Když dítě kvůli studu nezdraví ani neděkuje. Jak vyzrát na malého stydlína?

"Mám doma předškoláka. Chodí do školky, od malička navštěvujeme různé kroužky, kamarády, jsme docela akční. Doma často kreativně tvoříme, mluvíme, čteme, kreslíme. Socializujeme se často. Ve školce má malý kamarády, rozumí si se všemi, konflikty nemá. Doma mi řekne vše, co je potřebné vědět v jeho věku - jméno, tvary, barvy, adresu atd. Komunikuje se známými lidmi zcela běžně a normálně. Jakmile je ve školce, tak mlčí, neřekne nic. Prý se stydí (jak říká sám). Dnes šel ze školky domů a cizí paní učitelka po něm chtěla, aby řekl na shledanou. Neřekl nic. Třikrát do něj ryla, ať to řekne a neřekl. Jakmile je na něj pak tvořen nátlak, tak zarytě mlčí. Proč se stydí? Máte někdo zkušenost?" Takto popisuje jedna z maminek svou zkušenost s malým stydlínem.

Dokud je vaše dítě doma, kde to zná a cítí se v bezpečí, je všechno v nejlepším pořádku. Jakmile ovšem vyjdete ze dveří, promění se v někoho úplně jiného. Schovává se za vaše sukně, nepromluví a táhnete ho za sebou pomalu smykem. Trápí vás, že máte doma stydlína, ale nevíte, jak mu pomoci, abyste dětskou křehkou duši nějak nenalomili?

V cizím prostředí a mezi neznámými lidmi se většinou dítě leká náhle pozornosti, bojí se cizí tváře a neví, co si o daném člověku myslet. To, že není hned hovorný, ale nic neznamená, zkrátka se nejdřív potřebuje rozkoukat.

Sebejistota dětí se zvyšuje několik měsíců po prvním roce. I tak je ale stále ještě hodně nejisté. Musí si postupně vše vyzkoušet a okoukat. Nebojí se žádných nových věcí, ale lidé mu mohou vadit. Když dítě vidí někoho cizího, ihned běží k mámě nebo tátovi a stulí se mu do náruče. Neví, co může od tak velkého a cizího člověka čekat.

Stejný problém řešila i uživatelka podskocka: „Mám dvouletého syna, který se bojí ostatních dětí. On je spíše klidné dítě, takže ho vždycky vyděsí, když jiné děti vykřikují a perou se. Ale to by bylo v pohodě. Problém je spíš v tom, že mu děti berou hračky a on se neumí bránit. Vždycky jsme ho učili, že nemá nikomu nic brát, a když něco chce, tak má poprosit. Takže on to tak dělá, ale jiné děti ne. On je z toho smutný a raději se dětem vyhýbá. Současný stav je takový, že když se k němu přiblíží nějaké jiné dítě, tak on jen ztuhne a čeká, co mu udělá.“ 

Měli byste dítě nutit?

Dětští psychologové rozhodně radí nenutit. Neměli byste vědomě přivádět děti do nepříjemných situací, a když ony samy nechtějí, nenuťte je být družnými a společenskými. Nucením mu jen ukazujete, že nerespektujete jeho přání a to, jaký je. Dopřejte mu určitě příležitost pro hru s jedním nebo dvěma dětmi, ale ne celým davem. U extrémně stydlivých dětí jim buďte oporou a nechte je, ať se za vás kdykoliv schovají.

Později se situace určitě zlepší.

Slušné chování versus stydlín

Samotná stydlivost rodičům až tak nevadí, mnohem více jsou nespokojeni s tím, že v souvislosti se svým strachem dítě ani nezdraví nebo neděkuje. V tomto případě mu můžete zkusit jemně vysvětlit, že je slušné zdravit i poděkovat a mohlo by se o to alespoň pokusit. Ale ani v tomto případě se na něj nezlobte v případě neúspěchu. Zas a znovu by to vedlo ke snižování sebedůvěry. Různé zkušenosti má i uživatelka konidana: „Podle mě to je i povahou. Normálně zdravím, dcerce to od malička vysvětluju, ale prostě zdraví, kdy chce sama. Někdy jo, někdy ne, spíš ne. A nic s tím nesvedu. Synek je jiný. Chce se všem zalíbit a ví jak na to. Odposlouchal zdravení, tak zdraví. Nic mu nepřipomínám, prostě to má v sobě.“

Nejlepší je vždy příklad a koho jiného než rodiče. Ukažte mu, že není žádný důvod se bát pozdravit či poděkovat.

