Žijeme zbytečně komplikovaný život v moderní době?
Nemáte pocit že v dnešní době žijeme zbytečně komplikovaný život? Pořád se za něčím honíme, kam pojedeme na dovolený, abysme stihli posilovnu a kino, abysme stihli mrknout na sociální sítě. Pořád nějaký preventivky u doktorů, když člověk otěhotní tak téměř pořád různá vyšetření, v obchodech tisíce zboží které člověk ani nepotřebuje... Jestli lidem ve starých dobách nebylo lépe, žili víc v souznění s přírodou, koloběh života plynul tak nějak normálně...Co myslíte vy?
Stručné shrnutí
- Moderní medicína zavedla antibiotika, očkování, inzulin a anestezii u zubaře, což výrazně zlepšilo dostupnost léčby a snížilo úmrtnost na banální nemoci i při porodech.
- Lidé mohou zjednodušit život konkrétními kroky: omezit sociální sítě, nekupovat zbytečnosti, využívat bazary a dobrovolně žít na chalupě v CHKO se studnou a kamny nebo využívat donášku jídla (Dáme jídlo).
- Idealizace minulosti je častá kvůli pocitu sepětí s přírodou a stabilnějšímu rytmu života, ale historická realita zahrnovala vysokou dětskou úmrtnost, hlady, války a omezená práva žen.
Nejčastější otázky
Q: Co moderní medicína přinesla oproti dřívějšku?
A: Diskuze zmiňuje konkrétně antibiotika, očkování proti dětským nemocem, inzulin a anestezii u zubaře jako milníky, které snížily úmrtnost a rozšířily dostupnou péči.
Q: Jak si mohu v praxi zjednodušit život v moderní době?
A: Konkrétní kroky uvedené v diskuzi zahrnují omezit sociální sítě, nekupovat zbytečnosti, nakupovat v bazarech, bydlet na chalupě v CHKO se studnou a kamny, vařit v kotlíku nad ohněm a případně využívat donášku jídla (Dáme jídlo).
Q: Jaká jsou hlavní rizika idealizace minulosti?
A: Historická rizika popsaná v diskuzi zahrnují vysokou dětskou úmrtnost, absenci antibiotik a inzulinu, časté války (1. a 2. světová válka) a chudobu spojenou s neexistencí sociálního státu.
Q: Jsou preventivní kontroly u lékaře nutné, nebo je možné je odmítnout?
A: Preventivní prohlídky u obvodního lékaře a prenatální screeningy dokáží odhalit začínající onemocnění; diskuze uvádí, že někteří lidé screeningy (např. test na cukrovku v těhotenství, ozvy) odmítají, ale pak mohou čelit tlaku lékařů nebo nutnosti hledat odběry jinde.
Q: Kde najdu literaturu nebo inspiraci pro jiný pohled na život mimo konzumerismus?
A: V diskuzi byly doporučeny tituly a autorky/autoři: kniha rozhovorů "Raději zesilet v divočině" (Aleš Palan) a sbírka "Už je to tady" s povídkou "Supermatky rulezzz", zmíněny byly i klasiky "Děti z Bullerbynu" a "Babička".
Q: Je dnes reálně možné dobrovolně žít bez moderních vymožeností?
A: Ano; příklady z diskuze ukazují život na chalupě v CHKO se studnou, topením na dřevo a teplou vodou pouze v lázeňských kamnech, vaření v kotlíku a sníženou závislost na službách typu pračka/myčka/sušička.
Závěry z diskuze
Shoda
- Moderní medicína a technologické vymoženosti výrazně zlepšily zdraví a životní úroveň.
- Možnost volby je klíčová: člověk si může zjednodušit život omezováním konzumu a sociálních sítí.
- Idealizace minulosti převládá, ale většina poukazuje na reálné historické negativy jako vysokou dětskou úmrtnost a války.
Sporné názory
- Někteří lidé preferují zjednodušený život v souladu s přírodou bez sociálních sítí a konzumu, zatímco jiní oceňují práva žen, zdravotní péči a technické vymoženosti dnešní doby.
- Někteří respondenti považují preventivní kontroly a screeningy za nezbytné a zachraňující životy, zatímco jiní je odmítají a narážejí na tlak ze strany lékařů.
Otevřené otázky
- Kde je hranice mezi užitečným pokrokem a „degenerací“ způsobenou technologiemi a konzumerismem?
- Jak najít praktické kroky k vnitřnímu klidu v době informačního zahlcení?
- Jak vyvážit lékařskou prevenci a autonomii pacientky při těhotenství?
