi a to jsou vzdelani a dobre placeni lidi. Proste si vybrali jinou formu bydleni.

@kakba Presne, mame barak, manželovi tahne na 50 a maka vic jak 12 hodin denne rukama, v mrazu ve vedru, abychom si to mohli dovolit. S byvalym jsme zili 10 let po pronajmech, byla to otrava a velika nejistota, ale zase jsme byli jako rodina mnohem vic spolu.
@elvira jo, to znam. Temer vsechny moje kamaradky byt dostaly nebo podedily a kdyz jsem parkrat odmitla nejakou akci kvuli penezum, tak se pohorsovaly, jak porad resim penize. Kdyz ty platis za bydleni 27 a ony 5tis😀

Nam nikdo nedal ani prd a nic jsme nezdedili a jediny, co mi opravdu vadi, je, kdyz nekdo, komu rodice koupili byt nebo mu prispeli nebo neco zdedil, se vysmiva nebo celkove komentuje, jaky bydlime. To mi prijde jako velkej bizar.
Mame sice maly byt v prazskem panelaku, ale vydelali jsme si na nej sami, nasetrili jsme i potrebny zaklad behem placeni prazskeho trzniho najmu a nekdo, komu rodice na bydleni prispeli nebo mu primo byt koupili popripade byt ci vetsi financni obnos zdedili, ma potrebu se nam temer az vysmivat? Zazila jsem opakovane. To je vazne bizar.🤦

@anonym_autor mě docela irituje tenhle názor, že kdo má vlastní bydlení, má to zásluhou rodičů. Taky jsem vyrostla ve stejném modelu, rodiče rozvedení, oba v nájmu. Horko těžko nějak dospěli k bydlení aspoň teď, ale že by nám mohli něco dát, to vážně nemají z čeho. Manželovi rodiče mají majetek, i chatu, kterou by nám dali, ale aby manžel postavil dům, odjel pracovat do zahraničí, byl x let v práci od rána do noci, to i na úkor osobního života. Buď byl v práci nebo makal na domě, na nic jiného neměl čas. Teď máme 3 děti, hypotéku, manžel je pořád v práci a já jsem s dětma velkou část týdne sama. O víkendu místo volného času se maká na zahradě a kolem domu. Rodičům jsme řekli, že na dědění chaty už opravdu nemáme časové ani finanční kapacity. Ať jí buď prodají nebo přepíšou někomu jinému, jestli chtějí, aby zůstala v rodině. Jako jo, lidi by určitě záviděli, když bychom se mohli chlubit, že máme dům i chatu, ale ono to obnáší dost práce navíc (sekání, zimování, údržba, opravy, údržba pozemku). Není to o tom, že si o víkendu zajedu vypít kafe na terasu na chatu. 🙂

Užírání se, že jiní dostali do vínku více než já a mají tak lehčí život, ještě nikdy nikoho nikam neposunulo. Stejně tak člověka nikam neposune omílání toho, že doba vlastním nemovitostem nepřeje. Pakliže se neumíš ztotožnit s tím, že budeš doživotní nájemce, je na místě začít hledat způsoby, jak toho vlastního bydlení dosáhnout. Já vyšla z nuzných podmínek, na vlastní bydlení se mí předci nikdy nezmohli a nepřála bych ti vidět, v čem jsem musela vyrůstat, když se máma rozhodla žít s otčímem a dostali jsme se tak pod hranici chudoby. Člověk by řekl, že ze mě vyroste další beznadějný případ, neschopen pracovat a bydlet jako slušný člověk. Omyl, mě ta zkušenost posílila a chtěla jsem pro sebe něco lepšího. Mám vysokou školu, stabilní práci a s manželem jsme si pořídili byt. Sice je to jen typický panelákový byt a hypotéku budeme splácet ještě řadu let, ale mé děti vyrůstají ve slušné lokalitě, v čistém bytě, kde mají vše, co potřebují pro svůj zdravý vývoj. Nicméně fakt, že my ten byt vlastníme, našim dětem nikterak nepomůže v otázce bydlení, až se jednou budou chtít osamostatnit...

Souhlasim s nazory vyse. Ovsem v tomhle ma kazdy svoje nastaveni a vlastni bydleni je pro me taky strasne dulezite. Ano, jsou dulezitejsi veci a prej a bude ti prano, ale take je pro me hrozne dulezite. Uz certsve po skole pro me bylo bydleni v najmu strasny stres. Ze nemam jistotu, ze je to cizi, ze nevim, kde budu za rok, co sezenu a za kolik. Nekdy neni zbyti, ale pokud to pro cloveka je dezite a je to trochu realne, tak musi opravdu naprit sily a v dnesni dobe hodne.

