Taky Vám přijde, že s věkem je to seznamování o dost těžší? Pamatuju si, jak jsem nastoupila první den na Střední školu, viděla lavici s mojí (budoucí nejlepší kamarádkou), sedla si a tak nějak samozřejmě jsme se spřátelily.
S dětmi, stěhováním a práce z domu, najednou není tolik příležitostí a asi jsem s věkem větší a větší introvert. Dnes bych si asi netroufla jen tak někoho oslovit. Většinou se jen usměji, ale odvaha oslovit, už není. Asi se i trochu bojím, že po několika zklamáních, zjistím, že to nebyl dobrý nápad.
A tak mě napadá, jestli pak je tu mezi Vámi také někdo, kdo se těžko seznamuje, i když by chtěl? A jsou tu vlastně i nějaké ženy/maminky, které třeba pracují z domu a mají rády ženský styl oblékání? Co na dnešní módu říkáte? Třeba pokud by nás bylo více, mohly bychom někdy uspořádat sraz 🙂
S věkem je to těžší. Já mám problém na hřišti se s někým normálně bavit, hodit small talk a seznámit se. Stydím se, ani nevím proč a divně mi vyskakuje hlas. :D Na druhou stranu v práci - jsem interní recuiterka, a tak lidi navolávám, pohovorujuju, přesvědčuju, při nástupu beru na oběd a jsem taková “vtěrka” a fakt si je průběžně vyhledávám a mluvím s nima a jde mi to snadno a hlas je v normální poloze. A pak přijdu mezi matky a jsem jak outsidery 😂😂 A fakt nevím čím to je.
@95newmommy2020 Vtipný, taky nemám v práci problém mluvit s lidmi nebo i před větší skupinou. Tam jsem si jistá v kramflecích. Ale v osobním životě jsem trochu marná 😂
@95newmommy2020 jo to úplně sedí 🤣 pracuju s lidmi a v pohodě, ale jak jsem na hřišti, tak jsem v háji a nevím, co mám dělat 😄
Za mňa vekom sa ľahšie zoznamujem najviac najbližších ľudí mám až z obdobia počas vysokej dovtedy som mala v jednotlivých fázach 1-2 naozaj dobré kamaratky celkovo asi 8 (od MŠ až po VŠ) a od toho približne 3 ročníka na vš ani nespocitam koľko mám/mala som naozaj blízkych ľudí 😂 a to nie len v škole aj v práci, brigáde aj keď sme sa presťahovali... všade si hneď nájdem niekoho a ani sa nemusím snažiť
Mě přijde, že s věkem se seznamuju nějak snáz než za mlada. Já byla vždycky hodně plachá, hlavně se nevnucovat, neobtěžovat... Čím jsem starší, tím míň to řeším. Ale i když je to u mě velký posun oproti době třeba před dvaceti lety, tak pořád mám v sobě hluboce zakořeněné, že bych si měla držet určitý odstup, nebýt příliš iniciativní v prohlubování nových přátelství, aby druhá strana neměla pocit, že jsem se příliš upnula nebo ji nějak omezuju. Bohužel to jsou pozůstatky z dětství. Kdybych nebyla tak opatrná, mohla jsem strávit rodičák se super maminkami z okolí a nemusela jsem se ve spoustě věcí plácat sama 🙈😄
Co mi ale opravdu nejde, tak takové to nezávazné tlachání...