Mateřská stokrát jinak...a mýma očima🙂

Červen 2014

Užívám si poslední den školního roku a zároveň také poslední pracovní den. Těhotenství si užívám a na mateřskou se strašně těším a mám ohromné plány, co všechno stihnu, než se miminko narodí. Všechny nevyžádané rady okolí pouštím jedním uchem tam a druhým ven.

Červenec 2014

Z počátku ještě zvládám všechny své velkolepé plány, s přibývajícími dny a také s přibývajícími stupni na teploměru toho zvládám čím dál méně. Chůze do schodů je pro mě výkon hodný výstupu na Mount Everest a snažím se tuto činnost provádět co nejméně. Nejlépe mi je na koupališti a je mi úplně jedno, že na mě velká většina lidí kouká jak na zjevení. V závěru ještě zvládáme těhotenské focení - na fotkách si připadám nádherná a štíhlá - samozřejmě v rámci možností. Jsem nadšená. 

Chci už rodit, nechci ještě rodit, nechci nikdy rodit. Bojím se...jsou chvíle, kdy jsem úplně paralyzovaná strachem. Lumpiáš je navíc stále hlavou nahoru, takže dělám všechno možné, aby se otočil. Samozřejmě naprosto zbytečně. Rozhoduju se, že se musím sebrat a začít myslet pozitivně🙂

Srpen 2014

Je ze mě máma a jsem nadšená. Eliášek si vylezl po svém zadečkem napřed a já jsem na sebe prostě strašně hrdá. Článek o porodu najdete zde 

https://www.modrykonik.cz/blog/apacheee/article/jak-se-eliasek-narodil-prirozeny-porod-w3llmo/  

Hormony mi do krve pouští spoustu endorfinů a já jsem prostě neskutečně šťastná. Okolí na mě kouká zase podezíravě, takhle přece prvorodička vypadat nemá. Zvládám všechno - o emocích v šestinedělí jsem slyšela neskutečné romány a jsem zklamaná, že nic z toho se u mě nedostavuje. Abych nelhala - jednou cca týden po porodu, v pátek večer brečím jak pako, že nám skončilo takové to období, kdy můžeme jít večer ven se bavit. A to je všechno.

Zvládám péči o dítě, o domácnost, prostě všechno, až jsem sama ze sebe překvapená. Mám dokonalé dítě a dokonalého manžela. Jsem opilá štěstím a láskou.

Leden 2015

Štěstí se začíná rozpouštět a já mám občas chvíle, kdy si nadávám, že jsem se kdy stala mámou. Mohou za to opět hormony - tentokrát se však o endorfiny nejedná🙂 Eliášek bojkotuje kojení a já jsem z toho zralá na blázinec. Na tuto dobu nerada vzpomínám, ale naštěstí jsme všechno zvládli překonat a kojím vesele dál.

Pokud někoho toto období zajímá, sepsala jsem kdysi tento článek

https://www.modrykonik.cz/blog/apacheee/article/ze-stastne-a-spokojene-maminky-troskou-d0m13z/

Březen 2015

Vše se vrací do normálu a konečně si zase začínám mateřství užívat. Eliášek poznává svět a to mě hrozně baví. S tím, jak se začíná pohybovat, začíná být stále větší sranda. Aby nám však nebylo líto, že jde všechno dobře, začíná zase pro změnu bojkotovat kočárek. Co vycházka - to řev. Lidi zase blbě čumí🙂 V záchvatu zoufalství pořizujeme ergonomické nosítko a pod nátlakem se z nás stávají plně kontaktní rodiče. Je to fajn a zamilovali jsme si to všichni tři🙂

Duben 2015

Pomoooc, chci do práce, někdy mám pocit, že mi na mateřské utíká život - celý život jsem zvyklá být stále mezi lidmi, mezi hodně lidmi a teď si prostě "mateřská samota" vybírá svoji daň. Ale pomalu si začínám zvykat...

S hezkým počasím je mi čím dál lépe a mateřskou si konečně začínám užívat, i když jsem hodně "osamocená", jestli vám to dává smysl. Konečně začínám vidět to pozitivní🙂

Jen jsem na mateřské spokojená, dítě začně v noci šíleně spát. Nedá se nic dělat, ale pokud se chceme vyspat (a že sakra chceme), musí dítě do postele k nám. Pak nevstává milionkrát, ale jenom stokrát🙂

Heslo dne, měsíce, čtvrtroku - "Je to jenom období a přejde to".

Proboha, svoje dítě miluju, ale chci v noci spát. Aspoň trochu. Aspoň někdy. Zaříkávám se, že budeme mít jedináčka. Oznamuji to manželovi a ten souhlasí🙂

A ukázalo se, že jsem měla pravdu, spaní se opravdu zlepšilo. Sice až někdy v září, ale konečně jo🙂

Srpen 2015

Začínám pracovat na MK jako ambasadorka a strašně mi to prospělo. Cítím se užitečná a hned jsem opět mnohem spokojenější. Jasně, objevují se dny, kdy bych nejraději někam zalezla a vylezla až za týden, ale tak to má asi občas každý.

Odjíždíme na vysněnou dovolenou a svět je prostě úžasný. A od té doby si tuhle myšlenku tak nějak stále držím, i když jsou občas samozřejmě dny, kdy to stojí za to🙂

Duben 2016

Miluju mateřskou a neumím si představit, že tahle doba jednou skončí. Strašně se mi líbí být svým pánem, moct si dělat v podstatě co chci, když je venku hnusně, nikam nemusíme. Vařím, peču, maluju...realizuju se jinak, než jsem byla zvyklá dříve, ale vůbec mi to nevadí. Chodím do práce (občas), pracuju přes PC, korekturuju diplomové práce, užívám si Eliáška. Teď zrovna má absolutně krásné období, pořád mě pusinkuje, objímá, miluje, když si spolu čteme, hrajeme, poznáváme svět. Je to prostě krásné období... i když někdy náročné. 

A já se zase vznáším na obláčcích štěstí a samozřejmě už se těším na dobu, až Eliáškovi pořídíme sourozence. Snad se někdy zadaří🙂

PS: když si prohlížím těhotenské fotky, už si na nich vůbec nepřipadám štíhlá. Vidím prostě spokojenou velrybku v růžovém, ale to nevadí. Stálo to za to🙂

A co jsem tím chtěla říct? Snad jen to, že si na mateřskou musíme zvyknout. Je to obrovská změna, když se z holky, ženy (a samozřejmě i z kluka, muže) stane rodič. Okolí nám stále jen podsouvá, že se musíme cítit šťastné a naplněné. Ale tak to není. Máme právo na to cítit se občas mizerně a mít třeba i "ošklivé" myšlenky. Protože s dítětem se všechno pořád mění - jednou je hůř, jindy zase líp a to je důležité si pamatovat🙂 Věřím, že všechny tady své dítě/děti milujeme a uděláme pro ně cokoliv, ale pořád jsme to my a je důležité si alespoň občas zachovat zdravou dávku sobectví🙂