Denní spánek u 2letého dítěte. Jak ho mám přesvědčit, že už si má lehnout? Co děláme dobře a co třeba už nedělat?

Dobrý den,

mockrát děkuji za Vaši poradnu a hrozně krásné odpovědi, které zde vídám.

Mám dotaz ohledně spánku u syna, 2 roky a 2 měsíce. Máme problém s usínáním po obědě.

Večerní spánek nám jde hezky, usíná buď v naší nebo své postýlce, která je přiražená k naší, podle toho, co si sám vybere. Nejdříve čteme knížky, které si donese, pak zhasneme a zpravidla chce zpívat, tak mu zpívám, dokud neusne, pak odcházím. Někdy ležíme jen potichu bez písničky, sám si řekne, jak to chce. Usíná většinou kolem 20 h a ráno vstává mezi 5 a 6 h. Tento režim mi naprosto vyhovuje.

Problém ale nastává, když jdeme spát po obědě. Je to fáze dne, kterou u nás doprovází pláč a bohužel někdy i můj křik. Do 20 měsíců byl kojený, to bylo vždycky hotovo do 3 minut, jenže jsem byla už podruhé těhotná a kojit jsem už nezvládla, bylo mi to strašně nepříjemné. Ze začátku jsme si lehli spolu, on si chvilku hrál a do půl hodiny si ke mně lehnul a usnul. Někdy před druhým rokem se to ale začalo kazit.

Po obědě se umyjeme a jdeme do postýlky, tam jde dobrovolně, všechno v pohodě. V posteli má jednu hračku, plyšáky, pití a svoji dečku, se kterou vždycky spinká. Dokud ho nechám hrát si, tak je všechno v pořádku, jenže on by asi prostě neusnul, hraje si hodinu a furt je vzhůru. Pak už vidím, že je úplně přetažený, poplakává. Dokud si nelehne, neusne. Když si lehne, spí do 3 minut.

Jenže, jak ho mám prostě přesvědčit, že už si má lehnout?

Snažila jsem se najít nějaká doporučení a hodně jsem toho vyzkoušela, ale nějak prostě bez úspěchu. Zkouším opakovat, že máme doma pravidlo, že když se jde spát, musí se už ležet, že si může hrát s hračkami, ale musí už ležet, že když jdeme spát my s manželem, taky už ležíme, že je důležité dodržovat doma taková pravidla. Sám si nelehne, takže dám na výběr, že buď si lehne sám nebo ho musím položit já, většinou to zopakuju 3x a pak ho položím, to je pak řev, úplně hysterický, tak ho pustím. Říkám mu, že vím, že se mu to nelíbí a zlobí se a že jsem tam pro něj, že až bude chtít, ať se za mnou přijde pomazlit, ale on prostě sám od sebe nelehne nikdy. Jediné co zabere je, že se od něj otočím na druhou stranu a řeknu, že budu spát sama, to je pak okamžitě u mě a pláče.

Většinou se ale po takovém uspání cítím fakt strašně. Mám pocit, že selhávám, nechci, aby plakal, nechci ho násilím pokládat do postele a už vůbec se od něj nechci odvracet, když mě zrovna potřebuje. Jenže vůbec nevím, jak to mám jinak udělat. Někdy už vypěním z toho nekonečného opakování a seřvu ho, ať už si lehne, a to se pak fakt cítím jak nejhorší matka na světě.

Moji situaci komplikuje i to, že mám velkou obavu, jak to udělám, až bude na světě druhé miminko, které se má narodit každým dnem.

Spánek po obědě, myslím, určitě ještě potřebuje, když usne, spinká 2 - 3 hodiny.

Mockrát děkuji za jakoukoliv radu a i Váš názor na to, co třeba děláme dobře a co už nedělat. Moc ráda bych to dělala nějak v klidu, ale nejde mi vymyslet žádný způsob.