Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
anetadr
25. črc 2011

Můj #porod aneb proč rodit v porodnici:)

Tak jsem se rozhodla také popsat svůj první porod – ráda si čtu příběhy ostatních, tak tady je ten můj.

Ve středu 2. března měl můj manžel promoci. Já jsem byla ve 39. týdnu a na kontrolách v porodnici mi pořád jen (k mé nevoli – už jsem to tak chtěla mít za sebou) říkali, jak se porod ještě rozhodně neblíží, že Jiřík ještě ani nesestupuje, tak jsem se vůbec nebála promoci absolvovat. Byl to dlouhý a náročný den – promoce, pak společný oběd a pak jsme byli do večera u manželových rodičů. Večer, když jsem si chtěla sundat ponožky, koukám, že mám místo noh cosi, co manžel později nazýval jako „Šrečí“ nohy – nikdy jsem nic takového neviděla. Byl už večer a tak jsem si říkala, že je to asi dost podmíněné tím náročným dnem a šli jsme spát. Druhý den byly ale nohy snad ještě horší – byly tak oteklé, že mě bolela kůže, jak se natahovala, tak jsem si pro jistotu změřila tlak – měla jsem 150/100 a papírkem se mi i potvrdila bílkovina v moči. Nedalo se tedy nic dělat, dobalila jsem tašku do porodnice a po velkém naléhání kamarádky na co nejrychlejší přesun do porodnice jsem tak učinila.

V porodnici si mě už nechali, nejprve mi vysoký tlak nenaměřili, tak řekli, že tam budu jen na pozorování do druhého dne, ale pak se vysoký tlak ukázal i tam a tak už jsem se domů nepodívala. Do porodnice jsem tedy byla přijatá ve čtvrtek, v pátek se toho moc nedělo – jen mi udělali utz – na kterém měl Jiřík už 4,5kg! No a pak přišel víkend – o kterém se toho na oddělení rizikového těhotenství moc neděje – jen mě občas někdo zkontroloval, ale na každou otázku mi bylo odpovězeno – Pan doktor vám to v pondělí vysvětlí. Čekala jsem tedy napjatě na pondělí – to mi pak pan doktor Koucký (do kterého jsem se (i přes to že jsem vdaná) „zamilovala“🙂) řekl, že tlak leze nahoru, takže během jednoho dvou dnů půjde Jiřík určitě ven. Byla jsem tak ráda – těšila mě představa, že už to budeme mít za sebou. V pondělí mi ještě udělali zátěžový monitor, který prý nedopadl úplně nejlíp, tak bylo jasné, že úterý 8.3. bude náš den🙂.

Kvůli Jiříkově velké váze nám byl doporučen císařský řez, ale prý bychom mohli porodit i normálně, protože mám širokou pánev. Já jsem tedy řekla, že bychom to mohli zkusit normálně – a tak jsem v úterý v 9h ráno dostala gel k hrdlu, který to měl odstartovat🙂. Bylo mi řečeno, že to asi nezabere, že pak dostanu další a pak kapačky s oxitocinem apod., tak jsem se připravila na dlouhý den – a to zcela bez jídla a pití, protože pořád hrozil císařský řez. Manželovi jsem řekla, ať přijede v jednu, že to začínají návštěvní hodiny, že do té doby se stejně nic dít nebude a šla jsem si ještě lehnout a kupodivu jsem ještě usnula. V jedenáct za mnou přišla sestra, že mám jít na prohlídku – tak jsem šla – a už jsem byla otevřená na 5cm – do té doby jsem měla jen slaboučké bolesti podbřišku – jako při MS – kterým jsem nevěnovala pozornost. Takže se prý mám rychle sbalit a na sál – v tu chvíli to ale začalo – já myslela, že už se ani nesbalím, strašně mě začala každá kontrakce bolet, pokaždé jsem se svalila k zemi a snažila se to nějak rozdýchat, ale v podstatě nic moc nepomáhalo. V rychlosti jsem ještě volala manželovi a řvala do telefonu, ať maká, jinak to nestihne. Kolem dvanácté jsem se tedy dostala na přípravu, kde jsem dostala klystýr (který do mě lili v kontrakci – což bylo strašně příjemné:(). V té době jsem myslela, že s každou další kontrakcí umřu – objímala jsem tam známou porodní asistentku se slovy, že už jsem si to rozmyslela, že už rodit nechci (ku podivu mi porod nikdo nezastavil🙂). Tak mi řekla, ještě dvě kontrakce a půjdeme na sál – to jsem myslela, že si dělá srandu, že za dvě kontrakce už budu mrtvá – no, kdo by to byl řekl, přežila jsem, tak jsem se osprchovala, vzala košili a šla na sál.

