Ze šťastné a spokojené maminky troskou: Snadno a rychle
K sepsání tohoto článku se chystám už dlouho, jen jsem čekala na dobu, kdy už si zlepšení situace nezakřiknu tím, že o tom napíšu.
Proč tento článek vlastně píšu? Upřímně se musím přiznat, že jsem dlouho váhala, zda to budu vůbec zveřejňovat, protože je to opravdu hodně osobní zpověď, kterou možná nedovede každá z vás pochopit. Kdo nezažil, nepochopí, co s maminkou může udělat bojkot kojení a laktační krize. Když jsem to prožívala, hledala jsem kde se dalo a nacházela strašně málo osobních zkušeností, které by mi ukázaly, že i ostatní mohou něco takového prožívat. To málo, co jsem našla, mi psychicky hrozně pomohlo, takže doufám, že i moje zkušenost někoho povzbudí🙂
Na úvod bych jen chtěla říct, že celé těhotenství a porod probíhalo naprosto ukázkově a já byla strašně šťastná. Po porodu se Eliášek sám krásně přisál a bylo to opravdu takové to ideální dítě na kojení – krásně se přisaje, 20 minut si pososá a další mlíčko chce za poměrně delší dobu. Prostě miminko, které chce každá maminka. Kojení pro mě dokonce byly jedny z nejhezčích okamžiků maminkovství.
Všechno prostě probíhalo, jak mělo, já i manžel jsme byli strašně šťastní a naplno jsme si užívali toho, že jsme se stali rodiči. Když si na to období vzpomenu zpětně, byla jsem jak „nafetovaná“, ze všeho nadšená a šťastná na maximum.
Přesně v den Eliáškových 5 měsíců se však zničehonic nechtěl přisát k prsu. Viděl prso a spustil šílený řev, jak když mu někdo trhá nehty. Zrovna jsme byli na celý víkend na návštěvě u kamarádů v Brně, a na Eliáškovi bylo vidět, že je už unavený. Právě jsme se chystali, že vyrazíme na cestu domů, nakojit se mi ho nepovedlo, tak jsme odjeli s tím, že budu kojit někde cestou. Eli byl ale fakt tak unavený, že celou cestu prospal a vzbudil se až před domem. Doma se normálně najedl a já si myslela, že se jednalo o nějakou jednorázovou událost. A strašně se mi ulevilo.
Tohle přesvědčení se však bohužel ukázalo jako špatné a my tímto vlastně začali náš cca tříměsíční boj s kojením. Od toho dne se to prostě sr... Zpočátku se nechtěl najíst jen třeba jednou denně, ale nakonec to dospělo do fáze, kdy každé krmení byl strašný stres a boj. Eli se přisál a jakmile se mu nespustilo hned mlíčko, začal se odtrhovat a šíleně plakat. Zezačátku jsem to brala sportovně, ale pořád to bylo horší a horší. Umělé mlíko odmítal, pít nic jiného neuměl a já byla ve strašném stresu, že bude mít hlad.
Jednou večer jsme do něj tedy nacpali UM. Pitomci. Samozřejmě to skončilo tím, že celou noc šavloval. Druhý den odmítal pít a večer jsme pro jistotu zajeli na pohotovost. Paní dr. se rozhodla neponechat nic náhodě a ihned nás vzala do nemocnice, že se udělají všemožné testy. Všechno bylo v pořádku. Já jsem si myslela, že mi třeba nějak poradí, jak překonat bojkot, ale bylo jim to úplně jedno. Jediné, co se tam dělalo, bylo to, že jsem před a po kojení musela vážit. V nemocnici Eli jakž takž pil, takže jsme po 2 nocích šli domů. Hurá.
Jenomže doma bylo zase hůř, každé kojení bylo strašné pro mě a myslím, že i pro Eliáška. Mně se v tu dobu prostě zbláznily hormony – před každým kojením jsem byla tak vystreslá, že jsem zvracela a měla průjem, nesnášela jsem kojení, sebe sama a všechny rady od okolí a rodiny, že si to tak nesmím brát a Eliášek určitě hlady neumře. Zkoušela jsem všechny možné rady, jak překonat bojkot, ale nic nepomáhalo. V tu dobu jsem si prošla osobním peklem a přiznám se, že na tuto dobu opravdu nevzpomínám ráda. Napadala mě spousta ošklivých myšlenek a nejvíc mě asi mrzelo to, že mě nedokázal pochopit ani manžel, kterému jako jedinému jsem říkala opravdu všechno, co se mi honilo hlavou. Dá se říct, že jsem v té době byla skoro zralá na blázinec. Po manželovi jsem dokonce chtěla, aby se mnou už nikdy neměl dítě, ani když to po něm budu chtít.🙂
Nefungovalo naprosto nic, takže jsem zatnula zuby a zkoušela kojit pořád dál. Eli se nakonec vždycky nějak nakojil a najedl, ale byl to boj na dlouhou dobu. UM stále odmítal, takže jsem začala s příkrmy. Eli měl o jídlo velký zájem, takže „opravdické“ jídlo si zamiloval a kojení se postupně (hodně zdlouhavě) vracelo do normálu. Asi 2 dny se kojil hezky, tak jsem se pochlubila holkám v soukromé diskusi, že už to máme za sebou, měly radost se mnou a mně se fakt strašně ulevilo.
