První šlapací kolo je pro většinu dětí meta, kdy už se považují fakt za velké. Nejinak je tomu i u nás, Eli měl z kola naprosto neskutečnou a neuvěřitelnou radost. Několik prvních dní pořád jen opakoval: "Takovéhle kolo jsem si vždycky přál. Děkuju, že jste mi ho koupili. "
Přiznám se, že jsem měla poměrně strach z toho, jak jízdu zvládne. A musím si skoro nafockovat za to, že jsem mu nevěřila, protože prostě sednul a po 2 minutách (fakt přísahám, že jo) už šlapal sám. Ta koloodrážedla jsou vážně skvělá průprava. Hodně lidí se divilo, že nebudeme dávat postranní kolečka, ale fakt by to byla zbytečnost a krok zpátky. Teď má Eli kolo přes týden a jezdí, jak kdyby to dělal odjakživa.
Jsem prostě strašně pyšná máma ❤
Ani letos v červenci jsme nezapomněli na naši výroční tradici ❤️
Hlásím návrat domů. První zahraniční dovolena ve 4 byla naprosto úžasná. Návrat zpátky do reality už je teda méně úžasný, ale od zítřka mě tu zase máte v plné síle zpět 🙂
Tak taky posílám jeden pozdrav z našeho ráje. Máme se krásně a abychom se tu nenudili, tak nám Tobiášek začíná chodit a zažili jsme tu zemětřesení. Nikomu se naštěstí nic nestalo, ale stejně vám řeknu, že to je mazec a neskutečný pocit.
Užívejte léto ❤️
Vůbec nevím, kde k tomu přišel, ale z Eliáška nám roste milovník papoušků. Tahle chvíle pro něj tak byla naprostým snem🙂
Nosicich fotek mám hodně, ale tahle je pro mě asi nejkrásnější. Není to kvůli tomu, že si tam připadám hezky, není to kvůli místu, není to kvůli šátku - je to kvůli Tobiaskovu dokonale zachycenému výrazu. Nosí se moc rád, ale málo kdy se už stane, že v šátku spinká. V tuhle chvíli byl ale nějaký unavený, takže se krásně tulil, položil si na mě hlavičku a pořád jen opakoval "mama, mama". A pak mě začal hladit po tváři. Pro vás to na fotce třeba není tolik rozpoznatelne, ale pro mě je na tomhle obrázku zachycena jedna z těch nejkrásnějších chvilek s mým druhým synem ❤️
Naučte se v životě zvolnit, a klidně i na chvíli zastavit. Jen tak vám neuteče nic, co za to stojí ❤️
Nějak neumím říct, jestli si to nošení užívám víc já, nebo Tobiášek ❤️ v podstatě je to asi úplně fuk, důležitý je, že se to líbí oběma 🙂
Předloni na Lefkadě jsme se naprosto zamilovali do místního třešňového sirupu. Po návratu do Čech jsme se snažili něco podobného objevit v Čechách, ale bohužel se chuťově nic ani zdaleka nepřibližovalo tomu, co jsme popíjeli v Řecku. Tak nám nezbylo nic jiného, než se tuhle dobrotu naučit vyrábět sami🙂 Recept je trapně jednoduchý, rychlý a hlavně výsledek je luxusně dobrý🙂
Recept jsem právě přidala na blog:
https://slaskouapacheee.blogspot.com/2018/06/jo...
Tohle byl ten nejlepší dárek ke Dni matek. Konečně jsem se dočkala a mám krásnou fotku s oběma mýma chlapečkama❤
PS: teď už jen zapracovat na výrazech, a bude to dokonalé🙂
Dnes je to přesně rok od chvíle, kdy si náš tehdy právě měsíční Tobiášek střihnul svou první reklamu🙂
Nemůžu uvěřit, že byl někdy takhle malinký a jsem strašně ráda, že máme takovou krásnou památku na naše (nejen nosici)
začátky ❤️
První vlaštovka z posledního focení a musím říct, že jsem nadšená ❤️
Není nad to mít z výletu parádní momentku 🙂
To je tak, když dítě chce vlézt do atrakce a vy zaboha nevíte, kudy se tam leze, chodíte, hledáte, pak uvidíte něco jako díru, tak se tam kouknete a málem odletíte na Mars 🙂 Aspoň je vidět, jak obětavá matka jsem.
