Dráždivý tračník, co vám pomáhá?

Jo tak Duspatalin beru taky,je treba zmenit mírně jídelníček,hodne pit. Ale je to na nic,poradne sem taly nevypozorovala,ktery potraviny,jaky kombinace mi ty křeče způsobují. Takze i když jo beru se jim stejně min. 1-2 za měsíc nevyhnu 😕

Uz nekolik let. Zhorsuje to prilis slane jidlo, takze u nas doma se zasadne soli minimalne, kysele ovoce (jablka, merunky,...) ani nemusi byt kysele na chut, staci, ze ty kyseliny obsahuje vic, pak nektere druhy zeleniny... Pak i psychicky faktor jako kuprikladu dlouhodobejsi pretazenost nebo i proste nedostatek spanku... Taky beru probiozym... Drzim pesti at se to zlepsi! 🙂

Spát spím dost. Mám před maturitou, ale z té si nějak nic nedělám. Nejhorší je, že kvůli potížím do školy mnohdy víc nechodím než chodím :( k tomu držím bezlepkovou dietu. Byla mi doporučena, mírně se při ní obtíže zlepšili ale celiakie to není. Jsem už z toho psychicky unavená. Dál než vynést odpadky nedojdu bez problému..snad léky zaberou.

@jankavranova piju 3 litry denně někdy i víc k tomu bezlepková dieta :/ 1-2 krát za měsíc by byl pro mě luxus trpím na to téměř denně

Psychika je spouštěč. Trpěla jsem na to několik let a jednoho dne jsem se rozhodla, že na VŠECHNO kašlu, nebudu se stresovat tím, že když někam půjdu a náhodou si dám jídlo, tak půjdu na záchod a když půjdu, tak co??!! Samovolně to odešlo od té doby, co si opravdu z ničeho nedělám hlavu.. 🙂

U mě vše začalo po problémech s rodiči, kdy jsem odešla k příteli. Teď už je vše v pořádku. Rodiče se se mnou stýkají, podporujou mě, s přítelem máme harmonický, klidný vztah. Největší starosti mi dělá zazžívání.. Kolikrát jsem musela zrušit jízdy v autoškole. Autobusem nedojedu ani 15 km. Když jdeme na procházku, chodím vybavena baleními kapesníčků. Ve škole věčně odcházím při hodinách na záchod, až na mě všichni divně civí ☹

@annies98 Ahoj. Resim to same. Vzdy jsem na to trpela ale ne tak strasne jako ted. Jsem z toho fakt zaufala ale nechci se vzdavat. U me je to hlavne psychikou. Jsem uz skoro 2 roky doma a to se na mne podepsalo. Pomaha mi dat si homeopatika gelsemiun sempervirens 15ch. To me uklidni ale stejne jsem dost nervozni uz dopredu. Ted piju i psyllium, melo by to taky pomoct. Premyslim nad bezlepkovou dietou, mozna mi vadi i soja (jsem vegetarian takze ji jim vice). Vcera mi gynekolog potvrdil ze by to mohlo byt i hormonama (resila jsem to s nim protoze mam silene akne a v te dobe ze horsil i tracnik). Mam pry asi nejakou metabolickou poruchu takze mam jist dost zdrave, ale ja nemyslim ze jim nejak hodne nezdrave😕. Ted beru na hormony gynex ale jak se mi asi hormony rovnaji tak jsem na tom psychicky dost spatne takze se opravdu bojim nekam jit....😖 Ja proste vim, ze potrebuji prestat verit tomu hlasu uvnitr me, kterej mi tohle zpusobuje ale jak jsem doma a nemam zamestnanou hlavu tak mi to nejak nejde na to prestat myslet.

