Sourozenecká rivalita: Důvodem bývá špatná výchova rodičů. Jak vztah mezi sourozenci zlepšit?

„Mám dvě holčičky 2 a 4 roky a často řeším, jak docílit toho, aby spolu měly hezký a pevný vztah po celý život. Já sama mám staršího bratra, se kterým jsem nikdy moc nevycházela a myslím si, že to bohužel hodně zapříčinili rodiče, kteří nevědomky dělali chyby při naší výchově, které dnes vidím. Mám to denně na mysli a snažím se jednat s oběma stejně, i když taky to nejde pokaždé, když je mezi nimi dvouletý věkový rozdíl.

Například mladší nemůže dělat všechno, co dělá starší a mladší se zase musí prominout x věcí, protože z toho ještě nemá rozum. Ale i tak se opravdu snažím, aby ani jedna neměla důvod žárlit, věnuju jim stejnou pozornost, i si je s manželem rozdělujeme, aby každá měla možnost užít si maminku a tatínka jen pro sebe. A stejně jsou pořád v sobě. Vím, že jsou ještě malé a je to asi normální, ale mě to hrozně mrzí, když vidím, jak malá starší sestřičku zbožňuje a chce s ní pořád být a všechno s ní dělat, utěšuje ji, když je smutná, nebo se jí něco stane. A ta starší malou naopak pořád zlobí, nechce jí nic půjčit, všechno jí sebere, s čím si hraje, žárlí a je uražená, když se chvíli věnuju jí, nebo se s ní mazlím. Vím, že je sourozenecká rivalita normální, ale stejně bych ráda slyšela rady a tipy, jak vztah upevnit a čeho se vyvarovat.”

Se sourozeneckou rivalitou se potýkají téměř všichni rodiče, kteří mají více než jedno dítě. Je to naprosto přirozená věc a ve většině případů ji lze úspěšně řešit doma v rámci rodiny, zejména správným přístupem rodičů k dětem. Někdy však překročí jisté hranice a pokud se v rámci rivality mezi sourozenci objevuje agrese, fyzické nebo psychické ubližování jednomu ze sourozenců, případně jinému členu rodiny, je nutné tuto situaci řešit s odborníky.

Příchod mladšího sourozence = strach ze ztráty rodičovské lásky

Jedno dítko už máte a každým dnem se vám má narodit druhé. Těšíte se, že budete kompletní rodina a jak to všechno bude skvělé. A ono ne. Starší dítě začne časem na mladšího sourozence žárlit a přináší to s sebou různé nepříjemné situace.

Když se na situaci podíváte očima svého dítěte, zjistíte, že to není tak černobílé, jak se na první pohled zdá. Nějakou dobu bylo jedináček a veškerá pozornost se upínala jen na něj. A najednou se o ni má s někým dělit. Pro malé dítě je tato situace náročná a neví, jak jinak se v ní chovat, takže začne žárlit, vztekat se a třeba se i nehezky chovat k miminku.

Na příchod sourozence dítě dostatečně připravte

Už v těhotenství si s dítětem povídejte, hlaďte bříško a vysvětlujte, že se mu narodí bratříček nebo sestřička. Povídejte mu o tom, že až miminko trošku vyroste, bude si s ním moct hrát, budou spolu jezdit na výlety, cokoliv vás napadne. A že to bude moc fajn. Můžete využít i panenku a „trénovat si” jaké to bude, až se narodí miminko. Sice vám to stoprocentně nezaručí, že nebude dítě žárlit, ale třeba budou projevy alespoň mírnější. Nevyčleňujte staršího sourozence z péče o miminko, nechte ho, ať se zapojuje a pomáhá vám (samozřejmě pod vaší neustálou kontrolou). Bude se díky tomu cítit důležitě a ne odstrčeně.

„U nás je to zatím tak půl na půl, syn dceru zbožňuje, může na ní oči nechat, je to prostě velká ségra, časem asi bude hůř. Dcera ho chvílemi miluje, objímá, pusinkuje, nosí mu hračky a chvílemi kouše, bere mu věci a tak.  Ale převládají ty pozitivní věci, myslím, že nejdůležitější je, do ničeho děti nenutit, zvlášť pokud jde o holku a kluka - asi budou mít každý trochu jiné zájmy a okruh kamarádů, takže nejlepší kámoši z nich asi nebudou. Mně osobně stačí, když se budou mít rádi a budou si pomáhat.

