Tak jo, myslím, že už je načase jít s touhle informací ven. Stejně už mě spousta z vás našla 😁
V posledním roce se stalo tolik věcí, které mě přesvědčily o tom, že je potřeba přestat řešit proslulé CO BY KDYBY a začít žít tady a teď. A možná i trochu víc sobecky začít myslet na sebe a na to dělat to, co mě tolik baví. Budu upřímná, začátky provázela spousta strachu, ale zatím to vypadá, že jsem se rozhodla správně. Takže: začala jsem se naplno věnovat focení. Focení rodiny a známých se věnuju už hodně let a čím dál víc mě začali oslovovat cizí lidi, že chtějí také vyfotit. Okolí mě také hodně podpořilo, takže jsem se rozhodla zkusit to. Kdy jindy než v posledním roce na mateřské? Takže jsem se rozhodla chytit příležitost za pačesy a uvidím, co budoucnost přinese. Snů a přání mám spoustu, ale ty si zatím nechám pro sebe😇
Zatím na sobě všemožně makám, navštěvuju kurzy a fotím, fotím, fotím...
Pokud byste mě chtěli podpořit a sledovat mou cestu, budu moc ráda
https://www.facebook.com/apacheee.photography/
PS: A moc děkuji za průběžná nakopávání od vás zde na koníkovi, protože bez vás bych se asi nikdy neodhodlala😍

Jak u mě (ne)obstál Canon Zoemini S?
Jsem nadšenec do focení - spoustu let jsem stála před objektivem a teď se pomaloučku polehoučku přesouvám na druhou stranu a strašně mě to baví. Dny, kdy nevyfotím žádnou fotku, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Prostě to miluju. Když se objevilo testování foťáku Zoemini S od Canonu, mé srdce začalo tlouct rychleji a hlasitěji🙂 Značku Canon mám totiž opravdu moc ráda a je pro mě zárukou kvality - mou “nejcennější” věcí je zrcadlovka Canon EOS s několika objektivy a všechny tiskárny v naší domácnosti také nesou jméno této značky. To myslím pro začátek stačí, všichni jste určitě pochopili, že jsem o tohle testování moc stála. A ono to vyšlo. Chci opravdu moc poděkovat týmu Modrého koníka, který mi umožnil osahat si další foťák a vyzkoušet zase něco úplně jiného.
Zoemini je fešák. Vyrábí se ve třech barvách (černé, bílé a růžové) a přiznám se, že jsem si moc přála růžovou variantu, která by mi perfektně ladila k mobilu. Po rozbalení balíčku jsem zjistila, že ten můj testovací parťák je bělouš. Nevadí. Foťák má moc hezký design a přestože je vlastně velmi jednoduchý, vypadá skvěle. Ne nadarmo se prostě říká, že v jednoduchosti je krása. Zoemini je malý a lehoučký foťák a k jeho vzhledu nemám jedinou výhradu, ba naopak. Moc se mi líbí.
Jako první mě nemile překvapilo to, že k foťáku nebyl absolutně dodaný žádný návod. Snažila jsem se jej vygooglit, ale marně. Nezbylo tedy, než se do prozkoumání pustit sama. Neříkám, že je ovládání nějak těžké, ale myslím, že návod by bodnul🙂
Co mě však šokovalo, je absence displeje. Jsem máma. Jsem detailistka. Jsem perfekcionalistka. A jsem hodně náročná na své výrazy na fotce. Ze všech těchto důvodů proto potřebuji nafotit více fotek stejného obsahu a až poté si vybrat ten nejlepší záběr, se kterým budu nadále pracovat. Zde mám ovšem smůlu a hned se dozvíte proč.
Dva v jednom
Zoemini S totiž není jen foťák. Zoemini je také malá přenosná tiskárna fotek. Cokoliv na tomto foťáku vyfotíte, to se rovnou vytiskne. I když víte, že vám dítě zdrhlo ze záběru. I když víte, že jste se zrovna zatvářila jak psychopat. I když vám před foťákem projde cizí osoba. Každičká vyfocená fotka se prostě vytiskne a to mi bohužel vůbec nevyhovuje.
Když jsem na Konikovi byla jako ambasadorka, čas od času jsem vás upozorňovala na to, co se děje na výstavišti v Letňanech. Včera jsem se vrátila na místo činu a můžu vám říct, že tahle akce byla mnohem lepší než všechny veletrhy světa 😁
Úžasnej milej, skromnej kluk s božským hlasem a perfektní intonaci včera rozezpival 80 000 dav. Bylo to naprosto fantastický 😍😍😍
Kdopak má u nás z #test_canon3 největší radost? Samozřejmě Eliášek, je úplně nadšený z toho, že se každá fotka hned po vyfocení sama vytiskne 😜
Nutno dodat, že já jeho nadšení z tohoto bodu nesdílím😂
Dobré ráno,
dneska se vám musím pochlubit s úžasnou zprávou. Tedy úžasnou především pro mě😂, protože jsem dostala možnost testovat fotoaparát Canon Zoemini S. Tenhle krásný foťák přibyl do naší Canon rodiny, kde se rozhodně neztratí. Přivítala ho moje milovaná zrcadlovka Canon Eos 600 D (s pár objektivy), rodinná tiskárna Canon Pixma 5500 a pak ještě tiskárna fotek Canon Selphy.