Na sále jsem se zuřivě začala dožadovat epidurálu, který mi k mému zděšení nechtěli dát, protože už jsem byla na konci první doby porodní a prý by se mi porod mohl zastavit. Začala jsem tak žalostně škemrat (já se pak tak styděla), že se uvolili, že mi trochu dají. Měla jsem si lehnout – jenže to vůbec nešlo – i mezi kontrakcemi mi bylo tak zle, že jsem si lehnout nebyla schopná – tak mi ho píchali v sedě. Naštěstí se to povedlo a mé bolesti z části ustoupili – rozhodně však ne úplně, jak jsem si bláhově myslela. Po epi mi protrhli plodovou vodu a pustili na sál manžela, kterého jsem už v tu dobu stejně vůbec nevnímala – ten mi pak říkal, že se mě trochu lekl, že jsem byla úplně mimo.

Zhruba po 10min jsme tedy šli na věc. Ze samotného porodu si toho zase tolik nepamatuji – byla jsem vážně jak ve snu – mezi kontrakcemi jsem začala usínat, nebo padat do bezvědomí – ani nevím. Jen si pamatuji, jak se mnou občas zatřásli, že mám začít tlačit, tak jsem se ze všech sil snažila a pak zase nic nevím. Pamatuji si, jak mi jedna porodní asistentka ležela na břiše a pomáhala tlačit. Najednou manžel ze sálu odešel – vůbec jsem netušila proč, ale asi za 20s jsem pochopila – vrazili do mě kleště. Na tu bolest nikdy nezapomenu. Nikdy jsem nic takového nezažila – jako by mě zaživa roztrhli – úplně jsem cítila, jak jsem se po celé délce pochvy roztrhla – jak kdyby mi prostě někdo řezal za živa nohu. Zařvala jsem jako snad nikdy – to mi pak říkal manžel, že jen slyšel ten výjek. Pak už bylo jen jedno zatlačení a Jiřík byl venku – to bylo ve 13,52. Vážil 4700g.

Bohužel, tím to nekončilo, začalo šití – prý jsem moc krvácela, tak museli začít šít v podstatě zaživa, protože epi už vyprchal a oni nemohli čekat. Ale zase na druhou stranu – oproti porodu už to docela šloJ. Po chvilce mi pak manžel donesl Jiříka a já se s ním seznámila - bylo to krásné, ale upřímně – nezažívala jsem to, co tu popisuje většina maminek – v tu vypjatou chvíli, mi bylo mimčo skoro ukradené, kdyby si ho chtěl někdo nechat, ráda bych s tím souhlasila. Jednak jsem byla úplně vyčerpaná, jednak ta krevní ztráta… bylo mi i jedno, když ho pak odnesli. Chtěla jsem jen být s manželem a odpočívat. Po cca 2 hod mi řekla porodní asistentka, že se půjdeme vysprchovat – tak jsem vstala, udělala 3 kroky a švihla jsem sebou. Tak mě jen otřeli a na křesle odvezli na pokoj. Večer jsem se snažila jít vysprchovat ještě jednou a opět jsem sebou švihla – měla jsem ztrátu asi litr krve, tak jsem musela zůstat ležet – druhý den jsem pak dostala transfúzi a pak se to všechno srovnalo a bylo mi už dobře.

Druhý den mi Pan doktor Koucký (který mě i rodil) vysvětlil, co se stalo. Jiřík měl tak krátký pupečník, že se na něm vracel zpět jak na gumě. S kontrakcí šel ven, mezi kontrakcemi opět dovnitř. Jenže jak se pupečník začal natahovat, začal se Jiřík dusit, protože se mu nedostával kyslík – tak tedy manžela ze sálu vyhodili a museli Jiříka rychle vytáhnout kleštěmi, protože už byl hlavou v porodních cestách a tak císař už nepřicházel v úvahu.

