Jak se "rozejít" s kamarádkou?
Mám kamarádku, poznaly jsme se asi před rokem na ženských kruzích. Je mezi námi skoro 20 let rozdíl, mně je 30, jí bude brzy 50. Byla na mě od začátku moc hodná a laskavá, takže jsme se začaly vídat i mimo kruhy.
Jenže časem zjišťuju, že jsme asi dost nekompatibilní. Když se sejdeme, většinou vypráví o lidech ze své minulosti, o bývalém příteli, jeho rodičích, kamarádkách, spolužácích... a jsou to většinou historky staré třeba 25 let. Já ji vyslechnu, protože nechci být nezdvořilá, ale upřímně mě to vůbec nebaví a nic mi to nedává.
Co mi vadí víc, je to, že když chci říct něco já, třeba co se děje teď v mém životě, v práci nebo na dovolené, často mi skočí do řeči a začne zase mluvit o sobě. Takže mám pocit, že naše setkání jsou hlavně o ní a já tam vlastně jen sedím a poslouchám.
Problém je, že ona mě má očividně ráda a pořád navrhuje další schůzky. Já ale čím dál víc cítím, že se mi do toho nechce. Nechci být hnusná ani jí ublížit, protože mi nic špatného neudělala. Jen si prostě nesedíme.
Navíc se pravidelně potkáváme na ženských kruzích, takže nechci udělat nějakou scénu nebo aby to mezi námi bylo potom trapné.
Řešily jste někdy něco podobného? Řekly byste to na rovinu, nebo byste kontakt spíš postupně utlumily? Jak byste to udělaly vy?
Tak očividně je to dost sebestředný člověk a tvoje věci ji v podstatě ani nezajímají. Pokud to tak necítíš, tak jí to normálně řekni a vysvětli jí, že už se s ní nechceš vídat. Já bych se nedokázala scházet s někým jen z povinnosti, vždyť to nemá smysl. Stýkám se s lidmi, se kterými chci a kteří mi taky něco do života přinášejí. Tohle bych nedala. 🙈
Mit ve svem okoli nekoho takoveho, odstrihla bych ji uz davno. Normalne bych ji narovinu rekla jak to je. Pokid se nastve, je to jeji boj. Ty z ni nic nemas, trapit te to nemusi.
Je to jako ve všech vztazích, zkus vykomunikovat upřímně a přátelsky co ti nevyhovuje, pokud jí na přátelství záleží bude se snažit s tebou řešit. pokud nezáleží, bude lepší to ukončit..
Je to jako ve všech vztazích, zkus vykomunikovat upřímně a přátelsky co ti nevyhovuje, pokud jí na přátelství záleží bude se snažit s tebou řešit. pokud nezáleží, bude lepší to ukončit..
@zanettuckova Tak to naprosto souhlasím 🙂
Ještě doplním, že jsme se původně znaly jen ze ženských kruhů a mimo ně jsme byly vlastně jen jednou na kávě. Pak jsem jí pomohla s letenkami a od té doby si mě nějak oblíbila.
Později mi ale řekla, že ze začátku nevěděla, co si o mně myslet. Já to mám naopak, čím víc ji poznávám, tím víc zjišťuju, že si nesedíme.
Možná je problém částečně i ve mně, ale mám pocit, že jí dávám víc prostoru a tolerance, než jakou má ona vůči mně. Přitom mám kolem sebe dost přátel, dobré vztahy v práci a obecně nejsem osamělá, zatímco ona moc lidí kolem sebe nemá. Někdy si říkám, jestli se s ní nebavím spíš z lítosti než z opravdové chuti. Reálně mám pocit, že o tohle přátelství stojí mnohem víc ona než já, ale zároveň se často chová, jako bych měla být vděčná za její pozornost , nenechá mě domluvit, skáče mi do řeči a většina rozhovoru se stejně točí kolem ní.
@anonym_autor Jednoduše, az bude navrhovat setkání, rekni ze nemáš čas a ze se uvidíte na kruzích.
Je to jako ve všech vztazích, zkus vykomunikovat upřímně a přátelsky co ti nevyhovuje, pokud jí na přátelství záleží bude se snažit s tebou řešit. pokud nezáleží, bude lepší to ukončit..
Souhlasím s
@zanettuckova . Říct jí to na rovinu, že ti nevyhovuje být jen posluchač. Já sama mám taky problém se skákáním do řeči. Honí se mi v hlavě často hrozně moc myšlenek a zároveň nevyhledávám moc často kontakt s jinými ženami, takže když už se s někým sejdu, je to pro mě docela náročné na soustředění. V hlavě se mi honí x odpovědí, ostatní mluví, děti na mě mluví. Taky jsem se třeba kamarádek ptala na zpětnou vazbu, jak mě vnímají ony i ostatní, abych na tom mohla pracovat. Mezilidské vztahy mi od nepaměti totiž nejdou a já se raději spíš stráním. Pokud bych neměla náladu na diskuze, tak to můžete nechat vyšumět. Tvrdit, že se něco změnilo, kvůli čemu už nemám čas.
Jednoduše s ní přestaň komunikovat, nebo si s ní sedni a vysvětli jí, že to takto vnímáš. Uvidíš, jiné možnosti asi moc nejsou.
Ještě doplním, že jsme se původně znaly jen ze ženských kruhů a mimo ně jsme byly vlastně jen jednou na kávě. Pak jsem jí pomohla s letenkami a od té doby si mě nějak oblíbila.
Později mi ale řekla, že ze začátku nevěděla, co si o mně myslet. Já to mám naopak, čím víc ji poznávám, tím víc zjišťuju, že si nesedíme.
Možná je problém částečně i ve mně, ale mám pocit, že jí dávám víc prostoru a tolerance, než jakou má ona vůči mně. Přitom mám kolem sebe dost přátel, dobré vztahy v práci a obecně nejsem osamělá, zatímco ona moc lidí kolem sebe nemá. Někdy si říkám, jestli se s ní nebavím spíš z lítosti než z opravdové chuti. Reálně mám pocit, že o tohle přátelství stojí mnohem víc ona než já, ale zároveň se často chová, jako bych měla být vděčná za její pozornost , nenechá mě domluvit, skáče mi do řeči a většina rozhovoru se stejně točí kolem ní.