Člověk si kolikrát říká, jestli ty své děti vychovává a vede dobře, pochybuje o sobě. A pak přijdou chvíle, kdy si uvědomíte, že to tak fakt asi je.

Dneska v herně po plavání byl takový protivný kluk, který nechtěl pochopit, že si s hračkama tam můžou hrát i ostatní děti. Tobi si vzal z bazénku dva plastové míčky a chtěl si s nimi hrát. Když to kluk uviděl, začal strašně řvát, vztekat se a utíkal za Tobim, že mu je vezme. Jakmile Eli pochopil, že jde po bráchovi, ihned k nim běžel, postavil se před brášku, pořádně se vyprsil jak kulturista, zamračil se na kluka a bylo po problému. Ten s řevem odběhl za rodiči. Eli se otočil na Tobiho, pohladil ho a šel si zase po svých.

Jsem neskutečně pyšná máma a přijde mi úžasné, jak ho sám od sebe brání. Nikdy jsme mu neříkali, že se o bráchu musí starat a chránit ho. Prostě to přišlo úplně samo. A to je nejvíc 💖💖💖

Ta sourozenecka láska mě vážně nikdy nepřestane dojimat 🙂