Svůj článek jsem také chtěla napsat i jako konfrontační pohled pro maminky, které chtějí rodit doma. Vůbec je neodsuzuji – je to jen jejich rozhodnutí, ale krátký pupečník se zjistit nedá, kdybych rodila doma já, tak by Jiřík určitě umřel a kdo ví, jak bych dopadla já. Další věc je monitor při porodu – prý ho některé maminky nechtějí – opět – kdybych ho neměla já, tak by se asi pozdě přišlo na to, že se Jiřík dusí a mohlo to dopadnout jinak. Já jsem po této zkušenosti vděčná za zdravé miminko a podruhé budu určitě rodit opět u Apolináře – i když někdo říká, že se tam nedá rodit přirozeně – že všem cpou epi a monitory apod. Pro mě je nejdůležitější zdraví miminka, nikoli moje pohodlí, nebo co všechno se s výběrem porodnice řeší. Mám zdravé miminko a nemuselo to tak být – což mi hodně mění pohled na „přírodní“ porody.

Ještě chci dodat, že své dítě neskutečně miluji a po opadnutí první únavy z porodu jsem se do něj zamilovala a začala prožívat i to, co tu popisují ostatní maminky🙂

    Tak to jsi vůbec neměla jednoduchý porod :(. Mám z toho husí kůži. Ale hlavně, že to dobře dopadlo a máš zdravého Jiříčka 🙂

    25. črc 2011
    anetadr
    autor

    @jitkaj. díky - dneska už to beru jinak - předtím jsem byla dost vyplašená, ale teď už si to užívám🙂

    25. črc 2011

    jsi statečná🙂 a musím pochválit i doktory, kteří bleskovými kleštěmi zachránili malého... Jen se divím, že tu krátkou šňůru nezjistili na prohlídkách na UZ... Jedné mamince takhle umřelo první miminko a druhé musela rodit 14 dnů před termínem císařem, protože mělo taky krátkou šňůru...

    25. črc 2011
    anetadr
    autor

    @sysysy no já jsem myslela, že to ani nejde zjistit - omotanou šňůru kolem krku taky obvykle nezjistí. A statečná nejsem - kdybys mě slyšela, jak jsem prosila aby to všechno zastavili🙂

    25. črc 2011

    já si myslím, že délka šňůry musí jít na UZ vidět...Jenže když se poslední UZ dělá kolem 30tt, tak to je asi ještě na takové zjištění brzy... Možná, kdyby se UZ dělal třeba kolem 38tt, tak by se předešlo různým neštěstím...

    25. črc 2011

    mojí kamarádce také nezjistili krátkou pupeční šňůru.. rodila 17 hodin, ale u ní ještě císař šel.. u toho porodu asi opravdu vydržíme všechno! ikdyž já měla krásný porod a trošku se děsím toho, co bude teď u druhého, abych si to nevyžrala 😀 moc přeji, ať jsi brzy fit, vše se zahojí a ať jiříček roste jako z vody!!

    25. črc 2011
    anetadr
    autor

    @sysysy já měla dělaný utz 4 dny před porodem a nic nezjistili - netuším jak to je, ale utz jsem měla dělaných opravdu hodně - kvůli té velké váze - měla jsem dělaný ve 30tt, 35tt, 39tt - takže určitě nešlo o nedostatek utz

    25. črc 2011
    anetadr
    autor

    @mrazulka to se neboj - a i kdyby - jak se ten porod rozběhne, stejně to prostě člověk nějak všechno musí přečkat - ať už je to celkem pohoda, nebo nějaká šílenost - jak už jsem zjistila (kdo by to byl řekl), stejně si porod uprostřed rozmyslet nemůžeš🙂 zajímalo by mě, kolikrát už doktoři slyšeli ono pověstné - "já už rodit nechci" jako by si maminky mysleli, že se touto větou porod zastaví a dítě zmizí🙂

    25. črc 2011

    Kratky pupecnik na UZ skutecne poznat nejde. Delaji se prutoky, ale "nemeri" se delka. Vsechno UZ neodhali. Klobouk dolu pred tebou, popis porodu je hruzostrasny. ale ja jsem vdecna za svoji sekci🙂