Ale to ještě nebyl konec, hned druhý den začal bojkot nanovo. A takto to trvalo ještě dlouho. Vždycky 2 týdny to bylo příšerné, pak třeba 2 dny byl klid a tak pořád dokola.
Co nakonec pomohlo:
- čas
- krmit až když měl Eliášek opravdu hlad
- začít s příkrmy
- před každým kojením nahřívat prsa polšrářem z pecek – pro lepší spouštění mlíčka
- před každým kojením vypít horký nápoj
- Magne B6
- čaje z řeckého sena a benedyktu
- uklidnit se, nehysterčit a hodně o tom mluvit (s každým, kdo byl ochotný mě poslouchat🙂 )
V době, kdy jsem se uklidnila a byla vnitřně přesvědčená o tom, že to nějak zvládneme, protože Eliášek začal hezky jíst jídla a přinejhorším bude mít pestrou stravu bez mlíka, se to zlomilo. Nebylo to ze dne na den a stále to nebylo lehké, ale konečně jsem začala věřit, že nastanou dobré časy.
Dneska je Eliáškovi 14 měsíců a kojení miluje. Kojíme ráno a večer před spaním a konečně mohu říct, že si to užíváme oba. Zase... Za těch 14 měsíců jsme strávili kojením přes 40 000 minut a já jsem opravdu vděčná a šťastná, že jsme to spolu zvládli.
A s manželem dokonce plánujeme i další miminko🙂
Více článků si můžete přečíst i u mě na blogu:
https://slaskouapacheee.blogspot.cz/2017/08/o-chlapeckovi-ktery-me-naucil-byt-mamou.html
Doporučujeme
Nezažila jsem a ani nezažiji, ale přečetla jsem, co kdyby náhodou přišlo druhátko, pokud tomu tak bude, jednou mi třeba tento článek pomůže 🙂 Navrhla jsem do vybrali jsme 🙂
Tohle naštěstí neznám -alespoň pro zatím. A vcelku by mě zajímalo, co mu tak vadilo....
Tebe obdivuji, že jsi to přežila. V takových situacích to chce hlavně klid a žádný stres, ale lehko se to říká 😀 Já zvyklá na to, že děti vždycky v noci spaly, se vykolejila když mi dnes v noci odmítal Honzík 2 hodiny spát a kňoural. :-/
Přeji ti, aby další miminko takové bojkoty na tebe nezkoušelo 🙂
Klobouk dolů 🙂 jsi dobrá, že jsi kojení nevzdala, u nás byl bojkot 3 dny a já byla naprosto hysterická a zoufalá, nebýt mojí mamky, tak jsem to psychicky nedala, a to byly "jen" 3 dny!
tím si teď procházíme. Doufám v happy end jako ty;)
Jako bych videla sebe. Jen s ti rozdilem, ze to zacalo mezi 2 a 3 mesicem a teda nemela jsem zazivaci potize, jen jsem byla vystresovana a hodne sem brecela.. prs den to neslo, pritim se ale mlika dozadoval i po hodine a pekne pil jen v noci.. zlepsilo se to nedavno, po zavedeni prikrmu a take jsme si to oba zacali opet uzivat, jen bych mela ze zdr. duvodu prestat kojit a ted je mi to silene lito a na jednu stranu nechci prestat.. jinak my zenske sme silne, i kdyz sme na pokraji sil, zvladneme nezvadatelne, i kdyz to chlapi nechapou..
Velmi si cením upřímné zpovědi, to chtělo kus odvahy.... Ale trochu mi uniká co by se stalo za strašnou tragédii kdyby dite v 5 měsících začalo jist příkrmy a proste se postupně odstavilo. Ja jsem zastánce kojení ale ne za cenu ze se matka dostane do blazince😕
@beruska125 nestala by se žádná tragédie, já bych tenkrát byla ráda, i kdyby chtěl UM. Jen si neumím představit, jak bych z plně kojeného dítěte udělala ze dne na den miminko, co jí všechna krmení "obyčejné jídlo", neuměl ani pít, odmítal mi flašku a cokoliv 🙂
Tý jo nebylo to na tobě znát, že by ses nějak trápila. Hlavně, že jsi to ustála - jsi šikulka i Eliášek, že se nakonec rozhodl pokračovat. My jsme zrovna v tomto období, tak snad se nám to vyhne 🙂 Naštěstí to vypadá, že u nás s lahví nebude problém.
