"To jste si teda na sebe ušili bič, když necháte malou spát s vámi v posteli. Nikdy se jí už nezbavíte, bude z ní rozmazlenec a vaše manželství nebude fungovat." Slyšeli jste od vaší rodiny nebo blízkých něco podobného?
I přesto, že společné spaní rodičů s dětmi je praktikováno již po staletí národy na celém světě, názory na něj jsou velmi protichůdné. Jedni ho bezmezně opěvují a neumí si to ani jinak představit, druzí naopak tvrdě kritizují.
Jedna z maminek na koníkovi to nádherně shrnula ve svém komentáři: "Super je kniha Naše děti, naše světy, ve které se srovnává péče o děti po celém světě. Je tam i kapitola o spánku. Vylézá z toho, že západní kultury jsou jediné, ve kterých děti spí nejčastěji odděleně od rodičů a rodiče jsou přesvědčeni o tom, že separací vychovají samostatné jedince (dovedeno do extrému právě v Americe, kde už novorozenci spí ve vlastním pokojíku). V ostatním světě je naopak tato separace často vnímaná jako selhání rodičovských kompetencí. Spánek je kulturní záležitost a otázka svobodné volby. Obojí může mít pro i proti. Za nás převládla PRO při společném spaní, přestože syn neměl problém v postýlce spát. Prostě jsme se v tom spokojeně našli."
Lepší spánek dítěte
Kojenci a malé děti mají jiný spánkový rytmus než dospělí, mezi hlubokými fázemi spánku se nacházejí mnohokrát za noc, jdou tedy během noci vícekrát v lehké, REM fázi spánku, kdy je pravděpodobnější, že se probudí, zároveň je pro děti složitější znovu usnout. V přítomnosti rodičů je dítě klidnější, cítí se bezpečněji, nemusí se úplně probudit nebo mu kojení pomůže znovu rychle usnout.
"Od té doby, co spíme s Tomáškem společně, se vůbec nebudí. Občas v noci začne kňourat, ale než se stihne probudit, já se k němu přetočím a pohladím ho a hned spíme dál. Když byl ve svém pokojíčku, vždy se probudil a to následné uspávání trvalo skoro hodinu," říká ve facebookové diskuzi maminka ročního chlapečka.
Lepší spánek matky
Společné spaní pomáhá synchronizovat spánkový režim matky a dítěte, aby matka mohla reagovat na potřeby dítěte, nemusí vylézat z postele, může kojit v polospánku a při nočním kojení usnout.
To potvrzuje i maminka evaamy v jedné bouřlivé diskuzi. "Syn s námi spí od narození a je spokojený, skoro nebrečí a my jsme taky vyspaní do růžova a já vůbec nejsem unavená! Nedovedu si představit v noci vstávat z postele, JÍT k postýlce, VYTÁHNOUT z ní to dítě, nakojit někde v křesle atd. To se nedivím, že jste unavené. Syn, když dostane hlad, tak jenom začne šmátrat ručičkama, já nemusím ani otevřít oči, jenom si lehnu na bok, v polospánku nakojím a oba zase za chvilku spíme."
Společné spaní podporuje častější a poklidné kojení a pomáhá tak udržovat laktaci, matka se budí často dříve než dítě a může tak lépe reagovat na jeho potřeby, klidné dítě vypije více mléka a tedy lépe přibývá, noční kojení díky vyplavování hormonů do krve matky pomáhá znovu rychle usnout matce, sání zklidňuje a uspává i dítě.
Nižší riziko SIDS
Některé děti mají nižší schopnost se probudit z hlubokého spánku, když u nich nastanou nepravidelnosti či zástava dechu. Při společném spaní se synchronizuje dech dítěte a matky a dítě je méně často ve fázi hlubokého spánku.
Odpůrci společného spaní naopak uvádí, že je riziko zalehnutí miminka, ale většina z maminek, které ho praktikují s tím nesouhlasí. Jako například blandik: "Já mám zase informace, že právě společné spaní miminka s maminkou stabilizuje dech miminka, není tak nepravidelný, a že pokud maminka není pod medikací nebo jiným vlivem, tak v podstatě není možné, aby miminko zalehla. Nemluvě o tom, jaký vliv to má na dobrý emocionální a mentální vývoj dítěte."
Lepší prospívání dítěte
Doteky podporují fyzický, emocionální a intelektuální vývoj dítěte, matka i dítě nejsou stresovaní, společné spaní tak podporuje větší příjem mléka dítětem.
Při společném spaní mohou rodiče na potřeby dítěte reagovat rychleji a správněji, dítě ví, že jsou mu rodiče nablízku a v případě potřeby mu pomohou s tím, co ho trápí.
Společné spaní pomáhá udržovat kontaktní vztah i s rodičem, který bývá většinu dne v práci. Je to prospěšné i pro dítě i pro tatínka k prohloubení jejich vztahu.
Jak dlouho?
Většinou se děti samy, když dosáhnou určitého věku (mezi 2. až 5. rokem) rozhodnou, že chtějí být ve svém pokojíčku. Hodně pomáhá, když jim rodiče například kolem 3. roku života udělají nový pokojíček s vlastní postelí, kterou si samy vyberou. Nebojte se, že by s vámi děti spaly do puberty.
Ať už společné spaní praktikujete nebo ne, nenechte se okolím přesvědčit, že je to špatné. Je to jen a jen vaše rozhodnutí a velmi individuální. Velmi výstižně to okomentovala uživatelka krystalka:"Mě vždycky trochu zarazí, když někdo píše, že si řekl, že něco nesmí dopustit, nebo že nikdy nebude to nebo ono dělat. To vůbec nedává smysl, každé dítě je jiné a každé má jiné potřeby, některé je pohodář a spí spokojeně samo v pokojíčku od narození a některé potřebuje blízkost a jistotu a spí do 5 let s rodiči. Ani jedno není špatně. Syn taky spal o hodně líp s námi, než v postýlce, dali jsme pak postýlku s odmontovanou bočnicí těsně vedle naší postele, že si mohl kdykoli přelézt k nám. Část noci spal na svojí půlce a když se probudil a potřeboval nás, tak se překulil k nám. Někdy jsem ho pak zase odsunula do jeho, když tvrdě usnul, někdy jsme spali přitulení až do rána.
Podstatné pro mě bylo, že spí dobře a déle. Pak jsme mu ve 2 letech zařídili pokojíček. Nejdřív tam spal jen po obědě a pak kolem 3 let jednoho večera prohlásil, že bude spinkat v pokojíčku a od té doby spal tam. Žádné přemlouvání a zvykání. Ale asi tak do 5 let ještě chodíval několikrát do týdne nad ránem k nám dospávat. Teď už za námi nechodí, ale zase je rád, když třeba o víkendu brzy ráno zalezu já k němu a ještě spolu dospáváme. Tohle období je tak krátké a tak rychle uteče, že je škoda se o ty pěkné blízké chvilky připravit."
A jak to máte doma vy? Spí s vámi vaše děti? Co si o tom myslíte? Podělte se s námi o váš názor a zkušenost.
Kde se diskutuje:
Spaní miminka a batolete ve společné posteli
Společné spaní - s rodiči je líp jak v postýlce
Zdroje informací:
http://cosleeping.nd.edu/assets/31969/mckenna_et_al_2007.pdf
Často si do postele nepustí dítě ti, kterým tam spí pes... Pro mě naprosto nepochopitelné.