    1. srp 2011
    anetadr
    autor

    @jankadudova no a já se sekci chtěla vyhnout.... pro příští těhu už jí mám slíbenou🙂

    1. srp 2011

    Teda, to je něco. Skláním se před tebou. Já taky neměla porod zrovna jednoduchý (viz můj článek), ale oproti tobě to byla asi paráda...Mě teda naštěstí píchli epidurál celkem brzy (5cm a stahy po 3 min), ale stačilo mi to před ním. Taky mi vůbec nic nepomáhalo ☹ Vysoký tlak jsem měla 4 dny před porodem, málem si mě tam chtěli nechat (oteklý nohy už 14 dní), ale pak mě poslali domů (bílkovina nebyla) a v pondělí ráno jsem měla jít na kontrolu. Už se nestihli, v pondělí ve 2 hodiny ráno mi prdla voda 🙂 Klešťový porod je asi teda pěkný hnus ☹ Co mi všechno nevydržíme 🙂

    29. srp 2011

    Úplně mě mrazí. Jsi statečná. Naštěstí jsem měla porod pohodový, ale souhlasím, že domácí porody jsou VŽDY rizikem pro maminku i miminko, protože kdykoli může být nutný akutní zásah lékaře. Navrhuji do "Vybrali jsme", tenhle článek by měl číst každý.

    3. říj 2011
    anetadr
    autor

    @ivarei vážně si nedovedu představit kdybych rodila doma.... statečná rozhodně nejsem - jak se to rozjede, zastavit už to nelze... naštěstí🙂 člověk to prostě nějak zvládne🙂 už je to všechno za námi🙂 klidně bych se ani nebránila příště zase rodit normálně - ale dr. mi říkal, že by raději viděl císaře:(

    3. říj 2011

    "pěkný" odstrašující případ pro dom.porody, to je pravda. Já tak nikdy rodit nechtěla (doma), ale po 3denním porodu, ukončeném akutní sekcí, také kvůli přidušenému dítěti , jedině nemocnice a ideálně velká (nerodila jsem ani na klasickém oper.sále, tam by to nestihli) přemlouvám těhotné kamarádky od nápadů s dom.porodem jak to jde ještě o to víc 🙂 a to porod vypadal suprově, tlak mi hned 1.den díky lékům klesl, já rozměrově akorát, dítě taky, na UZ vše v pořádku.... 3.den po porodu na klas.pokoji jsem kvůli jedné protivné sestře a mudr. chtěla podepsat reverz a jít domů (holt asi hormony), ale pak přišla nějaká velký týdenní vizita a "nejvyšší" šéf porodnice se děsil , když koukal na křivku monitoru a ptal se, jak dlouho museli malýho křísit atd.(všehcny překvapil, nadechl se sám, akorát byl úplně modrý), tak jsem se pak rozbrečela, protože až pak jsem se dozvěděla jak to taky mohlo dopadnout, a kdybych někdy měla rodit znovu, tak zase tam, ať jsou doktoři a sestřičky sebeprotivnější, hlavně , že "umí rodit" a řešit komplikace, ať mě klidně rodí na chodbě před celým ročníkem mediků, ať mi nadávají do kravek co neumí správně dýchat, ale ať to dopadne ok!

    3. říj 2011
    anetadr
    autor

    @blanka.k no, tak to na to máme podobný pohled. Vím, že bych si porod dokázala jinak užit, kdybych rodila buď doma, nebo v nějaké malé porodnici. Trochu bych si to i chtěla zažít - vážně lákavé - nedivím se těm maminkám, co se tak rozhodnou. ALE... je to vykoupené pro mě příliš drahým rizikem. To za to nezaplatím.
    Vůbec si tedy nedovedu představit 3 dny rodit.... to musí být šílené. Jsi dobrá, že jsi to takhle zvládla - i když člověk moc na výběr nemá... no, taky pěkný příběh pro zastánkyně domácích porodů!

