Jak vychovat empatické dítě? Empatie je z části dědičná, můžete ji ale také rozvíjet u dětí ještě před porodem

"Náš syn má nyní 20 měsíců a vyrostl z něj velmi citlivý a empatický chlapeček. Spolehlivě rozpozná, když někoho něco trápí, a hned se mazlí a pusinkuje. Když večer usíná, častokrát nyní hladí on mě. Když se probudí, dá nám pusinku a hladí nás, dokud neotevřeme oči. Jsem přesvědčena, že jsou to stopy přirozeného kontaktního rodičovství... Od začátku jsem měla docela jasno v některých věcech. Věděla jsem, že tu vždy budu pro své dítě, že ho nikdy nenechám vyplakat, že ho budu kojit podle jeho potřeb. Od začátku byla má péče intuitivní," popisuje jedna z maminek na Modrém koníku, jak ze svého syna vychovala empatické dítě.

Představte si situaci, kdy do školky vašeho dítěte přijde nový spolužák. Stojí nesměle vedle paní učitelky, která ho představí a přemýšlí o všech těch nových dětech a o tom, že by si s nimi chtěl hrát. Ale neodváží se zapojit do kolektivu a raději se straní a jen smutně pokukuje po svých nových spolužácích. Děti o něm vědí a občas se po něm také zvědavě podívají. Najednou za chlapečkem přijde jedno z dětí, bere ho za ruku a ptá se ho “Chceš si s námi hrát?” a rovnou ho vede mezi ostatní. S největší pravděpodobností má právě toto dítě vyšší schopnost empatie - vycítilo, že se chlapeček cítí nejistý, vžilo se do jeho pocitů a podalo mu pomocnou ruku.

Co je vlastně empatie?

Slovo empatie označuje schopnost vcítění se do pocitů ostatních lidí kolem sebe a zároveň také schopnost s těmito pocity pracovat. Pro některé z vás je empatie samozřejmostí běžného dne a to, že se vaše nejlepší kamarádka špatně vyspala “cítíte” i v jiném městě, pro někoho jiného je slovo empatie a empatické chování tak trochu španělskou vesnicí. Někteří z nás mají větší předpoklady oplývat empatií než jiní.

Tato skutečnost je ovlivněna částečně geneticky, ale vstupují do ní i další faktory. Vědeckému výzkumu empatie se věnoval britský psycholog Simon Baron-Cohen, který se zaměřil právě na dědičné faktory empatie. Výstupem jeho zkoumání je fakt, že empatie je skutečně dědičná, z větší části je ale tvořena v průběhu života neovlivnitelnými skutečnostmi (například hormonálními - ženy jsou v průměru více empaticky naladěné než muži) a ovlivnitelnými skutečnostmi. A právě ty ovlivnitelné jsou pro vaše děti to důležité - protože vy sami s nimi můžete pracovat a v dětech je rozvíjet.

Vraťme se ještě jednou k situaci, která byla popsána na začátku. Podívejte se na ni očima svého dítěte. Jak by se pravděpodobně zachovalo - bylo by právě ono v roli pomocníka a průvodce? Nebo by bylo s ostatními dětmi a hrálo si? A všimlo by si vůbec, že je nový spolužák nesvůj a bojí se? Všechny tyto otázky vás trochu nasměrují k tomu, jestli je vaše dítko empatické, jak moc, či nikoli.

Možná se ptáte, proč vůbec něco tak abstraktního a nehmatatelného jako je empatie rozvíjet. Empatie je jednou z důležitých složek emoční inteligence. Článek o emoční inteligenci dětí Rozvíjejte EQ už v dětském věku aneb emoční inteligence jako sociální výhoda najdete na Modrém koníku. V něm se dočtete o tipech na hry, které u dětí emoční inteligenci rozvíjí. Emoční inteligence i empatie jsou velkou sociální výhodou pro děti i dospělé. Empatičtí lidé jsou obvykle lepší v umění komunikace - dokáží s lidmi lépe vycházet, a to právě na základě toho, že dokáží “přečíst” jejich pocity, vzít je v potaz a pracovat s nimi, přizpůsobit své chování dané situaci.

