Uspávání dětí: Kontroverzní Estivillova metoda vyvolává různé emoce. Je to záchrana nebo strašák?
Jakmile se každé mamince narodí její vysněné miminko, začne dříve nebo později řešit i jeho spánek. Zejména ve chvíli, kdy si dítko budí s křikem noc co noc nebo rovnou vyžaduje nepřetržitou pozornost. Některé ženy zoufale hledají možnosti, jak své dítě naučit konečně spát celou noc, aby se i ony vyspaly. V takové chvíli často narazí na Estivillovu metodu usínání, která je značně kontroverzní a vzbuzuje různé emoce.
Někteří rodiče na tuto metodu nedají dopustit a jiní ji odsuzují jako příliš drastickou pro dítě. Rozhodnutí je jen na vás, zda máte srdce na to ji aplikovat nebo raději vydržíte, až vás už dítě nebude tolik potřebovat a samo se naučí spát. Podle statistik prý po několika dnech pláče a křiku slaví 96 % rodičů úspěch. Otázkou zůstává, zda-li je to proto, že se dítě opravdu naučilo spát, nebo proto, že volání rodičů vzdalo s myšlenkou, že za ním stejně nikdo nepřijde.
Co je to Estivillova metoda?
„Maminky, moc prosím o vaši zkušenost s touto metodou. Je třeba tuto metodu používat na spaní i přes den nebo pouze na noc a přes den uspávat miminko pomocí chování tak, jak je zvyklé? Jaký je interval chození za miminkem? 1 minuta, 3, 5, a pak? Myslím, že mi malý neusne po 3 příchodu. Moc děkuji za vaše rady.
Celá tato metoda je podrobně popsána v knize Eduarda Estivilla, Dětská nespavost. Pro někoho je spásou, která pomohla ke spánku absolutnímu nespavci a pro jiné něčím, co pomalu hraničí s týráním. Pojďme se na kontroverzní metodu podívat trochu blíž.
Podle Estivilla je správné spaní návyk. Stejně, jako se dítě učí zacházet s ručičkama, polykat, lézt i chodit, musí se naučit i správně spát. Důsledkem špatného spaní jsou plačtivé děti, vznětlivé, závislé na rodiči a nedokáží být samy. Často se v noci budí, neumí usnout samy a spí málo. Unaveně a nevyspale se cítí i rodiče. Bývají víc podráždění a přetažení. Pokud se chcete dozvědět, jak se na to dívají některé maminky, můžete si projít diskuzi Estivillova metoda. Najdete tam různé názory i různá pro a proti.
Pro jaké děti je Estivillova metoda vhodná?
- Začít s nácvikem spaní je vhodné asi od 6 měsíců, kdy už je žaludek dítěte větší, a to by tak mělo vydržet celou noc spát a nejíst. Samozřejmě není zakázáno kojení, přebalování apod. Po skončení činnosti je ale nutné se znovu vrátit k postupu.
- Dítě by mělo být zdravé, nemít bolesti zoubků, záněty, alergie a jiné problémy.
- Metoda je vhodná i pro větší děti, která nedokáží správně spát.
Než se do toho pustíte
Než začnete aplikovat metodu kontrolovaného pláče, musíte být pevně rozhodnutí, že to tak opravdu chcete a vydržet. Metodu a její přesný postup musíte dodržet vy, tatínek, babička, kdokoliv, kdo bude vaše dítě uspávat. Jinak nemůžete uspět. S nácvikem začněte určitě doma. Jestliže se chystáte na dovolenou, počkejte, než se vrátíte.
Jak na to?
