Kdy je vhodné zapojit dítě do chodu domácnosti? Neberte mu však všechen volný čas

„Naše děti mi pomáhají hodně. Máme na ledničce rozvrh prací, kdo má který den co dělat, každý den tři činnosti, o víkendu volněji,“ pochvaluje si maminka na Modrém koníku svůj systém, který pro děti vymyslela.

Každý rodič jednou musí zapojit děti do chodu domácnosti a naučit je pomáhat. Kdy je ale ten správný čas? Existují na to nějaká pravidla? A co dělat, když se dítě k pomoci nemá?

„Od malička jsem se snažila malého začlenit do domácích prací. Měla jsem odstrašující příklad ve švagrové, která své dcerky nenechá s ničím pomáhat a ony třeba v šesti letech neví, kde mají pračku nebo kam patří hrnky,“ píše jedna z maminek v diskuzi.

Začněte co nejdříve

Vést děťátko k domácím pracím je vhodné už od co nejmenšího věku. I batolata jsou totiž schopna s něčím pomoci, i když to vyžaduje dozor a častokrát i opravu od rodičů. Berou to spíše jako hru a toho je potřeba využít. Samozřejmě úkoly pro ně musíte vymýšlet takové, aby byla schopna je zvládnout, například aby si po sobě uklidila hračky nebo krmila domácí mazlíčky.

Čím je dítě starší, tím je schopnější, a proto mu pak můžete zvedat laťku v tom, co už dokáže. Může pomáhat s utíráním prachu, s věšením prádla a s drobnými pracemi na zahradě. Některé maminky popisují své zkušenosti, jak jsou jejich děti nadšené z pomoci a hrnou se do všech možných činností. Vede vyndávání prádla z pračky a sušičky nebo vysávání.

Další z maminek svěřuje, jak to chodí u nich doma: „Malému je teď jeden rok a chce pomáhat pořád. Skládáme spolu ponožky (já skládám, on je vyhazuje z košíku), rád zametá velkým koštětem (a my se klidíme z dosahu, abychom neschytali ránu), má svůj vlastní hadřík, kterým utírá – skříňky v kuchyni nebo podlahu, jak se mu zrovna chce. Největší hit je ale vysavač. Když ho vytahuju ze skříně, tak malý úplně ječí radostí, takže vysáváme zásadně spolu.“

„Asi od  roku a půl mi dcera chce asistovat opravdu u všech domácích prací. Od vyndávání prádla z pračky a sušičky, vysávání, vytírání, obsluhy myčky, vaření, praní až po práci na zahradě atd... Někdy je z její pomoci více škody než užitku. Z ruky mi nadšeně vytrhává vysavač, se kterým pak 10 minut vysává plochu 1 x 1 m (vysavač pak hlásí plný pytlík, protože je přehřátý). Při vytírání má svoji sadu pro paní uklízečky, nadšeně kropí vodu po celém domě a pak v tom ťape v ponožkách. Při vaření jsou suroviny po celé kuchyni. Listí, co shrabu na hromadu, mi dětskými hráběmi odhrabuje z hromady pryč. Ale je přitom šťastná a dělá vše dobrovolně, tak se snažím jí v aktivitě nebránit. S přibývajícím věkem si už ale některé věci nechá vysvětlit a její pomoc začíná být i užitečná. Doufám, že jí tohle nadšení vydrží minimálně do té doby, dokud u nás bude bydlet,“ popisuje uživatelka Modrého koníka.

Nepřehlcujte děti úkoly

V předškolním věku už by mělo být dítě schopné uklidit si svůj pokojíček a poradit si s lehčími úlohami úplně samo. Zároveň je však důležité myslet na to, abyste zapojením dítěte do chodu domácnosti nezabrali všechen jeho volný čas, a dítě mělo čas i na zábavu a na hraní. Jinak se mu pomáhání nebude líbit a vytvoří si k němu určitý odpor.

Některé maminky si našly systém, že dětem píšou úkoly na papír a dítě si je pak může odškrtávat. Má tedy motivaci udělat je co nejdříve. Jiné maminky své děti odměňují, ale nic se nemá přehánět. Podle odborníků není ideální odměňovat děti finančně, jelikož je pak naučíte, že když budou pomáhat, dostanou za to peníze. Do budoucna pak mohou mít problémy ve škole nebo pak i v práci, protože budou odmítat vykonávání běžných činností. Za vhodnou odměnu je považováno oblíbené jídlo, výlet, pohádka, hraní a společně strávený čas.