Respekt tobě ženo 😵
@kleninka no, já to neventilovala moc veřejně, nechtěla jsem, aby se tu na mě sneslo stádo maminek, pro které kojení nic neznamená. Řešila jsem to s lidmi, se kterými jsem byla v kontaktu a pak s holkama ze soukromé skupiny srpnovek. Neboj, určitě se ti to vyhne, nebude to zas tak časté. A pokud se bojkot objeví, většinou trvá docela krátkou dobu - fakt nevím, proč jsme to zrovna my měli takhle šílené. Nedělali jsme nic z těch rizikových věcí, co mohou bojkot zapříčinit:(
Pane jo, vedela jsem o tom zacatku, ale vubec jsem netusila, ze jste se s tim nakonec prali tak dlouho ☹ Obdivuju te, ze jsi to nevzdala a rada kojis dal. My jsme meli s Kubou tezke zacatky, nesnasela jsem se ve chvilich, kdy mi po lahvicce UM spojene usnul i na par hodin, zatimco u kojeni vic spal nez jedl, takze pak uz nespal vubec, casto brecel a kojila jsem po hodine i min. Ale obcasny dokrm mi dost pomohl a postupne jsme se ze 3 lahvicek denne dostali jenom na jednu pred spani a pak uz ani to ne. Kojim porad a nechci se toho vzdat. Dulezite bylo hlavne to, ze jsem porad vedela, ze kojit chci, at uz mi ostatni rikali cokoli.
u nás nebylo kojení nikdy radostná událost, mléko nebylo přes veškěré snahy o zvyšení produkce, Ondra byl hubeňour, ale 3 měsíce jsme bojovali, pak přišel ze dne na den bojkot a to takový, že nechtěl ani moje odstříkané mléko z lahve, bylo to šílené, všichni na nervy, hysterie, brek, hormony se mnou cloumaly a pak už zasáhla dr. že je Ondra fakt hubený a že mám přejít na UM a ač mě to hodně mrzelo a cítila jsem se dlouho méněcenně, dnes vidím, jak jsem od té doby měla šťastné a spokojené miminko....
Zazila jsem taky,ale ne v takto "drasticke" verzi,ale i tak je to rozhodne narocne obdobi,jsi skvela,jak ses s tim poprala a ze jsi to nevzdala 🙂 a jestli te to potesi,tak Maty bude mit za mesic 2r a kojime porad,taky to po prekonani bojkotu zase miluje a vypada to,ze se toho jen tak nevzda 😅
slabý bojkot mi teď připravila druhorozená, cca od 8 měsíců do roka bylo kojení max. 5 minut a jediné pořádné kojení probíhalo v noci. Po roce se to zlomilo a teď si několikrát denně příjde říct, že si dá 🙂 Věděla jsem, že bojkot může přijít, i tak mě to zaskočilo a to to bylo jen slabota, žádný hysterický křik, ale jen odmítnutí a utekla mi z náruče. V tu dobu nechtěla nijak zvlášť ani příkrmy, jakmile jsem začala ve stravě s kousky, začala se i častěji kojit 🙂
Držím pěsti, aby se vám to příště vyhlo 🙂
Tyjo, z toho co pises, jsme tdy taky meli bojkot kojeni, ktery tez trval dele. Ale abych pravdu rekla, tak jsem nevedela, ze to je bojkot.😁 Doma se to sem tam podarilo prekonat, ale kdyz jsme byly mimo domov, tak jsem myslela, ze je to treba prostredim.. Na MK, jsem se registrovala pozdeji a verim, ze by se mi tu dostavilo odpovedi o zminenem bojkotu.. Nicmene nikdo z okoli mi nerekl, oc by se mohlo jednat, poradne nebylo ani od koho vlastne..
Z flasky taky neumel, UM odmital uz driv, kdyz jsem mela ledvinovou koliku a nemela jsem silu bojovat.. Nicmene jsme to tez vsechno prekonali a stale kojime (14 mesicu).☺
Ted tezko rict, zda je lepsi, ze jsem o tom nevedela, nebo jestli by bylo lepsi teto vedomosti.😁😁 Ja jsem takova, ze vsechno asi moc resim a asi bych se timto stresovala vic, nez kdyz jsem nevedela, ze jde o bojkot.😁😁 Tak snad u druhatka mne to nepotka.
A tobe preji at se druhatko brzy zadari a tez vas bojkot mine.😉
To je zajimave. A cim myslis,ze to bylo? Cloveka hned napadne, ze treba uz se tvoje telo chystalo s kojenim koncit. Ale kdyz nic jineho nechtel, musel to byt opravdu stres. Ja kojila bez problemu dlouho (z meho pohledu dlouho), ale ten strach, ze se muze stat, ze ho nenakrmim, ze bude mit hlad a umre hladem jsem mela nekolikrat- kdyz jsem prijela domu z porodnice, kdyz me navic kojeni zpocatku bolelo a ja doma nemela zadnou pojistku ve forme krabice s UM, nebo kdyz jsem mela zanet. Nastesti prave to kojeni mi od nej pomohlo. A kdyz jsem odstavovala bala jsem se zase, co bude dal. No, rikam, mela jsem stesti, ze jsem nemela problemy. Kojeni me spis vycerpavalo, ale s nim samotnym problem nebyl. Musim rict, ze opravdu ten strach, ze to dite maminka nenakrmi byl asi jeden z nejvetsich stresu, coz teda pri tom, co pises sis musela zkusit az az ☹ No a dopidila ses priciny, nebo to proste nejak preslo?
