S tímhle článkem asi nebude souhlasit hodně lidí. Ale já si nemůžu pomoct. Mně se současný způsob Vánoc, jak je prezentovaný ve většině rodin, prostě nelíbí. „Napiš dopis Ježíškovi a pak buď hodný, jinak ti ty věci nepřinese.“

Svým dětem odmítám lhát

Proč bych jim měla říkat, že dárky nosí Ježíšek, když jim je s láskou vybíráme my s manželem?

Proč bych je měla strašit, že žádné dárky nedostanou, pokud budou zlobit? (Chtěl by Ježíš, abychom takhle jeho osobu zneužívali k manipulaci s dětmi? Jakkoliv si připadám nevěřící, o tomhle silně pochybuju! 😉)

Proč vyhrožovat dětem, že je odnese čert do pekla, pokud nebudou hodné? (Co to vlastně je, být hodný? Znamená to poslouchat na slovo? Neprojevovat žádné emoce? Být potichu? Chcete tohle pro své děti? Já teda ne.)

Nechci svoje děti balamutit – ani ve jménu strachu, ani ve jménu „kouzla Vánoc“.

To pravé kouzlo pro mě totiž nespočívá v pojmenování domnělého dárce tajemným jménem Ježíšek. To pravé kouzlo je schované v té atmosféře Vánoc. Vytváříme ho ze spousty drobností, které vůbec nemusí mít s Ježíšem spojitost (anebo taky můžou, jak je libo 😉).

Jak to tedy na Vánoce koulíme my?

Praktikujeme drobné tradice, jako je pouštění lodiček, lití olova, krájení jablíčka, zapalování svíček na adventním věnci. Pečeme cukroví, chodíme na adventní trhy, díváme se na pohádky, zpíváme koledy, vyrábíme adventní kalendář, zdobíme domov, vyrábíme dárky pro naše blízké, krmíme ptáčky a stavíme sněhuláky,… A v budoucnu třeba i vyrobíme betlém, půjdeme si poslechnout nějaký vánoční koncert nebo se zúčastníme nějaké charitativní akce.

Děláme zkrátka to co ostatní rodiny, jen jsme z toho vynechali ježíškování 😉

Víra v Ježíška = dětství?

Dalším argument zastánců Ježíška zní, že to tajemství kolem Vánoc k dětství patří. Já si myslím, že patří k Vánocům nejen v dětství. Každý rok 24. prosince vstávám s naprostým nadšením, že už je to tu! Už jsou Vánoce a je ten báječný Štědrý den. Jsem plná radostného očekávání a mám sváteční náladu. A to si představte, že na Ježíška nevěřím už 25 let! 😀

Když jsem na několika místech prozradila, že na Ježíška doma nehrajeme, bylo mi vyčítáno, že děti ochuzuju o kouzlo Vánoc.

Kdybyste viděli ta rozzářená očička našich dětí u vánočního stromečku na Štědrý den, nepochybovali byste o tom, že je to kouzelné pro ně i tak! 😵 Dárky jim tam dáváme tajně, zvoníme na zvoneček a prskavky musí být taky 🙂

Proč si to komplikuju

A proč se na to prostě nevybodnu a nehraju to stejně jako ostatní?

pokračování článku

Je vám sympatický zero waste trend? Děsíte se miminkovského „bezdůvodného“ pláče? Chcete zažít napojení na své dítě už od narození? Nechcete řešit opruzeniny miminka? Rádi byste předešli miminkovským prdíkům?

Máte alespoň jedno ANO? Pak je pro vás bezplenkovka to pravé! 😉

Jak jsme začali my

Nikdy jsem si nemyslela, že zrovna my s mužem budeme nadšeně provozovat něco tak alternativního, okrajového a, na první pohled i dóst ezotericky působícího, jako je bezplenková komunikační metoda (bezplenkovka).

Přišli jsme k ní vlastně jako slepý k houslím – v plánu jsem měla jen umožnit dítěti vyčůrat se po každém spaní. Ale šlo nám to tak dobře, že jsme jeden čas odchytávali veškeré kakání (a že ho v kojeneckém věku je!) a 90 % čůrání našeho prvorozeného chlapečka.

Už ve třech týdnech jeho života nám dával konkrétní signály (viz foto), když se mu chtělo čůrat. A vydržel se nepočůrat, než jsme ho vybalili a naštelovali nad kyblík.