Zmíněné značky a firmy
Dáme jídlo, Netflix, Národní muzeum, CHKO
Zmíněné produkty a metody
antibiotika, očkování proti dětským nemocem, inzulin, anestezie u zubaře, screeningy v těhotenství, test na cukrovku v těhotenství, ozvy, preventivka u obvodního lékaře, odběry krve, pračka, myčka, sušička, vaření v kotlíku, Dáme jídlo, falunská uzenka
Místa a osoby
Aleš Palan, Praha, Bali, Afghánistán, Afrika, Národní muzeum, Bullerbyn
Vytahujete zbytečně těžký kalibr, dámy. Většině by bohatě stačila absence teplé vody po otočení kohoutkem. 😁
Jsem od přírody nihilista a život na tomhle světě považuju vcelku za opruz a to v jakékoliv době. Nedávno jsem nad tím přemýšlela, jaká doba byla na život nejpohodlnější a došla jsem k tomu, že žádná zkrátka nebyla a není ideální. A to ještě máme to obrovské štěstí, že žijeme ve střední Evropě, ve stabilním státě, s dobrou životní úrovní, masivním sociálním systémem a zdravotnictví na velmi dobré úrovni. Být teď žena někde v Afghanistánu nebo Africe, nebudem si tady vypisovat na koníku vůbec.
Ale dost toho dokážeme ovlivnit sami tím, jak k věcem přistupujeme. Nikdo, ale opravdu nikdo nás nenutí kupovat věci, být na soc. sítích, jezdit na dovolenou k moři, whatever. Často si ty mantinely stavíme sami a ne naše okolí. Někdy je potřeba od života facka, aby si člověk uvědomil, že vždycky je možnost, aby bylo hůř. Je to ovšem zkušenost nepřenositelná.
Jo a kdybych se narodila i jen o 50 let dřív, tak bych už tady dávno nebyla. Na můj zdravotní problém byla léčba v plenkách a jen pro vyvolené. Takže ani já bych neměnila ani za nic.
Jsem šťastná v jaké době žijeme. Už jen právě kvůli tomu zdravotnictví, možností se vzdělat a vzdělávat. A nikdo nikoho nenutí žít konzumním způsobem. Nekupuj co nepotřebuješ, choď do přírody a chovej se k ní dobře a s respektem a budeš spokojená. Jak už tu párkrát zaznělo, jaký si to uděláš...
Ještě moje máma jako malá musela domu nosit vodu ze studně, babička chodila prát pradlo do řeky. Já mám tekoucí vodu, pracku, myčku, sušičku a když se mi nechce vařit, objednám Dáme jídlo. Máme se kralovsky...
A taky se malokdo dozil dospelosti.Opravdu bych nechtela zit v dobe kdy nemuzu jit k lekari a umira se na banalni nebo dneska snadno lecitelne choroby.
@treasurka ja prodavala v mych 9 letech (konec 80.let) v praze na ulici sama hrusky... vozejk, stolek, vaha, kasicka. Ja bych je i dneska klidne pustila, ale nase deti by se mi na to zvysoka vis co😅. No sem uz stara a nadavam na ty dnesni novoty stejne jako nasi prarodice🤣 akorat tenkrat to byly auta a ted internety soc.site a milion aplikaci na vsecko...
Ono se hodně zapomíná, že mince má vždy dvě strany. Že dřív to mělo své plusy i minusy i teď. A že i ty plusy a minusy zase mají svoje pozitivní i negativní důsledky, které třeba my ani nemusíme úplně rozpoznat. Například ta preventivka u doktora, co ti přijde jako opruz, může někoho upozornit na začátek vážně choroby a podaří se ji vyléčit. A tak je to se vším - vždy byly optimisté a pesimisté. A ještě něco, na dnešní době si nejvíc vážím možnosti volby. Volby ve smyslu, že si do velké míry mužu vybrat, jak budu žít. Ale to se zase dostáváme k tomu optimistickému přístupu k životu.
Já v něčem žiju stylem SLOU. Nekupuju předraženou módu, většina bazar a jen to, co potřebujeme. Do posilovny nebo do kina nechodím, ani na kosmetku či ke kadeřníkovi. Krámy nekupuji, reklamy ignoruji. Na televizi nekoukáme. Dřív jsme koukali na stažené věci či Netflix, ale se dvěma dětmi to moc nejde. Máme chalupu v CHKO, takže tam je souznění s přírodou až až - máme studnu, kamna, teplou vodu jen v lázeňských kamnech na dříví, vaření třeba i v kotlíku nad ohněm. Když nejde proud, nejde ani voda (zažili jsme několikrát s 2 dětmi). Drahé dovolené neděláme, ale cestujeme dost. Nepostuji na net každou fotku mimča, nesleduji žádné instadrummery (tak jim říkám já 😀), odnaučila jsem se žárlit, kdo co má víc a komu co jde líp. Líbila se mi doba mého dětství, kdy nebyly třeba ani mobily a internet a děti se bavily jinak, ale teď je to zase dobré na získávání informací a nákupy. Teď je hodně na lidi tlak, hlavně na matky (doporučuji povídku "Supermatky rulezzz" v knize "Už je to tady", ta je o vlivu sociálních sítí a poměřování supermatek mezi sebou), ale každý se s ním musí poprat sám... zda bude svůj život řídit on sám nebo okolí/sociální sítě/apod.
