Už jste někdy přemýšleli nad tím, proč je v naší zemi tolik lidí se základním vzděláním? A jak se to vůbec stane? Mysleli jste si, že se jedná převážně o lidi ze sociálně vyloučených oblastí? Že vzdělání chybí hlavně tam, kde jsou i rodiče pouze s vychozenou základní školou? Tak v tom případě je článek určen hlavně pro vás.
Pracuji jako personalista. Čtení životopisů a pohyb na pracovních webech a profesních sociálních sítí je pro mne denním chlebem. Obsazuji celkem široké spektrum pozic, ale pohybuji se v oblasti s velkou koncentrací fabrik a výrobních závodů, kde hledám pracovníky od dělníků, přes strojaře, mistry výroby, asistentky, koordinátory, ale i vedoucí výroby nebo jiné pozice TOP managementu. Díky této práci přijdu do styku s obrovským množstvím lidí z různých sociálních oblastí a různého vzdělání.
Těch lidí s kolonkou základního vzdělání je tolik! Je to neuvěřitelné - mladí, šikovní a chytří lidé, kolikrát s bohatou praxí ve výrobních závodech, sedí naproti mně při pohovoru a já koukám do životopisu a vyplněného osobního dotazníku, kde je, většinou trošku stydlivě, křížek v kolonce vzdělání - základní. Jak se to mohlo stát? Co je vedlo k tomu, školu nedodělat? Několikrát jsem se zkusila zeptat přímo kandidáta, ale dostalo se mi většinou vyhýbavé, nic neříkající odpovědi. Tuty teda cesta k poznání asi nepovede.
Postupně na to přicházím... Občas, tak jednou za měsíc, dva, se mi stává, že do mé kanceláře přichází maminka - většinou syna. Vypráví mi celkem srdceryvný příběh o tom, jak její Pepíček (Honzíček nebo Jiřík) švihnul po roce (dvou, třech...) se školou. A jak sedí doma, hraje počítačové hry (to je ta lepší varianta) a čeká, že mu spadne do klína nějaká skvělá práce, ideálně s počítačem, minimálě za 20 tisíc čistého měsíčně a jak ona je z něj nešťastná - ale jak mu do toho nechce mluvit, protože on je přeci tak šikovnej a jak mu to s počítačema jde. Pokládám jí několik dobře mířených otázek a podle toho nabízím pocizi ve výrobě. Maminka se jen uchechtne, většinou si ani nevezme nabízenou vizitku s tím, aby se synáček ozval a odchází. Vyjímečně se mi stane, že se maminka za několik měsíců vrátí, syna přitáhne skoro doslova za límec a donutí ho vzít téměř jakoukoliv pozici mu nabídnu (to je ale ta lepší varianta, která se prakticky nestává).
A já si uvědomuji, jak mateřská, občas až opičí láska, umí zkazit dítěti život. Jak může bezmezná láska a podpora vést k tomu, že je dítě nesamostatné, nedostuduje a pak se potácí mezi pracemi výrobního dělníka, přesto, že má na mnohem víc. Ti lidé, kteří pak budou ty životopisy číst, je pak ihned po zjištění základního vzdělání zavřou a vůbec se jim věnovat nebudou - a děti přijdou o možnost solidního a kvalitního uplatnění na trhu práce... Vysvětlete prosím dětem, jak důležité je studovat, jak moc na tom záleží...
Amen