A když víte, že se vašemu dítěti chce čůrat, máte možnost ho nechat vyčůrat mimo plenu a zároveň víte, že když to neuděláte, bude se rozčilovat – vybodnete se na to, nebo mu to umožníte?

Když vidíte, jak se nad kyblíkem vždycky skvěle vyprdí, motivuje vás to pokračovat v tom dál.

Bezplenkovku oceníte už od prvních dnů – taková smolka rozmatlaná po celém zadečku novorozence je fakt chuťovka (u holčiček obzvlášť). Děsně lepí a jenom vodou se umýt nedá. Když se vám podaří ji odchytit mimo plenu, tahle hegeš práce vás mine 😉

Už se vám stalo, že se vám čerstvě rozbalené dítko počůralo na přebalováku? Nebo vám pravidelně čůrá do čisté pleny hned po přebalení? Nedivte se – děti prostě rády čůrají mimo pleny. Tak jim to zkuste umožnit, uleví se vám oběma 😉

Kroutí se vám miminko z nenadání u kojení a pouští se prsu? Pravděpodobně se mu chce čůrat/kakat. Frajerky zvládnou kojit a u toho mít pod dítětem misku na čůrání. Pokud nemáte pomocníka, nebo pár rukou navíc, prostě kojení na vteřinku přerušte a pak zas pokračujte – děláte to v zájmu dítěte, bránit se nebude.

Jestli vám to celý furt přijde jako velký sci-fi, mám pro vás pět způsobů, jak se bezplenkovka dá pojmout – vyberte si ten, který je vaší povaze nejblíž.

Pokračování článku

Pokud se s kontaktním rodičovstvím zatím jen oťukáváte, možná jste se už setkali s vtipnými obrázky, které zobrazují společné spaní s dětmi. Většina jich vypadá nějak takhle:

(Děkuju LiliDraw za ilustrace!)

Člověk se tomu zasměje, že jo? (Ať už to zná na vlastní kůži, nebo si to jen představuje.)
Ale pro hodně lidí je právě tohle důvod, proč do společného spaní s dětmi nakonec nejdou.

Bojí se, že se nevyspí. Anebo druhá varianta strachu: Bojí se, že dítě zalehnou.

Není třeba z toho mít strach!

Pokusím se vám vysvětlit proč:

Pokud nejdete spát opilí, pod vlivem drog, nebo prášků na spaní, nemáte šanci dítě zalehnout. I to nejmenší škvrně se umí ozvat, když se mu něco nelíbí. Opravdu není znám případ, že by bylo dítě zahubeno v posteli vlastními rodiči, pokud byli střízliví a psychicky zdraví.

A co to nevyspání se?

Pokud se budete snažit dítěti v posteli uhýbat (aby mělo dost místa), pravděpodobně vás vystrká až na okraj (nebo dokonce ven z) postele 🙂

Ale myslíte si, že vás dítě chce z postele vyštípat a užívat si ji samo pro sebe? Omyl! Chce vás cítit u sebe – proto na vás furt šahá a ochmatává vás, plácá a mačká se k vám. Chce cítit vaše teplo, váš tep a dech.

Prohlídněte si ty obrázky ještě jednou! To dítě je rozvalené, všechny končetiny má natažené – hledá svoje rodiče 😉

Takže teď když už víte, že ho nezavalíte, a že vás chce mít co nejblíže u sebe, nic vám nebrání si ho přitáhnout blíž k sobě (třeba pod křídlo) a vychutnat si klidný spánek. Třeba takhle:

Pozice s dítětem tělo na tělo má i tu výhodu, že při nočním převalování se, pořád víte, kde dítě je, a nemusíte se bát, že ho omylem praštíte třeba rukou. Budete jedno tělo 😉

Jak to vyřešit s peřinou?

Záleží, jak moc teple se přikrýváte. Je mnoho možností, jak to vyřešit:

• Společná peřina (vy se přikryjete jen pod prsa),
• každý má svou slabou deku (aby mezi vámi nebylo moc materiálu),
• dítě spí ve spacím pytli/uzavřeném overalu a vy pod slabou peřinou (některé děti to milují, jiné nesnáší),
• spíte každý v dlouhém pyžamu bez přikrývek (nebo v krátkém za horkých nocí).

