Bydlení v 2+1 se dvěma dětmi. Jak zvládáte?

@rejzekl A nedala by se u vás přesunout kuchyň do toho vstupního prostoru? My třeba nemáme žádnou chodbu, rovnou vstup do kuchyně.

@konidana pohovku na spaní jsem na mysli neměla. Tak zkusím pojem vyklápěcí postel. Já nevím, jak tomu říkají, asi takhle. Přes den složené to vypadá jako obývací stěna a na večer z toho vyklopíš postel. Když chceš, tak máš postel rozloženou pořád, a když nechceš, tak je schovaná a máš prostor 🙂

Třeba tak

@matire chapu, ale my nepotrebujem volny prostor, potrebujem prostor na neco. A to neco by mi branilo rozlozit spani, kdyz chci spát ( manzelovo zozlozeny vyrabeni) 😅

@syslounek bohužel 🤦 tma nejsou ani zásuvky ani přípojka,je to prekerka 😬😀

@zuzineckah deti si v pohode zvou kamarady. Zrovna nedavno tu byla dcery kamaradka na cely tyden😅. Na narozeniny tu mivame az 6 cizich deti plus 2 nase v byte 2kk. Dá se😉

@konidana asi to vždycky nějak jde... Já jen říkám, že mě to příjemné nebylo, chybělo mi soukromí (sourozenci bratří a ještě o poznání starší).

@zuzineckah chapu. Dcera taky dost remcala, ale bohuzel neni jina moznost. Soukromi se ji snazime zajistit aspon treba zavesem na palande.

@konidana naši se také snažili, ale prostě jsem se toho pocitu nedokázala zbavit :/ Asi nikdy nepochopím, proč naši strávili celý život v dvou pokojovém bytě, když můj táta jako projektant a stavař vystavěl v té době většinu rodinných domků v okolí 🙈😂

@zuzineckah asi jim to stačilo, stejně jako to stačí nám. Holt máme jiné priority. Děti se musí přizpůsobit. Je to asi blbý, ale děti nám prostě nemůžou řídit náš život. Snad z toho nebudou mít životní trauma, i když si to rozhodně budou pamatovat, jak to všecko nebylo jednoduchý.

@konidana třeba to bude mít na ně vliv jako na mě - za boha bych nebydlela v malém bytě, představa, ze by děti musely mít stejné pocity omezení a diskomfortu mě fakt fyzicky bolela...trochu paranoia noooo😇😂takže jsme si pořídili barak, 160m2 a snesli bychom i větší 🙈😁

Kdyz jsem se o tom s mámou už jako dospělá bavila, tak mi řekla, ze to bylo proto, ze tata byl sice skvělý stavitel, ale mizerný hospodář (ve smyslu nutných oprav a prací kolem domu). Na vše měl vždycky lidi, a to je pravda, to si i já pamatuji - dělalo se jádro, přišli dělníci, udělali, měnila sa okna, zase někdo, dokonce i na výměnu vodovodní baterie se volal kolega...vždy vše zdarma samozřejmě, protože “pan vedoucí”🙈 Asi se ji nedivím🤷‍♀️Vždy to byla progresivní žena, věděla, ze jednou “pan vedoucí” nebude a dům bude potřebovat svoje🙈

Moje sestra bydlí v 1+1 se dvěmi dětmi (holka, kluk) už velmi velmi dlouho. Staršímu teď bude 18.maji do toho ještě psa, rybičky, strasilky. Jako je to malinký, ale dávají to. Skříně mají na chodbě. Místo gauče v obýváku mají postel a to je ještě spojeno s malou kuchyňkou. Ale nikdy si na velikost nestěžovali.

@konidana upřímně mne tvrzení že "život mi nebudou řídit deti" prijde dost sobecky. Je to i život těch dětí a bylo by fajn na jejich pocity a dojmy brát ohledy a přizpůsobovat se vzájemně..těžko s takovým přístupem pak čekat že oni budou jednou respektovat i nás

@budouci_maminka ano uznavam, ale i v letadle se nejdřív musi zachránit matka, aby pak mohla pomoct diteti. Opacne by to nevyslo😉 spokojena matka/rodice znamená spokojene deti. Dost casto. Nespokojeni rodice nemohou ocekavat spokojene deti... nikdy.