Z naší strany je asi dost důležité dávat jim oběma stejně lásky a nestavět ani jednoho do pozice toho lepšího, nebo staršího, mladšího. Například říkat „podívej, jak tenhle umí tohle a ty ne” nebo „dej mu to, jsi starší, musíš mít rozum a tak”. Nedávat vinu staršímu, když se něco přihodí, ale snažit se, buď ať si to vyřeší samy, nebo pokud bude třeba zasáhnout, tak trestat spravedlivě. Myslím, že jedině tak se dá vyhnout nějaké rivalitě a případné nenávisti. Je to asi běh na dlouhou trať a určitě i hodně náročný, ale věřím, že to stojí za to.”

Intenzita rivality se liší podle věku

Říká se, že pokud máte děti dva roky od sebe, projevy žárlivosti a rivality budou mírnější, než když je máte od sebe tři roky. Většinou platí pravidlo, že čím větší je věkový rozdíl mezi sourozenci, tím je žárlivost a rivalita silnější. Vyplývá to z toho, že děti mají naprosto odlišné zájmy a není ve vašich silách, abyste uspokojili obě zároveň. Na to reagují právě projevy nelibosti, žárlením, vztekáním a tak dále. V některých případech přetrvává rivalita mezi sourozenci až do dospělosti.

Samozřejmě jako všechno je i sourozenecká rivalita individuální, takže takhle to nemusí striktně platit ve všech případech a někteří sourozenci se budou naopak milovat a například o sedm let starší sestra bude dokonalá chůva své nově narozené sestřičky. S tím má přímou zkušenost i jedna uživatelka z Modrého koníka, která napsala do diskuze: „S větou, že jsou od sebe děti krátkou dobu, budou si časem hezky rozumět a v dospělosti se to srovná, bohužel nemohu souhlasit. Moje zkušenost je, že se to prostě nesrovná a ne, nemusí si rozumět. My jsme se sestrou o rok a půl a musím říct, že je to čistá katastrofa. Jsme rozdílné snad úplně ve všem. Já osobně to teď vnímám tak, že žádnou sestru nemám. Muž je se sestrou o 10 let a mají nádherný vztah, až je mně z toho někdy k pláči.”

Co je příčinou sourozenecké rivality?

Podle vědců se na vzniku sourozenecké rivality podílí více faktorů. Mluví zejména o vlivu:

• pohlaví sourozenců, kdy mezi sebou více bojují děti rozdílného pohlaví, tedy kluk a holka (právě z důvodu rozdílných zájmů nebo toho, že ke každému rodiče přistupují jinak, například táta si dceru hýčká, je to jeho princezna a na syna je drsnější, protože je to přece chlap)
• již výše zmíněného věkového rozdílu
• příčinou rivality mezi sourozenci je často také jejich odlišný temperament
• uvádí se, že sourozenecká rivalita může být silná také v případech, kdy je jedno z dětí intelektově nadané
• v neposlední řadě bývá příčinou nesprávný přístup rodičů k výchově dětí

Jak se rivalita mezi sourozenci projevuje

Sourozenecká rivalita se může projevovat různě, může jít například o:

• časté a neustálé vyžadování pozornosti rodičů, zejména od staršího dítěte
• často se objevuje regrese, dítě se vrátí k chování, které již ale neodpovídá jeho věku, začne se například počůrávat, cucat si palec a podobně
• starší dítě dráždí a provokuje mladšího sourozence
• děti na sebe křičí, bijí se, hádají se a podobně
• děti si mezi sebou nechtějí půjčovat hračky
• nebo nedokáží přiměřeně projevovat pozitivní emoce

Do jisté míry je tohle chování normální a jde o běžné vývojové stadium. Ve většině případů se takovéhle chování neprojevuje neustále. Děti si spolu umí i hezky hrát a je vidět, že se mají rádi. Problém nastává v případě, kdy se takové chování stupňuje nebo přetrvává dlouhou dobu.