Každopádně ani udušení dítěte peřinou se nemusíte bát – i novorozenec se umí hlasitě ozvat, pokud se mu připlete na hlavičku 😉

S pokrývkami souvisí i další obava:

Nebude nám vedro?

Odpověď záleží spíš na teplotě v místnosti, než na tom, jestli spíte pohromadě. Ale určitě je dobré před spaním řádně vyvětrat a i v noci mít zajištěn přísun čerstvého vzduchu:

• Pokud máte pasivní dům s rekuperací / klimatizaci, máte vyřešeno,
• pokud nemáte okno blízko postele, můžete otevřít ventilačku nebo celé okno,
• pokud by vám průvan vadil, doporučuju aspoň mikroventilaci (nová okna ji mívají všechna),
• pokud nic z toho nepřichází v úvahu, zkuste větrat přes jinou místnost – otevřete dveře a v jiné místnosti bytu otevřete okno.

Pro spánek dvou osob se doporučuje místnost o velikosti 12 m², takže je super, pokud můžete mít společné spaní v místnosti úměrně větší. Pokud ne, dobře řešte větrání (otevřením dveří si množství vzduchu k dýchání zvětšíte o objem vedlejší místnosti).

Tohle se týká ale spaní všeobecně, není to problém jen společného spaní.

„Jak je pak z vaší postele dostanete?“

Tahle obava trápí především prarodiče a vaše okolí. Často vás před tím varují ale i rodiče, kteří mají děti v pokojíčcích a společné spaní nepraktikují. Jak to? No protože jim ty děti ze svých postýlek v noci cestují k nim do postele. A proč asi? Protože se u rodičů cítí bezpečněji.

A kdy je tedy ta správná chvíle k přesunu dětí do vlastního pokojíku?

pokračování článku

V porodnicích bývá zakázané, psychology opatrně doporučované, dětmi vyžadované, příbuznými odsuzované, rodiči milované, výrobci nábytku opomíjené – co? SPOLEČNÉ SPANÍ RODIČŮ S DĚTMI.

Jak může takové společné spaní vypadat?

• Celá rodina spí na klasické manželské posteli (levné, ale nekomfortní),
• rodiče spí na manželské posteli a z obou stran jsou k ní přiražené postýlky bez postranic, tzv. balkonky (nejčastější řešení; někdy se to zvrtne do první varianty nebo si účastníci místa prohodí : – D),
• celá rodina spí na několika postelích přisunutých k sobě (pohodlné, ale prostorově náročné),
• rodiče s dětmi spí na posteli vyrobené přesně na míru jejich požadavkům (drahé, ale ideální řešení).

Odborníci na kontaktní rodičovství vám vyjmenují hned několik důvodů, proč je společné spaní pro vaše děti to nejlepší.

Já vám povím, proč je to super pro vás:
pokračování článku

(Kdo nezná Kontaktní rodičovství, v tomto článku najde shrnuty jeho principy.)

Neznámé věci v některých lidech vzbuzují strach, obavy, ale často i zvědavost a fascinaci.

Čeho se na kontaktním rodičovství bojíte vy? Čemu nerozumíte? Co je pro vás překážkou v tom, to zkusit?

Napište mi to do komentářů nebo na mail – věnuju tomu jeden z příštích článků 😉

Tady pro vás mám 5 mýtů a obav, které kolem kontaktního rodičovství vytvářejí auru alternativnosti, nenormálnosti, až divnosti:

1. MÝTUS: Kontaktní rodiče mají dítě neustále přilepený na sobě v šátku, a kočárky by nejraději upálili na hranici.

REALITA: Velká část lidí, co kontaktní rodičovství praktikujou, doma kočárek má a využívá ho. Osobně si tipuju, že je to tak půl na půl.

PROČ: To že dítěti chcete dát co nejvíce tělesného kontaktu neznamená, že ho nikdy nesmíte položit. U náročňátek se vám to pravděpodobně nepovede, ale většina dětí má kočárky ráda – obzvláště v období, kdy chtějí mít rozhled, všechno je zajímá a mámina hlava by jim překážela.

