redakce
21. črc 2018
8931 

„Neplodnost stresuje oba v páru, ženu však více. Situaci zhoršuje tlak okolí a postoj společnosti,“ říká psychoterapeutka

„My jsme se s manželem snažili o miminko 6 let. Byla jsem 5x na umělém oplodnění, ale nikdy jsem z něho neotěhotněla. Dle doktora jsme byli oba dva v pořádku a prostě to nešlo. Po 6 letech jsem se začala smiřovat s tím, že už dítě mít nebudeme. Mám sice 18letého syna z prvního manželství, ale tak jsme si přáli dítě s druhým manželem. Začala jsem hledat jiný smysl života, nešlo to z hlavy vymazat jen tak jednoduše. Ale plánovala jsem a snažila se myslet na to, že se to fakt nepovede, ale že tím život nekončí. Pak jsme jeli na dovolenou na druhý konec světa a já měla plnou hlavu dovolené, balení a těšení se. Na dovolené jsem zjistila, že jsem těhotná. Po 6 letech jsem otěhotněla přirozeně a v postýlce nám teď spinká 9 měsíční holčička. Chtěla jsem dle mých zkušeností říct, že je to v hlavě - psychice. A čím více se člověk snaží, tím víc to nejde. Holky, ať se vám to brzy povede a kdyby náhodou ne, hlavně, ať se vám z toho nestane posedlost po dítěti.“

Cesta k vytouženému dítěti nemusí být pro všechny páry zrovna procházkou růžovým sadem. Existuje celá řada příčin, jak na straně ženy, tak na straně muže, které brání přirozenému početí vlastního potomka. Patří k nim genetické důvody, zvyšující se věk prvorodiček, gynekologická onemocnění, kvalita spermií, kouření, obezita ale i jiné zdravotní komplikace. Nicméně svoji roli hrají i příčiny psychické. Psychika může být u neplodného páru dvojsečná – má vliv na to, že se páru nedaří přirozeně počít, a zároveň se na psychice páru následně podepisuje dlouhodobá bezúspěšná a mnohdy urputná snaha o početí.   

Neplodnost bývá vedle rozvodu či smrti blízkého člověka označována za jednu z nejbolestivějších životních zkušeností. Je to stresor, který do značné míry ovlivňuje psychiku páru. Nejčastěji vyvolává pocit viny, hněv, frustraci a beznaděj. Špatné psychické rozpoložení pak může spustit lavinu dalších psychických problémů. Objeví se pocit zklamání, zoufalství, smutek, strach, ponížení, či deprese, které potíže s otěhotněním stále více prohlubují.

„Psychický problém s otěhotněním může nastat právě až ve chvíli, kdy se pár dostane za pomyslnou hranici, kterou si vytyčil pro naplánování těhotenství. Situaci zhoršuje i tlak okolí, otázky či rady blízkých, i postoj společnosti, která má stále řadu předsudků a neplodnost vnímá jako neúspěch či selhání,“ říká Mgr. Zuzana Stejskalová, psychoterapeutka, která denně přichází do styku s neplodnými páry na klinice asistované reprodukce Gennet.

Psychika hraje významnou roli

Vliv psychiky na schopnost otěhotnět ukazují i výsledky průzkumu agentury STEM/MARK realizovaného v lednu 2017. 61 % žen označilo psychický stav za faktor, který má na plodnost největší vliv. Muži psychice rovněž přisuzují velký význam – jako příčinu neplodnosti ji na druhém místě hned po dědičnosti označilo 36 % mužů. Průzkum rovněž ukázal, že klíčovou roli v této souvislosti hraje komunikace o problému s okolím. Zatímco mladší ženy (cca do 25–35 let) bývají v komunikaci otevřenější, nevadí jim mluvit o problému a v okolí hledají podporu, pro starší ženy (35 a více let), které problém s plodností řeší déle, je to mnohdy intimní téma. Rozhovorům na téma rodičovství se častěji vyhýbají, nechtějí své okolí zbytečně zatěžovat, ale také se chrání před dalším tlakem a stresem. 

