Na jaře byl manžel mnohem víc doma, náš vztah to neskutečně posílilo, v létě nám onemocněla dcera, to nás taky "nakoplo" a žijeme mnohem víc zdravěji 😉 jinak hodně spolu mluvíme, občas si objednáme večeři, plánujeme, aktuálně vymýšlíme pokoj pro naši budoucí školačka...
Děláme asi všechno, co jsi napsala....povídáme si, hodně, ať už u stolu nebo na gauči, tak pak i v posteli než usneme...večeříme spolu nebo si dáme něco dobrého u seriálu nebo filmu....Jednou za 14dní nám odjedou na víkend děti k otci (za měsíc se nám narodí společné dítě, takže tohle už nám skončí, už nebudeme sami 🙂) tak to většinou jedeme nakoupit nebo doma něco vylepšujeme, kde by se děti motali. Taky chodíme večer až přijde manžel z práce na procházky nebo s dětma (jsou už větší 7 a 10) hrajeme karty, šipky nebo jen tak blbneme...Ale už se těším, až bude hezky a budeme moci spolu zútulňovat zahradu, sadit a pěstovat ovoce a zeleninu a pak večer sedět na terase a zase povídat a povídat 🙂
My si to děláme hezké i doma 🙂
Jednou týdně (většinou pátek nebo sobota) udělám hromadu dobrot a koukáme na nějaký pěkný film, chodíme hodně na výlety a třeba teď v týdnu jsme vyrazili na pizzu - mám multivana a mám v zadu stoleček ,takže jsme se najedli v autě s výhledem na Liberec a bylo to hrozně fajn :D
Ja po 41 letech manzelstvi,kdy uz jsou dcery vdane,maji sve rodiny,muzu rict,ze nam ted vyhovuje nase spolecna pritomnost,skoro nemluvime,toho jsem si ja jako PL uzila za celej zivot azaz,takze potrebuju mlcet,totez manzel ten stale pracuje jako chirurg a ma denne spoustu stresovych situaci.Takze potrebujeme vzajemnou pritomnost.No skoro denne k tomu mlceni popijime vinko a debatujeme chvilemi o nasich čtyřech uzasnych vnoucatech.Ale samozrejme za mladsich let to bylo jiny, to by me to mlceni znicilo.Ted si lebedime.No jinak kdyz je normalni doba,hodne cestujeme,lyzujeme,chodime do divadel,na koncerty atd,aleto taky vetsinou jen mlcime.Zvlastni,ale nam to vyhovuje
Musím říct, že tohle období je pro mě strašně náročné právě i kvůli tomu, jak dopadá na naše manželství. Manžel je sice víc doma než kdy dřív, ale taky je ze všech těch nervů a stresů strašně unavený, takže velmi často usne s dětmi. Takže jsem víc než kdy dřív ráda, že jsme sžití, známe se, spolháme na sebe a jsme si sebou jistí, takže mi stačí číst z těch drobných projevů, když mi koupí kafe, uvaří den předem, abych nemusela, namasíruje mi krk nebo mě ráno nechá spát a postará se o děti sám. Sním si o tom víkendu jen pro nás dva, který jsem si loni přála jako narozeninovou oslavu, ale zatím je marný sen i pitomá večeře ve dvou ☹
@ahyt Jj ,-) Když mne muž po 5 letech a 2 dětech požádal o ruku a jeden čas jsem váhala, jestli se opravdu brát, jsem si uvědomila, že ano, chci do toho jít. A to když mi došlo, že se mi vedle něj hezky mlčí. Oba si v místnosti děláme to své, občas něco prohodíme, ale já si zalezu na sedačku, on si hraje na počítači nebo se koukáme na televizi a to nám po těch "prokecaných" a na stres náročných dnech (díky naší práci) sedí a jsme vděčni za ten klid, který si vzájemně dopřáváme.
Ale jasně, máme i své divočejší večery a akce. Ale to umění spolu sdílet spokojeně stejný prostor bez potřeby toho druhého do něčeho tlačit, toho si fakt cením.
@ahyt rozumím tomu😍..
my jsme s manželem 30let za pár týdnů a taky rádi spolu jen mlčíme kolikrát,hlavně,že jsme spolu...manžel je můj nejlepší přítel i kamarádka v jednom a vždy jsme si našli čas jeden pro druhého,i kdyby to mělo být jen pár minut denně,v době,kdy byl syn malý...jinak jsme byli zvyklí často spolu někam jezdit,dovolený,výlety,jen ve dvou,jak syn odrostl...v jádru jsme kavárenští povaleči a denně jsme se z práce někde stavovali v kavárně na naši společnou denní půlhodinku klidu si popovídat,což teď nelze a oboum nám to schází🥺😔...jestli se na něco oba opravdu těšíme,tak až otevřou kavárny😍😍😍
Obsahem tohoto sdělení určitě nemá být to, že mě tento stav, ve kterém naše země je, vyhovuje.... na mém vztahu s manželem se ale covid nepodepsal. Tím, že bylo doma furt nějaké mimino, tak jsme byli zvyklí si ukrojit z času určeného pro nás dva a jsme spokojení. Ano, jednou za půl roku jsme šli do divadla nebo na večeři, za 6 let co máme děti, jsme měli tak 3 víkendy bez nich. Jinak ale trávíme čas společně. Jsme tak nějak spokojení spolu ve stereotypu. Plánujeme vylepšení bydlení (vloni jsme dodělali koupelnu, letos přijde na řadu holčičí pokojíček, vylepšení zahrady) a taky přijde další miminko. O víkendech plánujeme výlety po okolí, bydlíme blízko národního parku. Já chodím do práce jednou týdně, manžel každý den. Tak jednou měsíčně si objednáme večeři z restaurace, večer si pustíme film nebo něco vtipného typu Mr Bean, Comeback, Top gear. Daleko víc nám vadí, že není možnost využití volného času s dětmi. Že bychom i jeli na víkend pryč, ale nejde to, že bychom šli s dětmi do kina/divadla/cukrárny/do restaurace a není ta možnost.
Povidame ,plánujeme rekonstrukci -to je takové hlavní téma ,koukame na filmy -naštěstí oba pracujeme ,takže spolu nejsme neustále ,večeře si děláme doma ,občas otevřeme lahvinku ...jde to ,to jsem si myslela ze bych tohle nikdy takto nevydržela -vše jde ,když se chce -jen k tomu člověk musí mít tu drahou polovicku❤️