Zároveň jim schopnost být empatický výrazně pomáhá v začlenění do kolektivu -  jednoduše jsou u dětí tak nějak přirozeně oblíbenější. Což je právě způsobeno jejich empatií - vnitřní hlas empatie jim napovídá, jak se ke komu v dané situaci chovat, na čem kterému z dětí záleží, jakou mají právě náladu a jak jim ji případně zlepšit nebo udržet.

Jak se dá empatie rozvíjet?

Ptáte-li se, kdy je ta nejvhodnější příležitost s rozvojem empatie začít tak vězte, že to může být již ve chvíli, kdy se miminko ještě nenarodilo. Jsou to malé drobnosti, jako že už v tu chvíli s ním mluvíte laskavým tónem, zpíváte, posloucháte příjemnou hudbu. Vše tohle totiž samozřejmě může “pocitově” vnímat.

U úplně nejmenších dětí empatii posilujete často naprosto přirozeným způsobem - například tím, že miminko utěšíte, pokud pláče, často ho hladíte a mazlíte, usmíváte se na něj, ale třeba i mračíte. Všechny tyto “pocitové” aktivity v něm budují dobrý základ k vlastnímu empatickému chování.

Příklad v sobě

Pokud chcete v dětech rozvíjet empatické chování, začněte nejdřív u sebe. Děti vaše chování zcela přirozeně napodobují a kopírují, není tedy zdánlivě nic snazšího. Ovšem pouze v případě, že i vy sama jste “od přírody” empatická a toto chování ve vás bylo rozvíjeno, nebo jste se ho naučila. Pokud to tak docela není a uvědomujete si to, můžete začít zdánlivými drobnostmi, které ale budou mít velký dopad:

• legitimizujte své pocity (pojmenovávejte je a mluvte o příčinách a důsledcích),
• mluvte o pocitech jiných lidí,
• nebojte se děti chválit a ukazujte jim, že jste na ně hrdé,
• buďte pro děti oporou, když jsou smutné utěšujte je, vyjadřujte jim podporu.

Mluvte o svých pocitech

Jste-li smutná, veselá, máte-li dobrou náladu, nebo naopak špatnou, klidně o tom svým dětem říkejte a nezapomínejte vysvětlovat, proč tomu tak je a co ve vás takové pocity vyvolalo. Jestliže jsou vaše pocity negativní, můžete konverzaci s dětmi stočit i na to, co proti smutku a špatné náladě pomáhá jim, co vám doporučí, co pomáhá naopak vám a jak se k takto naladěnému člověku můžeme chovat, jak mu třeba můžeme pomoci. Je dobré si uvědomit a také učit dítě, že některé pocity (například smutek vyvolaný ztrátou někoho blízkého) si zkrátka musíme prožít a úleva přijde až časem.

Vychovávejte empaticky

Upozorňujte děti na důsledky jejich chování skrze příklady typu “Jak by se tobě líbilo…”, “Jaké by pro tebe bylo…” Snažte se také s potomkem sledovat své okolí a odhadovat pocity jiných lidí. A nejen to, ale také se k nim podle toho chovat. Uvidíte-li například na hřišti chlapečka nebo holčičku, kteří jsou smutní, zkuste podpořit své dítě k aktivitě - mnohdy stačí zeptat se “Proč jsi smutný?” Na dětské oslavě narozenin pak můžete mluvit o tom, že František má velikou radost proto, že přišli všichni kamarádi, které chtěl pozvat nebo dostal dárek, který si moc přál.

Čtěte a vypravujte si pohádky

Pohádky a příběhy jsou plné pocitů! Vyprávějte klidně s trochu přehnanými emocemi, používejte citoslovce podpořené řečí těla, zkrátka a dobře - udělejte z vyprávění pohádky tak trochu divadlo. Benefity to bude mít 2 - děti to bude ještě o trochu víc bavit a podpoříte rozvoj empatického chování, protože si dítě určitý moment a prožitek spojí s konkrétním pocitem. Na knížkách a příbězích je dobré to, že si o právě probíhajícím pocitu můžete často rovnou promluvit a na příběh pak navázat.

Podle možností dětí se také můžete u vyprávění a čtení pohádek střídat. Velmi dobře funguje například vypravování dětí podle obrázků, které trochu “emočně” poupravíte a zahrnete do něj i to, proč se například čarodějnice tváří tak jak se tváří, proč je princezna smutná a tak podobně.