Z pohledu dítěte - 2+1, byly jsme dvě sestry. Jako dítěti mi to nevadilo, většinu času jsme trávily venku, se sestrou jsme měli dohromady pokojík. Rodiče spali na rozkládací pohovce v obýváku. Tento ,, diskomfort" jsem si začala uvědomovat někdy kolem puberty, kdy jsem začala postrádat soukromí. Náš pokoj byla vlastně veřejná místnost, nešlo o to že jsme tam byly dvě, ale neustále bylo všude vidět, slyšet, žádná možnost mít soukromí s kamarádkou, ani rodiče žádné soukromí neměli. V porovnání s domy kamarádek, kde měli pokoje, ložnice, popř pracovny..bylo to znát. Nicméně v 15ti jsem odešla na internát a domů jsem se už nevrátila, takže než mi to mohlo začít opravdu vadit byla jsem pryč. Za mě - s prckama ano, s většími dětmi vyřešit možnost soukromí pro vás impro ně.

@zuzineckah To je zajímavé, ale každý jsme prostě jiný, já vyrostla v domě - sklep a první patro 3+1, celkem malé prostory, ale terasa vedla do zahrady a byl u lesa, trávili jsme většinu času venku, prostor uvnitř mi nevadil a ovlivnilo mě to tak, že netoužím po velkém prostoru, spíš dobře řešených úložných prostorech, my jsme od jara do podzimu hodně venku, i když bydlíme ve městě v bytě, už jsem o něm tady psala, takže prostory taky menší, trávíme spolu aspoň více času, jsem ráda, ale do budoucna uvidíme, až děti porostou, jak vše bude. Umím si představit i menší dům, mně je to tak nějak bližší prostě být spolu.

Já tak vyrůstala jako dítě (v malém bytě) a nijak mi to nevadilo, a to v době, kdy bylo běžné schovávat věci, takže se do bytu vešly i všechny hračky po nás apod. možná má ale vliv, že jsme byly dvě holky (i když věkově dost od sebe). Dneska je na prostor spousta možností a vychytávek. Teď jsem se přivdala do většího domu a někdy mám pocit, že tu zabloudím 😀.

@lennus
@zuzineckah podle mne se to střídá ob generaci, děti prostě chtějí jít jinou cestou než rodiče 😉

@konidana ano. Nejspíš to tak bude. Já to vidím i ve výchově, mně drželi rodiče hodně zkratka, což nebylo moc rozumné, protože pak přišlo období, kdy jsem dost rebelovala. Já tohle nedělám, vědu děti volněji a zejména na nejstarší vidím, ze je to lepší cesta

@konidana tohle zprofanovaný přirovnání "v letadle nasadit masku nejdřív sobě až pak dítěti" osobně vnímám jako příklad toho, že nejdřív musím zajistit sobě potřeby, abych mohla pak pomáhat zajistit potřeby i dítěti. Ale nic to neříká o tom, že na potřeby dítěte nemám brát ohledy vůbec. Což z tvého vyjádření "život mi nebudou řídit deti" a "děti se holt musí přízpůsobit" teda vyznívá. A to je to, na co poukazuju.
Pokud bych měla doma dítě, který by za mnou přišlo a stěžovalo si že mu současná bytová situace sakra nevyhovuje, tak bych se snažila najít řešení a i přiměřeně k věku i s nim probírala situaci jak to teda vyřešit a zeptat se ho co samo navrhuje a čeho by se teda bylo ochotno vzdát (odstěhovat se o kus dál ale za cenu dojíždění, odpustit si teda některé jiné výdaje typu dovolená, tábory kroužky atd.), prostě probrat celá rodina i s dopady a třeba by se nakonec řešení našlo. Ale prostě postavit se k věci - nebudeš mi řídit život, mě to vyhovuje, nazdar - to mi teda cinklo do uší..