klobouk dolů, smekám před tebou..jste stateční že jste to zvládli...
taky jsem mela s kojenim velky problemy - u prvni princezny to bezelo hned od zacatku, kdy si z briska cucala spodni ret a neumela se tudiz prisat. To vyresil dudlicek - natrenovala, jak ma mit pusinku. Jenze jejim prisanim stres naopak zacal vzrustat, silena bolest, pri kazdym kojeni se mi kroutily i prsty na nohou. Z porodnice jsem odchazela odhodlana nekojit 🙂 poctive jsem odstrikavala a mlicko mela z lahvicky. Behem jednoho tydne jsem zase zacala kojit, princezna neumela bez kloboucku, kojeni trvalo vzdycky aspon 45 minut...ale zvladly jsme to spolu! Kojila jsem ji 21 mesicu. S druhym prdolou bylo hned od zacatku jinak, prisal se ukazkove, krmil se jen cca 15 minut, jak jsi psala: ideal a sen. Peklo zacalo, kdyz mu byly tri mesice ☹ pravy prso odmital, hystericky rval, rval se se mnou. Za par tydnu jsem ho "zlomila", vzal ho na milost, ale uz to bylo k nicemu. Za ty tydny jsem mela ucpany mlekovody, probihal jeden zanet za druhym a co hur - puvodce vseho toho byl nezvany vetrelec, kvuli kterymu jsem musela behem nekolika malo dni ctyrmesicni miminko odstavit. Nenavidela jsem lahev s UM, ze zacatku jsem kazdou orvala ☹ nastesti je to bojovnik, mlicko prijal hezky a me ti ubyl jeden stres. Protoze vim, ze to zvladne. My oba. Proc to pisu? Protoze vim, jak frustrace, vztek, bolest, pocit selhani a bezmoci problemy s kojenim prinaseji. Nesnasela jsem kojeni, ale nikdy jsem nechtela jen tak prestat - moje mliko to nebylo (bylo deti), takze to rozhodnuti mi neprisluselo. V prvnim pripade tobyl boj, v druhym pouze "diagnoza". Preju ti, abys pri dalsim miminku uz tohle resit nemusela. Aby sis kojeni uzivala a tohle byla jen vzpominka, jen jedno spatne obdobi na krasne ceste materstvim. Napsala jsi to moc hezky a urcite to stalo spoustu odvahy!
Prave si tím procházíme..uz třetí den...chce prso akorát v noci..pres den vůbec a to jsme částečně na UM
Verco, super, ze jsi to vydrzela, i maly 😉 Nas tohle taky potkalo. Trvalo to asi necele dva mesice. Vedela jsem temer hned, ze jde o bojkot, mela jsem vse nactene z riznych diskuzi a clanku 😀 Ale take jsme to vydrzely. Ale ja to nejak moc neprozivala, jen jsem proste cekala az to prejde a preslo. Za to chtiva prsa je snad jeste vic nez driv a abych rekla pravdu, ted zazivam bojkot apise z me strany. Citim, ze uz by to stacilo, ale ona se ode me ne a ne odcucnout. A vyrvat ji proste nenecham.
Jsi dobrá! Taky jsem si užila. 🙂 Je fakt kruté, že když potřebuješ nikoho nenajdeš, žádnou zázračnou použitelnou radu. Každý akorát opakuje tu svou mantru - však hlady neumře... No jen aby. 😀 A nemocnice pro mne byla velikým zklamáním. Jim je to fakt fuk. Nacpou láhev s UM a nazdar bazar. Poklepou se po rameni, jací jsou kabrňáci. ☹ Zažila jsem 2x. Podruhé jsem jim na to teda neskočila. 😀 A nakonec přesně jak píšeš, až jak na kojení nestojí celá výživa, tak je to radost a užíváme si to obě. 🙂
hezké, i když je to osobní, není to nic, zač se stydět. Mě nic takového nepotkalo, hrozně si věřím, že nepotká 😀. Jen mě fascinují ty spočítané minuty 🙂.
