Článek o "zlomených dětech", který by si měl přečíst naprosto každý rodič
Dostal se ke mně tento článek a nemohu jinak než sdílet. Je v něm obsaženo ohromné množství pravdy a minimálně stojí za to přečíst si ho a zamyslet se nad ním. Protože ruku na srdce, není to jen záležitost otců. Už mockrát se mi ve školce stalo, že jsem zaslzela nad tím, jak se někteří rodiče chovají ke svým dětem. A nyní jako máma to vnímám ještě mnohem silněji ☹
"Stáli jsme se synem ve frontě na reklamaci zboží, když jsem si všiml malého chlapce – nebylo mu víc než šest let. Díval se na svého tátu a nesměle se ptal, jestli až to tady vyřídí, koupí mu zmrzlinu. Otec na něj zvysoka pohlédl a procedil skrz zuby, ať je zticha a nevyrušuje.
Chlapeček se okamžitě přitiskl ke zdi a stál bez pohnutí a hlesu nějakou dobu.
Když se fronta trochu pohnula, odvážil se klučík jít znovu za tátou. Potichu si zpíval nějakou dětskou písničku. Zdálo se, že už zapomněl, jak hněvivě ho táta prve zakřikl. Teď se otec znovu otočil a s křikem mu vynadal, že dělá kravál. Chlapeček se honem znovu postavil ke zdi.
Byl jsem úplně bez sebe. Jak to, že ten člověk neviděl to, co jsem viděl já? Jak mohl nevidět to krásné stvoření stojící v jeho stínu? Proč bez chvilinky zaváhání „vytlouká“ každý náznak štěstí z vlastního dítěte? Proč si necení toho kratičkého času, kdy je pro svého syna vším?
Zbyli jsme před pokladnou tři, když se klučina znovu odvážil přiblížit k tátovi. Otec bleskově vykročil z řady, popadl rukama chlapce za ramena a stiskl ho, až se mu obličejík zkřivil bolestí:
„Jestli uslyším ještě pípnutí nebo znovu odejdeš od tý zdi, uvidíš, co bude doma!“
Dítě se znovu přitisklo ke zdi a už se ani nepohnulo. Nevydalo žádný zvuk. Jeho dětská tvářička náhle zešedivěla a nevyjadřovala žádné emoce. Bylo zlomené.
Otec se s ním nehodlal párat. Zlomit dítě je ten nejjednodušší způsob „výchovy“.
Jak se pak můžeme divit, že z dětí rostou „zlomení“ dospělí?
Tátové! Rozsvítí se vám tvář, když vidíte své dítě ráno nebo při návratu z práce?
Víte, že morální hodnoty vašich dětí se utvářejí právě podle toho, co na vaší tváři vidí?
Chápete, že dítě se pokládá za takové, za jaké ho vy označíte?
Že lidé se často stávají těmi nálepkami, kterými je ocejchujete?
Jak často říkáte dětem: „To je ta největší hloupost, co jsem slyšel“ nebo „To je to nejhnusnější, co se dá udělat“?
Věříte, že vaše dítě je idiot? Protože ono už tomu věří. Bravo! Zamyslete se nad tím.
Tátové! Myslíte, že někdo uvěří tomu, že nemůžete ani na půl hodinky odejít od počítače nebo televizoru, abyste si pohráli se svým dítětem? Víte, že úroveň dětské důvěry k rodičům bezvýhradně závisí na tom, zda si rodiče s nimi hrají a nakolik jsou strženi hrou?
Uvědomujete si vůbec škody, které na dětech pácháte, když si s nimi denně nehrajete?
Máte za to, že někdo se dá ošálit hloupou a lacinou výmluvou, že hněv je někdy, ne-li často ve výchově nezbytný?
Víte, že hněv je prakticky vždy emocí lidí, kteří by rádi kontrolovali jiné, ale nedokážou kontrolovat sami sebe?
A to nehlavnější – jste schopni si všimnout, jak rychle se dítě zlomí nebo se odmítá podřídit, když v rodině vládne hněv?
Jste už tak otrlí, že jste přestali vnímat dětskou duši, že se necítíte provinile, když se dítě ve vaší přítomnosti třese, nebo choulí? Skutečně je tohle to jediné, co od nich chcete? Aby se vám bezpodmínečně podřizovaly a bály se vás?
Víte, jaké pevné pouto vzniká, když pohladíte dítě po zádech nebo po tváři, když ho ukládáte ke spaní? Probuďte se, tatínkové!
