Jak zvládnout krizi po čtyřicítce?
Ahoj holky, vlastně nevím, jak začít. Mám 2 děti 8 a 6 a poslední dobou mě všecko se*re. V práci nejsem extra spokojená, navíc tak probíhají nějaké organizační změny, které zrovna nevyšly pro mě pozitivně, ale je to 6h úvazek, můžu dělat z domu. Ale poslední dobou mě nic nebaví, do práce se netesim, deti mě otravují, furt jen hulákaji, jsou dost akci, nenechají nás vydechnout. Manžel funguje, ale nevím, zda je to věkem nebo na me už jde přechod, ale ja bych nejradsi chtěla klid. Zavřít se do temné komory a spát. Měli jste některá takové období po 40 tce? Omlouvám se, ze jsem tak negativní, vím, že to je období a zase to prejde.
Já byla tehdy v pohodě, ale postupně mi začalo docházet, že to je na odstřel v mladším kolektivu a obzvlášť mladší ženy v tomhle umí být dost nemilosrdné,-)
Hodně mi tehdy pomohlo se dát fyzicky dohromady a realizovat nové projekty v práci.
Jen pozor - jestli jsi vyčerpaná teď, po 45 letech to je ještě výraznější. Na mne se tehdy pekelně nabalila kila. A po padesátce se dávat fyzicky dohromady je maso. Když jsem o tom dříve četla nebo někdo o tom mluvil - brala jsem toms rezervou. Byla to chyba.
Co nedáš do padesáti, pak už se dohání pekelně těžce.
@brunetka11 já jako tlustá nejsem, štíhlá sem furt i.kdyz uz mam skoro 10kg nahoru, ale jak píšeš, nejvyšší čas něco dělat, ale myslím, že kila jdou nahoru i kvůli psychice a min se hybu kvůli únavě. Já zase znám dost zen, které zhubly až po přechodu.
Já to pozoruju cca poslední 2 roky (je mi 41) - takový celkový pojles energie a chuti do života, chybí nadšení, elán, do všeho se musím mnohem více nutit. Plánovat dovbvolenou mě nebaví, cvičit mě nebaví...jediné, co si užívám, že děti jsou čím dál víc samostatnější, 11,5 a skoro 9, mít předškoláka nebo dokonce batole, tak je to mnohem náročnější. Proto opět se mi potvdzuje to, co jsme byla přesvědčená už před 10 lety - že 35 let pro dítě je narprosto hraniční., ne tak pro to těhotenství a období těsně poté (ikdyž také), ale právě to období po čtyřicítce - v tuhle dobu je podle mě opravdu dobré nemít už ty děti takové prcky, protože energie na ně prostě prudce ubývá a já jako žena, se kteoru mlátí hormony, potřebuji mít mnohem více klidu a a času pro sebe, prostě se zavřít třeba na hodinu dvě do ložnice a jen BÝT, což děti, které už jsou samostatné (a kór pokud jsou dvě a vyjdou spolu), tak se zavřou samy někam taky a nevíš o nich (obrazně řečeno, alespoň já to tak mám)
@ninive211 děkuji za postřehy.
@anonym_autor no, jeste je mi pod 40, ale obcas tohle mivam - kdyz je toho na me delsi dobu moc. Nemusi se dit nic extra, ale ubije me rutina, kazdodenni uceni s detma, krik, mami mami mami, 10000 otazek, porad na me nekdo mluvi, v praci je toho hodne. A ja jakozto introvert potrebujici klid pak ne "vybuchnu" ale uplne se vypnu a potrebuju trochu restart. Ted me zachranily velikonocni prazdniny, kdy jsme konecne odjeli na chatu, deti vybehly do lesa a ja jsem si 2 dny zalezla jen cetla a pak uz jsem najednou mela chut dat si burty se sousedama a od tretiho dne uz i vylezt ven a hrabat se v zemi a posledni den uz jsem byla uplne spokojena, dobito, jedeme dal 🙂
Takze za me to nemusi byt uplne vekem, ale spis jestli te to nesemlelo? A pozor na praci z domu! Kdyz je ji moc, tak to naopak umi byt docela narocne. Zkus se domluvit s manzelem a dat si volny vikend, treba to pomuze 🙂 40 jeste neni zadny vek!
Já to pozoruju cca poslední 2 roky (je mi 41) - takový celkový pojles energie a chuti do života, chybí nadšení, elán, do všeho se musím mnohem více nutit. Plánovat dovbvolenou mě nebaví, cvičit mě nebaví...jediné, co si užívám, že děti jsou čím dál víc samostatnější, 11,5 a skoro 9, mít předškoláka nebo dokonce batole, tak je to mnohem náročnější. Proto opět se mi potvdzuje to, co jsme byla přesvědčená už před 10 lety - že 35 let pro dítě je narprosto hraniční., ne tak pro to těhotenství a období těsně poté (ikdyž také), ale právě to období po čtyřicítce - v tuhle dobu je podle mě opravdu dobré nemít už ty děti takové prcky, protože energie na ně prostě prudce ubývá a já jako žena, se kteoru mlátí hormony, potřebuji mít mnohem více klidu a a času pro sebe, prostě se zavřít třeba na hodinu dvě do ložnice a jen BÝT, což děti, které už jsou samostatné (a kór pokud jsou dvě a vyjdou spolu), tak se zavřou samy někam taky a nevíš o nich (obrazně řečeno, alespoň já to tak mám)