Krásné, pondělní ráno,
Možná se to někomu může zdát "nemoderní nebo zastaralé", ale já věřím, že prostá přítomnost a to, když tu pro naše dcery jsem, je více, než nový iphone nebo kabelka od nějaké luxusní značky.
Věřím, že štěstí se v těch věcech neschovává vlastně proto, že jsem to zažila.
Zrovna teď, když píšu tenhle příspěvek, sedím v našem domě, který má pozemek přes 7 000 m čtvr., před domem nám parkují tři auta a chystám se zaplatit tábor pro všechny naše holky. V domě máme krb, dvě lednice, na terase ručně vyrobený zahradní nábytek.
Posledních pár let jsme jezdili výhradně do luxusních resortů a byli obklopeni lidmi ověšenými zlatem a drahými kabelkami. A uprostřed toho všeho, jsem si uvědomila, že se cítím pod hrozným tlakem. Mojí oblíbení blogeři a jejich neustálé příspěvky s novými "hauly", slevovými kupóny a trendy, které bych měla následovat, mě dostaly do víru depresí a úzkosti. Úzkosti z toho, že to nestíhám. Že nezvládám sledovat, co je in a co bych měla koupit, že než se rozhoupu, všechno oblečení a kosmetika je pryč a já jsem vlastně hrozný člověk, protože to nemám. Protože nemám to, co miliony lidí kolem mě.
A pak přišel šok.
Návštěva lékaře a týden, kdy jsem čekala, jestli se potvrdí nádor na játrech. Týden, který jsem strávila v bublině a měla jsem pocit, že jsem úplně mimo svět a požadavky, které se na mě jako na mámu, každý den hrnou.
A zjistila jsem, že je mi hrozně dobře, když tohle nemusím řešit. Když nemusím běžet do obchodu nakoupit zimní boty jenom proto, že je teď nějaká akce. Že nemusím shánět stejná, vánoční pyžama, abychom si užili Vánoce. Že nemusím mít dům plný dekorací, barevných řetězů a skříň plnou oversized kalhot a svetrů, které stejně nenosím.
A jak se naštěstí diagnóza nepotvrdila, potvrdilo se mi něco jiného.
Že štěstí je pro každého něco jiného a že lidí, maminek, které si stýskají, že nemají napečeno dvacet druhů, nakoupené všechny dárky a naklizený celý dům, je mi vlastně líto proto, že taková jsem byla taky. Taky jsem chtěla mít všechno načančané, nakoupené, to-do listy se mi hromadily na stole se seznamem dárků, které všichni chtějí a bez kterých nebudeme spokojení.
A když jsem tak stála u dveří ordinace své lékařky s diagnózou úzkosti, pochopila jsem. že za to, mi nic z toho nestojí.
Za moje štěstí a štěstí mojí rodiny, mi nestojí sledovat neustále, co je trendy a
protože se "to tak teď dělá".
Jsem si jistá, že můj styl života je pro někoho nudný, divný a nebo naprosto šílený. Protože dnešní doba nabádá ženy k tomu, aby byly všechno. Mámy, podnikatelky, manželky, milenky, uklízečky, kuchařky a aby držely dobu s muži a jejich platy.
Jenže už zapomíná, že jsou období v životě, kdy chtít tohle všechno, je prostě nemožné.
Pokud jste maminka na mateřské, nemůžete chtít vydělávat stejně peněz, jako před ní bez pocitu, že je toho na Vás hodně.
Já jsem doma, v domácnosti, řekněme. Pomáhám muži ve firmě a starám se o domácnost. Přesto nemám pocit, že jsem nějaká puťka nebo podřízená svému manželovi. A je to on, kdo mi neustále děkuje a chce, aby odpočívala, protože toho někdy mám hodně. My všechny toho máme hodně, ale často chceme po sobě ještě víc.
Starat se do domácnost a rodinu ve chvíli, kdy druhý partner rodinu zaopatřuje není přeci nic zahanbujícího. Je to Vaše role ve chvíli, kdy to tak život nastavil.
Může to být pro druhé nepředstavitelné, ale je to vaše věci a věc vašeho muže.
Chci Vás tu vlastně podpořit a říct Vám, že se nemáte za co stydět, nejste špatné mámy, nejste líné ani neschopné. Abyste si užily chvíle, kdy jste se svými dětmi, kdy s nimi pečete cukroví a nebo se smějete jako my, u nějaké, vánoční komedie.
Protože takové chvíle, jsou cennější, než hromada dárků pod stromečkem.
S láskou,
Monika
Tyjo, asi to řeknu blbě, ale takhle fakt žijou bohatí lidi? Jakože blogy a musím mít tamto a tamto? Bóže a já si myslela, že s penězma je to všechno tak nějak snadnější! I houby! To já, naprostý chudák, žiju úplně svobodný život! Díky bohu. Už mlčím a nestěžuju si. 🙂 Pardon, musela jsem...