Kontaktní rodiče na procházce s kočárkem poznáte tak, že mají dole v košíku připravený šátek nebo nosítko pro případ, že by si to prcek rozmyslel a chtěl nosit 🙂 Když je nejhůř, bere takový rodič dítě do náruče a zbytek cesty řídí kočárek svým břichem nebo jednou rukou (vhodné obzvláště pro namakané tatínky). Dělají tak i ve svém vlastním zájmu, protože úprk domů s vřešťanem v kočárku není něco, po čem byste zrovna toužili 😉

2. MÝTUS: Rodila jsem akutním císařem / kvůli zdravotním problémům mám naplánovaný císařský řez / zapšklá porodnice nás od sebe s miminkem po porodu separovala, TUDÍŽ neproběhl bonding, takže už nemá cenu se o kontaktní rodičovství snažit.

REALITA: Po plánovaném i akutním císaři může bonding proběhnout. Pokud jste při vědomí, může být přímo s vámi, pokud ne, alespoň s tatínkem (tisíckrát lepší než s nikým!) Ale i když bonding v prvních hodinách po porodu neproběhl, nic není ztraceno!

PROČ: Pevná vazba mezi vámi a vaším miminkem vzniká po celé šestinedělí i déle. Takže co s takovou situací?

Pokud praktikuje porodnice rooming-in, ihned jak vám dítě vrátí, vysvlečte jej, odhalte svůj hrudník, a šup s novouškem na prsa. Pěkně se přikryjte, ať je v teple, a užívejte si to! Hlaďte jej, mluvte na něj, dívejte se na něj, nechte ho zkusit samopřisátí k prsu, očichávejte ten svůj poklad a nenechte se nikým rušit.

Správný bonding probíhá 2 – 12 hodin, takže pokud vás moc mrzí, že jste přišli o ty první dvě hodiny, vynahraďte si to odloženě, ale o to déle 😉 Ideální je, když jde miminko pěkně z ručky do ručky a vůbec se v té době neodkládá – pokud potřebujete na wc, předejte jej taťkovi. Bonding s tátou je taky moc užitečná věc! (malý spoiler: bude vám pak s děťátkem mnohem ochotněji pomáhat 😉)

Pokud je to v porodnici fakt na pytel, hned jak to půjde, podepište revers, a šup se ňufat a bondingovat domů. Celé šestinedělí je od toho, abyste se po porodu zotavila a s dítětem sžila, tak toho plně využijte 😉.

Pokračování článku tady

Základních 7 principů podle autora Williama Searse:

• BONDING – Skvělá věc na navázání ultravřelého vztahu s vaším dítětem. Důležitá záležitost, ale nestresujte se, pokud vám ho porodnice neumožnila – dá se „dohnat“ během celého šestinedělí.
• KOJENÍ – Bezesporu všestranně prospěšné! Pokud se i přesto rozhodnete nekojit, můžete kontaktně dělat i krmení z láhve.
• NOŠENÍ DĚTÍ – S šátkem nebo nosítkem praktická záležitost, co vám ušetří čas i nervy, a ještě se mrňatům líbí. Pokud se dítěti v šátku nebo nosítku nelíbí, nahrazuje se částečně nošením na rukách.
• SPOLEČNÉ SPANÍ – Bezvadně ulehčuje noční provoz rodiny. Tady se dozvíte víc>>
• DŮVĚRA V PLÁČ DÍTĚTE – Tohle je fakt těžký si zvnitřnit. Člověk má pořád tendenci v některém pláči dítěte vidět z jeho strany manipulaci. Ale rodič, co se fakt snaží příčinu pláče najít, v koncovce na něco přijde. Takže za mě – fakt jim věřte!
• ROVNOVÁHA V RODINĚ – Podle mě ta vůbec nejdůležitější část – bez toho děti kvalitně vychovávat ani nejde.
• POZOR NA „CVIČITELE DĚTÍ“ – Tak jsme často byli vychováváni my – nechávali nás vybrečet a moc nás nenosili, aby nás „nerozmazlili“ – přesný opak kontaktního rodičovství.