A takhle nějak myslím, že se asi cítila Pandora, když otevřela onu pověstnou skříňku zla 🙂
Chci, aby moje děti věděly:
🍉 že minerálka vyvěrá v horách (a ne v plastové láhvi)
🍉 že čaj z 200 roků staré lípy chutná tak, jak ten instantní z obchodu nikdy nebude
🍉 že zvířata jsou doma v přírodě (a ne v ZOO)
🍉 že bylinky někdy dovedou léčit líp než tabletky
🍉 že ještě stojí domy, kde se na pohádky nekouká v televizi, ale vypráví se před spaním zpaměti
🍉 že dobrodružství se neodehrávají v počítačových hrách a kamarádství nevznikají jen na sociálních sítích
🍉 že na světě stále zůstala místa, kde výhled na krajinu nezakrývají bilboardy
🍉 a že máma tu pro ně bude vždycky, i v době, kdy už budou velké a samostatné
"Kdy už tam konečně budeme?" aneb výlet očima tříleťáka🙂
Maminka má novou práci a my díky tomu vyrážíme na výlet - jedeme do Prahy. Nakupovat. Mámě u toho září oči radostí a tátovi se naopak jas v očích vytrácí🙂 Moc teda nerozumím tomu proč, ale je mi to jedno - já se těším. Máma totiž řekla, že se mi tam bude líbit. A moje maminka má vždycky pravdu.
Je tu sobota ráno - tedy Den D a my vyrážíme. Hurá. Pořád se moc těším, máma taky, Tobimu je to jedno a Sunny kňučí, že zůstává doma. Sice by prý mohla jet taky, ale rodiče (prý) nejsou blázni, aby se tam museli zlobit ještě se psem. Vůbec nevím, co tím myslí, ale důležitý je, že jedu já. Prý tam budou hračky a knížky. A taky motokáry. I když táta tohle všechno ví, tváří se pořád lehce zoufale, ale co by pro maminku neudělal.
Sedáme do auta a jedeme. Čeká nás prý krásných 100 kiláčku. Aby to rodičům rychleji uteklo, rozhodl jsem se, že se budu pořád na něco ptát. Už z předešlých cest se mi velice osvědčila otázka: "Kdy už tam budeme?". Je zajímavé, že na stejnou otázku dostane člověk vždycky úplně jinou odpověď. Naši zpočátku odpovídají docela ochotně a radostně, ale při 156. zopakování dotazu jejich trpělivost a ochota odpovídat klesá. Moje ale taky. V autě už mě to nebaví, takže říkám, že už to nevydržím. Nechápu proč, ale mámu to rozesměje. Zopakuji to tedy důrazněji. To už se směje i táta a se zlověstným pohledem říká: "Neboj, vydržíš. Za chvíli tam už budeme."
A měl pravdu - za chvilku vjíždíme na parkoviště. Je tam strašně moc aut. Zapomínám na to, že se na tátu zlobím a hlásím mu značky. Audina, Škodovka, Ford, ... to mě moc baví. Hned vedle parkoviště je malé letiště a lítají tam letadla. Hustýýýý. Chci koukat, ale na to prý není čas. Máma slibuje, že tam budou zvířátka, takže se nechávám ukecat a vcelku ochotně jdu s nimi dovnitř. Všude je strašně moc lidí a dostávám přednášku o tom, že se nesmím ztratit. To vím, nejsem přece blbej. Ještě nikdy jsem se neztratil.
Konečně vcházíme dovnitř a hnedka vidím spoustu skvělých věcí. Kouzelné čtení a mluvící knížky od Albi, dřevěné hračky, kola,...všechno chci a HNED. Chytnu mámu a táhnu ji k hračkám. Mají tam úplně boží dřevěný vysavač, který sám sbírá ze země kostičky. Chci ho. Máma nesouhlasí. Kupodivu ani táta. Slibují, že se sem vrátíme. Moc jim nevěřím, ale dám tomu šanci. Na hysterák je prozatím času dost. Procházíme obrovskou halou se spoustou lidí. A spoustou věcí - podle mě je tu strašně zbytečností, který mě absolutně nezajímají - kočárky, sedačky do auta, hadříky pro mimina, stánek s čaji,... A máma si to všechno fotí. Nechápu. Ale pozor, já asi něco vidím... "Hurá, mají tu i balonky." Nutně nějaký potřebuju. Aspoň jeden. Táta mi ho sehnal. Je to prostě můj hrdina. Nesu ho strašně dlouhou dobu (3 minuty - pozn. mámy) a už mě to nebaví. Ještě že tu nejsem sám a máma mi ho "ochotně" ponese, abych měl volné ruce na všechny ty zajímavé věci.
Pořád někam jdeme a já stále přemýšlím nad tím vysavačem. Chci ho. Ale co to je? Promnu si oči a pořád to vidím. Přímo naproti mě jde žirafa. A za ní hroch. Je to ale nějaký divný, jdou po dvou a jdou...přímo ke mně. Bojím se a chci zdrhat. Za zády se mi však objeví lev. A už mě drží za ruku. Pomoooc..... Kupodivu jsem to přežil a nakonec se mi zvířátka i líbila. Naštěstí, protože jsem jich pak potkal ještě hodně.