@smajlinka to neni jen u bohatych... ja takhle prisla o nej kamaradku, financne stredni trida, ale je fakt, ze penezma to jakoby bylo, pac ji financoval pritel... rok v kuse neresila nic jineho nez co koupi znackoveho a co je zrovna trendy az se na me nastvala, ze jsem svemu diteti koupila stejna bodycka jako ona koupila svemu, pac ji vadilo, ze budou mit stejny a ten jeji tak nebude dost in... 🙈 kez by mela takovehle uvedomeni i ona
@roseinka děkuji za komentář 🙂 ono je to opravdu složité, protože v určitém kruhu lidí se očekávají určité věci. Dlouho mi trvalo, než jsem se rozhodla, že nemusím nikomu dokazovat, že nepobíráme dávky od státu jenom proto, že máme pět dětí 😅 dnes už to beru s humorem, ale dřív jsem opravdu cítila tlak, ukázat všem, že je uživíme a máme se dobře.
@smajlinka děkuji za komentář 🙂 je to spíš o tom, že lidi kolem Tebe mají tohle a tamto a děti to vidí a ty samozřejmě nechceš, aby se cítily špatně, atd. Ale nakonec jsou opravdu důležitější věci, než "věci" a to se snažíme našim holkám předat.
@sciam děkuji za komentář 🙂 no, mohla bych tvrdit, že to bylo jednoduché, ale nebylo. Než jsme se před rokem přestěhovali, vytřídila jsem 90% domácnosti, včetně oblečení a bylo to hlavně kvůli dcerám, kterým doslova přetékaly skříně a nevyznaly se v ničem. Všem se nám ulevilo, muž byl vždy minimalista, nesnáší hromadění věcí, doslova ho nutím, aby si koupil další kalhoty a neměl jen dvoje😅 ze začátku jsem musela hodně vysvětlovat, hlavně nejmladší dceři, že nepotřebuje další sukni, protože má tři, atd. a že další panenku také ne...ale rychle si zvykly a dnes si všeho váží více. trávíme spolu spoustu času, hrajeme hry, uvažujeme o stěhování do zahraničí, jezdíme na krásné dovolené, ale nehromadíme věci. Jsou to jenom věcí. Když se jim něco líbí, počkáme, jestli se jim to líbí i za pár dní, atd. Na začátku školního roku, projdeme skříně, zhodnotíme z čeho vyrostly a co potřebují a co by si přály. Ale nekončí to obřími taškami z h&m, naopak investujeme do kvalitnějšího oblečení lokálních tvůrců, návrhářů atd.🙂
@ee.liska
@ee.liska děkuji za komentář. I já mám svoji práci ráda a proto ji dělám 🙂
@denikzaslouzilemamy ja myslim, ze to neni ani tak o tlaku jako o vlastnim nastaveni, psychice, o tom dospet k tomu, co je vazne dulezite 🙂
Jinak my nejsme bohati, ale "investuju" takhle tak rok do meho obleceni, zacinam vyhradne kupovat od lokalnich tvurcu a navrharu 🙂 detem jen malo, pac z toho rychle rostou, tak h&m staci 😀
@roseinka tomu rozumím. I já jsem měla období právě, kdy hodně, hodně, ale bylo jedno, jestli je to z Pepca nebo z h&m. Mám výhodu, že holky po sobě můžou dědit některé kvalitní kousky, takže na něčem šetřím-pro ty menší hlavně, protože, tam už to nikdo nedědí a na něčem zase ne. Ale rychle jsem přišla na to, že kvalita je znát a raději pár kousků a kvalitních, než hromadu polyesteru 🙂 Důležitá je ve všem hlavně rovnováha, uvědomit si, co potřebuju a co chci. Udělat si radost, ale aby to nebylo, dělám si radost každý den, taškou věcí 🙂
Pises, ze dnesni doba zeny tlaci do toho, aby byly "vse". Ja se priznam, ze dekuji, ze mi dnesni doba umoznuje nebyt vse. Kdyz si z tebou uvedenych "profesi" sestavim zebricek toho, cim chci byt, tak je to 1. milenka/manzelka, 2. pracujici a 3. matka a to ostatni vubec. Jsem stastna, ze nemusim byt stepfordskou panickou, jejimz vrcholem dne je perfektne vyluxovany koberec a nazehlene manzelovy kosile. Jsem stastna, ze mam skvelou praci, ktera mne naplnuje, bavi a - asi i diky sve podstate - mi mezi lidmi zajistuje vysoky kredit a takove to obdivne ó, kdyz o ni pred nekym mluvim. Jo je to mozna trochu narcisticke, ale fakt mam vetsi poteseni z toho, kdyz lidi obdivuji, co delam za praci a ne, ze jim reknu, ze jsem upekla patnact druhu cukrovi. Takze fakt diky za dnesni dobu 🙏
@jana7ka asi opravdu došlo k nedorozumění, rozhodně jsem nechtěla nikoho rozesmutnit. Píšu svůj příběh právě proto, že tu dobu obíhání akcí, jsem si také zažila. Pocházím z velmi chudé rodiny, proto jsem dnes velmi vděčná, za to co mám. Hezké Vánoce 🙂
@mary.jane rozhodně tomu rozumím, proto také pracuji z domu, protože domácí práce mě nijak nenaplňují, ale zrovna jsem ve fázi života, kdy můj muž vydělá 10x víc, než bych kdy vydělala já a protože máme malé děti, nemůžu mu říct. "Vyzvedni je ze školy a udělej s nimi úkoly, abych mohla být v práci, kde si vydělám xyz." 🙂
Super, že jsi šťastná. A tak to má být 🙂 Aby si každá mohla vybrat, co a jak bude dělat. Já se přiznám, že být v domácnosti je moje noční můra 😁 Ke štěstí potřebuji i svou práci.