Ty neopakovatelné drahocenné duše jsou svěřeny vaší péči a velice citlivě všechno vnímají.
Copak není pochopitelné, že děti dělají chyby, mnoho chyb? Copak nechápete, kolik škody naděláte, když pokaždé strkáte dítěti nos do jeho omylu, do jeho nezdaru? Umíte si vůbec představit, jak lehké je dítě ponížit? Asi tak, jako pronést: „Cos to udělal, ty hlupáku?! Nebo „Ty idiote, kolikrát ti to mám opakovat?“
Dovolte mi otázku: museli jste se někdy dívat do očí opuchlých pláčem nad smrtí dítěte?
Já ano.
Plakali jste někdy na pohřbu dítěte?
Já jsem plakal.
Museli jste se někdy dotknout rakvičky, kde leželo dítě, jehož smích už nikdy neuslyšíte?
Já ano. A modlím se, aby tohle nikdy nikdo nemusel prožít.
Říkejte jim, jak je máte rádi. Říkejte jim to často. Radujte se z jejich dvaceti tisíc otázek denně a z jejich neschopnosti dělat věci tak rychle, jak bychom si přáli. Radujte se z výrazu jejich tváří a neuměle pronesených slov.
Je čas radovat se ze všeho, čím jsou naše děti…
Je čas na vlastním příkladu ukázat synovi, jak je třeba chovat se k ženám, ukázat dceři, jaké chování má vyžadovat od muže. Je čas projevit velkorysost, soucit a empatii. Je nejvyšší čas ukázat dětem na vlastním příkladu, nejen slovy, co je to zdravý způsob života, co jsou to role muže ženy, co jsou správné sociální normy. Je čas si uvědomit, že říkat děvčátkům, že jsou nány a klukům, že jsou baby, není správné. Děti mají svoje představy a svoje přednosti a není třeba je svazovat nějakými stereotypy.
Mluvte se svými syny laskavěji. A se svými dcerami klidněji.
Co si přejete pro své dítě? Aby nemělo ve škole kamarády? Aby si nevážilo samo sebe? Nebo aby ho zvolili předsedou třídy a ono cítilo, že si to zaslouží? Jste si vědomi, že tohle dětem dát je zcela v naší moci? Víte, že můžete svým dětem poskytnout nástroje k sociálnímu přežití?
Uvědomme si, jaký vliv má na děti, když vidí, že říkáme jedno, ale děláme druhé. Jak málo jim pomáháme, aby se učily správně si volit hodnoty, aby byly schopny otevřeně říci svůj názor a žít podle svých zásad.
Nepřísluší nám říkat dětem, co si mají myslet. Můžeme jim však pomoci správně myslet. Pokud to uděláme, nebudeme se muset zneklidňovat tím, jakou cestu si zvolí a nakolik budou schopné si ji obhájit.
Svým přesvědčením je člověk věrný po celý život. Přesvědčení druhého jenom do té doby, dokud se nespálí.
Každé dítě má přirozené právo poprosit o zmrzlinu a nebýt za to ponižováno.
Každé dítě má přirozené právo poprosit o zmrzlinu a nekrčit se kvůli tomu v koutě, protože člověk, který má být jeho hrdinou, je docela obyčejný ubožák. Každé dítě má přirozené právo být šťastné, smát se, radovat se a hrát si. Proč jim to nedovolujete?
Každé dítě na světě má právo na otce, který nejprve myslí a potom mluví;
na otce, který si uvědomuje, jak velká moc mu byla dána – formovat život jiného člověka; otce, který své dítě miluje více než televizor a sportovní utkání;
na otce, který má své dítě raději, než svoje krámy;
na otce, který má své dítě raději, než svůj čas; každé dítě si zaslouží tatínka superhrdinu.
Milovat syna, vychovávat syna, hrát si s ním, to jsou úkoly, s nimiž si poradí jenom superotcové. Zvládnout to může každý otec. Vždycky. Bez vyjímky.
Není na mě nic zvláštního. Jsem otec milující svoje dítě. Udělám všechno, aby se mělo dobře, aby bylo v bezpečí, aby bylo zdravé.
Možná je něco pravdy na tom, že ne všichni otcové si zaslouží své děti.
Možná je hodně pravdy na tom, že mnozí otcové otci vůbec nejsou…
Děti jsou darem. A my tu nejsme pro to, abychom ho ničili, ale abychom ho vytvářeli.