Tak strašně se těšil, až bude jezdit s bráchou a konečně se dočkal. Moje dvě absolutně šťastný děti ❤️
Vím, že pro každou mámu jsou její děti ty nejkrásnější, ale on je prostě úplně dokonalý ❤️
Zamilovaná máma ze mě promluvila, ale na téhle fotce je prostě naprosto boží 🙂
Škoda, že na fotce nevynikne ta krása detailů. Ve skutečnosti je dort ještě mnohem krásnější a hlavně ta chuť! A my doma prostě milujeme Dobbyho ❤️
Když se narodíte na "čarodějnice" a vaši rodiče milují svět Harryho Pottera, máte některé věci v životě prostě daný. No, aspoň že nemusím spát v příštěnku pod schody 🙂
Dneska je to přesně rok, co jsem měla tu čest poznat osobně tohle úžasné miminko.
❤Rok, kdy jsme vyjeli na 100 km vzdálený výlet do porodnice pro naše překvapení.
❤Rok, kdy jsme nevěděla, zda se mi narodí syn nebo dcera.
❤Rok, kdy jsem zjistila, že je to kluk.
❤Rok, kdy jsem zjistila, že je možné pojmenovat dítě až po porodu a dát mu jméno, které se k němu bude hodit.
❤Rok, kdy se moje srdce zase trochu roztříštilo a navždy do sebe nasálo lásku k dalšímu členu rodiny.
❤Rok, kdy jsem zjistila, že mateřská láska se opravdu nedělí, ale násobí.
❤Rok, kdy jsem zjistila, že mít dvě děti je mnohem lepší, než mít jen jedno.
❤Rok, kdy do sebe všechno zapadlo.
A i po roce si naprosto přesně vybavuju tu chvíli, kdy jsme se na sebe poprvé podívali a bylo to láska na první pohled!
Přes rok! jsme se doma nedokázali rozhodnout, z jaké fotky nechat udělat obraz do obýváku, tak jsme to nakonec vyřešili jinak. S Eliáškem jsme vybrali nejoblíbenější rodinné fotky, já všechno poctivě rozměrila a tatínek natloukl. Prostě společná rodinná práce ❤️ jo a nesmíme zapomenout na na Tobiáška, ten si u realizace způsobne hrál a nechal nás pracovat. U něj prostě něco neskutečneho 🙂
A po čase vždycky jen část fotek obměnime 🙂
Před pár lety bych nevěřila, že tohle někdy řeknu, ale dnes už vím, že...
... být mámou je to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat❤️
To mateřství je stejně strašně zákeřná záležitost. Většina lidí při pohledu na tuhle fotku vidí prostě dítě v čepici, co sedí u řeky a kouká na kačenky. Matka vidí (a to ještě rozmazaně se slzou v oku) jedno ze dvou nejkrásnějších dětí na světě při fascinujícím rodinném okamžiku, kdy její mladší potomek poprvé sedí venku na dece a poprvé jí rohlík. Útěchou mi budiž fakt, že otec to vnímá naprosto stejně jako já 🙂
Rádi trávíme volný čas v přírodě a občas se nám povede najít místo jako z pohádky nebo fantasy filmu. Třeba tady rostly na jednom místě snad miliony a miliony bledulek a připadala jsem si tam úplně úžasně. A nejlepší na tom bylo, že jsme tam byli úplně sami. A do téhle fotky jsem se úplně zamilovala ❤️
S takovýmhle asistentem se to vaří jedna radost 🙂 Jinak se nenechte zmást, nechce pomáhat, on prostě loudí jídlo 🙂
Zdravotní pojišťovna a její programy pro děti a maminky
V minulém článku jste se mohli dočíst především o možnosti, kdy rodiče mohou příspěvek z Fondu prevence přenechat svým dětem. Pokud jste článek nezaznamenaly a zajímá vás, můžete si ho přečíst zde. Benefitů, které Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra svým klientům nabízí, je však mnohem víc. Jelikož se nacházíme na stránkách, které se týkají především dětí a maminek, ráda bych zmínila další možnosti čerpání výhod, o kterých mnoho lidí neví.
Pro ženy
Pro každou ženu (pojištěnou u 211) je ve Fondu prevence primárně určen Program pro dospělé, kde je možné čerpat příspěvek až do výše 500 Kč. Kromě toho je ale také možnost po splnění podmínek čerpat i příspěvek z programu Těhotné a ženy po porodu. Pojišťovna vám tak může přispět například na předporodní kurz, ultrazvukové vyšetření, pomůcky pro kojení dětí či na návštěvu laktační poradkyně. Celkový příspěvek od pojišťovny pak může být díky kombinaci obou těchto programů až 1000 Kč. Pokud vás tato možnost zaujala, určitě se podívejte na kompletní specifikaci programu Těhotné a ženy po porodu, kde se dozvíte nejen, na co vše vám pojišťovna může přispět, ale také, jaké konkrétní podmínky musíte splnit. Já osobně jsem tento program využila v minulém roce, kdy nám pojišťovna přispěla na 4D ultrazvukové vyšetření, ze kterého nám zůstala nádherná památka - video s naším Tobiáškem (tehdy ve 24. týdnu těhotenství).