@budouci_maminka dite samozrejme muze mit svuj nazor a bydleni ovlivnovat, ale v hladine napr.vyberu barvy apod. Nemuze rozhodovat o stehovani ci porizeni nemovitosti proroze proste na to nema vek znalosti ani zkusenosti. Samozrejme jeho nazor se vezme v uvahu, ale jen jako doplnujici. Ja se kvuli detem opravdu nevzdam uplne vseho, abych do smrti jen makala a splacela hypoteku bez vidiny jakekoli jine zabavy. Nyvic si myslim, ze by pak stejne nebyly stastne, kdyz ja bych byla nestastna. Ale to jsem tu uz psala.

Nesla bych do toho pokud mate opravdu tak malinky byt.Pises,ze mistnosti jsou male,kuchyn taky a pocitujes to uz tedka,co bude az budou jeste dve deti?

@konidana tvůj názor nesdílím. pro nás názory dětí jsou důležité a ne jen doplňkem. Nevidím důvod proč by dítě nemohlo plnohodnotně přispět do diskuze ohledně stěhování či pořízení nemovitosti.
Nikdo netvrdí, že jak si dítě pískne, tak tak bude, ale najít kompromis, nějakou vzájemnou shodu. Prostě i dítě má své potřeby, na které by se mělo brát ohled a ne je přehlížet protože rodiče jsou takhle spokojený a basta.
Přesně co píšeš - dle mého tenhle postoj si může dítě docela snadno vykládat, že jeho názor mají rodiče uplně na chvostu a přebrat si to i do budoucna - tedy že jeho názor je nedůležitý a tedy že i on je vlastně nedůležitý nebo naopak je zde riziko že bude prosazovat jen své názory bez umění kompromisu. A myslim že obě varianty nezní jako to, co bych chtěla svému dítěti předat..

@budouci_maminka
@konidana My jsme se v mojí pubertě přestěhovali do většího z velké části z vůle mě a brachy, ve finále to bylo reseni na 4 roky, než jsme šli stejně z domu a z dnešního pohledu to hodnotím jako zbytečný. Takže já bych 15lete dítě (jako jsem byla ja) takové rozhodnutí delat nenechala.

Na druhou stranu muj ex bydlel na VS s bratrem a rodiči taky ve 2+1 a čtyři dospeli na tak malém prostoru, to bylo náročné.

@felixfelicis No a nebylo by nejlepší řešení naopak to, že byste se přestěhovali mnohem dřív? 😄

@felixfelicis
Jenze jsi doma mohla byt ne 4 roky ale daleko dyl kdybys treba studovala VS

@felixfelicis no já v tom nevidim krok uplně mimo. Vem si, že teď vaši mohou prodat tu větší nemovitost za menší a peníze z rozdílu mají jako rezervu..
a 4 roky klid od remcajícího puberťáka mi nepřijde jako krátká doba 😀
nehledě na to, že kdyby třeba byl problém, tak by i dospělé dítě mělo nějaký prostor na to kam se na nějakou přechodnou dobu vrátit a schovat než se postaví na nohy (např. po rozchodu), případně pokoj na víc může být i fajn pro vnoučata když budou hlídat děti ne?

@felixfelicis mě třeba ten prostor a soukromí nejvíc chybělo v dobách základky, kdy bych si byla ráda pozvala kamarádku, ale opravdu nebylo kde, protože v pokoji vygvamovali dva starší bráchové... Kdybychom se přestěhovali kolem mých 10 let, tak by to bylo super. Myslím, že i bráchové by byli rádi, protože takhle si ani holku domů nemohli dotáhnout

@zelenaesmolda Studovala, ale ne v místě bydliště. Ale to mě tehdy prostě nenapadlo, myslela jsem jen na to, ze budu mít vlastní pokoj.
@ruzova_pastelka My šli z 3+1 do 4+1, když jsme byli mali, nevadilo to tolik a taky na to nebyla rodinná situace.
Teď třeba máme hodně velký byt a se 3 detmi jsem za to ráda, ale omezovat dovolené atd. na buhvijak dlouho kvůli stěhování, kdybychom byli v menším, to na rovinu říkám, že by se mi nechtělo. Nebo jak se tu píše, že dítě se rozhodne, ze teda kvůli lepšímu bydlení omezí krouzky, jak dlouho mu to vydrží, než ho to začne štvát? Poradní hlas ok, ale zásadní rozhodnutí jen kvůli dětem ne.