Značka Canon je pro mě záruka kvality a perfektních vychytávek, takže jsem opravdu zvědavá, jak u mě obstojí tenhle bílý krasavec. Zatím mě po rozbalení čekal šok, když jsem zjistila, že Zoemini nemá žádný displej, kde si můžu prohlédnout vyfocené snímky 😁
Pokud by vás cokoliv zajímalo, ptejte se, moc ráda vám odpovím 😘
Ps: doufám, že se mě neleknete a poznáte mě, tohle je mé já těsně o pro probuzení (čti: bez make-upu a zásahu hřebenu 😜)
Jsem na něj neskutečně pyšná, doma nám asi roste další sportovec. Tobi předběhl i Eliáška a od dvou let brázdí svět na kole 😍
Nezbývá než zamáčknout pomyslnou slzu a užívat si tohle období, kdy je ještě pořád relativně malej 😊
PS : jo a sebe musím taky pochválit, protože jsem konečně vybrala další objektiv a myslím, že líp jsem vybrat nemohla, dělá fantastický fotky 👏
Jako mámy žijeme dost často v dojmu, jak strašně těžké to máme (a samozřejmě to je pravda 😁), ale zamysleli jste se někdy nad tím, že docela těžké to mají i otcové našich dětí?
Vzpomeňte na generaci našich otců (a jejich otců) a vemte si, jak oni se starali nebo spíše nestarali o své děti. Dnešní chlapi jsou vlastně takoví průkopníci nového přístupu VÝCHOVY - výchovy, kde se aktivně zapojují i muži. Chybí jim většinou vzorce zažité ze svého dětství (teď myslím, co se péče o děti týká) a myslím, že dost často neví a možná ani nechápou, co se od nich očekává. Najednou mohou být u porodu, mohou zažít první okamžiky svého dítěte na světě. Většina Teda i chce. A pak je tu skupina jiných mužů, která je za to bude odsuzovat, skupina, která se bude posmivat otcum, kteří se opravdu starají o své děti a prebaluji třeba i pokakane pliny. Jo a věřte, že tohle si opravdu žádná máma neužívá. NIKDY.
V poslední době se v tomhle společenský pohled neskutečně změnil. Není těžké být otcem, ale být tatínkem je mnohem těžší. A náročnější. A člověk si musí něco odrict. Takže opravdu čest všem tatínkum, kteří vědí, jakou pohádku má jejich dítě nejraději. Kteří vědí, jak se jmenuji kamarádi jejich dětí. Kteří jim umí připravit večeři. Kterým nedělá problém je vykoupat. Kterým nevadí uspavat své děti. A především těm, kteří se za to nestydí a jsou na to dokonce hrdí. Moje děti tohle ohromné štěstí mají a věřte mi, že není nic hezčího, než na tohle moct koukat. Díky, Davide 😍
Náš druhorozený dnes slaví narozeniny - kdyby se narodil jako první, byl by jedináček! Je to s ním náročný, ale nevyměnila bych ho ani za nic. Prostě lump a rošťák každým coulem, čertíci v očích, kteří svítí na dálku, úsměv od ucha k uchu a křik takový, že jsme slyšet na kilometry daleko , když se zrovna svět netočí směrem, kterým chce on. Tobiášek prostě není dítě pro začátečníky😍
Jo, takovýhle dítě se nemohlo narodit jindy než na čarodějnice. A každým dnem jsme všichni víc a víc přesvědčení, že jsem si porodila svoji malou kopii. Hlavně babičce (mojí mamce) při vzpomínkách na mé dětství začíná zase trochu pocukavat v oku 😂
Ps: první část textu jsem tu kdysi už použila, tak se nezlobte, ale nic vystiznejsiho už o něm nikdy nedokážu vymyslet 😂
Víte, co je znakem šťastného dětství? Že se prostě čas od času pocurate smíchy 😜
Letošní plesovou sezónu jsme navštívili docela hodně plesů, z žádné této akce ale nemáme nikdy žádné fotky, protože já sebou telefon vůbec nenosím a nějak není čas a chuť cucet do mobilu. Naštěstí se na některých plesech objeví oficiální fotograf a občas umí zachytit zajímavé momenty 😂
Nějak jsme se mu asi zalíbili, protože těch záběru s námi je dost. Hurá, konečně máme fotky z akce 😍
Chtěly jste to, máte to mít 😁 dokud nás to bude společně bavit, budeme pokračovat se sobotním trápením mozkových závitů a hádankami, i když už bez srdíček 😝
Pořádně se podívejte na obrázek a hledejte nesmysly. Prozradím, že tam jsou dva. Našly jste je?
Do komentáře prosím pište jen, jak jste uspěly nepište, které nesmysly jste našly, ať mají i ostatní šanci se pořádně zamyslet. Děkuji.