Není v naší kompetenci říkat dětem, co si mají myslet, ale naučit je správně myslet, to je v našich silách."
Doporučujeme
@andrea.ivf Ke mně se to dostalo až dnes a hned jsem si říkala, že tohle by měl číst každý povinně🙂 Přístup k dítěti je podle mě základem každé výchovy. Snad se mi náš pohled osvědčí při výchově našich dětí🙂
Nemáš prosím odkaz na zdroj článku? Abych mohla šířit i mimo MK? Děkuju 😉
Ahoj taky už jsem četla. Máš moji obrovskou podporu! Vím jak je tohle tém a ožehavé ..Jinak k článku je to tak..jenže ono je to to fakt složité jedeme v naučených programech které do nás vložili naši rodiče..a do nich zase jejich není úplně jednouché překročit svůj stín na druhou stranu co jiného než naše děti a jejich psychciká pohoda..vztah..sebevědomí by nás mělo motivovat k tomu s tím něco dělat že..A že to jde 🙂)))
Jo, taky udělám pi...vinu. Hned jak vychladnu, mluvíme o tom. A večer bych si nafackovala. Ale denně se učím, snažím...
Jo a myslím že tohle patří do Vybrali jsme!
@alneka četla jsem ho od kamarádky, té ho zase poslala jiná kamarádka, ale zapátrala jsem na netu a povedlo se mi vysledovat ho tu
http://www.danoah.com/2010/09/you-just-broke-yo...
Jeste ze muj syn ma toho nejbajesnejsiho tatu, malymu se roozaro ocicka, kdyz prijde z prace a kdyz se potkame na uluvi uz zdalky se usmiva, kdyz vidi tatu. Vcera se po obede probudil a hlesal. Bohuzel ne kazdy ma tskove stesti a ja jsem rada, ze my to stesti mame. Kdyz clovek cte takove clanky o zo vic si to uvedomi.
Ach, to bych potrebovala, aby si precetl muj otec... mozna by prisel na to, proc je muj bracha ve svych 33letech neschopen zaclenit se do zivota normalnich lidi..a me to trvalo tak dlouho ☹
Brecim.. Matyáškovi je dnes rok a jsem na měkko celý den..
Jak pises, neni to jen zalezitosti otcu... Taky mi obcas tecou nervy a vecer si pak vycitam, ze bych mela byt trpelivejsi, vic se Honzikovi venovat a tak. Dik za pripomenuti😊
díkybohu, že naše děti maj toho nejbáječnějšího tátu...když Jiřík hezky poprosí o lízátko, dostane ho...když začne zpívat, zpíváme s ním...a je nám jedno, že je plný obchod lidí...občas i mě bouchnou nervy...ale díkybohu je to méně a méně a já víc a víc naslouchám svým dětem....děkuju jim za to, že vedle nich rostu 😵
ja se priznam ze jsem se po prvnim odstavci rozbrecela a dal uz necetla.... nevchapu proc maji nekteri lide deti kdyz je chteji jen sekyrovat komandovat a vyzivat se v nadrazenosti. Svoji dceru miluju nadevsechno, proto ji mam
Nedávno jsem tu zveřejnila článek o bití malých dětí.. a výsledek?? naprostá většina souhlasí s bitím malých dětí, protože když je nebudou bít, nevychovají je slušně a dítě dobře ví, za co je bito a bude si to pamatovat a to ho vychová.. myslím, že hodně lidí používá takové nástroje (bití, zastrašování atd) jen proto, že si s výchovou vůbec neví rady, selhávají a ještě sami sebe obelhávají, jak tímto vychovávají děti.. je mi z toho smutno.... moc smutno ☹
Taky kolikrát koukám jak se rodiče ke svým dětem chovají a nedokážu pochopit proč takovýto lidé děti vůbec mají 😳
podstata hezká, je třeba tohle dostat do povědomí nejen otců..jen to "předsedou třídy" mě rozesmálo, ne každý je náturou leader, i když samozřejmě chápu záměr
Já se bohužel setkávám vice s takovými maminkami.. Ve svém okolí mám můžeš tatínky, kteří se snaží dětem dát téměř všechen čas a všechnu pozornost, kterou můžou! Příkladem je i můj přítel- po práci si hned jde hrát s dcerou, když potřebuje něco udělat, dceru do toho jakkoliv zapojí. Článek je skvělý, opravdu k zamyšlení.