„My jsme tuhle metodu zkusili, když byl malému půl rok a kromě dovolených, kde jsme s ním a spí jinak, usíná a spí krásně doteď. Jsou mu už 2 roky a čtvrt a prostě ho uložíme, dáme pusinku, zamáváme, zhasneme a jdeme. On si chvíli povídá nebo ne. Podle únavy a usne. V noci, když se vzbudí, tak taky jen dáme napít vody nebo najdeme zajíčka v postýlce, co nemůže najit sám a jdeme a spí dál. Takže za nás metodu můžu doporučit, ať mě tu haní, kdo chce. Nevím, jestli to zkusíme i u druhého, zatím je malinký, to se uvidí podle situace. Jen vím, že na rozdíl od jiných, kteří tráví hodinu či dvě uspáváním dětí pomalu až do 5 let, mám taky čas si večer chvíli popovídat s manželem a věnovat se miminku. Doktorka také říká, že v noci má dítě vědět, že se spí, a ne pít mléko z láhve, hrát si apod. Ale na takové věci má každý jiný názor.“
Metoda sama tak složitá není. Mnohem horší je pevná vůle, která je v tomto případě velmi důležitá. Samotnému spaní by měl předcházet nějaký rituál. který si dítě osvojí a bude podle toho vědět, že je čas jít spát. Před spaním se s dítětem pomazlete, řekněte mu pohádku, vyprávějte o společných zážitcích. Tuto činnost byste měli provádět jinde než v posteli, kde dítě spí.
Až se rozhodnete dát dítě spát, musíte být sebejistí. Váš potomek snadno vycítí, že jste nejistí. V postýlce by měl čekat plyšák, dudlík, obrázek na zdi apod. Dítě položte do postýlky a odhodlaným hlasem řekněte: "Zlatíčko moje, odedneška už budeš spinkat sám/sama. Budeš spinkat ve své postýlce, s plyšáčkem, dudlíčkem a svojí dečkou." Věty si samozřejmě upravte podle sebe. Proneste je dvakrát nebo třikrát. Musí to být monolog. Nereagujte na chování dítěte. Nijak.
Vzápětí nastává asi ta nejhorší chvíle. Dítě spustí křik, vzteká se, mlátí, kope do postýlky. Tehdy většina rodičů povolí a pro dítě dojde. Pokud to ale myslíte vážně, musíte vydržet Řekněte si, že to děláte pro jeho dobro. Musí se přece naučit spát. Když bude dítě brečet, choďte za ním v intervalech:
- 1. den – první čekání 1 minuta – druhé čekání 3 minuty – další čekání 5 minut
- 2. den – první čekání 2 minuty – druhé čekání 5 minut – další 8 minut
- 3. den – první čekání 3 minuty – druhé čekání 7 minut – další 11 minut
- 4. den – první čekání 4 minuty – druhé čekání 9 minut – další 14 minut
- 5. den – první čekání 5 minut – druhé čekání 11 minut – další 17 minut
Každou noc přidávejte minuty stejným způsobem, dokud vaše dítě nebude v klidu spát. Pokaždé, když přijdete do pokojíčku, musíte odhodlaně, ale mile říct dítěti, že ho máte moc rádi, víte, že se zlobí, ale potřebujete, aby se naučilo spát samo. Dítě musí vědět, že jste ho neopustili a nezlobíte se na něj.
Naprosto stejně postupujte i v případě, že se dítě rozpláče ve dne. Návodem se musíte řídit až do chvíle, než se vaše dítko naučí spát samo a bez vaší asistence. Pak už to nebude potřeba a vy se možná po hodně dlouhé době konečně vyspíte. Většině dětí to trvá přibližně tři až čtyři noci.
Má Estivillova metoda nějaká rizika?
„Když vám děťátko pláče a vy si myslíte, že už fakt nemůžete dál, zkuste si představit, jak se cítí ono. Co by vás přimělo, takhle moc brečet. Co by se muselo stát, abyste nahlas křičely a co byste v tu chvíli potřebovaly. Asi někoho, kdo vás obejme, pohladí, je s vámi bez podmínek, bez požadavků, jen proto, že vás má rád a chápe, že jste nešťastné. Hodně z nás to od svých matek nedostalo a mělo. Ale našim dětem už to dát můžeme.“
O metodě kontrolovaného pláče se toho namluvilo hodně. Je to něco, co vyvolává poměrně velké emoce. Jako nevýhody se uvádí to, že dítě bude hodně brečet, vztekat se a někdy i zvracet jen proto, aby upoutalo vaši pozornost. Jsou tu ale ještě další nevýhody. Jaké?