Pro děti
Program pro děti je určen dětem od narození až do 18 let. Možností, jak využít příspěvek z tohoto programu, je velké množství, například příspěvek na monitor dechu, plavecké kurzy (i jiné pohybové aktivity) či na nácvik dentální hygieny u dentálního hygienisty, atd. I tento program je pak možné kombinovat a získat tak od pojišťovny ještě vyšší příspěvek – k výše uvedenému mohou rodiče pro své děti čerpat třeba ještě příspěvek do výše 500 Kč na očkování nehrazené ze zdravotního pojištění.
S pojišťovnou do Tater
Šetříme se zdravotní pojišťovnou
V České republice máme možnost si svobodně zvolit, u které zdravotní pojišťovny budeme my i naše děti pojištěni. Pojišťovny se tak občas předhání s nabídkami, kterými se snaží nalákat nejen nové klienty, ale také udržet ty stávající. Já osobně jsem byla celý život pojištěná u Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra (211), a jelikož jsem byla s jejich službami vždy velmi spokojená, tak jsem po svatbě „přemluvila“ i svého muže, aby přešel za mnou. Naše děti jsou zde samozřejmě pojištěny také, protože mi přijde jednodušší, když jsme celá rodina u jedné pojišťovny. Kromě toho nám to také přináší nesporné výhody.
Každá pojišťovna přináší svým klientům různé možnosti čerpání výhod. ZPMV nabízí pro rok 2018 Fond prevence, kde najdete různé balíčky, ze kterých si musí vybrat snad opravdu každý. Pro letošní rok sem mimo jiného patří: Program pro dospělé, Program pro děti nebo program Těhotné a ženy po porodu. Ale to rozhodně není vše – pro kompletní nabídku se určitě nezapomeňte podívat na oficiální stránky pojišťovny.
Jako perfektní možnost vidím to, že já i manžel můžeme náš příspěvek věnovat dětem. Ideální to je v případě, když zrovna nestojíte o možnost čerpat cokoliv z nabídky určené pro váš program. Svou částku tak můžete přidat k čerpání Programu pro děti. Oba naši synové od února navštěvují plavecké kurzy v místním plaveckém areálu (Tobiášek kojenecké plavání a Eliášek pokračovací kurzy pro děti od 3 let) a kurzovné za obě děti se přiblížilo částce 5000 Kč. Naše pojišťovna každému z dětí přispěje 500 Kč v rámci Programu prevence pro děti. Při vyřizování žádosti nám pak úžasná paní na pobočce navíc doporučila přenechat příspěvek z Programu prevence pro dospělé, takže v konečném součtu nám pojišťovna pomohla ušetřit celé 2000 Kč z rodinného rozpočtu. Mnoho lidí o této možnosti neví a určitě by byla škoda nechat se z nevědomosti připravit o možnost ušetřit nemalé peníze.
Pro čerpání jakéhokoliv příspěvku je nezbytné dodržet Podmínky čerpání. Zažádat o příspěvek je možné vyplněním formuláře a doložením originálu platebního dokladu. Žádost je pak možné podat osobně na jakékoliv pobočce Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra, písemně poštou či prostřednictvím datové schránky. Jen si dejte pozor, abyste žádost podali nejpozději 3 měsíce od zakoupení věci či pořízení služby.
Čerpání bonusů je určeno nejen pro stávající klienty pojišťovny, ale samozřejmě i pro všechny nově příchozí. Pokud byste chtěli přejít ke Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra a využívat všechny bonusy, které svým klientům nabízí, je teď ideální čas – do 31. 3. 2018 máte možnost přeregistrace k jiné zdravotní pojišťovně. A nebojte, nečekají vás žádné složité úkony, přihlášku můžete vyplnit online nebo si ji vytisknout ve formátu PDF. V příštím článku se dozvíte o dalších možnostech, které se Vám i vaší rodině rozhodně vyplatí vědět.
----------
Nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale jsem strašně ráda, že jsou to dva kluci. To, co mezi sebou mají, je naprosto neskutečný a já nestačím zírat, co už teď spolu dokáží vymyslet🙂 myslím, že nás s mužem jednou čeká hodně krušnych chvil 🙂
Moje fotíci pokusy s ním berou dost často za své, ale stejně mu to budiž odpuštěno 🙂 Krásný MDŽ všem ženám, holkám, dívkám, slečnam, i úplně malým holčičkam💜
