Vždycky jsem si přála, aby naše dcery byly už velké.
Abych nemusela k nim v noci vstávat, krmit je z láhve, čekat až usnou a nemoci se podívat na film v televizi.
Dnes jsou naší nejmladší dceři tři roky a já jí vybavuji vlastní dětský pokoj a je mi z toho smutno.
Už ji neuslyším v noci oddychovat a neuvidím jí, jak objímá svou sovičku, když přijdu do ložnice.
Najednou ji vím, jak stojí a loupe si sama mandarinku, obléká bundu a mě dochází, jak je velká a jak moc bych chtěla ten čas zpomalit...
Za chvíli se ohlédnu a půjde do první třídy, vím, že to bude trvat tři roky, ale ty poslední tak rychle uběhly...
Užívejme si více všeho, sebe, rodiny, lidí, které máme rády, protože ten čas vážně zatraceně rychle letí <3
Monika