Ne, my mámy nemusíme být silné. A už vůbec ne my nemocné mámy. A jestli jsem na něco alergická, tak na všechna musíš. A kecy musíš být silná, musíš bojovat. Ne, nemusím nic. Ale chci. A někdy taky nechci. A všechno je v pořádku. Nemocný člověk je ke všemu citlivější. Na mě tvoje psaní působí tak,že když když se cítím na hovno a mám všeho dost, je to špatně. Protože není.
Ale na mě cokoliv co napíšeš,působí jak když to píše stroj nebo AI.
Nicméně ti přeju hodně štěstí zdraví🍀

Ja tomu uplne nerozumim... Pises, zes vycerpanosti nemohla ani sedet, bolesti nespala, ale zaroven zes intenzivne cvicila. Pises, ze se ti nepohnula vaha, ale ani ne dva mesice zpatky se na threads chlubis zhubnutim o 35kg a nabizis, ze se podelis o recepty...

@escapelle díky, Míšo, řeklas to i za mě. Je normální cítit se mizerně. Je normální být slabá. Je normální být smutná. Je normální být nasraná na celý svět (proč zrovna já). Je normální nezvládat a chtít pomoc. Je normální absolutně cokoliv.

@drep
@escapelle je super, že to řeknete takhle nahlas! I to je podpora. Protože někdy člověk v blízkém okolí nemá nikoho, kdo by "unesl/podpořil", když se člověk cítí mizerně nebo zažívá opravdu těžké věci. Naopak mám poslední dobou pocit, že všichni se musí mít krásně, sluníčkově a dokonale a jak se nemáš, tak tě svrhneme z okraje Země, protože nám kazíš karmu. Nebo možná jen já žiji mezi exoty, kdy nemáš nárok se cítit na hovno a na něco si postěžovat.

@ai30 a nerozumíš konkrétně čemu? Že se člověk snaží překonat sám sebe a snaží se věci vidět pozitivně? Trochu slušnosti, když se někdo svěřuje s takto citlivým tématem by neuškodilo. Nepřísluší ti nic z toho, co čtu hodnotit. Jak jsem se cítila já, je má věc.

@aedoss mě to tak nepřijde. Hodně lidí je teď naopak autentických a snaží se říkat pravdu. To se podle mě změnilo, než jak se dřív přispívalo na sítě.

@drep normální to je, bohužel se to moc nahlas neříká. A jestli nějaká máma někde necítila nikdy to, že musí vydržet a překonat se, má můj obdiv. Já se tak cítila často a to mám podporu rodiny fakt velkou. Hlavně teď, když jsem řešila tu únavu, říkat holkám měsíce, že nejdeme tam nebo tam. Radši jsem se překonala.

@aedoss ja na sitich nijak aktivni nejsem, akorat tady. Nemam zadny profil, kam bych neco postovala. A co se tyka blizsiho okoli, myslim, ze nikdo zbytecne nebreci, ale zaroven nemame problem se sverit s tim, co nas trapi, a ze nam neni dobre. Bohuzel vsichni mi kamaradi a znami jsou ve veku, kdy maji starosti s detmi a zaroven se svym zdravim a zdravim svych rodicu. A clovek nevi, co driv. Nedavno jsem se dozvedela o vazne nemoci netere me kamaradky. Zvladne to, da se s tim i celkem plnohodnotne zit, ale je to neco, co neprejes nikomu, natoz asi dvanactiletemu diteti.
Z hlediska meho zdravotniho stavu nemam pocit, ze by me pozice, ze jsem matka, nejak zavazovala k tomu lamat skaly. Kdyz mi je spatne, necham si pomoct. Kdyz byl nemocny manzel, to jsem jela tezce pres zavit. On nedelal nic. Jeho jedinym ukolem bylo vratit se zivy domu a co nejdriv se uzdravit👍
Trochu pitoma je situace, kdyz mi je blbe a snazi se me podporovat a skakat kolem me dcera, ktery je blbe taky. Tam citim velke vycitky, ze ji k tomu vsemu trapeni pridelavam dalsi starosti😢 To je pak pravda, ze se snazim trochu vic hrat pohodu, aby ona byla v klidu.
Kdyz je nemocny dite, je potreba zatnout zuby. Ale je dobre obratit se o pomoc nekam ven, do sirsi rodiny atd. Nebyt na to uplne sam...

U nás to nebyla nemoc moje, ale manželova. Tři roky, tři dlouhé roky už s ní žijeme intenzivně (i když zpětně viděno tu s námi byla mnohem dřív, jen ne tak naplno).
Dva roky jsem fungovala v režimu „musím, pro něj a pro děti prostě musím”, kdy tenhle režim podporovalo i okolí „vydrž, musíš vydržet, teď je to na tobě, buď silná”. Posledního půl roku jsem úplně v p*deli, vyčerpaná a frustrovaná, v podstatě pořád teď brečím… a to jen proto, že jsem myslela, že musím.

Tak jen… ne, nemusím. Žádná máma nemusí. Dneska už to vím, ale ta cesta k tomu tak moc bolela a bolí. Přála bych si, aby mi byl býval někdo řekl, že nemusím být nejsilnější z nejsilnějších, protože tím ubližuju sobě, ale skrze to vlastně nám všem. Být silná máma často znamená dokázat říct, že teď prostě nemůžu…a nebo nechci, obojí je v pořádku.

@denikzaslouzilemamy to je dobře, že máš podporu v blízkých. 🍀

@jasekd jak píšeš, je super, když máš možnost pomoci a nejsi na to sám/sama. Když jsi ve stavu, že nemůžeš a někdo prostě pomůže. U nás tohle bohužel moc nefunguje. I proto chápu, že někdy prostě musíš, protože není nikdo další. Máš můj obdiv, že s grácií zvládáte jako rodina všechny situace, které v posledních letech řešíte. 🍀

Chtěla jsem tím jen říct, že souhlasím, že i necítit se vždy sluníčkově není nic nenormálního, ale že ne vždy má člověk oporu v okolí.