Estivillova metoda neřeší příčinu
Miminka vnímají velmi intenzivně každou situaci. Žádné dítě se nebudí v půl roce často bez důvodu. A rozhodně ne proto, že je to malý manipulátor. Miminka mohou toužit po vašem kontaktu, může se bát, být nejisté, reagovat na nějakou změnu v rodině.
Není vhodná pro všechny
Nic není stoprocentní a vhodné úplně pro všechny. Některé děti mají rády bílý šum, jiné chtějí, aby jim maminka zpívala a ostatní zase houpání v náruči. Ke každému dítěti by se mělo přistupovat podle jeho nátury a hledat řešení pravého problému. Tato metoda nefunguje na každé dítě. Některé děti chvilku pláčou a usnou. Za pár dní už usínají bez pláče a naprosto v pohodě. Jiné ale brečí hodiny a celá situace se nijak nezmění ani po týdnu. Nikdy si nemůžete být úplně jistí, proč se děťátko budí tak často.
Může mít špatný dopad na dítě
Podle některých odpůrců může mít Estivillova metoda negativní dopad na dítě. Není prokázáno, že přímo tato metoda by způsobovala psychické problémy dětí, ale stejně tak není důkaz o tom, že by se to nedělo. Je ale faktem, že způsobování stresových situací po delší dobu dětem může uškodit a vést k poruchám jejich chování k lidem. Nechat miminko brečet příliš dlouho může podle některých odborníků způsobit problémy s učením, zdravotní potíže, úzkosti apod. Tyto informace byly zveřejněny v článku na portálu PsychologyToday. Takoví Japonci dokonce věří, že společný spánek pomáhá dětem, aby rozvíjely svou soudržnost a smysl pro kolektiv. Japonské přísloví zní: „Rodina je jako voda, která má společně plynout.“
Miminka nechtějí být samotná
Miminka komunikují pláčem. Potřebují se cítit bezpečně. Zkuste si lehnout na záda a představit si, že se nemůžete pohnout, maximálně na bok nebo na břicho, ale pak z něj nemůžete zase zpátky. A teď si představte, že vám něco vadí nebo se něčeho bojíte. Hodně. Neznáte svět a jediné co znáte, je vaše máma. Budete na ní volat, křičet a plakat a to čím dál víc, jak si začnete uvědomovat, že nikdo nepřijde. Mnoho psychologů říká, že miminka kolem sebe potřebují cítit měkké hranice, protože se jinak cítí ohroženě. I proto se miminka tak hezky uklidní v náručí. Představte si, že by vám v noci bylo hrozně špatně a vy byste od partnera potřebovali objetí, ukonejšení a slova podpory, ale místo toho by vás jen pohladil, řekl vám, že vás má rád a pak odešel. Po pár dnech už byste po něm útěchu nechtěla, ale váš vztah by asi také nebyl stejný jako předtím.
Dlouhodobě nepůsobí
I když dítě začne spát po pár dnech pláče, rozhodně to neznamená, že se už nebude budit. Zase přijdou situace, že vás bude potřebovat. Metody kontrolovaného pláče radí vydržet, pokud nejde o nemoc nebo další problémy (nikdo ale neví, jaké to jsou). Když miminka pláčou, nutí vás to vzít jej do náručí a ukonejšit. Matka příroda to tak zařídila. Je v pořádku jít proti přírodě za každou cenu?