Žiju celý život v nájmu a vyhovuje mi to. Svoboda pohybu, flexibilita, než něco prodáš, doplatíš hypo, koupíš nové.. není to sranda..nájem? Vyberu si, kde se mi zrovna líbí, velikost, parkování, centrum, balkon a až se moje potřeby změní, jdu dal. Navíc jsem zastánce toho, že každý je svého štěstí strůjce. Od maturity se starám sama o sebe, nebudu se vázat hypo jen proto, aby po mne něco děti měli.
Vidím to v okolí, byty po babi, domy, a pak celá rodina nasraná a všechny víkendy v prdeli, sekání trávy, opravy a vydírání “vždyť to jednou bude Tvoje”. Ze by to raději prodali hned a měli něco svého a bydleli kde chtějí už za života rodičů, o tom nikdo nechce slyšet. Takže bydlí v nájmu, nebo platí hypo a starají se o další nemovitosti, které budou jejich “jednou”. Časově i finančně dost náročné

@fatal_error Hele, ale tohle je takový typický český přístup. Už jsme si také od pár známých vyslechli, že by nemohli žít jako my - komentáře typu, že v řadovce a typizovaném domě, satelitu, za Prahou apod. Typicky od lidí, kteří žijí v nájmech a nejčastěji od lidí, co zdědili dům od rodičů a nejsou sto ani ušetřit na rekonstrukci.
Kdokoliv, kdo u nás byl, a žije v zahraničí, nadšení až obdiv, že žijeme ve vlastním, navíc už splaceném domě, s hezkou zahradou, navíc v bezpečné čtvrti. Tu první skupinu lidí přecházím komentářem, že nám se tu žije hezky. Protože co s nimi. To je jejich boj žít s takovou povahou.

@brunetka11 pouzivam casto vetu, ze jsem mestska holka a zit na vesnici by byla moje smrt. Ale v zivote by me nenapadlo, to rikat tak, ze ja jsem lepsi nez ti, co bydli na vesnici. Kazda mame priority jinde a kazda si to ma delat podle sama sebe. Nicmene mam povahu, ze me nejaky takovy reci nerozhodi a to slychavam zase opak, proc zijes ve meste, to je tak hrozny, ta doprava atd. Proste obyc veta a jede se dal.

@kakba ja jsem zas lina! 🙂 rikam otevrene. a vyhovuje mi mit vse na dosah a v dochazkove vzdalenosti. jelikoz jsme okraj Prahy, tak to mame v dochazkove vzdalenosti i do 2 lesu/prirodnich pamatek. a i prilezitostna vypomoc na zahrade na chalupe rodicu (25 minut autem od naseho bytu) povazuju za vopruz, ale normalne rikam, ze jsem proste lina a pohodlna, uprimne na tohle jo. 🙂 takze vetsi byt budem kupovat ve stejne mestske casti, jednoznacne, jsem lina si i zvykat jinde. 🙂

@1pomnenka No, já myslím, že je co závidět. Protože by mě docela zajímalo, jestli člověk, který je v důchodu a celoživotně žil v nájmu, si ten nájem následně z důchodu dokáže zaplatit. A do budoucna to bude sakra velký problém. Hypotéku většinou doplatíte, než do toho důchodu nastoupíte.

Někdo ma ustláno na ruzich, nekdo na trnech, zivot neni fér ale cim jsem starší tim vic si vsimam ze nikdo nema vsechno co by si přál...

@barmil to co pises je na najmu fakt super, na druhou stranu stačí aby majitel chtel v tom bytě bydlet a musis se odstehovat i když nechceš... Stalo se mi. Uz 2x 🙄 Ale je pravda ze ja v Liberci zustat nechci, az deti odrostou, chci jinam, nelibi se mi tu, takze vazat se tady nemovitosti bych možná nechtěla ani kdybych mohla.

@barmil Na to musí být povaha. Mně spolehlivě zkazí náladu, když se ráno probudím z dalšího snu, že se zase stěhuji do nějakého podnájmu. Ono je to většinou spojené s ex, ale očividně jsem s tím v podvědomí v pohodě nebyla.