„Vždycky jsem si myslela, že naše dvě nejmenší ratolesti se tak nějak nemusí - musí se dělit o maminku, chodí na sebe žalovat, perou se jak diví, jen málokdy a u máločeho se shodnou nebo vydrží spolu. A ejhle, když dcera začala chodit do školky, z brášky se stal velký obranář a najednou je sestřička jen jeho a běda tomu, kdo by jí chtěl zkřivit vlas. Stejně na oplátku, když byl syn nemocný, tak dcera ze solidarity nešla do školky taky - aby ona po něm neplakala ve školce a on po ní neplakal doma, jak mi bylo jasně vysvětleno. Takže asi tak.”

Další uživatelka píše: „U nás to šlo nějak přirozeně, samovolně. Mně se jeví jako hodně důležitá atmosféra v rodině, to jak se chovají k sobě dospělí, děti to kopírují. Žádná fáze sourozenecké rivality u nás neproběhla a jsem za to ráda. Některé známé to popisovaly dost dramaticky, nevím, nemohu soudit. Zpětně musím říct, že největší drak je u nás ta nejmenší, možná protože je nejmenší, asi má pocit, že se musí o věci ucházet, tak klidně starším nabacá a je s tím hned hotová. A starší se nebrání, protože ví, že to je prtě malinké a je to spíš vše tak ve srandě. S příchodem miminka se samozřejmě vše víc točilo kolem miminka, ale starší děti to nějak nevnímaly a my jsme se snažili je nedávat na vedlejší kolej.”

Kdy je dobré navštívit odborníka

Pokud ze sourozenecké rivality vznikají rodinné problémy, rivalita se stupňuje, hrozí riziko, že silnější sourozenec vážně fyzicky ublíží slabšímu, narušuje jeho sebevědomí a psychický vývoj, je na místě vyhledat radu od odborníka - psychologa. Pomohou vám například v pedagogicko-psychologické poradně, vyhledat můžete soukromého psychologa nebo třeba rodinného poradce. Není se za co stydět, někdy pomůže už první návštěva, která rodiče nasměruje správným směrem a situace se zlepší. Každopádně vždy myslete na zdraví svých dětí, to je to nejdůležitější.

„Myslím, že je to u malých sourozenců všude stejné. Když mladší bere něco té starší nebo jí něco bourá, tak ta starší na ni křičí, ať jí to nechá, že je to její, ať si jde hrát s něčím jiným, občas do ní i strčí. Malá začíná okamžitě řvát. Když je to naopak a starší něco bere té mladší, mladší začíná okamžitě řvát. No, taky se snažíme to řešit vysvětlováním a domlouváním, že jsou jejich hračky společné, že si mají hrát hezky spolu, když jsou sestřičky, že si mají hračky půjčovat. Ale jsou ještě malé, takže se většinou spor snažíme rozřešit tak, že určíme, kdo si s danou hračkou začal hrát dříve a té ji necháme. Tu druhou se pak snažíme zabavit něčím jiným.

Když byla mladší ještě menší, bylo snazší ji zabavit něčím jiným, teď už ale dostává rozum, a tak už chápe, že se ji snažíme opít rohlíkem a domáhá se svého. Jejich první souboj o panenku jsme vyřešili tak, že jsme pořídili ještě jednu panenku, úplně stejnou. Takhle to ale provozovat nemůžeme, přišli bychom brzo na buben. Musím ale taky dodat, že spory nejsou až tak časté, většinou si hrají spolu, ta starší ukazuje mladší, co si má vzít, s čím si má hrát a hrají si hezky dohromady.”

Správným přístupem můžete hodně ovlivnit

Rodiče si to mnohdy neuvědomují, ale to, že mezi sebou děti soupeří a žárlí na sebe bývá často jen reakce na to, jak se oni, jako rodiče chovají ke svým dětem, případně, jak se jako rodiče chovají k sobě navzájem.