Příklady drobných domácích prací pro předškoláky a malé školáky

• plnění či vyklízení myčky na nádobí,
• utírání prachu,
• samostatné uklízení hraček,
• poskládání a uklizení oblečení,
• úklid špinavého oblečení do koše (pračky),
• zajištění potravy a vody domácímu mazlíčkovi,
• sklizení použitého nádobí ze stolu,
• utírání nádobí,
• pomoc při vaření,
• vynesení odpadkového koše,
• zalévání květin,
• stlaní postele, popřípadě pomoc při převlékání peřin,
• zametání nebo luxování,
• vyndání prádla z pračky,
• pověšení prádla, popřípadě podávání kolíčků,
• pomoc s drobnostmi na zahradě (sbírání ovoce, hrabání trávy či listí atp.).

Dítě je samozřejmě vhodné vést nejen k domácím pracím, ale také k samoobslužnosti jako je:

• osobní hygiena (samostatné čištění zoubků, česání, u malých školáčků i sprchování),
• oblékání bez nebo s minimální pomocí rodičů,
• zvolení vhodného oblečení spolu s jeho přichystáním,
• zodpovědnost za plnění domácích úkolů (u malých školáčků),
• zodpovědnost za své věci atp..

Každé dítě je originál

Všechny děti ale nejsou stejné a klidně se může stát, že se právě to vaše do práce příliš hrnout nebude. Uvědomte si, že to není vaší chybou ve výchově, některé děti jsou prostě charakterově odlišné a každé je jiné. Zapojení do domácnosti pak stojí více energie a vyžaduje trošku tvrdší přístup. Ale určitě dítě od pomoci neosvobozujte jen proto, že se mu nechce. O své dceři a její nechuti pomáhat se rozepsala maminka z Modrého koníka.

„Blednu závistí. Mám dceru 7,5 roku a kluka 2,5. Holka je líná jak vandrák v červenci, když po ní něco chci, odpoví že jooo, za chvilku... A pak je z chvilky půl dne. Muž mi vyčítal, že jsem nedůsledná, že je to mnou, ale třeba náš syn, ten má úplně jinou povahu. Ze všeho nejvíc na světě miluje, když může s tátou venku cokoliv dělat. Nemá problém s žádnou prací, všechno dělá s obrovským zápalem. U dcery mi asi unikl ten věk, kdy děti pomáhají ochotně, ale popravdě, ona se nikdy k žádné práci nehnala, ani hračky si dobrovolně neuklidila, prostě jsme měli být asi tvrdší. Ale do jaké míry to jde, to nevím. Na ni nezabíral ani zákaz Večerníčku, dřepla si nafouklá na postel a nehla se. A teď na ni musíme s vojenskou taktikou, což u kluka není vůbec třeba.“

Jak tedy naučit děti uklízet

1. Stanovte jasně pravidla, co a jak má být uklizeno. Představy rodičů o pořádku se mohou výrazně lišit s představami dětí.
2. Nenuťte děti k úklidu několikrát během dne - lépe je stanovit dobu, kdy má být uklizeno (před odchodem ven nebo večer před spaním).
3. Naučte děti, že úklid není "za trest", ale je to běžná součást dne.
4. Úklid neprotahujte, snažte se, aby byl rychlý a efektivní.
5. Zasvěťte děti do výhod uklizených věcí - není třeba je dlouho hledat, nešlápneme na kousek stavebnice, máme více prostoru na hraní atd..
6. Motivujte děti - zvláště u menších dětí je výborné povýšit úklid na hru1 - "Pepíčku, dovez prosím tě tatrovku, budeme autíčka nakládat a dáme je spát do modré krabice."
7. Buďte kreativní.
8. Dětem s úklidem pomozte. I starší děti někdy neví , jak na to. Neuklízejte za děti, ale pomozte jim, poraďte - co kam patří a v jakém pořadí.
9. Nešetřete chválou dětí.

Jděte dětem příkladem

Začněte své dítě zapojovat co nejdříve, maminky v diskuzi si to nemohou vynachválit. Dítě to (zatím ještě) baví a zároveň se učí do budoucna pomoci v domácnosti. Čím bude starší, tím více jako maminka oceníte jeho pomoc. Zároveň to ale nepřehánějte, myslete na to, jak je vaše dítě staré a čeho je schopné, abyste po něm zase nechtěla příliš. A dejte mu dostatek času na hraní, abyste mu pomoc neznechutila.

Nezapomínejte také na to, že jste pro vaše dítě obrovským vzorem. Pokud vy sama budete v domácnosti pracovat tak, aby to vidělo, a dovolíte mu se k vám přidat, uvidíte, že budete za čas sklízet ovoce. Dítě se naučí zapojovat samo a bude mu to dělat radost. Pokud máte víc dětí, zapojujte je všechny rovnoměrně, aby se žádné necítilo znevýhodněno ani odstrčeno. Je potřeba, abyste si doma našli systém, který bude vyhovovat oběma stranám a pak budou všichni spokojeni.