Je mnoho dalších způsobů, jak spánek zlepšit
S dítětem se prý rodí i maminka. Někdy je ale nutné ji v sobě teprve objevit, zvlášť, když porod neproběhne podle představ. A jak nejlépe poznat dalšího člověka? Musíte mu být dostatečně blízko. Když se zamilujete, také chcete být se svým partnerem pořád. Maminka je tím nejlepším odborníkem na své dítě, ale jen tehdy, když bude poslouchat svůj instinkt a ne okolí. Když je maminka unavená, proč jí hned každý radí, ať začne u dítěte trénovat spánek? Možná by bylo lepší, kdyby jí její okolí nabídlo spíše pomoc - úklid, vaření, procházka s kočárkem, aby si maminka zatím odpočinula. Takto to bylo kdysi, když spolu žily pospolu celé generace. Když se dítě až moc často budí, hledejte důvod. Může to být jen maličkost nebo určitá fáze vývoje, která brzy odezní. Právě odpočinek maminky může pomoct opravdu hodně. Odpočatá a usměvavá žena bude mít mnohem spokojenější dítě.
Pamatujte si, že žádná volba není špatná. I v diskuzi Estivillova metoda - máte zkušenost se setkáte s názory pozitivními i zatracujícími. Každá maminka má právo rozhodnout se podle sebe, svého cítění a dítěte. Ona ho zná nejlépe. Není špatná matka, která se k této metodě uchýlí a ani ta, která by to nikdy neudělala a raději bude uspávat dítko tak dlouho, dokud to bude potřebovat. Jednotná kuchařka na spánek dítěte zkrátka neexistuje. Maminky si musí najít ten svůj nejlepší recept, který jim a jejich dítěti pomůže ke spokojenému spánku.
Zdroj:
https://www.psychologytoday.com/intl/blog/moral-landscapes/201112/dangers-crying-it-out
Doporučujeme
Perfektní metoda, perfektní. Praktikujeme také od mala. Trvalo to asi 3 dny, než pochopil o co jde a od té doby je naprosto spokojený. Ty 3 dny za ty roky poté stojí. Dá se spát a za minutu spí. Ale nechtěli jsme po něm, aby spal celý večer hned od začátku. Volili jsme kompromis. O půlnoci se vzbudil, chtěl mlíko, tak ho dostal a poté se opět praktikovaly odchody a příchody. Díky této metoďě je to naprosto klidné dítě, které si samo usne, vůbec je schopné samo fungovat ...
Tohle bych svému dítěti nikdy neudělala.
Ja tuhle metodu neodsuzuju. Dokonce neco na ten zpusob i praktikuju (jen teda chodim do pokoje pri kazdem zabreceni, ale nevytahuju decka z postylek,jen ukonejsim a uklidnim a zase odchazim). Myslim, ze plactive jsou spis ty deti, ktere jsou zvykle byt uspavany rodici az do uplneho usnuti. Tyhle deti opravdu jsou zavislacci na matce a breci pokazde, co se maminka od nich vzdali. Ja bych tohle nechtela a nedavala bych tohle delat teda kazdodenne.
Kazdy rodic musi sam vedet, co jeho dite potrebuje a co na nej plati.
Jednak to považuji za druh týrání dítěte a druhak aspoň to jméno byste mohli mít správně.
@normalnimatka A jste si naprosto jistá že bezohlednej kretén nevyroste z vašeho dítěte? Ono třeba mít dítě nonstop v šátku u prsu až do školního věku taky nemusí být ta jediná správná cesta. Každé dítě je jiné a každý rodič ať to dělá dle svého vlastního uvážení.