Dívejte se na pohádky, ale společně

Stejně jako knížky jsou i hrané nebo kreslené pohádky plné situací, které nahrávají k rozvoji empatie. Je dobré být dítěti v pohádce průvodcem a sledovat jeho reakce v určitých situacích. Například - v pohádce je princezna, která je šťastná, protože se zamilovala do prince a vaší holčičce v tu chvíli svítí očička a na tváři má úsměv. Zapamatujte si tuto situaci a když pohádka skončí, tak se k ní zkuste vrátit: “Alenko, všimla jsem si, jak ses pěkně usmívala, když princezna dávala princi pusinku.” A nebojte se s dítětem o celé situaci promluvit a třeba ji i připodobnit k běžnému životu (maminka s tatínkem, s Adámkem ve školce apod.).

K rozvoji empatie u dětí vám (i když možná trochu nepřímo) pomohou veškeré hry a aktivity, které jsou spojené s fantazií a tvořivostí. Tedy - pokud vaše děti baví malovat, vytvářet věci z modelíny, stříhat, lepit a podobně, jen je v tom podpořte. Za empatii je totiž zodpovědná stejná část mozku (pravá hemisféra) jako právě za výše uvedené aktivity.

Pokud zrovna neholdujete pohádkám v televizi nebo filmovým pohádkám obecně, určitě zkuste dětská divadla. V mnohých případech jsou velmi interaktivní a s dětským divákem a jeho emocemi umí dobře pracovat a tím je samozřejmě i rozvíjet.

Hrajte si!

Empatii můžete podpořit také hrou. Koupit se dají varianty deskových her, případně můžete využít vlastní výrobu. Například pro úplně nejmenší děti si bohatě vystačíte s vytištěnými obrázky, které vyjadřují pocity. Ty s dětmi pojmenováváte a povídáte si o nich, ideálně i s příklady z reálného světa.

• Empatia, ALBI, hra o odhadu druhých lidí a znalosti jejich povahy, vhodná od 8 let, cca 600 Kč.
• Loto, Terahry, hra o pocitech pro batolata a předškoláky, vhodná od 4 let, cca 250 Kč.
• Lišácké učení - protiklady a emoce, Dino, se zapojením angličtiny, vhodná od 5 let, cca 200 Kč.
• Pexeso - nálady, Plan-Toys, pexeso rozvíjející paměť a poznávání pocitů, pro děti od 2 let, cca 550 Kč.
• Kniha Trénink empatie u dětí, Juul, Jesper; Hoeg, Peter a kol., nakladatelství Portál, cca 230 Kč.

K rozvoji empatie nemusíte samozřejmě využívat jen hry přímo k tomu určené, ale hrát si můžete s klasickými hračkami. Skvěle vám může posloužit například panenka, plyšový medvídek, ale klidně i stavebnice a nějaký pěkně vymyšlený příběh, kde jsou emoce zastoupeny. S panenkami a plyšovými hračkami obecně můžete také hrát oblíbenou hru na role, kdy hračky jsou v určitých konkrétních rolích a vy je s dítětem dobře popisujete. Vaše hra se může prakticky podobat domácímu divadélku.

Nezapomínejte, že pro každého člověka je určitá míra empatie vžitá a rozvoji zbytku je potřeba se věnovat. A také to, že vašemu potomkovi (a zároveň i sobě a svému okolí) můžete pomocí empatie zlepšit a možná také trochu zjednodušit život.

"Jak vypadá empatický člověk? Dokáže vnímat i popsat pocity své i ostatních. Empatie je ohromně důležitá pro rozvoj mezilidských vztahů, které vedou ke spokojenému životu. Víte, že empatii lze rozvíjet a to již od dětství? Běžně používáme pro označení emocí jen 5-10 výrazů. Pokud dětem budete vysvětlovat další emoce a učit je používat netradiční slovíčka jako radostný nebo nadšený, pomůžete jim lépe pochopit jak se ony samy i lidé okolo cítí," uzavírá povídání o empatii jedna z maminek na Modrém koníku.

Zdroj informací:

psychology-tools.com

researchgate.net