Krásný sobotní večer 😘
Když snubní prsteny nestačí a chcete se spojit něčím trvalým, co nikdy nepůjde sundat 😍
Na tetování jsem měla celý život poměrně vyhraněný názor a je to snad jediná věc v mém životě, na kterou jsem ho takhle výrazně změnila. Ale najednou přišla chvíle, kdy začalo dávat smysl. Samozřejmě to není jen krásný obrázek, pro nás je v něm ukrytý význam, který si ale necháme sami pro sebe, i když se na něj každý samozřejmě ptá. Návrh jsme ladili poměrně dlouho a každá čára i barva má své právoplatne místo a symboliku.
Slíbila jsem, že se pak pochlubím s výsledkem, a ještě jednou moc děkuju za rady, které jsem tu od vás dostala 😊

Díky a sbohem...
Na Modrého koníka jsem přišla v roce 2013 jako čerstvě vdaná manželka a rozhodnutí mít děti byl vlastně zcela logický krok v naší další cestě. Takže jsem jen přešla z beremese, částečně ze zvědavosti, protože sem přecházely skoro všechny nevěsty, které měly svatbu v termínu jako já a mě hrozně zajímalo, jaké budou jejich další osudy. Částečně pak taky kvůli informacím. Možná se budete smát (a já se tomu teď rozhodně řehtám na celé kolo), ale tenkrát jsem netušila nic o ovulaci, prostě jsem si myslela, že je možné otěhotnět kterýkoliv den cyklu🙂 Ale mohlo být hůř, že jo, mohla jsem taky věřit na čápa🙂
Až na Modrém koníku jsem pochopila, že pokud chci mít mimíska, musím tuleníčko s manžou naplánovat na poměrně krátké časové období🙂 Je to zvláštní, ale tyhle věci nám nějak ve škole neřekli. Jediné, co jsme se ve škole ohledně početí dozvěděli, byl jakýsi příběh o neposkvrněném početí, a ten se nás naštěstí netýkal. Zaplaťpábůh🙂
Na základě spousty nových informací se ze mě časem stala maminka dvou úžasných chlapečků a z místa, které jsem chápala jako místo odreagování, zábavy a pochopení, se pro mě stalo i místo pracovní. Stala jsem se ambasadorkou. Mou pracovní náplní bylo být v tomto prostoru hodně aktivní a seznámit vás s tím, že někde v Praze se konají veletrhy, kde můžete pro své děti pořídit snad cokoliv vás napadne - veletrhy For Kids, For Toys a For Babies. Rok uběhl jako voda a moje mise je u konce (stejně jako pracovní smlouva). Předpokládám, že moje hlásná trouba zafungovala dobře a nenajde se zde nikdo, kdo by o existence výše zmíněných veletrhů nevěděl. A to bylo hlavním cílem mojí ambasadorské mise a přišel čas rozloučit se.
Ambasadorkou jsem byla strašně ráda a je mi líto, že už nebudu. Nicméně se na všem snažím vidět i klady a docela se tak těším na dobu, kdy budu moct být na stránce aktivní jenom, když budu mít chuť. A ne každý den. Dokonce několikrát.
Takže vy, co mě a moji rodinu máte rádi, nebojte, rozhodně zde nekončím. To vlastně ani nejde, protože mi tu spousta z vás přirostla k srdci a ráda sleduju, co je u vás nového. Jsem tu ráda. Ode dneška jsem zase jedna z vás - maminka bez reklamy. Minimálně té zaplacené - i nadále se s vámi totiž moc ráda podělím o doporučení na hračky, místo na výlety, recepty, atd.
Na závěr chci říct jedno obrovské díky všem, které jsme mě a mé ambasadorské posty četly, lajkovaly, komentovaly, soutěžily, atd. Bez vás by to nešlo a nebylo by to ono. Obrovské poděkování si zaslouží také @gradan - šedá eminence Modrého koníka, který má na starosti ambasadorky (a mnoho dalšího) - většina z vás ho sice nezná, ale tohle je šéf, kterého bych přála každé z nás - je férový, vždy se snaží udělat pro vás maximum a kromě toho je taky moc milý. Vivi, ještě jednou díky. Poděkování samozřejmě letí i za @dominika_c, se kterou spolupráce bohužel trvala jen chvíli.
Vypadá to, že doba společných fotek pouze typu selfie konečně skončila. Takhle nás vyfotil Eliášek 😍
Musím se smát, jak nás i dospelaci nechtějí fotit na naši zrcadlovku, protože maji strach, že to nebudou umět. No a pak přijde ten náš skrcek, s úsměvem nás cvakne a máme krásnou fotku. Jen jsem teda nepočítala s tím, že se budu fotit i já, takže nejsem namalovana, nejsem pořádně ucesena 😊
Ale v konečným důsledku mi to je úplně jedno, fotka je prostě super 😍








