@opicka123 Dítě mít nonstop v šáku a na prsu? Přemýšlejte, než něco takového napíšete. To ani nelze. Několikrát za den se dítě přebaluje,obléká,nechává se hrát si chvíli třeba na dečce samotné,koupe se,atd atd. Takže v tyto chvíle nelze aby bylo v šátku nebo na prsu 😉 Takže mít non stop takto dítě je nereálné 😉
@alcar Tak větší nesmysl jsem neslyšela dlouho 😀 Dcera od 4 měsíců spí s náma. Teď má 16 měsíců,nosila se v šátku,teď už jen semtam v nosítku,když začala plakat,vždy jsem šla k ní. Plakat,neee kňourat. Mazlíme se,tulíme se často. Stále se kojí. Ráda je se mnou,ale není závislák. Už měsíc chodím na brigádu a jsem pryč 5 hodin. A ani si nevšimne,že nejsem doma. S babičkama také vydrží. Děti jsou různé a výchova nemá vliv na to jestli budou ,,mamánci" nebo ne. Ale ať klidně jsou. Takový věk a chvíle je jen jednou za život. Opakovat se nebudou a já si takové chvíle užívám. Pak zůstanou jen vzpomínky. A raději je budu mít pěkné a neee takové,že jsem nechávala své dítě vyřvat.
@normalnimatka Moje slova! Dcerka má 16 měsíců a stále nespí celou noc. Ale co,nebude to tak do konce života. Spí s nám a já si jen tak vyspím. Když bych k ní měla vstávat 10x za noc k postýlce,tak jsem za chvíli K.O. A my si společný spánek užíváme,jsme tak spokojení a dcerka také. A to je pro mě nejdůležitější 🙂
My mame asi nejaky divny dite, protoze na nej nesedi ani jedna charakteristika popsana v diskuzi pod clankem 😀
Jako miminko byl vicemene neodlozitelny, hlavne pres den, prvni dva tri mesice, jsem ho mela v podstate porad u sebe - bud jsem lezela s nim nebo jsem ho mela v satku (jen omezene, nesouhlasim s temer celodennim nosenim).
Kojeny byl od zacatku na pozadani, pil casto a kratce.
V noci od narozeni hezky spal, budil se jen na kojeni, vetsinou v dvou az trihodinovych intervalech, spal v postylce vedle moji postele.
Po trech mesicich vzal na milost spani v jedoucim kocarku, vecer uspavani houpanim na balonu.
Kolem peti mesicu se zacal v noci budit vyrazne casteji, kojila jsem nektere noci i po pulhodine, zacal tedy spat s nami v posteli, postupne zacal usinat u prsa, houpani, zpivani a podobne mu zacalo vadit, chtel ticho, tmu a prso, usinal do deseti minut. Caste buzeni bylo nejspis zpusobene jednak rozjetym ekzemem, ktery svedil, take zoubky a prekotnym psychomotorickym vyvojem. V kratke dobe za sebou zacal lezt, postavil se a posadil.
Kdyz to vsechno zvladl, ustalilo se nocni buzeni na jednom, maximalne dvou za noc.
Dal spal s nami v posteli a k usnuti potreboval prso. Usinani trvalo maximalne deset minut. V ramci denniho spani presel ze spani v uz zastavenem kocarku ke spani v postylce, uspavani kojenim.
Nekdy mezi rokem a rokem a pul, kdy se zacala intenzivne rozvijet rec, jsme mivali delsi vecerni usinani, byl problem zabrat, cele to trvalo pul hodiny, nekdy i hodinu.
V 18 mesicich jsem ukoncila nocni kojeni, mrzutost trvala asi dve noci, pak zacal spat bez kojeni prituleny ke mne.
V 21 mesicich jsem kojeni ukoncila uplne, bez problemu jsme presli do faze, v jake jsme ted - lehneme si do postele, pritulime se, syn me opusinkuje, hladi po vlasech a rekne “Mam te lad, maminko”, chyti me pevne kolem krku a usina. Pred definitivnim usnutim se vetsinou odkuli na brisko, nekdy do svoji postylky, kterou ma prirazenou bez bocnice k moji, nekdy v moji. Spi celou noc bez probuzeni.
V patek mu byly dva roky, pred tremi tydny jsme mu rekli, ze uz bude mit vlastni pokojicek s vlastni postylkou, od te doby se porad pta, kdy uz to bude.