    4. říj 2011

    Ono ty první 2 dny byly ty kontrakce ok, jsem od 25tt měla poslíčky, tak to bylo jen o trochu horší, sprcha hrozně pomáhala,ale ten 3.den už jsem každou prořvala u okna (1.patro nad chodníkem k porodnici....mezi kontrakcema jsem říkala PA, že by mě měli zavřít do sklepa, abych nestrašila ostatní :D Ještě jsme vtipkovali, že každá druhá dojde a chce Epidural, 3.den odpoledne mi ho sami už nabídli, ale asi na 40min PA zmizla, a nějak ještě víc se mi to rozjelo, tak jsem na manžela řvala, že kde je ta krááva PA s tím epiduralem :D takže jsem byla nakonec úplně stejná histerka 🙂)

    4. říj 2011

    teda to byl porod, to jsem měla pohodovej porod. Hlavně, že je Jiřík pořádku a druhej porod budeš mít snad lepší 🙂

    5. říj 2011
    anetadr
    autor

    @rrk určitě bude lepší🙂 a když ne, tak se to taky nějak zvládne🙂

    5. říj 2011

    Teda já to čtu až teď a běhá mi mráz po zádech :( !!! Hlavně že jste oba v pořádku a zdraví 🙂.Já měla všechny porody úplě v pohoě,takže si vůbec nedovedu představit cokoli takového nebo jakékoli komplikace.Je pravda že prvního mi tahali zvonem,protože jsem měla dost zkaženou plodovku a Jarouškovi klesala srdeční akce,jak se ji nalokal,ale i tak bylo za 6 hodin po všem a v pořádku.Ale porod Péti a Jiříka byl takovej co by se dal dělat " na zakázku" 🙂.Já bycj teda doma nerodila nikdy..přesně jak píšeš rizika jsou hooodně veliká i když je do poslední chvíle vše v pořádku,nikdy niko neví jaké komplikace mohou nastat a pak je pozdě :( :( :(

    7. led 2012
    anetadr
    autor

    @kijir už jsem na to skoro zapomněla🙂 naopak - dnes rodila kamarádka a já jí skoro záviděla - už bych klidně brala další dítko. Byl to sice děs, ale byla to jen chvilka. Horší tedy pak bylo to hojení, ale i to už mám za sebou a dnes už nemám skoro žádné problémy - jen trochu s konečníkem - ale to už je vážně skoro v pohodě, o proti tomu, co bylo. Bylo by mi i trochu líto, kdybych příště musela jít na císaře - což je dost pravděpodobné:( ..... i když třeba budu mít tříkilovou holčičku a porodím jí ještě po cestě do porodnice, protože si skoro nevšimnu toho, že rodím🙂

    7. led 2012

    @anetadr pěkně napsáno, i s tím dovětkem na konci. Neodsuzuji maminky, které se pro domporod rozhodnou, ale mě pár "intimních" chvilek nestojí za to, abych si zbytek života vyčítala, že to mohlo být jinak, být po ruce rychlý lékřský zákrok.
    První dcera se rodila dlouho, nakonec taky skončila v kleštích, druhé zase praskl plodový obal na straně, takže se neuměla prodrat ven a u třetí byl porod za 5 minut 12, zkažená plodovka, špatné ozvy, 2x omotaný pupečník, placenta na pokraji životaschopnosti, ihned po porodu se přetrhla, takže mi ji museli vzít pod narkozou a rovnou mě vyčistit.
    Ne, raději si vytrpím bolest, několik lékařů, sester, zdravotníků u mě, příp. ve mně, ale zdravé dítě v náručí.......
    A jsem moc ráda, že tě ani takový těžký porod neodradil od dalšího potomka.
    Já vždy toužila po aspoň třech dětech, po prvním hororovém porodu jsem řekla, že ještě jeden vydržím, ale jestli bude stejný, do třetího nejdu. A vidíš, ještě přemýšlíme o čtvrtém potomkovi 😉
    A to byla všechna tři těhu ukázkový, žádný problém.

