Návrat do vztahu. Povedlo se vám změnit zažité stereotypy?
Ahoj. Zajimaly by me zkusenosti vas, co jste ukoncily vztah a po x tydnech, mesicich jste se k partnerovi vratili.
Krize, nejak se nepovedla vykomunikovat (jeden mluvil, druhej neslysel). Velky blok, poradna prilis pozde. Rozchod. Kazdy si tim utrpenim prosel v jinem case, ale bolelo, boli to oba.
Nicmene jsme se nedokazali vzdat kontaktu, doslo k ruznym uvedomeni a ted resime co dal.
Strach veliky, moc otazniku. Ale neco co mezi nami je, co tam je od prvniho setkani, pres vsechno prozity i to osklivy. To neco je proste asi silnejsi, nez racionalni argumenty.
Takze. Povedlo se vam zmenit zazite stereotypy, zacit zit lepe? Ustali jste nekdo takovou krizi?
Dekuji!
@suzanna123 pises o tom, ze vlastne nez byt samozivitelkou a mit to tezky, je lepsi vydrzet ve vztahu kvuli detem. Ja ti rikam ze ne. Jako matka samozivitelka a i jako dite rozvedenych rodicu.
Nehlede na to, ze deti vyrostou, vyleti z hnizda a pak co? Pak ta zena zustane uplne sama a bude si vycitat, ze si nedovolila zit.
@anonym_autor Píšeš v roli člověka, který měl střechu nad hlavou. A to je sakra velký rozdíl.
Mám kolem sebe pár případů, kdy dané ženy říkaly “když já nejsem šťastná” - v překladu - musím “vše” (dovolené, výlety, rodinné akce…) organizovat sama”, “je pořád v práci”, “je hrozný introvert”, “máme jiné představy o financích”, “upřednostňuje svou původní rodinu”, “jsme jiné povahy”.
Manželství vzdaly. No a po letech a dalších vztazích zjistily, že se točí pořád ve stejných vzorcích.
Pod pojmem “nejsme spolu šťastní” se toho dá schovat spousta.
A také se spousta věcí a vztahů dá zlepšit nebo vyřešit. Jen to často stojí spoustu sil a umí to bolet.
Ne vždy je dobré aby spřízněné duše spolu tvořili pár.
@lis6 a jak to zjistit? Oba se hodne bojime, vseho. Ze to bude stejne, ze si zase ublizime. Oba nas rozchod boli. Ale spolecny cas je proste super. Opravdu hodne mluvime a ted se odkryvaji veci nejak lepe, vice - ustaly ty nejvetsi emoce, zustala jen touha spolu vyjit, nebo byt.
@anonym_autor Píšeš v roli člověka, který měl střechu nad hlavou. A to je sakra velký rozdíl.
Mám kolem sebe pár případů, kdy dané ženy říkaly “když já nejsem šťastná” - v překladu - musím “vše” (dovolené, výlety, rodinné akce…) organizovat sama”, “je pořád v práci”, “je hrozný introvert”, “máme jiné představy o financích”, “upřednostňuje svou původní rodinu”, “jsme jiné povahy”.
Manželství vzdaly. No a po letech a dalších vztazích zjistily, že se točí pořád ve stejných vzorcích.
Pod pojmem “nejsme spolu šťastní” se toho dá schovat spousta.
A také se spousta věcí a vztahů dá zlepšit nebo vyřešit. Jen to často stojí spoustu sil a umí to bolet.
@brunetka11 jo, strechu nad hlavou jsem mela a mam. Ale platit 8tis hypoteku (jen hypo, bez vseho dalsiho) s prijmem tehda asi 15tis, hned co jsem ho vyhodila, tak zacal covid - zavreli skolky atd. Ver, ze jsem si prosla peklem. A nevim o co jednodussi to je, nez si najit byt. A ver ze tahnout barak je krapet tezsi, nez zaplatit najem v byte a mit jasnej vydaj.
@suzanna123 pises o tom, ze vlastne nez byt samozivitelkou a mit to tezky, je lepsi vydrzet ve vztahu kvuli detem. Ja ti rikam ze ne. Jako matka samozivitelka a i jako dite rozvedenych rodicu.
Nehlede na to, ze deti vyrostou, vyleti z hnizda a pak co? Pak ta zena zustane uplne sama a bude si vycitat, ze si nedovolila zit.
@anonym_autor ne, to nepíšu. Píšu, že je naprosto v pořádku při problémech ve vztahu brát v potaz i existenci dětí a finance. Nikde nepíšu, že se má člověk kousnout a kvůli dětem nebo penězům zůstávat ve vztahu, ve kterém trpí. Ono to totiž není buď anebo, jak se tu snažíte podsouvat. A já taky nikde netvrdím, že být samoživitelka znamená nevyhnutelně mnou výše popsané scénáře. Každopádně tahle diskuse je o něčem jiném. Zaznělo tu něco, proti čemu jsem se chtěla vymezit, dál už nemám potřebu to tu plevelit.