A jsem presvedcena, ze presun probehne bez problemu.
Prvni mesice synova zivota jsem trpela panickou uzkosti, ze se syn v noci bude casto budit, ze se vzbudi brzy po usnuti a podobne. Zrejme to bylo zpusobene i tim, ze jsem mela uz z porodniho salu hluboke ragady na prsou, takze kojeni pro me prvni tri mesice bylo ocistcem.
Pak se prsa zahojily a ja jsem hlavne pochopila, ze nema smysl resit. Ze dite vi nejlepe, co potrebuje. Ze to, ze se casteji budi, ma vzdycky nejaky duvod a staci prijit na to, kde je problem. Ze kdyz se uklidnim ja, bude klidny i syn. Ze me potrebuje. Ze mu verim, ze ma k placi nebo k vyzadovani me blizkosti vzdycky nejaky duvod a ze mou duveru nikdy nezklame.
Synovi jsou dva, je vyrazne napred v recovych a vyjadrovacich schopnostech, nema problem si v obchode koupit housku nebo v zoo listek na vlacek, vcetne “dobry den”, “prosim” a “dekuji”. Stydi se pred nekterymi dospelymi, velice snadno navazuje kontakty s detmi.
Nema problem byt beze me kdekoliv sam, naopak ma nekdy az moc “vlastni hlavu”.
A ano, k uspani potrebuje, abych byla s nim.
A co je nejdulezitejsi - zjistila jsem, ze to potrebuju taky. Protoze tech par minut soukromi a intimity, co mame spolu pred usnutim, mi nic nenahradi. Uz od miminka je to chvile, kdy jsem nejcasteji plakala, pustila ven vsechny frustrace, bolistky i zklamani ze sebe same jako mamy, chvile, kdy jsem byla nejvic dojata pohledem na to, jak dokonale dite jsem byla schopna odnosit a porodit.
Tohle FAKT, ještě někdo praktikuje? To je jako léčit duševní nemocí lobotomií - to taky svým způsobem fungovalo...
Známé to fungovalo skvěle. Malý usíná sám od tří měsíců, nenechali se vydírat... Akorát s ním nikam nemůžou a to mu už bude osm let, protože mimo svůj pokoj mívá večer panické stavy a usne až po několikahodinovém hysteráku. Náš salámista usne kdekoli, protože ví, že nablízku bude vždycky nějaký ,,otrok,, kterýho případně zachrání. Je to věc každého, jak si to doma zařídí.
Ať si dělá kdo chce co chce...Nejsem za to, aby byla maminka "otrokem" dítěte, ale tišit jeho pláč a reagovat na něj tak, aby i druhá strana věděla, co se děje a že aspoň něco je v pořádku, je jedna z nejpřirozenějších věcí...ano je to náročné, trochu nás to deptá...ale upřímně, já to tak čekala...nečekala jsem, že mi v půl roce bude dítě usínat samo a ráno se probudí vyspané do růžova...čekala jsem hardcore, je to teď se zubama teda ještě trošku horší než mé představy :D Ale nenechala bych malého vyplakat, pro to jsem si dítě nepořizovala...Chápu to v jiných zemích nebo někde, kde maminka kolem toho půl roku začíná pracovat a odchází...tak asi aby si miminko zvyklo...ale nesouhlasím ani s tímto, spíše jsem pro práci z domova takhle brzy🙂 ale je to každého věc samozřejmě..podle mně chce to spinkání nechat "uzrát", stejně jako když mají prckové ze začátku problémy s bříškem, tak stejně tak dozrává i nervová soustava a potřebuje svůj čas..a kdyby mi rostly zuby, bolela mně z toho třeba hlava a kde co, nebo mi prostě bylo smutno..tak řvu taky, jak jinak bych to dala vědět těm lidem, co se o mně mají starat 🙂 Ale jinak článek hezky napsaný..