    16. led 2012
    anetadr
    autor

    @lucisa tak to cítíme hodně podobně🙂 já už se i na druhý porod začala trochu těšit - i když samozřejmě vím, že pak budu nadávat🙂 zvláštní je, že já jsem nikdy nechtěla víc jak dvě děti - no a co mám Jiříka, tak si vůbec nedovedu představit, že bych tohle všechno měla zažít už jen jedinkrát. Naopak teď bych brala klidně tři - možná i čtyři děti. To je ale samozřejmě všechno ještě hodně daleká budoucnost a budeme se rozhodovat, až nastane ten pravý čas. Do druhého půjdeme určitě a pak se uvidí. Budeme-li vůbec mít to štěstí a druhé dítko k nám opravdu příjde🙂

    16. led 2012

    @anetadr to dělají ty těhu a porodní hormony. Vím, že porod bolí, ale vždycky mě v té hodině H překvapilo, jak jsou ty kontrakce auva.
    Po třetím porodu jsem se o tom bavila se sestrou na novorozenckém a ona mi právě říkala, že hned po porodu se ženě vyplaví něco jako hormony zapomnění a ty hodně utlumí a potlačí daleko do podvědomí tu bolest, aby matka neměla na příští porod zábrany a další dítě chtěla. Že to tak zařídila příroda, abychom nevymřeli.
    Což se mi zdá vtipné. Naše nejmladší je ve věku, kdy bychom opravdu vážně pomýšleli na čtvrté, kvůli jejímu věku, aby měla parťáka, jako jsou dvě starší a taky vzhledem k mému věku, aby zase nemělo dítě ve škole místo maminky důchodkyni 😀
    Mám na rozmyšlenou ty 2 měsíce do jejich narozenin a pak uvidím......

    16. led 2012
    anetadr
    autor

    @lucisa teda... to je zajímavé rozhodování... já bych chtěla všechny děti alespoň základně zajistit - aby třeba nemuseli vynechat lyžák jen proto, že na to nemáme. Nechci aby měli všechno - to ani náhodou - chci aby se stále na něco těšili, ale nějaký standard bych jim prostě chtěla zajistit. Takže my se asi budeme rozhodovat hodně podle toho - jestli jsme schopní dítkám toto zajistit, nebo ne. Jinak to s tím hormonem jsem ještě neslyšela - spíš jsem si myslela, že člověk obecně má tendenci zapomínat to špatné a pamatovat si to dobré. Ale ta příroda je vážně mazaná🙂

    16. led 2012

    @anetadr tohle samozřejmě taky zamýšlíme, ale tím, žemáme dvě starší děti a potom by byly v odstupu další dvě, tak si myslím, že to zvládneme.
    Na školu se snažíme spořit po menších částkách už teď a v budoucnu chci vést děti k tomu, aby se samy částečně zabezpečily formou brigád. Já si také na střední škole takhle vydělávala, i když jsem nemusela, a bylo to fajn, mít vlastní penízky a neříkat si o vše rodičům. 😉

    16. led 2012
    anetadr
    autor

    @lucisa to jo, to je rozumný přístup. A je fakt, že je to vzhledem k vašemu nejmladšímu dítku asi lepší - přeci jen, aby to nebyl takový ten skorojedináček

    16. led 2012

    tak to je fakt masakr.. :-/ hlavně, že jste oba v pořádku 🙂 nicméně já jsem taky proti domácím porodům a nevím čemu všemu.. žijeme přeci v moderní době a ne ve středověku..

    27. led 2012
    anetadr
    autor

    @marcalka1 to jo - hlavně člověk nikdy neví, co se může objevit za komplikace...

    27. led 2012

    já si podobným prošla u syna na pupečníku se mi vracel zpět měl ho omotaný kolem krku a ramínek,vytahovali ho vexem na bolest při vexu nikdy nezapomenu byla jsem jak roztržrná,šité šílené,a tam dole už to není jak to bývalo,syn tedy nebyl tak velký měl jen 3710g ale kvůli pupečníku se to tak pokazilo,i když věřím že kleště muselí být horší,pak jsem měla krásný porod dcery,úplně ukázkový,a teď to nejhorší,sekce,no hlavně že to vás dobře dopadlo,a dívám se na porody v nemocnici stejně jako ty,vím že by syn nemsule přežít nebýt lékařů a pomůcek,rodit doma je jistě krásné akdybych mi někdo zaručil takový v poho porod jako jsem měla při Jasmínce jdu do toho,ale jak vidím nikdy nevíš co tě potká.....