@kaaaciii tohle mi taky pomaha. Proste to hodit za hlavu ale ted mi hapruji hormony a jsem dost nervozni ze vseho. Ono to proste chce se na vsechno vys...😉

Ahoj!
Tak se při­dá­vám do da­vu.
Ta­ky mám IBS, po­tvr­ze­no gastro­en­te­ro­lo­gem. Pro­šla jsem gastrosko­pii, ko­lo­no­sko­pii, od­bě­ry kr­ve na in­to­le­ran­ce. Po tom všem vý­sle­dek - IBS.
Dr mi do­po­ru­čil duspa­ta­lin re­tard, vlákni­nu a pro­bi­o­ti­ka + sa­mo­zřej­mě ne­se­žrat co­ko­li, co mi při­jde pod ru­ky. Duspa­ta­lin jsem vzda­la (mě­la jsem po­cit že ne­po­má­há), vlákni­nu a pro­bi­to­i­ka (bi­o­pron IB sym­bio +s.bou­lar­dii) be­ru den­ně.
Cit­li­vá stře­va mám od ma­lič­ka, ale! Do ně­ja­ké­ho cca stře­do­škol­ské­ho vě­ku to by­lo v po­ho­dě. Moh­la jsem jíst co­ko­li vesměs (po­do­tý­kám že nejsem za­stán­ce vy­lo­že­ně mast­ných jí­del, pře­hna­ně ko­ře­ně­ná a pi­kant­ní ne­mám rá­da). Na VŠ to v pod­sta­tě za­ča­lo. Prů­jmy. Ne­by­lo to po­řád ale sem tam ano. Po ná­stu­pu do prá­ce ( uči­tel­ka MŠ, kde ne­mů­žeš na WC kdy­ko­liv po­tře­bu­ješ a stre­sy k to­mu) se to roz­je­lo na pl­ný plyn. Po­řád jsem si ří­ka­la, že jsou to jen virózy. V dal­ší škol­ce se to stupňova­lo tak, že už jsem pak by­la jen na rý­ži, roh­lí­kách, sem tam di­et­ní šun­ce a imo­diu. Do­lů šlo 10­kg. Tam jsem si řek­la dost! Ne, že by se mi niž­ší vá­ha, kte­rou mi mi­mo­cho­dem chvá­li­li i ro­di­če dě­tí, ne­lí­bi­la. Ale! To­hle pře­ce ne­ní nor­mál­ní (to jsem stá­le ani ne­tu­ši­la, že IBS exis­tu­je).
Po zjiš­tě­ní di­a­gnózy mi da­lo ješ­tě do­ce­la dost úsi­lí zjis­tit, co to vlast­ně je, co to ob­ná­ší, co vlast­ně jíst a nejíst. Od do­by co jsem se rá­no po ces­tě do prá­ce ma­lém pos....v au­to­buse, mám blok ces­to­vat. Vy­svět­lit všem oko­lo, tě ně­kte­ré vě­ci fakt ne­smím, je ne­mys­li­tel­né. Jsem pros­tě hy­po­chon­dr. Ka­ma­rá­dy po­stup­ně ztrá­cím, pro­to­že si všich­ni mys­lí, že se jim vy­hý­bám. Jak mám ně­kam jet, je mi zle. Do to­ho jsem po­tka­la chla­pa, kte­rý byl su­per, ale ni­kdy nic ta­ko­vé­ho ne­ře­šil, pro­to­že dě­lal z do­mu. Tak­že z je­ho stra­ny ne­po­cho­pe­ní. To­ho­to chla­pa jsem si vza­la, mám s ním dí­tě a sta­ví­me dům. Ono to je hez­ké, mám ro­di­nu, ale ty stre­sy ob­čas (do­čas­ně byd­lí­me s mý­mi ro­di­či ve ví­ce­ge­ne­rač­ním do­mě) jsou děs. Ří­kám si, zda mi tře­ba po­tom ne­po­mů­že stě­ho­vá­ní. A pro­to­že jsem na to fakt sko­ro sa­ma, zku­sím to­to: NE­NA­JDE SE TU NĚ­KDO, KDO MÁ IBS, BYD­LÍ VE ZLÍN­SKÉM KRA­JI, A HLE­DÁ SPŘÍ­Z­NĚ­NOU DU­ŠI, TAK JA­KO JÁ? By­lo by su­per vě­dět, že tu ně­ko­ho mám. Ně­ko­ho, kdo na­pros­to ví, jak se cí­tím! Chce to vzá­jem­nou pod­po­ru! Tak co, li­dič­ky! ;) (Sa­mo­zřej­mě to mů­že být jen vir­tu­ál­ní, ale tak ví­te jak)
Be­tys28