Jak kombinovat přístavnou postýlku s monitorem dechu?

Já bych na to, že se vzbudíš, když ti dítě přestane dýchat, nespoléhala. Byla jsem mnohdy tak unavena, že jsem spala tak tvrdě, že jsem neslyšela ani první pláč a budil mě až manžel. Dvě děti ze tří spaly se mnou v posteli, pouzivala jsem u nich monitor na plenku Respisense, občas sklouzl a falešně houkal (s tím jsem se naučila počítat), ale jinak fungoval výborně. Teď jsou i nějaké novinky na nožičku. Řešila bych to.takhle.

@lily90 já jsem před narozením dcery hodně zvažovala zda monitor dechu vůbec kupovat. Po zkušenostech kamarádek a členů rodiny, kteří říkali, že jim monitor (ten pod matrací) hlásil chybu, i když miminko dýchalo a pěkně spalo, jsem ráda, že jsme ho nakonec nepořídili. Vím, že by mě to jen víc stresovalo a byli by to zbytečně vyhozené peníze. Na začátku jsem stejně byla fascinována jak spí a chtěla jsem ji jen sledovat. Každé pípnutí mě vzbudilo. Teď ma dcera 3.5 měsíce a já spím normálně, tělo pozná velmi rychle zda se miminko budí na kojení/krmení nebo zda jde o něco jiného. Malá si dvakrát hodila ze spaní přes hlavu dečku a to šlo hned poznat, že se něco děje. Teď stejně spí s náma v posteli, potřebuje blízkost a kontakt.... Taky jsem slyšela, že některé nemocnice tu monitorovací desku pod matraci půjčují. S ponožkami nebo jinými typy monitorů dechu zkušenosti nemám.

A já mám zase dva deskový monitory. Jak v postýlce v pokojíčku, tak i v přístavný v ložnici.🙂 Mám i na plenku, ale ten jsem nikdy nepoužila. A za mě rozhodně nějaký pořiď. To že dítě přestane dýchat tě opravdu nevzbudí.

Monitor na plínku. Taky bych se rozhodně nespoléhala na to, že se vzbudím, jakmile dítě přestane dýchat. Vím, že se to říká, ale prostě tomu nevěřím. Navíc jsme tu postýlku využívali úplně minimálně, miminko se nám zabydlelo v posteli 🤷‍♀️

@rebe jo možná spíš lehčeji. Probudí tě pohyb a pláč..ale zajímalo by mě, jak tě probudí ticho - zástava dechu ?

Dítě v naší posteli, takže jsme koupili owlet na nožku 👌🏻

@alice180 Stalo se mi to opakovaně, probudila jsem se, měla divný pocit, zkontrolovala dítě, nedýchalo, zalomcovala jsem s ním a po chvíli se nadechlo. Jak jsem se probudila, to nevím, prostě probudila. Ale ten divný pocit tam byl pokaždé jiný, než když jsem se probudila a spala dál.

@rebe To, že se to to stalo, je samozřejmě dobře – ale vydávat to za „instinkt, který funguje“, je dost zavádějící.To, že se někdo náhodně probudí a dítě zrovna nedýchá, je spíš shoda okolností. U SIDS totiž většinou není žádný zvuk ani pohyb, který by tě probudil.
Takže jo někdy to vyjde. Ale spoléhat na to jako na jistotu je dost riskantní – zvlášť u mimina.

@alice180 Já jsem si ten instinkt opravdu nevymyslela, ale to je jedno, pro ty, kdo v něj nevěří, jsem uvedla i technické řešení. Pro případ SIDS nakonec ani žádný monitor samospáným řešením není a je důležité znát postupy první pomoci.

@rebe Právě proto je trochu mimo to stavět jako argument „instinkt vs. monitor“. Ani jedno není jistota. Rozdíl je v tom, že instinkt nejde nijak ovlivnit ani zkontrolovat, zatímco monitor aspoň hlídá něco konkrétního. Raději tisickrat běžet ke řvoucímu monitoru zbytečně, než jednou pozdě.
Takže jo – první pomoc je zásadní. Ale spoléhat se na to, že mě „něco probudí" to není moc strategie.

