Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Děti odmítají tatínka. Jak utužit jejich vztah? Jde vůbec něco takového naučit?

Zodpovězené
4. srp 2021

Dobrý den,

už léta řeším otázku toho, jaký vztah mají děti s tatínkem. S manželem máme 5 dětí ve věku od 2 do 12 let. Manžel dříve velice často cestoval a nebýval doma, někdy i 14 dní vkuse, pak přijel tak na 2 dny, a pak zase odjel třeba na pár dní. Děti jsou tudíž zvyklé být stále se mnou a tak nějak úplně vše dělat jen se mnou.

Poslední 2 roky už manžel tolik necestuje, ovšem má časově stále náročné povolání a ráno ho vlastně děti nevidí, protože je už pryč a večer také ne, protože ještě není doma. Někdy přijede v trochu normální čas, ale nikdy ne dřív než mezi 19 - 20 hod.

Před měsícem měl manžel úraz a je upoután momentálně na lůžko, případně na vozíček. I když stále pracuje, na pc, tabletu, vyřizuje po telefonu, mnohdy má i 60 hovorů denně, tudíž také nemá tolik času. Tak si občas chce s dětmi zahrát nějakou stolní hru, nebo jen chce, aby byly s ním. A k mému velkému zklamání, děti o něho téměř vůbec nejeví zájem. Hru si zahrají jen, pokud budu hrát i já. Nejmladší syn k němu vůbec nechce, dělá strašné scény, kdykoliv mu má třeba vyčistit zuby, nebo ho obléct. Celkově doma jen leží a děti mu občas něco podají, ale jinak, jako by tam ani nebyl. Je pravda, že já ho také obstarám jen v těch důležitých věcech a na víc nemám čas. Musím se postarat o děti, máme velký dům s obrovskou zahradou a zahrádkou. Takže mám co dělat.

Čekala jsem, že když teď manžel je doma, tak s ním děti budou chtít být. Vykládat si s ním. Prostě si ho trochu užít, když to nikdy dřív nešlo a jsem z toho velice smutná. Manžel nikdy nebyl takový ten tatínek, který by si s dětmi nějak hrál, nebavilo ho to nikdy a postupem let zjišťuji, že to je u nás špatně nastavené a přemýšlím, jak moc za to můžu já. Kdykoli jsem byla u kamarádek a viděla jsem, jak to chodí v jiných rodinách, že tatínek přijede z práce a děti mu skočí na krk a nechtějí se ho pustit, tak mě to až rozbrečí, protože toto se u nás nestalo, ani když manžel přijel třeba po 3 týdnech domů. Proběhne "ahoj tati" úplně stejně, jako kdyby ho viděli včera. O to víc mi přijde, že jsou děti hodně fixované na mě. Když o tom mluvím s dětmi, proč nejdou za tatínkem, tak mi řeknou, že neví a nebo, že o to táta ani nestojí. Což není pravda. Manžel nikdy nebyl kdoví jaký mazlící typ. Naopak já jsem velice kontaktní a děti i několikrát denně obejmu, tak nevím, zda i toto nemůže být ten problém.

Potřebovala bych jejich vztah nějak utužit, strašně mě bolí vidět, jak málo se k sobě navzájem mají.

Jde vůbec něco takového naučit?

Děkuji za odpověď.

Hezký den, milá maminko,

děkuji za Tvůj dotaz a velmi osobní sdílení. Vím, že není jednoduché připustit si, že je něco někde asi jinak než by mohlo být. Může být těžké o tom mluvit a dostat to ven. Takže velká gratulace k tomuto kroku, protože díky němu se vše může pohnout a rozhýbat se.

Ano, je možné vztah ZNOVU vybudovat. Proč píšu znovu, protože z toho, co popisuješ, tak mezi tátou a dětmi vlastně asi nic moc vztah není. Pravděpodobně jsou to lidé, kteří žijí vedle sebe nikoli SPOLU. Vím, že možná tato slova zabolí, ale opravdu je to často tak, že žijeme vedle sebe, potkáme se, pozdravíme se, ale nevyživujeme to pouto mezi námi.

Nemůžeš se tedy dětem divit, že jenom proto, že je tatínek teď doma, se něco jako mávnutím proutku změní. Nemají totiž jakoby na čem stavět, nemají tam žádné základy jejich vztahu.

Nebudu Ti lhát, může to být dlouhá cesta než se pouto začne opět tvořit, ale určitě ne nemožná samozřejmě, pokud o to tatínek stojí. To je důležitá otázka, která by u vás měla padnout jako první.

Protože Ty můžeš mít nějakou představu, jak by to mělo nebo nemělo být a tatínek to může mít jinak. O tom nic nepíšeš, jak to vidí on. Zda má zájem vztah začít budovat.

Pokud by zájem z jeho strany byl, pak je velký úkol najít společnou aktivitu, která bude bavit i děti, klidně na začátku u toho buď i Tyy, aby si děti na tátu v nové roli (v roli toho, že je tady opravdu s nimi SPOLEČNĚ) měli možnost zvyknout v bezpečném prostředí (s Tebou).

Ono by se asi celkově chtělo podívat na celou situaci podrobněji, protože už samo o sobě, že se vám život změnil o 180 % skrze úraz určitě velmi ovlivnilo děti.

Moc držím palce, abyste společně začali stavět nové vztahy. 🙂

Pro bližší specifickou radu bych potřebovala více indícií od Tebe, jak celkově doma fungujete. Připoj se do facebookové skupinky Životem s dětmi - sdílení rodičů (najdeš tam i rodiče v podobných situacích) nebo mi napiš a domluvíme si konzultaci, která bývá nejkratší cestou k tomu, aby sis pořešila, co je potřeba 🙂.


Zuzka Janešíková
autorka projektu Životem s dětmi
web: www.zivotemsdetmi.cz
facebook: Životem s dětmi - sdílení rodičů