Přinášíme několik tipů, jak změnit své chování k dětem, aby se mezi nimi zmírnila žárlivost a rivalita:

• děti nikdy nesrovnávejte, pokud je srovnáváte, vždycky z toho vyjde některé hůř a cítí se ublíženě a méněcenné, může potom na druhé žárlit a nebo si také chtít získat vaši pozornost, dokázat vám, že je stejně dobré jako jeho sourozenec
• buďte k oběma dětem spravedliví - i když je to někdy těžké, zvlášť když nejste přímo u vzniklého konfliktu, snažte se být spravedliví. Neházejte vinu ani na jednoho z dětí, jednoduše jim řekněte, ať si zkusí situaci vyřešit sami mezi sebou (to jim bude ostatně nápomocné i do budoucna). U menších dětí, které to samy ještě nedokáží, můžete například rozdat stejné „tresty” a podobně
• stejně tak netrestejte projevy žárlivosti, opět to jen upevňuje pocit nespravedlnosti a ve výsledku zvětšuje rivalitu. Místo toho si zkuste s dítětem promluvit a situaci si vysvětlit
• buďte ve svém jednání konzistentní, to znamená, že je dobré jednat vždy stejně a neměnit své rozhodnutí, děti takové chování akorát mate a pak už vůbec neví, jak se mají chovat
• snažte se pochopit rozdílnosti mezi vašimi dětmi, každé dítě je originál, jedno je takové a druhé makové. Mají jiné potřeby, rozdílnou povahu a temperament. Děti potřebují cítit, že on je ON a ona je ONA, že jsou jedineční
• velmi také pomáhá vyhradit si každý den nějaký čas pro každé dítě, kdy jste s ním jako rodič o samotě a můžete se mu plně věnovat, dítě tak cítí, že je pro vás důležité a hlavně má alespoň na chvíli vaši pozornost jen a jen pro sebe
• stejně tak zkuste dát každý den nějaký čas každému dítěti, kdy si může hrát o samotě a být jen samo se sebou
• klaďte důraz na spolupráci a týmovou práci, a to nejen při hře nebo různých úkolech, ale snažte se je zavádět do běžných každodenních činností

Své postřehy přidává i jedna uživatelka Modrého Koníka, která se v diskuzi podělila s tím, co se jim doma osvědčilo: „Nám se osvědčily dvě věci: jednak zpřístupnit staršímu dítěti nějaké návštěvy, babičky, drobná rozptýlení, aby se mu zvedla nálada a nesoustředilo se pouze na mladšího sourozence. A za druhé, nemít v srdci jako hlavní pocit naštvání, že starší vzbudil mladšího apod., ale jakousi klidnou radost, že mám dvě děti a mám je u sebe. Těžké, já vím, ale pak jde všechno líp.”

Děti jsou jako houby a všechno tohle vnímají. A to nejen na vaší vědomé úrovni, ale i na té nevědomé, kdy si ani vy sami třeba neuvědomujete, že svými gesty, pohledem nebo tónem řeči třeba upřednostňujete jedno dítě před druhým. O to je to pro vás jako rodiče těžší, protože s nevědomou stránkou se pracuje těžko, ale bohužel i tu děti vnímají.

Jedna uživatelka v tom má jasno, svěřila se do diskuze: „Mně bude úplně stačit, když si budou naše děti rozumět, mít se rádi, hrát si spolu a pomáhat si. A jako dospělí se budou stýkat a podporovat se. Nemusí to být navzájem nejlepší kamarádi. Tak nějak si představuju, že to na ně „přeskočí" celkovou atmosférou u nás v rodině, kde já i manžel si se svými sourozenci rozumíme, navštěvujeme se, scházíme se u rodičů a pomáháme si. U nás v příbuzenstvu je to většinou pohlavím mezi sourozenci kluk-kluk a všichni se v určitém věku hrozně rubali, to bych chtěla, aby naše kluky minulo.”

Se sourozeneckou rivalitou se setká téměř každý rodič. Do jisté míry je takové chování v pořádku, ale je dobré její projevy hlídat a v případě potřeby včas zakročit - navštívit někoho, kdo vám poradí, jak situaci mezi dětmi řešit, aby nedošlo ke zbytečným problémům do budoucna. Spousta projevů rivality pramení z nevhodného přístupu rodičů k dětem. Naopak správným přístupem můžete chování mezi vašimi dětmi zlepšit. Nezoufejte, ve většině případů jde o vývojové stadium, které se jednoho dne zmírní a nebo úplně vymizí.

Máte vlastní zkušenost s rivalitou a žárlivostí mezi sourozenci? Jak tuto situaci řešíte? Co se vám osvědčilo? Podělte se se svými zkušenostmi do komentářů.

Zdroj:

spektrumzdravi.cz

celostnimedicina.cz

zdravezdravi.cz