„Je mi už skoro 31 a my se s přítelem snažíme o miminko rok a půl, od začátku našeho snažení už otěhotněly všechny mé kamarádky a známé, které se postupně přidávaly a já pořád nic, už si o tom nemám s kým povídat a bylo mi vždycky hrozně líto, že my pořád nic, ale strašně jsem jim to přála a těšila se až nám to taky někdy vyjde. Moje doktorka mi udělala jednou hormonální profil a bylo to v pořádku, pak se mi dívala jeden měsíc ultrazvukem na folikuly a ty byly taky v pořádku, přítel byl před půl rokem na spermiogramu a taky dopadl dobře. Zkoušela jsem ovulační testy, zhruba půl roku jsem nikdy neměla tu testovací čárku silnější jak tu kontrolní, tak jsem si říkala, že to tak asi má být. Až asi před půl rokem byla ta testovací silnější, tak jak je to na testu nakreslené, ale stejně se nezadařilo, tak jsem se naštvala a přestala jsem si je kupovat. Řídila jsem se radou kamarádky, zbytečně se nestresovat ovu testy a snažit se obden a neřešit to, ale úplně nemyslet na to nejde, to asi každá víte.“

Ženy se trápí více než muži

Neplodnost se může na psychice obou v páru podepsat různě. Ačkoli je stresujícím faktorem u obou pohlaví, ženy jsou obvykle situací stresovány více než muži – zažívají větší míru deprese, hněvu, snižuje se jim sebevědomí. Mnohdy považují neplodnost za vlastní selhání. Mohou pocítit odpor ke svému tělu, které vnímají jako nedostatečné k početí, často jsou nespokojené se svým sexuálním životem. U mužů vyvolává neplodnost pocit ponížení – ve srovnání s plodnými muži se cítí méněcenní, často spojují neschopnost zplodit dítě s pocitem ztráty mužnosti a sexuální potence. Na rozdíl od žen se ale muži za neplodnost tolik neobviňují.

„V určité fázi, kdy se páru nedaří počít potomka nebo to trvá příliš dlouho, se téma těhotenství a plánování rodičovství stává pro oba v páru stresující, nepříjemné, někdy až otravné. Na druhou stranu, první pochybnosti a obavy mohou mít i pozitivní vliv – mohou být impulsem k vyhledání odborné pomoci a absolvování prvotních vyšetření. Zkrátka oba či alespoň jeden v páru se začnou o problematiku neplodnosti a její léčbu více zajímat,“ upřesňuje Mgr. Stejskalová.

„Nám se taky nedaří otěhotnět. Sice už jedno mimčo doma máme, ale na druhé čekáme už rok a půl. Jednou to už vypadalo nadějně, ale přišli jsme o to. Tak čekáme a čekáme a snažíme se a snažíme. Prošli jsme si fází, kdy jsem se na to strašně upnula a po psychické stránce to pak vždy strašně bolelo, když jsem na testu neviděla //. Bohužel nás to skoro stálo i manželství. Muž byl hodně hodně dlouho trpělivý, ale pak už mi naznačil ať neblázním! Jemu se to řekne, co? Ty hormony dělají své.

Pomohlo mi to, že znovu nastupuji do práce a zase jsme se otevřeli s manželem světu, koupili jsme si psa a tak chodíme na procházky, budujeme zahrádku a hlavně jsem vyhodila všechny ovu testy. Milujeme se zase jenom pro radost a ne plánovaně jako před tím. Snažím se nepozorovat, jestli mě bolí prsa, není mi špatně od žaludku atd. Taky se mi zasteskne, že už jsme mohli mít škvrně v kočárku. Příští týden jdu k novému gynekologovi, který se na neplodnost specializuje. Asi nás čeká kolečko, které některé z vás už moc dobře znají. Budu se snažit to brát s nadhledem a věřím, že se nám to za nějaký čas povede. Tak hlavu vzhůru, čím dřív na to přestaneme myslet, tím dřív budeme mít vysněného prďolu doma.“ 

Jak se bránit psychickému stresu?

Co tedy dělat v případě, kdy se páru mj. i díky špatné psychice nedaří dlouhodobě otěhotnět? Jak nepropadat dalším negativním myšlenkám a emocím? Důležité je snažit se uchovat pozitivní přístup a nepodléhat beznaději. Pokud srovnáte svou psychiku, tělo se uvolní a uklidní a vy tak budete mít větší šanci na otěhotnění, ať už přirozenou cestou nebo za pomoci léčby. Určitě je dobré se zaměstnávat jakoukoli činností, která vyplní váš čas a zabrání nekonečným úvahám o problému – ať už je to sport, domácí mazlíček, koníčky, cestování. Je vhodné vyhýbat se stresu, nepřipouštět si tolik stávající problémy a nekumulovat problematické situace (nekupovat ovulační testy, nečíst internetové diskuse apod.). A v neposlední řadě – nebuďte na to sami a hledejte pomoc u svého nejbližšího okolí, popřípadě u odborníků. Psychologická podpora může pomoci snížit stres a tím zvýšit šanci páru na početí.

