Denně tu teď čtu smutné story z uplakaných loučení ve školce a úplně náhodou jsem si vybavila dávný příspěvek jedné maminky na toto téma, nápad, třeba by vám některým mohl pomoci:
Ta maminka se s dcerou loučila stejnou říkačkou. Vzaly dlaň holčičky, a do ní při říkání "básničky" kreslily prstem obličej: "Očičko, očičko, nosánek, pusinka...", prstem obkroužily, do dlaně dala maminka pusinku a pevně zavřely, "...a je s tebou maminka."
Holčička pak odcházela s tím, že má kousek maminky u sebe v dlani schovaný jen pro sebe a maminka je tam s ní. Jim to prý pomohlo, na uklidnění, rituál i že měla pocit, že opravdu maminka neodešla celá. Můžete třeba doplnit po příchodu kouknutím do dlaně "je, ty tu ještě tu pusinku máš, to jsi si hrála a ani jsi jí nepotřebovala, viď", atd.
Držím všem palec, ať se situace brzo uklidní 🧡
To je krásné🙂
Kamarádka nakreslila dceři na papír srdíčko, to si pak přitiskla na srdce, komentovala jako že do toho papírového přednáší ze svého lásku, nabíjí láskou. Dali ho do skříňky v šatně a když bylo holčičce smutno, běžela do šatny a "nabila" se tím obrázkem. Můj syn měl ve skříňce naši společnou fotku, to mu taky pomohlo
Ahoj,krasny napad.Ak by to niekomu pomohlo,tak sa podelim o tip,ktory ma dala starsia kolegyna,ide tzv.krabicku na pusinky.Krabicka sa vyrobi tak,ze sa normalna vacsia krabicka od zapaliek ozdobi a do vnutra sa nalepi fotka maminky,tatina alebo celej family vo formate fotky na pas.Maminka alebo ocino odlozia do krabicky pusinku pri odchode a ked je dietqtku smutno,tak otvori krabicku a ide si tam pre pusinku,pripadne staci,ze vidi fotku maminky.
Dievcata si do skolky nosili aj taky detsky album s fotkama,presne kvoli tomu.Starsia aj maznacika.
Krásný nápad 🙂