jen tak dál! určitě to bude ještě sakra dlouho 😵
Máme ten osud hodně podobný děti KP a prožila jsem to stejné jen o něco dřív, po tom co jsem prožila říkám že kojení je na mateřství to nejhorší, ale pomohlo to stejné co píšeš a při druhátku si kupuji řecké seno a benedikt do zásoby 🙂
fajn, že si to nevzdala.. to se mi už několikrát osvědčilo, že jakmile člověk přestane tlačit na pilu, samo se to upraví a tak je to ve všem. i když někdy nervák nejde jen tak stopnout. jste šikulky oba. asi téměř každá máme na kontě nějaký ten prodělaný stresík 😉
U nás byl bojkot kojení spojen s nástupem MS, která přišla s koncem šestinedělí.. Celkem asi pět cyklů vždy s nástupem MS bojkot, jekot, odtrhávání, vztekání, stagnace váhy.. uf.. trvalo to necelý týden, no prostě celou dobu, co ms trvala.. a pak zase dobrý, rozkojil se, rozkojil zase mě, byl spokojený, váha stoupala... a pak zase znovu. Děsný kolotoč, sama se divím, že jsme to tak nějak ustáli a zvládli. S příkrmy jsem též začala i z tohohle důvodu při kojení celkem brzo (4,5 měsíce), pít ale z flaštičky nekompromisně odmítal (ať v ní bylo cokoliv).
I mě to potkalo, jen už v 6 týdnech malé a bohužel se přestala přisávat i v noci a po 14 dnech jsem to vzdala. Takže obdivuji.
Děkuji moc za tento skvělý článek. Prožívala jsem podobný bojkot - od 6. měsíce - 9. měsíce a připadala jsem si jako blázen ☹ Nikdo mě nechápal a já jsem to taky nemohla pochopit. Mám už 3 děti, ale tohle jsem zažila poprvé s třetím miminkem. Dodnes odmítá levé prso, které nesnášela víc, ale kojíme z pravého 13 měsíců a jsem šťastná, že jsme to překonali aspoň na půl 🙂 Myslím, že takový skvělý článek pomůže psychicky hodně maminkám 🙂
@princeznaj děkuju, ale ono mi opravdu nic jiného nezbývalo, když nic jiného jíst neuměl a umělé nechtěl. Obávám se, že kdyby vzal umělé na milost, nevydržela bych to:(
@kitty_k hezky jsi to napsala a taky tě teda obdivuju, že pořád kojíš, i přes takové problémy. Já si asi ani neumím představit, jaké to je mít problémy s kojením od začátku, to asi musí být na psychiku ještě mnohel horší - obzvlášť s těmi hormony po porodu. Ty hormony jsou fakt chuťovčička🙂
@daancca já kdybych neznala koníka, nevěděla bych, že něco jako bojkot kojení existuje. Určitě jsem ráda, že jsem o tom věděla, co to je a byla schopná to nějak řešit. Jinak když jsem někomu z okolí řekla, že máme bojkot kojení, málem si ťukal na čelo, ani doktoři u nás žádný takový pojem neznají. Koukali na mě jak na hysterku, co si vymýšlí. To na tom bylo asi jedno z nejhoršího, že to nikdo neznal a nedokázal pochopit, co se děje, Pak jsem pochopila, že to musíme prostě zvládnout sami. Taky ti přeju, aby se ti to už vyhnulo🙂
@dokument příčinu fakt neznám, jediné, co mě napadlo, že to mohlo být tou návštěvou. Elimu bylo 5 měsíců a kamarádi mají holčičku o rok starší. Když jsem kojila, ona pořád ječela, i když jsme byli v jiné místnosti, bylo to strašně slyšet a on se lekal. Navíc mi kámoška zaplatila v sobotu masáž celého těla, tak mě napadlo, jestli se nemohlo do mlíka vyloučit něco špatného z těla. Bojkot začal hned druhý den, ale pak zase pil normálně, tak nevím. Nejpravděpodobnější odpověď bude asi to, co jsem našla na netu. Maminky, které mají od začátku hodně mléka, tak zhruba po 4. měsíci věku dítěte se upravuje tvorba mléka a trvá třeba déle než se spustí spouštěcí reflex a Eliho podle mě rozčilovalo, že to najednou teče méně, než byl zvyklý. A pak se to vezlo, stres a zvracení zapříčinilo to, že jsem za celý den nebyla schopná pozřít žádné jídlo a byl z toho začarovaný kruh:(
@christtyna držím pěsti, ať je to co nejdříve pryč. Možná tě uklidní, že většina bojkotů skončí brzo, tak to snad bude tak i u vás🙂
@nikolletta87 máš pravdu, když jsme byli v té nemocnici, nikdo nechápal, že nechci přestat kojit, když přece existuje UM, to že ho malý odmítá jim bylo fuk. Příště bych byla chytřejší a vůbec už tam nejezdila.
@petruska_rs no jo, máme to to samé, tak víš, co? Budeme doufat, že s prvními dětmi jsme si to vyžraly a druhé bude jen o pohodě🙂
@rebarborar děkujeme, jasně každá má určitě něco, co ji ubralo nějaký ten den života. Ale podle mě je důležité o tom mluvit, aby si ostatní, co to budou prožívat nemyslely, že jsou jediné, co to takto mají a nejsou proto špatné mámy🙂
@kifsepixam to je mi líto, u takhle malinkého miminko to musí být ještě tisíckrát horší:(
@amuskaberuska děkuju🙂 Je důležité o těchto věcech mluvit, já jsem si opravdu připadala jak magor, nikdo to nechápal a třeba aspoň článek někoho povzbudí, že v tom není sám...