    25. črc 2012
    anetadr
    autor

    @saminomimino tak to já jsem měla neuvěřitelné štěstí na porodníka - sešil mě naprosto ukázkově - chválil si to i on při šití - vždycky - to jsem ale šikovnej, tohle se mi vážně povedlo🙂 a pak si mě i přišel druhý den zkontrolovat - prý těžší případy si chodí kontrolovat sám🙂 a taky říkal, že teda na to co to bylo, že se mu to fakt povedlo, že tam ani nemám modřinu. Fakt paráda. Byla jsem vážně nadšená. I když to poranění bylo tak velké, že např. na tvrdou židli jsem si sedla až po šestinedělí, na velkou jsem si normálně došla asi až skoro po půl roce, a o sexu raději snad nemluvit... tak dnes už jsem v podstatě jak před porodem. Pochopitelně jizva je tam, ale nebolí a vím o ní jen když si ji nahmatám🙂 doufám, že případný další porod už bude "za odměnu"🙂 i když císaře mám já osobně téměř jistého - tedy ten dr. co mě rodil říkal, že podruhé už by mě nerodil - že Jiřík byl opravdu velký a ještě ty komplikace.... takže je dost možné, že se císaři taky nevyhnu...:( i když opravdu nerada....

    25. črc 2012

    @anetadr jako jizvu sešitou jsem měla krásně sezení a vyprazdňovaní to mi nedělalo problém zahojená jsem byla vcelku brzy,ale jistá spíš pocitová deformace tam byla,u druhého porodu mně nastřihli malinko pač se jizva trhala a tam mně dr strašně přetáhla kůži na pravou stranu,a je to docela nepříjemné při styku pač v míste jizvy to není pružné a bolí to,jsem to chtěla teď nechat opravit a mám smůlu,no kdyby si měla rodit znovu takového cvaldu to by si asi byla zmasakrovaná víc,ale třeba už tak obří nebude

    25. črc 2012
    anetadr
    autor

    @saminomimino tak to jo - to je pak škoda, že ti to nevyšlo s tou "opravou":( já mám pro příště "objednaný" ukázkový porod - "určitě" budu mít malinkatou tříkilovou holčičku, kterou porodím ještě doma - a to jsem zarytý odpůrce domácích porodů, ale ten můj bude tak bezbolestný, že ani nepoznám, že budu rodit 😀 Tak takhle to mám "naplánované"🙂 teď jen čekat, jaký opravdu bude🙂

    25. črc 2012

    úchvatný závěr článku, lépe bych to nevyjádřila....hodně štěstí Jiříčkovi do života !

    21. říj 2012
    anetadr
    autor

    @racerunner děkujeme🙂

    21. říj 2012

    zaujímavý príbeh , ja som doteraz nikdy o ničom podobnom ako krátky pupočník ani nepočula .... muselo ta to stáť vela síl, a ja sama som rovnakého názoru na prírodné pôrody ... radšej si necham pichnúť to čo treba alebo zmonitorovať bejby , ako by som si mala potom niečo vyčítať ... moj brat sa narodil tiez po vyvolavačke ma už 30rokov a je "normalny" 😀 , kopu kamošiek malo vyvolaný porod, mali epiduralky a maju normalne zdrave deti a nemam pocit ze by boli nejake tramatizovane alebo poznačene neprirodzenym sposobom ... iba ak boli uchranene od bolestivych porodov 🙂 mas krasne dieta, držim palce

    20. led 2013
    anetadr
    autor

    @lenushka_th díky🙂 zvláštní na tom pupečníku je, že ségra ho měla taky krátký - né tak moc jako já, dítě porodila, ale museli jí ho stříhat hned mezi nohama. Ptala se pak toho porodníka, jestli to může být dědičné, když já jsem s tím měla tento problém a on řekl že jo. Takže se mám i u druhého možná tedy na co těšit - i když si myslím (ač tedy osobně nechci), že to zkončí císařským řezem. Přeci jen, těch porodních poranění bylo hodně a pokud by i druhé dítko mělo podobnou váhu, tak by už mě prý normálně rodit nenechali. Tak uvidíme, jak to všechno dopadne🙂

    24. led 2013

    @anetadr ale mozno to bude aj pre teba lepsie, aby to slo cisarskym ked mas taketo trampoty zas zazivat ... ved uvidis, drzim palce nech vsetko dopadne dobre 🙂

    24. led 2013
    anetadr
    autor

    @lenushka_th diky🙂 zatim nejsem ani tehotna, tak je zbytecne, abych delala jakekoli zavery🙂 a oni si pak se mnou doktori urcite nejak poradi🙂