Teď jsem si přečetla článek a ani jsem nevěděla, ale začala jsem to praktikovat. Malá do 6. měsíce spala u nás v ložnici, ale už se do malé postýlky nevešla a velká se mi nevešla do ložnice. Od té doby co malá spí sama v pokoji, spí téměř celou noc. Budí se jen na kojení ve tři ráno a pak ještě spinká 2-3hodinky. Usíná sama do pěti minut, když nemůže usnout hraje si v pokoji na dece. Do půl roka usínala u prsa, v náručí nebo v kočárku. Po přechodu do pokoje si zvykala asi měsíc, ale nenásilně jsme ji naučili s přítelem na režim spinkání a režimem před spaním.
@normalnimatka v této metodě není hlavní (alespon podle mě) to, že dítě nejí, to by měla poznat každá matka, pokud má dítě hlad, ale ten návyk usínání, uspávání v bezpečí domova, postýlky, zavedený rituál je také pro dítě jistota. Pokud je matka alespon trochu na vlně dítěte, pozná i druh pláče. Každému dítěti vyhovuje neco, jiného a každý si i tuto metodu může lehce přizpůsobit.
@anytka_a no právě, jenže mnoho dětí v půl roce není ani FYZICKY připravenejch na to v noci nejíst. a metoda vůbec nebere v potaz připravenost PSYCHICKOU. tos úplně nevyčetla mezi řádky, co jsem tím chtěla říct. někomu stačí mít svou postýlku, někdo (většina) potřebuje hlavně mámu. kdejakej dospělej není schopnej spát a usínat sám, ale půlroční mimino klidně budou trýznit řevem.
takže ano, v metodě nejde o to, jestli dítě nejí, ale o to, že ho nechám řvát, dokud to nevzdá, byť je to jeho pud. nenaučí se usínat samo. naučít se nespolíhat na svou mámu. i když si tu metodu uzpůsobíš, pořád necháš řvát dítě. zbytek je úplně fuk. a jestli tvoje dítě jen zakňourá, a pak je schopný usnout samo, není to estwill.
já měla syna spáče,už jak se narodil ,večer usnul a spal do půl osmé do rána..co si pamatuju,tak od narození se v noci probudil asi jen tak dvakrát(pokud nebyl nemocný) a to spaní mu zůstalo do ted,je mu 11..i kdyby kolem něj jel vlak,to ho to nezbudí
Milá normalní matko, bezohledni kreteni nebo napr. Sikanatori vznikaji z rozmazlenych spratku. To vi snad kazdy. Znam jich par osobne v rodine a nemuzu se divat na to, jak je jejich normalni maminky donekonecna rozmazluji a kdyz zmlati nejake jine dite tak ho za to pochvali.....smutne.
Začni psát komentář...
už zase estwill?
jako praktikovat to na dítěti mladším 1 rok, kdy má získávat bezmeznou pradůvěru ve svět, aby z něj vůbec vyrost nějakej "normální" člověk bez všelijakejch diagnóz, je opravdu zločin.
to, že se "doporučuje" pro děti starší půl roka vychází z toho, že jako dítě je TEORETICKY schopný vydržet bez jídla celou noc a nebudit se kvůli tomu. ale to je prostě děsná hovadina. jednak některý děti opravdu mít hlad můžou, a jednak u kojení nejde jen o jídlo, že. a buzení je prostě normální. chtít po dítěti, aby spalo celou noc v půl roce je prostě naivní a kreténský. to zas vychází z americkýho debilního prostředí, kde se rodiče ženou do práce a chtěj se za každou cenu vyspat. i za cenu tejrání děcka.
a i potom se daj najít jiný způsoby, jak si pomoct. navíc většina dětí z častýho buzení prostě vyroste. navíc jako tejrat tohle dítě znova a znova po každý nemoci, nějaký větší změně v rodině apod... nevim no, že to někomu za to stojí. lituju všecky děti, na který to rodiče zkoušej. a pak se divíme, že je svět plnej bezohlednejch kreténů🙂)))