@apacheee Bohužel jsme bojovali s kolikama a bojkot kojení nám nepřidal. Pak nechtěla ani láhev a do teď by jí přes den nevzala. Vlastně do půl roku boj s lahví a pak už jí nevzala, jen v noci...fakt někdy moc těžký to kojení a ta péče.....taky jsem tehda netušila, že to existuje...měla jsem mlíka jako mlékárna a prostě to nešlo:_(
@apacheee nezlikvidovalo, ale skoro, přešlo to teprve před necelým měsícem, třeba kojení na veřejnosti byl očistec.. také na to nerada vzpomínám.. celé těhotenství jsem zvracela a to kojení asi taky dává zabrat mému tělo, mám podvýživu, přitom se láduji, co to jde.. totálně odvápněné kosti a bohužel všechny zuby.. ty se mi drolí, kazy se tvoří uvnitř zubu.. mám prý krůček k osteoporoze, no a taky taková choulostivá věc, objevila se mi krev ve stolici a tak musím na nějaká vyšetření, navíc chceme dalšího prcka.. chmm .. ale stejně to stálo za to, ty světlé chvilky jsem si náramně užívala a ještě aspoň chvilku si je užiji 🙂
@apacheee Užila.. ale překvapivě jsem to nějak dala bez hysterie (laktační psychozu, poporodní depresi atd. jsem si užila celé šestinedělí, když to pominulo, začaly tyhle bojkoty s ms..). Prostě se svět svrknul na kojení, při každém přisátí vyváděl až hrůza, ale když jsem vytrvala, tak se napil a byl spokojený a pak znova a znova. Jelikož jsem nějak vnitřně věděla, že i přes ten prvotní nespokojený pláč a řev se nakonec vždy napije, byla jsem v klidu. Problém nastal, když jsme nebyli doma a byli třeba u našich, nebo jsem kojila venku atd.. A to byl děs na mé nervy, u našich do mě vandrovala máma, venku jsme zase pohoršovali okolí, protože řvoucí dítě u prsa zrovna na spokojené mateřství neukazuje. No nic, překonali jsme to, ale sama nevím, zda bych to u druhého dala stejně...
Přeji ti, že jsi to zvládla, tedy zvládli. Co myslíš, můžeme tvůj článek zveřejnit i na facebooku Modrého koníka? Píšeš, že je to pro tebe intimní téma, takže snadno pochopím, když řekneš ne.
Jsi dobrá, že jste to ustáli! 🙂 u nás bylo něco podobnýho, ještě v kombinaci se špatným přibíráním (to trvá doteď), takže tlak na to, abych přestala kojit byl o to větší... zezačátku bylo kojení ukázkový, a pak to kolem čtvrtého měsíce začalo skřípat a kojení kdekoliv jinde než doma a ještě navíc v klidu a vleže bylo nemyslitelný :-/ (což s tříletým dítětem je fakt proveditelný, že...) - v těhle chvílích si vzala radši lahev s odsátým mm. takže kamkoliv jsme jeli, musela jsem s sebou mít zásobu odsátého mlíka, něco, kde to ohřeju venku, no výprava vždycky příšerná 😀. navíc, jakákoliv její nepohoda způsobí to, že nakojit nechce ☹. v noci s tím problém není, ale přes den je to občas boj (teď už to není tak "důležitý", vím, že se nají i něčeho jinýho, ale ty začátky byly příšerný ☹. kojení, odsávání, dokrmování se stalo náplní dne a to starší holčička špatně nesla (nedivím se.. ale co jsem měla dělat... um odmítala a jen z lahve toho nikdy nevysosla dost... vždycky jen tolik, aby neměla úplně hrozný hlad). nebylo to lehký období... a rady typu a proč se na to nevykašleš a nedáš um? ona by si na to zvykla mě přiváděly k pláči... mladší není tak "mlékolačná" jako starší, ale i tak se ráda napije a jsem ráda, že jsme to ustály 🙂.
Jsi hodná obdivu a já Ti tleskám!!!!
Tak já jsem to zažila dvakrát. Mí dva starší synové bojkotovali jedno prso.Ale každý jiné. Byl to taky velký boj a nakonec to dopadlo tak, že jsem kojila jen z jednoho prsa.Už nevím, který z kterého, ale kojila jsem oba kluky do dvou let a byli jsme moc štastní, že jsme našli způsob, který nakonec vyhovoval všem. Teď je to jiné...mám 8 týdenniho Eliáška🙂 Je to velký savec a já kojení miluji, protože je to ten nejkrásnější pocit na světě, když ho vidím tak krásně sát, ale...mám po dvou zánětech, trojech antibiotikach, dvou abscesech, každý v jednom prsu, obě řezané na chirurgii...☹ Pomalu přicházím o mléko, kojit mohu momentálně z toho dřív operovaneho, ze kterého se týden nekojilo a tudíž je i míň produktivni, malý křičí hlady, flašku odmítá a prso které bylo velkou zásobárnou musí být odstavene kvůli tomu druhému abscesu.Doktoři mi chtějí zastavit laktaci, já se vzpouzím, ale nevím jak to dopadne...Takže ne, kojení není vždy to nejjednodušší, co může matka pro své dítě udělat, někdy je to boj, ale je to ten nejkrásnější pocit, držet v náručí své miminko a vidět jak spokojeně saje...