Zdroje:

http://www.gennet.cz/poradenstvi-pri-ivf

Průzkum STEM/MARK kvantitativní: Plánování rodičovství v Česku – slide 22

Průzkum STEM/MARK kvalitativní: Komunikace o plánování rodičovství – slide 13, 14,16

Neplodnost: Příčinou může být i psychika, jarodic.cz, dostupné z: http://www.jarodic.cz/cz1/neplodnost-pricinou-muze-byt-i-psychika.php

Labusová E.: Když dítě nevysvětlitelně nepřichází, dostupné z: http://www.evalabusova.cz/clanky/kdyz_neprichazi.php

Neplodnost a psychika, rodina.cz, dostupné z: http://www.rodina.cz/clanek8126.htm

Katona L.: Psychosociálne aspekty neplodnosti. In: Via practica | 2015; 12(2) | www.solen.sk. Dostupné z: http://www.viapractica.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=7440&magazine_id=1

https://www.reprofit.cz/neplodnost/co-je-neplodnost/

Sobek J.: Péče o pár s poruchou plodnosti v ordinaci gynekologa, In. Actual Gyn. 2010; 2:26-31. Dostupné z: http://www.actualgyn.com/pdf/en_2010_29.pdf

Komentář byl odstraněný

Léčbou neplodnosti jsem prošla - přibližně 4 roky pokusů jak přirozených, tak s medikací, IUI a 3 IVF a můžu říct, že nejhorší na tom právě bylo to, jak mi každý podsouval, že je to psychické. Připadala jsem si jako magor. Nakonec se povedlo na 3tí pokus IVF, kdy sem na to myslela snad nejvíc v životě a byla zralá na sebevraždu..Netvrdím, že to nemůže mít někdo psychické...určitě je těch lidí dost, ale těm se většinou během roku, dvou otěhotnět podaří. Ale cpát někomu, kdo neovuluje, s endometriózou, PCOS, špatnou imunitou, špatnou kvalitou vajíček nebo spermiíí, ať na to nemyslí a jede na dovolenou a poznamenat něco o psychickém stavu je trochu nešťastné. Bohužel informovanost lidí v této oblasti je dost tragická a tak to neplodní odskáčou nejen tim, že se jim nedaří, ale ještě blbejma kecama od okolí...

22. črc 2018

@eviks Amen. Měla jsem to úplně stejně. Nejvíc mi pomohlo oprostit se od toho, že bych na to neměla myslet a být v pohodě. Když mi konečně došlo, jak je to absurdní. Poslední transfer jsem byla naštvaná na celý svět, protože to vypadalo, že zase nebude nic k mražení -a otěhotněla jsem.

22. črc 2018
Komentář byl odstraněný

Mám na věc stejný názor jako Eviks. Nejvíc mě stresovali ti, kteří do mě hučeli, ať se nestresuju Že nesmím tak moc chtít. Další skupina zase tvrdila, že chci málo. A nejlepší byli ti, kteří mi vysvětlili, že miminko si samo řekne, jestli k nám chce nebo ne. K nám zjevně nikdo nechce, nevděčníci... Tak si vyberte...Jasně, psychická pohoda je důležitá, nejen u otěhotnění. Ale domnívám se, že nejsem žádná zoufalka, která nemyslela celou dobu na nic jiného. Mám koníčky, dobrovolničím, chodím do práce... A stejně to nešlo. A když už se to povedlo, stejně to nedopadlo. Podobné články dělají z bezdětných jen hromádky nervů, které sedí doma a nezajímá nic jiného, než počítání plodných dnů. Potkala jsem během své dlouhé cesty hodně žen a většina byla moc fajn... Takže moje rada - nečtěte články o neplodnosti. Kdo to neprožil, neví, o čem je řeč.... A přeji hodně štěstí, ať se to podaří! Ať už na otěhotnění myslíte, nebo ne.

22. črc 2018

@karja haha, jo presne. Miminko si vas zatim asi nevybralo.... no jiste, protoze si radsi vybralo fetaky, alkoholiky, socialy a teenage matky, ktere s nima chtely na potrat. Obcas to jsou perly, uz jsem si rikala, ze asi napisu knihu. Drzim palce, at Vam to vyjde, je to beh na dlouhou trat:((

22. črc 2018

Presne napsano. Mam v zivote smulu a tam nahore chce, abych si prosla utrpenim. Na prvni jsme cekali temer 3 roky. A to jsem si rikala, ze uz to nechci zazit. Bohuzel stalo se, 1,5 roku a nic. Ani telo nereagovalo na stimulaci. Pro me bylo hodne stresujici kdyz jsem chodila na utz zjistovat velikost folikul. Hodne me rozcilujou reci typu musis se dat do pohody, nemyslet na to apod. Kdo si tim neprosel, nevi jake to je. Momentalne jsem ve fazi smireni, ceka me nova prace a v pristim roce v lete chceme k mori. Nastesti mame uz jedno ditko.

22. črc 2018

Začni psát komentář...

Odešli