Ano, myslím si, že žijeme zbytečně komplikované životy, které si ovšem komolikujeme my samy☺️
@levandulovy_caj
obcas jak vidim svoji mamu jak uklizi rozhazene hracky stokrat denne tak uplne souhlasim.
Já ráda čtu vesnické povídky z 19.století právě pro tu nekomplikovanost, jak žila babička, žila dcera i vnučka a úkol byl jasný - zasadit,sklidit, najíst se. Ať chudý,tak bohatý jeli dle koloběhu v přírodě. To je taaak uklidňující... pochopitelně žít bych v té době s dnešním rozumem nechtěla, ale narodit se tak,ani Ti to nepřijde. Nemusíš v té době nic rozhodovat, věčně stát před volbami, jakou životní cestou se vydáš, odpadá nejistota,kde je pravda (dnešní informační zahlcenost). Lidi se baví spolu, zvyky platí,atd. Pozor, ve městě už byla úplně jiná atmosféra maloměstskosti, závisti, pokrytectví. Čte se o té době a sepětí s přírodou moc pěkně,i když si plně uvědomuji, že nebyla dostupná lékařská péče a s dnešním rozumem bych nezapadla do tamního společenského nastavení....
Nepřijde mi, že žijeme komplikovaným životem. Je tak komplikovaný podle toho kolik si těch komplikací pustíš dal do života. My si žijeme v pohodě. Neblázníme po obchodech, nemáme zbytečnosti a začala jsem omezovat lidi, který mi berou energii. Nenechám se nutit do čeho nechci a prostě se cítím v pohodě.
Komentáře jsem četla jen v rychlosti, ale jeatli myslíš za komplikace dnešní doby zdravotnictví (což jsem pochopila z tvých dalších příspěvků) tak, tě moc nechápu..... zaplať pán Bůh za to, že žiji v dnešní době.... Jinak jo libi/lo se mi dětství tak v 80/90 tkacc,co jsem zažila, ale ono je to těžký, v ty době, když jsme byly malé děti, tal jsme se na svět divaly jinak než ho vidíme teď,rodiče prarodiče řešili podle mě stejné starosti... Jen jim prostě k tomu všemu chyběly ty moderní vymoženosti... A přesně tak to podle mě vnímali oni, že zase jejich dětství bylo takové v určité době... Myslím, si že všechno je to jen o úhlu pohledu a stáří jedince... A jak už to psaly jiné, jaký si to uděláš takový to máš... Už od základní školy se mě drží heslo,, Život je věčný boj....,,
@daruna manžela hodně naštvala, jsme u ní ona dva už léta, nikdy je po ní nic nechtěli. Dokonce teď se i vykecala z preventivky co je měla podstoupit jako těhotná, jak se chodí, tak jsem tam nešla. Jenže po porodu se mi tělo komplet sesypalo. A když jsem doma zkolabovala a našel mě manžel na zemi, tak mu nebrala ani telefon a nereagovala ani na SMS. Člověk by řekl, zná nás roky, doteď je jí neotravovali, ani odběry nám nikdy nam moc neudělala, manžel ji kolikrát zachránil když se jí porouchalo topení, přijel i večer a když ji potřebujeme, tak pak se zbavuje všeho a i základní odběry mi museli udělat jinde.
Ja ti nevim, v jine dobe jsem nežila. Myslim, ze si kazdy zije tak nejak po svém. Nekdo konzum, vystrelky potrebuje, nekdo zase ne. Nekdo rad pěstuje a nebo meni desetkrát do roka mobily a jiný zas ne. Nekdo zije na vesnici, nekdo potrebuje mesto.
Je to o lidech.
Kdyz budu chtit zit bez elektriky, vody, shonu, tak budu takhle žít.
Jediné co bych asi vypíchla, že jsem ráda, že zdravotnictví stoupá vzhůru (ve všech směrech).
Svůj - tvůj zivot bude, může být takový jaký si ho uděláš.