Moje rodina z matčiny strany bývala velice, velice bohatá, především v dobách mezi 1. a 2. světovou válkou. Měli spoustu služebných, pozemky, letní sídla.
Generace mého dědy tomu zatnula sekyru. Nedokázali investovat a hospodařit.
A já šla “do světa” s naprosto holým zadkem. Manžel také.
Léta jsme žili z naprostého minima a šetřili. Když jsme začli na hypo stavět, poslouchali jsme kecy, že se to staví, když jsou prachy. Takoví holt asi lidi jsou.
Včera mě ale pobavil článek s titulkem něco jako “Nechápu, že si někdo bere hypotéku.” Madam roky žila s manželem u rodičů, platili jim nula nic na energie, pak každý dostal čtvrtmeloun, zapojili celou rodinu do stavby a ona odsuzuje ty, co tyhle podmínky nemají. Šoupat dřevákem by měla a děkovat rodičům v předklonu.

Život někdy opravdu není fér. Někdy mě štve, že někdo má skvělou oporu v rodině, zatímco já ji postrádám – moje mamka se mnou ani s mými dětmi moc nezajímá. Sice mám vlastní bydlení díky tvrdé práci, ale chybí mi ta možnost popovídat si s mámou nebo nechat děti u babičky. Přesto se snažím soustředit na to, co mám, a nacházet radost v každodenních maličkostech – pomáhá mi to cítit se lépe.

@amazienka též mě zaujal nadpis, za mě buď vymyšlený článek, nebo úplně vypatlaná paní .... 10 let bydleli, jedli za 1000 měsíčně!! za oba, u rodičů, dva dospělý lidi, prý když z toho něco ještě zbyde, může se to přidat nevím už na co .... to je čiré scifi a chudáci rodiče, oni tímhle za těch 10 let neplacení nájmu a necháním se živit ušetřili skoro 4 mega, za který stavěli za pomoci příbuzných neb dělníci drahý, na již dříve koupeném pozemku za hubičku, nicméně jsem se spíše zasmála a zaťukala na hlavičku ;)

A tak to já ti rozumím. A denně cítím vděčnost za svou rodinu, o kterou jsem se mohla vždy opřít. Nás naši vychovávali k velké skromnosti, a i díky té jejich skromnosti bydlíme s dcerkou tak, jak bydlíme.

Do podnájmu jsem nikdy nechtěla, vždy jsem toužila po vlastním bydlení. A tak jsem po střední šla pracovat, abych si mohla vzít hypotéku, a při práci jsem studovala vysokou školu, abych mohla i platově aspoň trošku růst. Byl to tehdy dost risk, ale vyplatil se. Chápu, ceny jsou teď hodně vyšponované, ale třeba se taky dočkáš, jen je potřeba tomu jít naproti a něco pro to udělat.

@moudivlacek Oni jí ten původní nadpis změnili. Původně to bylo o závisti lidem, kteří dostali nebo zdědili vlastní bydlení, takže nemusí žít v nejistotě nájmu ani se na celý život zavázat k hypotéce.

@rebe nechápu, tady nejde o žádný nadpis, ale že přesně to, co autorka zde řeší a kam se diskuze vyvinula souvisí s tím, co jsme s amazienkou četly

@moudivlacek Omlouvám se, pochopila jsem to, že reaguješ na nadpis této diskuze. Tady se to totiž taky vyvinulo v obhajobu lidí, co mají hypotéky, že to nemají snadné, ale diskuze původně o hypotékách vůbec nebyla.

@rebe nene, o nadpis nešlo, právě, že začli o hypo a že těm, kteří něco dostanou/zdědí se to říká, tak se nám právě vybavil stejný článek, ani nevím kde to bylo na Novinkách myslím, kde se nějaká paní kasala, že ona by si hypo v životě nevzala a nechápe, proč si to lidi berou a pak z ní vylezlo viz výše, že mají náklady litr měsíčně u rodičů, kteří je 10 let živili, tak to se pak šetří a směje těm, kteří si hypo berou
a že původně nebyla o hypo, ale úzce to s tím souvisí, pokud někdo touží po vlastním, málokdo má vlastní prostředky

@hojda už v tom mém prvním příspěvku jsem psala, že to musel buď někdo vymyslet, nebo ta ženská není normální :D nicméně i tací podobní mezi námi žijí, bohužel

@moudivlacek Tam jsou kolikrát příběhy, že člověk nevěří, co to tam čte😂.