my tom take procházíme, bohužel kojení bojkotuje už od narození. Narodil se jako malinkej prcek s 1,5kg, takze v porodnici do nej cpali mateřské mléko cizí stříkačkou. nyní má už skoro 2kg a je měsíc starý, ale tyhle nervy má u kojení pokaždé. Takže jsme bohužel koupili odsávačku a dokrmuju, i když slovo dokrm je hodne naivní slovo....v podstatě krmím, když má dobrý den, vytáhne z prsa 10ml, pak chytne nerva. Uplakanej a vystresovanej se už ani nepřisaje :-/ Druhej špuntík, ten větší z dvojčátek...ustál svůj boj s kojením po porodu a nyní je to plně kojené dítko. I kdyžráno si vytáhne 90 a přes si ucucává po 30-50. Zatím oba rostou a prospívaji, ale co bude s prckem dál netuším...odsávat když krmím dva krky je dost časově náročné. Má někdo radu?
Děkuju moc za krásný osobní článek a opravdu smekám klobouk...🙂 My jsme měly problémy už od porodnice, spíš já...ty hormony...nemohla jsem spát, skoro nikdy...bála jsem se o malou, byla jsem vyčerpaná a do toho každé ráno zvracela a měla průjem.Ale kojila jsem pořád...časem mě úzkost přešla a konečně jsem se i vyspala.Kojíme stále ráno a před spaním a už nám bude 20 měsíců...
Dekuju za clanek, jsko bych se videla, akorat u nas to bylo mezi 3-6 mesicem ☹ Je to strasny pocit, kdyz se miminko rozplace na cele kolo jen proto, ze vidi mamu a bude muset podstoupit ten "teror" v podobe kojeni ☹ Taky jsem se bala ze mi umre hlady a jeste k tomu jsem byla zasekla proti UM, nechtela jsem doma mit ani zrnko, abych to nevzdala....jsem rada, ze jsem takovou zkusenost udelala, protoze jsem pak byla strasne vdecna za to, ze u druheho ditete se nic takoveho nestalo! Vazila jsem si krasneho kojeni od zacatku do konce (25 mesicu). Syna jsem nakonec kojila do roka a pul, ale ten boj byl fakt sileny...a i kdyz si to clovek nechce priznat, nejvic je to o hlave a pohode. Kdyz jsem se uklidnila a zacala si zase verit, presne jak pises, zacalo se to spravovat...preju vsem, kdo s necim takovym bojuji, aby vytrvaly a nedavaly si to za vinu. Nekdy se pricina nenajde nekdy ano, ale dulezite je to nevzdat a bojovat - kazde dalsi kojeni kdy se miminko nasosa, je uspech! 🙂
@apacheee
Mám podobnou zkušenost s tím rozdílem, že boj to byl od prvního dne. Před každým kojením jsem měla návaly, chtělo se mi zvracet a klepala jsem se jak sulc. Došlo to tak daleko, že už jsem se nemohla ani na to dítě podívat a večer jsem se modlila, abych se už neprobudila.
...tohle moc dobře znám... s první dcerou začal ve 3 měsících a nakonec jsem vydržela bojovat do 10 měsíců. Každé kojení bylo stres a boj, dobře pila jen v noci v polospánku, přes den se kojila jen v naprostém klidu a v leže, vše ji rušilo... U druhe dcery přišel bojkot kolem jeste pred třetím měsícem. Druha holcicka byla vůbec narocná 🙂 První tři měsíce spala jen v šátku a občas v kočárku... No vydržela jsem to měsíc a v jejich 4 měsících s kojením skončila. Hodně to bylo dane tim, že starší mela sotva dva roky a potřebovala fungující mámu a ne nevyspalou
vystresovanou trosku. Nasesti um pila...byl to teda taky boj, ale aspo něco vypila. Doted jídlu moc nedá. Mrzí me to doted....
Zažila jsem něco podobného, je to opravdová zoufalost, malá jeden čas taky bojkotovala, ale to bylo docela krátkou dobu, ale horší bylo, když mi díky zdravotím problémům ubylo MM mléko a díky zdravotním problémům jsem nemohla malou krmit příkrmy ještě v 8 měsících, byla jsem vysteslá a malá cokoliv jiného než MM odmítala a já už ho fakt neměla ať jsem dělala, co jsem dělala, tak utáhnout 8 měsíční dítě jen na MM jsem nezvládla, stále nad name byla hrozba hospitalizace a dokromování sondou a hlavně řečí typu, až bude mít hlad, tak se nají, bohužel to není pravda☹.