* muže - tatínky
@tiburcia já vím..vidím to kolem sebe každý den..jenže průser je že oni to takhle dělají protože je to "přirozené" ehm = dělali jim to jejich rodiče a jejich rodiče zase jim..a tak se to táhne...Ach jo jak bojovat za změnu viď? Začít od sebe ale víš co mě štve? Já třeba o tom mluvím..podpora v rodině na začátku žádná spíš ještě ťukání na čelo že dítě rozmazlujeme bla bla bla nevychováváme..bla bla bla..
V okolí jsem snad jediná máma která nedává na prdel, přes ruku..prostě bílá vrána to je blbé co? A jako téma rozhovoru? Děsně dněsně obezřetně radši o tom už ani moc nemluvím jen když jsem ovíněna nebo tak to mám menší zábrany proč? Dost často to skončí řevem - rodiče kteří to takhle dějaí se cítí ohroženi protože oni to dělají jak nejlíp umí a hlavně dobře..☹((((((((((((((((
Díky za článek, člověk by si opravdu měl uvědomovat, jaký dar máme v dětech. Mohli bychom článek zveřejnit i na facebooku Modrého koníka?
Neskutočné a úžasne napísané 😢
Jen zacatek mi vehnal slyzy do oci
Jdu se slzami pohladit malého. Diky za tentoo článek
Skoda nie kazdy ma vôbec otca. Niektory nemaju ani len zaujem o svoje deti :(
Krásně napsáno , děkuji za sdílení 🙂
Naštěstí máme tatínka báječného , a my oba se snažíme čelit zavedeným "lámacím" výchovným metodám , které se na nás obou podepsaly a dítě máme šťastné a šikovné .
Když slyším okolo " ty snad nejsi normální , ty jsi posera " apod , nejraději bych rodičům udělila lekci , jak mě to hrozně vadí a bolí za ty prďolky .
Otec mého manžela toto třeba praktikoval na své děti. Zlobili, dostali na prdel a šmitec, nikdo se s nimi nebavil. Dědeček naštěstí zestárnul a k vnoučatům se chová ukázkově a manžel je k dětem taky hodný...neopakuje chyby svého otce.
Je v tom kus pravdy! Dítě je jak nepopsaná kniha ,žije si svůj život a my do té knihy vkládáme listy. Záleží pak na tom, zda jsou srávné nebo špatné. Taky jsem si pobrečela...bylo mi toho prcka líto.
Petr Kraitl řek bych že je to individuální .... ale také přiznávám že někteří rodiče by neměli být nikdy rodiči ..... ale když se na to podívám z různých úhlů pohledu tak na každé dítě platí něco jiného je to dosti individuální ..... já osobně sem měl hodně tvrdou výchovu, mámin přítel byl bachař který jenom řval a ponižoval, nebo říkal že sem dement ..... to mě sice možná na jednu stranu jako dítě zlomilo ale, na druhou stranu mě to velice zocelilo a připravilo na skutečný život, kde sem zjistil, že se semnou niko mazlit nebude, tudíž sem teď velice rád za to jak se ke mně choval a že mě podceňoval .... dalo mi to sílu a vyburcovalo zároveň na tolik že sem mu mohl dokázat co se ve mě skrývá a zjistil jsem že lidi kteří podceňují a zesměšňují nebo ponižují vás donutí ze sebou něco udělat ...... stane se z vás silnější a psychicky odolnější člověk. pochopil jsem že když mě někdo teď v dospělosti ponižuje nebo se o to alespoň snaží jsem v klidu a beru to z nadhledem ..... ten člověk nakonec ustoupí protože zjistí že není jak mi ublížit a já na druhou stranu vím že ten dotyčný má problém spíše sám se sebou a né vlastně s mojí osobou, tím mu dokážu svojí sílu a jedinečnost, nekoukat na to jak to vidí ostatní, ale jak to vidím já. Dnes už se nenechám ovlivňovat tím co si o mě ostatní myslí nýbrž já ovlivnuji ostatní svým pozitivním přístupem ke všemu negativnímu a snažím se ukázat že není slabý ten co je ponižován ale je to právě naopak. Slabý je ten, kdo ponižuje a v podstatě je mojí povinností mu ukázat že ten kdo se podceňuje je slabým protože slabý lidé se stávají sami obětmi svých neúspěchů.
Začni psát komentář...
Na FB jsem to četla a teď si zaslzela znovu. Takze díky za článek. Pravda a zase jen pravda. Šířit, číst, lajkovat...
Dělám spoustu chyb, ale snad ne v tom podstatném.
#navrh @berenika39