    24. led 2013

    Je mi hrozně líto všech, co musí takovým masakrem projít ☹ Fakt jsi statečná, že jsi to zvládla a nemáš z toho trauma. Mě jen stačilo, že jsem se natrhla a měla jsem z toho obrovské trauma. Jinak já proti domácím porodům nic nemám. A ty bys rozhodně už kvůli tlaku ani kandidát na domporod být nemohla. Jinak jsem viděla video, kde se narodilo přirozeně dítě s 5x omotanou pupeční šňůrou. Ani krátká šňůra není problém. Problém je urychlování porodního procesu - oxytocin, epidural, protržení vaku blan. Tak hodně štěstí na podruhé 😉

    27. říj 2014
    anetadr
    autor

    @natylai víš, dnes se na porod dívám úplně jinak. Za ty víc jak tři roky jsem získala tolik informací, že se skoro stydím, jaké nesmysly jsem tu kdysi psala😀 Vím, že celý můj porod mohl probíhat úplně jinak, kdyby se do něj nezasahovalo. Jedna PA mi říkala, že i miminko s krátkým pupečníkem se dá normálně porodit - jen se rodí ve stoje - v tom jsem si vzpomněla, jak jsem si na sále vůbec nechtěla lehnout a tak trochu mi bylo líto, že jsem k tomu předtím přistupovala natolik oddaně, že jsem své tělo vůbec neposlouchala. O to víc jsem se těšila na tento druhý porod - že bude jiný. Nechtěla jsem jít do porodnice jako někdo, komu lékaři porodí dítě, ale jako žena, která je kompetentní porodit své dítě sama. Člověk prostě v některých věcech musí dospět... o to víc je mi líto, že půjdu pravděpodobně na císaře. Ale ten risk, který bych podstupovala je v tomto případě asi až moc velký.

    27. říj 2014

    @anetadr Tak to jsem za tebe moc ráda! Taky jsem za poslední rok získala tolik informací jako nikdy předtím. A z CS si nic nedělej, někdy to prostě nejde jinak, když člověk nemá dobrý zdraví. Budu se těšit na zprávu o miminku 😉 A hodně sil do závěru těhotenství!

    27. říj 2014
    anetadr
    autor

    @natylai díky moc🙂

    27. říj 2014

    @anetadr Tak jsem to celé dočetla... Mám podobnou zkušenost s tím rozdílem, že syn měl šňůru akorát a nemusely být použité kleště. Též jsem si říkala, že jsem ráda, jak jsem rodila v porodnici, že bych určitě já i miminko zemřelo.. prdlajs - kdyby mi nikdo porod násilně nevyvolal, tak jsem rodila v pohodě a bez problémů a to měl můj syn jen 4100g. Držím ti moc palce (doufám, že nevadí tykání.), aby druhý porod proběhl lépe a jste oba zdraví. Odhat miminka je zase nad 4kilča? Třeba to ještě dopadne líp než myslíš a porodíš v klidu a sama zdravého chlapečka! 🙂

    27. říj 2014

    Jejda,úplně se mi oživil můj první porod,taky kleště,bez epiduralu a taky komplikace i to,jak dlouho jsem se dávala dohromady.Po porodu masivní krvácení,po klestich sesite i stehno!Teď mě čeká druhý porod,věřím,že mám vybráno!Vám gratuluji ke krásným chlapcům,i já čekám druhého chlapce!

    14. pro 2014
    anetadr
    autor

    @rale2007 já si ten druhý fakt užila, tak přeji to samé🙂

    14. pro 2014
    anetadr
    autor

    @irenka taky mám trochu podobný dojem - jedna PA mi říkala, že miminko s krátkým pupečníkem se má rodit zásadně ve stoje. Pamatuji si, jak jsem se zuřivě bránila, když po mně chtěli, abych si lehla. Měla jsem prostě potřebu stát. Tak mi dali epidurál a díky tomu jsem si pak lehla a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Druhý porod byl vážně za odměnu - viz můj další článek🙂 moc děkuji za komentář a omlouvám se za pozdní odpověď - nějak mi to uteklo...

    14. pro 2014

    @anetadr moc děkuji

    14. pro 2014
    3. led 2015