Bezva počtení, které myslím mnohým pomůže v zoufalé situaci, když je potká to samé. :D Za to opravdu palec nahoru plus teda za tu odvahu to sem napsat!!! Nezažila jsem. Syn kojení ZBOŽŇOVAL! Odstavila jsem ho v 11 měsících, kojil se v té době jen v noci, ale zato 8-10x a byl to teror🙂 takže jsem to ukončila. A on to pochopil, naštěstí. Ale i teď , má 2 roky a 3 měs se mi občas vloupe do výstřihu, zkušeně zaloví ručičkou a se slovy mio mio se tázavě dívá jestli něco bude....Takže si to dareba jeden pamatuje, to sosání a tulení🙂
Prozila jsem si neco podobneho, jen ve veku asi kolem 2 mesicu. Muj den se sestaval v podstate jen z kolobehu kojeni, dokrmovani odstrikanym mlekem, odrihnuti, odstrikavani mleka. Vse bylo tak casove narocne, ze byl vykon jit i jen na prochazku. Krize trvala u nas 2 mesice a me hodne psychicky i fyzicky vycerpala, kdo nezazil, nepochopi.
Klobouk dolů před tebou! Já měla zase krizi u maleho s AE a taky jsem byla zralá na blázinec, takže tě chápu a myslim ze tento článek pomůže hodně maminkám to nevzdát!
Smekám! Já zažila bojkot kojení jen asi dva dny, kdy prso absolutně odmítala, já prsa k prasknutí, musela jsem nakonec odstříkat a kupodivu alespoň trošku si pak vzala z té lahvičky. Druhý den zase trošku scény a nutnost odsávat a pak už to najednou bylo v pohodě, Zažívat to dlouhodobě, tak to přiznám se, asi vzdám a nasadím UM. Nejsem zastáncem kojení za každou cenu i přes nervy matky. Ale chápu, že tobě Eli nechtěl ani to UM, tak to je jiná (jinak někde nevyjde hnedka první UM, ale třeba až druhé, třetí, anebo dítě bere jenom jeden typ lahvičky...čert aby se v tom vyznal).
Já už teď od půlky října nekojím, měla jsem pocit, že mlíko snad už ani vůbec není,ale oddalovala jsem úplné odstavení, bála jsem se, jak to bude probíhat a musela jsem se na to nejdřív psychicky připravit. Nakonec to proběhlo úplně v pohodě, kdybych to předem tušila, nejspíš bych odstavila asi už o něco dřív a netrvala na hodinovém nočním "pseudokojení", kde si z prsa stejně nic asi nevytáhla a měla mě spíš jako dudlíka. Ale jsem ráda, že jsem si splnila svůj cíl a mohla jsem celý rok toho svého KOJENCE kojit i po císaři. Teď už to není kojenec, ale batole, takže se nehroutím, že nekojím a je dvakrát denně na UM 🙂
@ladykate83 ja zklamala, po nervech a snaze udržel mléko kdy kluci začali bojkotovat kojení jsem o nej přišla, vzhledem k tomu že prsa se už víc jak 4 dny nenaplnily ani kapkou, neočekávám že by mléko ještě přišlo....vzdávám boj a kupuju Nutrilon :-/ někde se to pokazilo
Veškeré toxiny uvolněné během masáže jdou do lymfy a následně do mlíčka. A protože jsou ty naše děti vnímavější a chytřejší než my, nechtějí to mlíčko potom pít. No a maminka se pak vyplaší a miminko vycítí její stres a opět to mlíčko nechce. Co následuje dál, jsi popsala. Prosím vás mamky, nechoďte na ty masáže, když plně kojíte!!! 🙂
Ted si tim prochazim. Sice syn 3,5 odmita tak 1-2x denne ale rev je sileny. Uz nevim co delat. Pred kazdym kojenim jsem vystresla a on se prisaje a dudla. Zadny dlouhy sani, nic. Dudla a pak rve. No a ja pak rvu taky....
Klobouk dolu. Ja to nevydrzela, kazde kojeni jsem obrecela. Nastesti maly s UM nema problem a pekne papa a zustalo nam nocni kojeni. Porad mam trosku vycitky, ze jsem se nesnazila vic, ale na druhou stranu stastna ze maly pribira. Protoze nam bojkot uplne zastavil rust. Ted jsem ale zjistila, ze si nemam co vycitat. Delala jasem pokzs, kdy jsem malemu davala odstrikane mlecko ve stejne davce jako um a broucek mel do hodiny zase hlad, proste moje mlecko uz nestaci pokryt jeho potreby. Za 14 dni ukoncime 4.mes a zacneme pomalu ochutnavat zeleninku.
Začni psát komentář...
Like pro šíření .., zveřejnit to chtělo dost odvahy. A já jen doufám, že nám se takovýhle bojkot vyhne