K těmhle zásadám bývá často připojováno jako doporučení ještě tohle:

• HRANICE – Základ respektující výchovy. Pokud máte pevné své vlastní vnitřní hranice, nemusíte je dítěti uměle nastavovat. Pozná samo, co už je za čárou. Velmi závisí na sebelásce konkrétní mámy nebo táty.
• VĚDOMÉ POČETÍ – Aby bylo mimi chtěné a plánované, je jistě lepší, ale netrapte se tím, že netušíte, ze kterého sexu dítě vlastně vzniklo 😉
• PRENATÁLNÍ KOMUNIKACE – Bytosti vyšších tříd, než jsem já, by o tom věděly jistě víc; mně stačily ukolébavky, zpívané každý večer budoucímu synátorovi 😉
• DŮVĚRA VE VLASTNÍ SCHOPNOSTI VYCHOVÁVAT – Plnej souhlas! Neposlouchejte slepě nikoho, ani mě! 😉 Dělejte si výchovu po svém – zjistěte si dostatek informací, a pak se řiďte svým pocitem z toho všeho.

Článek byl poprvé publikován zde

Dvě nejdůležitější informace, které si z tohohle článku musíte o kojení odnést:

1. Máma potřebuje podporu okolí

To znamená žádné řeči o nedokonalých bradavkách, malých/velkých prsou, líných dětech, malém toku mléka, „slabém“ mléku, nedostatku mléka a podobně!

Potřebuje plnou důvěru v její mateřské schopnosti, ve schopnost kojit své dítě a důvěru v dítě, že to dokáže.

Vaše prsa jsou ta nejlepší prsa pro vaše dítě. Dokážou mu dát mléko přesně takového složení a přesně v tom množství, jaké dítě potřebuje.

Pokud někdo z okolí (babička, manžel, lékař, …) nedokáže mamince takovou podporu dát, měl by se komentářů na téma kojení zdržet. Psychika je mocná a i zdánlivě nevinná poznámka může nadělat pěknou paseku.

2. Miminko potřebuje maximum kontaktu s mámou – kůže na kůži

A sem patří nejen poporodní bonding, ale veškeré tulení a nošení dítěte v šestinedělí. Pokud to jen trochu jde, ležte celé hodiny a dny nahatí v posteli s miminkem na hrudníku, jakkoliv se to může zdát bláznivé, nebo příliš přitažené za vlasy.

Už po jednom dni nonstop kontaktu skin on skin se vám může spustit mléko proudem a (dosud nepřisávající se) miminko začít předpisově pít. Vaše tělo potřebuje informaci o nutnosti vyrábět mléko – dlouhodobým kontaktem s miminkem mu ji předáte.

Pokud máte obavy z toho, jak to provést v noci, jukněte sem – společného spaní se bát nemusíte.

Tímhle bych tenhle článek mohla ukončit, protože de facto nic víc vědět nepotřebujete, ale pro úplnost si povíme ještě něco o technice kojení a o možných problémech, které můžou nastat.
Pokračování článku

Je to pár měsíců, co jsem přestala kojit. Po 4 letech a cca 4 měsících.

Né že bych tak dlouho kojila jedno dítě, taková borka nejsem, ale sešlo se to tak, že jsem neměla mezi dětmi pauzu. Kojila jsem v těhotenství a pak ještě půl roku oba najednou.

Teď pauzu mám. Ale za pár měsíců si dám pokračování, takže se dá říct, že kojení je v mém nynějším  životě stále přítomná věc 😉

Zažila jsem bezbolestné, bezpracné kojení staršího syna, které mě fyzicky vůbec neomezovalo. A zažila jsem i vydřené, vždycky problémové kojení mladšího syna, který se kojit správně nikdy nenaučil.

Kvůli staršímu jsem svou stravu  nikdy nijak neupravovala, kdežto s mladším jsem si zažila protikvasinkovou dietu (spočívá především v naprostém vyloučení sacharidů).

Starší se běžně kojil 40 – 50 minut a já si u toho mohla číst, nebo jen tak relaxovat. Kojení mladšího vyžadovalo minimálně dvě ruce a plnou soustředěnost, navíc se až do odstavení kojil pokaždé z obou prsou.

Vím jaké to je, zažívat při kojení tu pravou mateřskou lásku, i jak vyčerpávající činnost to může být, když se nedaří.

A tak tu pro vás mám takový miniseriál článků o kojení

Dnes začneme letem světem. Snad si najde užitečné info maminka v očekávání, máma kojící půlroční dítě i zastánkyně dlouhodobého kojení.
pokračování článku