Syndrom vyhoření může potkat i děti. Příčinou bývají ambiciózní rodiče

"Se syndromem vyhoření mám velikou zkušenost. Totálně jsem vyhořela, až jsem se bála jít mezi lidi, nejedla jsem, brečela tři měsíce v kuse bez důvodu. Dobrovolně jsem se nechala odvézt do nemocnice, kde jsem si měsíc a půl poležela, denně jsem komunikovala s psychologem, probíhaly terapie. Samozřejmě nasadili antidepresiva, ale co mi také pomohlo - vidět kolem sebe lidičky (pacienty) s různými psychickými diagnózami a dovědět se, že jsem na tom ještě nebyla tak nejhůře. Od psychologa jsme se dopídili toho, že vše se dělo kvůli psychickému zatížení mým bývalým manželem a mou vlastní matkou," popisuje svůj boj s vyhořením jedna z maminek na Modrém koníku. Vyhoření může však potkat i děti.

O syndromu vyhoření neboli burn-out syndromu už určitě slyšel každý. Zahrnuje ztrátu zájmu o práci i koníčky, o trávení volného času s přáteli a vyčerpání. Je všeobecně známo, že tento stav postihuje lidi, kteří jsou přehnaně ambiciózní, workoholičtí a neumí si odpočinout a relaxovat. Jenže v poslední době se podobný stav objevuje také u dětí. Proč vlastně vzniká, když nepracují? Pojďme si to uvést na pravou míru.

Nebuďte přehnaně ambiciózní

Dítě nemá práci, takže není ohroženo kvůli tomu, že by bylo příliš pracovité a zapálené. Hlavní příčinou u dětí jsou velmi ambiciózní rodiče. Ráno do školy, pak na kroužek, pak na druhý, večer rychle spát a zítra znovu. Studie poukazují na to, že až dvě třetiny všech školáků cítí nadměrný stres, tlak okolí a špatně spí. To mohou být prvotní projevy burn-out syndromu. Díky tomu pak vázne jejich soustředěnost a postupem času se vytrácí i zájem se v něčem více rozvíjet.

Další studie naopak potvrzují, že dítě na svůj správný rozvoj potřebuje dostatek volného času. Aby si mohlo hrát s kamarády, jen tak se koukat na televizi nebo si číst literaturu, která ho baví. Psychologové se shodují, že právě ve volném čase dítěte se rozvíjí jeho osobnost a charakter, jeho budoucí „já“.

Neobviňujte se

Rodiče často nesouhlasí s tím, aby si dítě samo vybíralo, kam chce chodit a kam naopak ne. Bojí se, že bude líné, a proto ho kroužky omrzí. Podívejte se však na to z druhé stránky: dítě přece samo ví, co ho baví, a nelze jej nutit do něčeho, co se mu nelíbí. Je dokonce dokázáno, že děti, které se samy rozhodly, jakému kroužku se chtějí věnovat, u této činnosti spíše vydrží, mají daleko větší sebevědomí a lepší schopnost organizovat si vlastní čas než ty, které rodiče „dotlačili“ někam, kde být nechtěly. Děti přece nejsou roboti!

Důležité je si uvědomit, že to rodiče nedělají schválně nebo úmyslně, oni jen chtějí pro svého potomka to nejlepší, a dítě se pak stává obětí syndromu vyhoření. Rodiče se snaží, aby dítě bylo ve škole nejlepší, aby se vzdělávalo i mimo školu, sportovalo nebo mohlo rozvíjet svou kreativitu. Spousta rodičů má totiž za to, že to jejich potomkovi zaručí úspěšnou budoucnost. Až devět z deseti rodičů si přitom myslí, že na své dítě nevyvíjejí tlak a nijak ho nepřetěžují. Takže pokud se poznáváte nebo na svém dítěti pozorujete příznaky stresu a přetížení, nezoufejte a hlavně se neobviňujte!

Co dělat, aby dítě bylo spokojené?

Jak vlastně poznáte, že je vaše dítě vyhořelé? Děti si často stěžují na bolesti břicha, hlavy, únavu, nevolnost nebo problémy se spánkem. Dá se tomu nějak předejít? Ano! Držte se několika základních doporučení a burn-out syndrom se vašim dětem vyhne obloukem.

• Neberte mu všechen volný čas – dejte mu volnost, ať si hraje a dělá ve svém volném čase, co chce.
• Nemějte přehnané nároky – „Moje dítě jednou vyhraje soutěž a bude ze všech nejlepší!“ Rodiče dělají tu velkou chybu, že do svých dětí chtějí „obtisknout“ to, po čem sami toužili a čeho nikdy nedosáhli.
• Věnujte mu dostatek pozornosti a buďte tu pro něj, když vás potřebuje. Jste jeho rodiče a ono k vám vzhlíží.

Veďte ho správným směrem

I když podle všech studií je nejlepší dát dítěti volnost, nikdy to nesmí vypadat, že vám na něm nezáleží nebo že vás dokonce otravuje. Je daleko příjemnější, jak pro něj, tak pro vás, když si najdete čas a zeptáte se, jaký mělo den, a upřímně vás zajímá jeho odpověď, než když se jej hekticky vyptáváte za volantem při vyzvedávání z kroužku a zase spěcháte někam dál. Je potřeba vést ho správným směrem. Nemějte na něj vysoké nároky, je to jen nevinné dítko, které si zatím buduje vlastní osobnost a zkoumá, co ho baví. Dětství si musí hlavně užít!