@alice180 To, co píšeš, nijak nesouvisí s tím, co jsem napsala já, takže nechápu, proč mě označuješ, klidně pokračuj v diskuzi beze mě 🙂

@rebe jo, souvisí.Reaguju přesně na to, co si napsala „neboj, vzbudíš se“, což zní jako obecná jistota, a ja jen říkám, že to takhle univerzálně nefunguje. Protože náhodou si to tady někdo přečte a bude se tim řídit a pak bude neštěstí.

@alice180 Holka, jestli potřebuješ zabránit neštěstí tím, že budeš znevažovat mateřské instinkty všude tam, kde se o nich píše, čeká tě mraky práce, neztrácej čas u mého komentáře, kde doporučuji monitor na plínku!

@rebe Poprosím bez toho „holka“, jo.
Nikde neznevažuju mateřské instinkty – jen říkám, že to není univerzální jistota, jak to vyznělo z té věty „neboj, vzbudíš se“.
A přesně proto to řeším – protože takhle formulované rady si může někdo vzít doslova. To je celé.

@alice180 současný stav vědeckého poznání s @rebe ale souhlasí. Jako faktory snižující riziko úmrtí na SIDS se uvádí spaní s rodiči v pokoji, větrání, nebýt jako rodič pod vlivem tlumivých látek (proč asi?) atd, nikoliv užívání monitoru dechu. Jsem doktor, studovala jsem to (pravda před sedmi lety), konzultovala s kolegy pediatry a jejich doporučení bylo, pokud nebudu mít nedonošence, tak to vůbec neřešit.

@drep jo doporučení pro snížení rizika SIDS jsou hlavně věci jako spánek na zádech, prázdná postýlka, společný pokoj atd.
Já nikde netvrdím, že monitor SIDS „řeší. Jen reaguju na tvrzení typu „neboj, vzbudíš se“, které může působit jako jistota.

@alice180 Pokud někdo větu "Neboj, vzbudíš se", pochopil jako "Můžeš dělat cokoli a za všech okolností se vzbudíš", tak to je samozřejmě nesmysl, to uznávám. Zodpovědnost za zodpovědné chování zůstává pochopitelně na každé matce a každá si musí být vědoma toho, že když se například opije nebo nechá dítě bez dozoru, tak jí žádná mateřská intuice nepomůže. Nenapadlo mě, že by to bylo potřeba nějak zdůrazňovat. Ale pokud teda chceme být opravdu pregnantní ve vyjadřování, aby nedošlo k neštěstí, když nás někdo vezme doslova, tak si pojďme říct, že spoléhání na monitory, klipy na plenku a jiné elektoronické způsoby poplachu představuje značné nebezpečí, protože tato zařízení nepočítají s lidskou chybou. A ta je, co si budeme povídat, u kojící matky poměrně pravděpodobná. Ostatně, nejen u ní, mnoho z nás nejspíš z hlavy nikdy nevytěsní případ, kdy v porodnici přinesli mamince k nakojení již ztuhlé mrtvé miminko - nikdo se na něj ani nepodíval, nikdo ho nezkontroloval, protože přece leželo na monitoru. Až na to, že ho sestra zapomněla zapnout... Podle mě, kdyby leželo vedle maminky, mohlo žít, protože máma by si všimla, že nedýchá. Ať už by to byl instinkt, nebo náhoda, to dítě mohlo žít, kdyby všichni nespoléhali na monitor. V těch případech, kdy jsem se "náhodou" vzbudila k nedýchajícími dítěti, monitor nehoukal ani jednou. Jednou mi dcera přestala dýchat v autě, taky to byl jen "náhodný" divný pocit, že jsem zastavila, abych ji zkontrolovala. Ale jsem dost vděčná, že jsem věřila svému instinktu aka náhodě a nespoléhala na monitor. Jistěže jistotu nedává ani instinkt, ani monitor. Ale nevěřit matce a spoléhat na monitor nevidím jako bezpečnější řešení.