Tak pocit, že by se mým předkům žilo lépe než mně, tedy opravdu nemám... Moje babička má dodnes představu, že žena je na světě od toho, aby de facto sloužila muži. Vrcholem jejího blaha je vědomí, že já jsem si vzala muže který mě nejen nemlátí, ale považte, on na mě dokonce ani neřve, když není doma uklizeno... A moje prababička, která s mužem postavila barák, ve kterém teď po rekonstrukci žijem? Ta se svou krávou, kozou a slepicema žila v souladu s přírodou tak mocně, že se nepřestala dřít az do smrti. Žila v jedné cimře, i ten dobytek měl víc místa, a vrchol blaha byl, když si mohla večer po práci na poli natáhnout nohy ke kamenům. Byla z toho tak vyzenovaná, že už ve třiceti měla kvůli stresu a zaludečním vředům jen čtvrtku žaludku. A moje další prababička se zas živila jako pradlena. Prala na valše 6x v tydnu paničkám v okolí a v neděli své rodině. To chceš! Já, která mám exém na rukách, jen se podívám na mýdlo, si takovou kariéru fakt nedovedu představit. Když se pak vdala, manžel byl tak humánní, že si po dvou dětech a dalších 11 (nelegálních) potratech dokonce začal dávat při sexu pozor. A její máma, ta to měla úplně nejlepší,její manžel všechno prochlastal, a co neprochlastal, to prohrál v kartách, takže její soulad s přírodou se vyznačoval snahou sehnat k snědku cokoliv,co by mohla svým dětem uvařit v polivce, aby se aspoň jednou za den trochu najedly. Třetí prababičce zas padli oba bratři v první světové, jinak ale žila pěkným životem, v lásce a dostatku, až do r. 48, kdy jim komanči všechno sebrali. Nakonec chodila do práce až skoro do osmdesáti, protože peníze, které ji manžel našetřil na stáří, propadly v měnové reformě. I kdybych ale odhlídla od těch osobních příběhů, tak teda představa života bez vložek, tamponů, kontaktních čoček, bez sušičky, pračky, vysavače, myčky, bez auta, bez dostupné lékařské péče pro mě i moje děti, bez naslouchátka pro babičku, bez internetu, bez dovolených, bez teplé tekoucí vody a bez splachovacího zachoda... mě ani trochu neláká. Pokud si budeš chtít udělat život v přírodě, s domácími zvířaty a na samotě u lesa, tak klidně můžeš i dneska, nikdo tě nenutí žít konzumním způsobem života.
Koloběh života běží pořád. Jen se přizpůsobí době. Také si umím představit život s větším podílem přírody. Možná jsem se měla narodit v době králů,ale dnes se můžeš více ochránit před nemocí, ochráníš děti jednou injekcí před nemocí která brala život spoustě děti. Ale asi chápu jak to myslíš. Bývala doba kdy si lidé byli blíž. Nebylo potřeba věci které máme dnes a někdy opravdu zbytečně. A nemuselo se řešit spousta papírů, povolení, zákazu, příkazů a bůhví čeho. Nechodilo se do kina nebo na večeře. Nebylo kam. Má to svoje pro a proti
Myslím, že si to dost idealizuješ. Když si vezmeš ty "dávné doby", stačí třeba jen doba přelomu 19. a 20. století, tak pokud člověk nežil mezi bohatšími lidmi (živnostníky, továrníky, vědeckou komunitou, právníky, lékaři, architekty), měl ten život kujwa těžký. Obří dětská úmrtnost, i úmrtnost dospělých, žádný sociální stát, žádná systematická pomoc nikde. Těžká práce. Na venkově v zemědělství, ve městě v továrnách, kotelnách, pouličních službách. Obrovská míra alkoholismu v populaci. Pak přišla 1. světová válka, mnohé rodiny ztratily živitele, nebo se jim vrátil živitel invalida a ještě duševně nemocný. Pak přišla hospodářská krize a po ní 2. světová válka. A když bys šla ještě více do minulosti, tak doba dožití průměrného venkovana byla mezi 40-50 lety, šedesátníci už byli kmety, co měli dar dlouhověkosti od boha. Společnost extrémně sešněrovaná náboženstvím, prudérní, neustále v nějakém válečném konfliktu. S obří dětskou úmrtností, chudobou, poddanstvím a robotou. Střední třída prakticky neexistovala, byla buď třída šlechty, případně pár (velko) statkářů a zbytek byla nevzdělaná chudina. Když uměl pořádně číst a psát jeden z rodiny, byl to hit.
Ne, fakt máme nesmírnou kliku, že žijeme nyní a já bych neměnila jediuný den svého života s výdobytky techniky i medicíny za jeden jediný den života ve středověku/raném novověku.