Vstup do školky

Velkou obavu mívají rodiče zejména ze školky. Dítě nemluví, stydí se a cizí prostředí je pro něj velmi náročné na zvládnutí. Jak to tam zvládne? Nebojte se. Není jediné dítě na světě a učitelky jsou dostatečně vzdělané a připravené na takové děti. První dny ve školce propláče většina malých dětí. Vaše dítě to bude mít asi o něco náročnější, ale postupně se pro něj školka stane bezpečným prostředím, kam bude chodit ráno.

Ideální je dávat ho zpočátku do školky jen na pár hodin. Pokud to školka umožňuje,  být tam i s ním. Postupně si zvykne na jiné prostředí i lidi, pak nebude problém být tam bez mámy.

Kolem třetího roku stydlivost mizí

Kolem třetího roku se konečně přehnaná stydlivost začíná vytrácet. Děti se rády seznamují, hovoří a upozorňují na sebe. Samozřejmě také to není pravidlo a některé děti se stydí ještě v pěti letech. Podle psychologů je stydlivost i z části dědičná. Jestliže je jeden z rodičů méně společenský a před ostatními se stydí, je docela velká pravděpodobnost, že jeho dítě bude také takové. Samozřejmě být nemusí. Ostýchavost ovlivňuje i prostředí, ve kterém vyrůstá a výchova nebo některé poruchy, které ale odhalí jen odborník. 

Jak vyzrát na stydlína:

• Lidé kolem vás často chrlí na dítě různé otázky? Pomozte mu tím, že ho budete povzbuzovat, ale rozhodně zapomeňte na oblíbené fráze, jako jsou: „No prosimtě, snad se nebudeš stydět.“ „Vždyť naši sousedku přece znáš, tak jí můžeš odpovědět!“ apod.
• Máte doma návštěvu a dítě nechce vylézt z pokojíčku? Nechte ho. Nekřičte, nevyhrožujte. Dojděte za ním a nabídněte mu, že může návštěvě ukázat novou hračku, knížku nebo něco jiného. Třeba se osmělí.
• Je paradox, že mnoho stydlivých dětí touží ve skrytu duše potom, mít nějakého kamaráda. Zkuste mu najít nějaký kroužek, kam můžete chodit s ním. Důležité je, aby do něj chodily stále stejné děti, na které si to vaše zvykne.
• Trénujte s dítětem mluvení. Nejdříve s rodinou a nejbližšími přáteli, později můžete okruh lidí rozšiřovat.
• Nechejte ho mluvit s cizími lidmi, když už dítě dokáže mluvit s rodinou. Může si dojít samo koupit zmrzlinu, zaplatit v obchodě, apod.
• Nezavírejte se doma, ale choďte mezi lidmi. Samozřejmě nemáme na mysli obrovské davy.
• Vždy mu buďte nablízku a za každý úspěch ho pochvalte. Připomínejte mu jeho úspěchy. Dítě musí mít pocit, že je skvělé a úžasné. Potřebuje vědět, že ho milujete. Ujistěte ho o tom, že ho milujete takové, jaké je a nikdy to nebylo jinak

Navštivte odborníka

Pokud nic nepomáhá a ani přibývající věk nemění nic na tom, že je vaše dítě extrémní stydlín, je určitě vhodné poradit se s odborníkem. Ten celou situaci vyhodnotí a zjistí, kde je problém. Může vám hodně poradit a vaše dítě se konečně posune tím správným směrem.

Zdroj informací:

www.prozeny.cz, www.rodina.cz, www.novinky.cz