Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Po narození dítěte 2,5letá dcera odmítá svou maminku. Jak si k dceři najít cestu?

Zodpovězené
1. srp 2021

Dobrý den,

dcera má 2,5 roku. Do 2 let byla kojená, dá se říct, že od narození je se mnou takřka nonstop. Za tu dobu jsem byla mimo na jeden den pár hodin. Babičky máme nehlídací, manžel pracuje od rána do večera, často i víkendy. Byla na mě vždy tedy fixovaná, já koupala, uspávala, chodila s ní ven.

Nyní máme 2měsíční mimčo a starší to nese špatně.

Prošli a ještě semtam procházíme znaky žárlivosti jako je agresivní chování vůči komukoliv včetně mimča, hraní si na miminko, zadrhávání v řeči, počůrávání se, atd. Vše se snažíme nějak zvládnout s co největším klidem. Být starší dceři oporou. Mimčo má moc ráda, ublíží jen proto, aby na sebe upozornila. Starší se snažíme hodně věnovat. Kdykoliv mimčo spí, hrajeme si jen my dvě spolu, když je vzhůru, čteme knížky, snažím se ji zapojovat, aby se cítila důležitě, pořád ji opakuju, že ji mám ráda, často ji objímám (je hodně mazlící), denní režim se nijak nezměnil, pořád chodíme hodně ven, aby o "nic" nepřišla.

Bohužel takřka od porodu se potýkám s částečným odmítáním mé osoby ze strany dcery. Chápu to, nevadí mi to, muž se jí rád věnuje. Ale poslední dny přechází preferování až v aktivní útoky na mě. Cokoliv dceři odmítneme (já nebo manžel), zaútočí na mě, většinou zatnutím nehtu do ruky, nohy. Když se jí něco nedaří (spadnou jí kostky) opět startuje na mě. Jako bych byla její hromosvod na vztek. Přiběhne se zaťatými vyceněnými zuby jako vzteklý pes a zasekne do mě nehty nebo mě celou svojí silou strčí. Když se slovně ohradím, napadá mě i slovně. Bohužel je velmi výřečná na svůj věk. Často říká věty: jdi pryč, jeď někam na nákup, chci být jen s tatínkem a ségrou, jsi zlá a ošklivá holka, jsi ježibaba, nemám tě ráda, nezajímáš mě atd...

Před pár dny jsem musela dokonce přivolat muže z práce (byl už tedy večer a zdržel se), aby dojel, jelikož dcera dostala hysterický záchvat, když jsem jí zakázala sníst nanuka místo večeře. Vydržela hodinu doslova hystericky řvát, že chce tatínka, že ho potřebuje, že mám jít pryč, ať na ni nesahám. Křičela, jako bych ji týrala. Bouchala do domovních dveří, oken a pořád volala tátu, ať jede domů, že ho potřebuje. Vážně jsem čekala, kdy sousedi vyrazí dveře, aby ji "zachránili" nebo zavolají sociálku. Já samozřejmě brečela jak želva, jak mě její slova bolela. Kdykoliv jsem ji chtěla obejmout, brečela ještě víc, utíkala přede mnou a křičela, ať jdu pryč a nesahám na ni.

Jinak s manželem máme bezproblémové manželství, takřka nikdy se nehádáme, spíš si problém večer probereme, když děti spí. Nikdo na sebe nekřičí, slovně ani fyzicky se nenapadá. Dcera je štír, je hodně citlivá, temperamentní, svéhlavá. Dokonale vystihuje charakter štíra, buď stoprocentně miluje, nebo nenávidí. Podobně preferuje i jiné osoby, i když ne v takové míře jako tátu. Například kamarádku, se kterou chodíme ven a má podobně starého syna. Jsme na hřišti a vše musí dělat kamarádka. Otevřít svačinu, dát pití, hrát si s ní, mě odhání.

Problém vidím i v tom, že jí každý vyhoví. "Nechceš, aby to dělala mamka, ale já, tak já hned jdu." Mám pocit, že ji jen nepodpoří v odmítání mě. Naději vidím v tom, že když se někde odře, uhodí, běží ke mě a chce mámu. Máme společné spaní a celou noc je ke mně přitulená. Ale její chování, hlavně její slova a skvělá výřečnost mě hrozně bolí a je mi takřka denně do breku.

Jak k ní najít zase cestu, aby mě neodháněla a nebyla jsem hromosvodem jejího vzteku a nepochopení od okolí?

Předem děkuji za odpověď.

Prosím o neodkazování na FB skupinku, nemám účet na FB.

Děkuji

Hezký den, milá maminko,

čtu Tvoje řádky a mám radost, že hledáš řešení, i když tuším, že nebylo úplně jednoduché všechno takto napsat. ❤️Reaguji na to, co jsi popsala, více do hloubky nevidím, proto ber následující řádky jen jako jistou možnost.

Příchod miminka do rodiny je obrovská změna pro všechny, o to více pro malou princeznu, která měla 2 roky svoji maminku jen pro sebe. Nevím, jak moc jste se na příchod miminka připravovali, ale i tak je to něco, na co se nedokážeme nikdy zcela připravit ani my dospělí natož děti.

Může mít pocit zklamání, strachu a kdo ví, co vše se jí může v tělíčku dít, protože najednou maminka tady není jen pro ni. Je tady i pro sestřičku, nemá na ni tolik času. Může to vnímat tak, že za to všechno můžeš Ty. Protože Ty jsi miminko porodila, Ty se mu věnuješ, Ty na ni nemáš čas kdykoli ona chce, a proto takto reaguje. Může být za to vše na Tebe jakoby naštvaná a neumí to jinak dát najevo než tím, co dělá.

Je to situace, ve které se obě (všichni čtyři) nacházíte poprvé a tudíž ona nemá tušení, co si s tím má počít. Je zmatená, najednou se ji rozpadlo její BEZPEČÍ (= mám mámu jen pro sebe pořád). Potřebuje toto bezpečí znovu najít.

Vím, že je to pro Tebe moc náročné a zraňující, když Ti říká taková slova a ubližuje Ti (tady bych jí dala najevo, že opravdu nemůže zatínat nehty do Tebe, že Tě to bolí). Chápeš, že se jí něco nelíbí, ukázat ji, že může tu zlost ze sebe dostat ven, ale nemůže u toho ublížit druhému. V případě, že nechce abys ji tulila a objímala, tak to respektuj, aby věděla, že má možnost volby.

Ideálně kdybyste si našly společnou aktivitu, kterou děláte jen vy dvě. Vím, že jsi psala, že nemáte hlídací babičky a manžela dlouho v práci, ale tohle je opravdu důležité. Najít si, čas jen pro vás dvě. Někam na procházku, na bazén, malovat si, cokoli co máte rády a Ty nemusíš myslet na miminko, ale opravdu se plně věnovat jí.

Bude to nějakou dobu trvat a bude to chtít Tvou trpělivost, aby ona znovu našla to bezpečí u Tebe, aby si vše s miminkem sedlo.

Moc objímám a držím palce. ❤️


Zuzka Janešíková
autorka projektu Životem s dětmi
web: www.zivotemsdetmi.cz
facebook: Životem s dětmi - sdílení rodičů