Ano i tak to někdy vypadá v ambulancích asistované reprodukce, když pánovi naordinujete vyšetření ejakulátu – spermiogram.  Někteří pánové se zakoktají, jiní se vymlouvají a někteří utečou. Ano spermiogram je pro pány velmi neoblíbená záležitost. Na jednu stranu je naprosto chápu. Myslím si, že malá komůrka bez oken s koženou sedačkou a několika ulepenými časopisy se sexuální tématikou a k tomu pohled na plastový kelímek, který čeká na produkt mužského snažení, není prostředí, kde by se člověk cítil dobře natož důstojně. Ačkoliv má muž možnost mít k sobě nápomocnou ženu (svojí partnerku, erární ženy pro tento účel v centrech nejsou) tak je to stejně psychicky velmi náročný akt. Ejakulát je možno do cca jedné hodiny dopravit i z domova. Ale pozor musí se udržet v tělesné teplotě…. Pro kvalitu výsledků je však jednoznačně lepší, když je vzorek čerstvě vytvořený. Každopádně jak jsem již řekla, nebo spíš napsala, tak chápu, že jsou z toho pánové ve stresu, ale když si uvědomíte, jaká všechna vyšetření musí mnohdy podstoupit žena na své cestě za vysněným potomkem, tak je tato řízená masturbace do kelímku naprosto zanedbatelná nepříjemnost, kterou každý správný chlap musí zvládnout levou zadní 😀

Spermiogram je součástí základního vyšetření páru. U ženy je to ultrazvuková kontrola dělohy a vaječníků – základní informace, zda je dělohy připravená na eventuální uhnízdění oplozeného vajíčka a také zda na vaječnících probíhá ovulace. Tím máme zjištěno, že první půlku k úspěšnému oplození máme – tedy vajíčko. Druhá polovina je spermie, která vajíčko oplodní. A jestli máme kvalitní spermie, které jsou schopné doputovat k vajíčku a proniknout do něj – to právě zjistíme spermiogramem.

Co se na spermiogramu hodnotí?

Fyzikální vlastnosti ejakulátu – tedy objem, vzhled, konzistence – minimální množství ejakulátu by mělo být 1,5 ml. Barva by měla být bělošedavá bez obsahu hlenu či krve. Často jsou přítomná taková gelovitá zrnka, která jsou normálním nálezem.

Dále se hodnotí pH ejakulátu, které by mělo být zásadité a vyšší než 7,2.

Pomocí mikroskopu se poté provádí podrobnější rozbor.

Pohyblivost – motilita spermií – tady hodnotíme, zda jsou spermie schopné pohybu a také jestli jsou schopné se pohybovat cíleně vpřed. Hodnotíme spermie s progresivním pohybem – to je ten správný aktivní pohyb dopředu. Dále jsou spermie s neprogresivním pohybem – tyto spermie se pohybují v různých směrech, často se točí s kruzích na stejném místě. Poslední varianta jsou spermie nepohyblivé.  Pohyblivých spermií by mělo být více než 40 % a 32% spermií by mělo vykazovat progresivní pohyb.

Koncentrace – správně by mělo být v jednom mililitru ejakulátu minimálně 15 milionů spermií.

Další důležitou informací je, zda jsou v ejakulátu živé spermie – těch by mělo být více než 58%.

Vzhled spermie – morfologie – hodnotíme, zda má spermie správný vzhled nebo vykazuje nějaké atypie. Morfologicky normálně vypadjících spermií by mělo být alespoň 4%.

Hodnocení spermiogramu

• normozoosermie – normální nález

• oligospermie – snížení počtu spermií v ejakulátu
• astenozoospermie – snížené množství pohyblivých spermí
• teratospermie – v ejakulátu je velké množství atypicky vypadajících spermií
• azoospermie – spermie v ejakulátu vůbec nejsou
• aspermie – úplná absence ejakulátu při orgasmu
• nekrozoospermie – všechny spermie v ejaulátu jsou mrtvé
• pyospermie – leukocyty v ejakulátu – svědčí o zánětu
• hemospermie – krev v ejakulátu

Děkuji všem za přečtení článku. Doufám, že je dostatečně srozumitelný a budu ráda když si přečtete i další díly, na kterých intenzivně pracuji J

Hezký den J.

   V současné době je sterilita často zmiňovaným problémem, který trápí mnoho párů. Příčina je v mnoha faktorech. Je to v první řadě věk a také životní styl.

Co se týče věku, tak fyziologicky je ženské tělo na plození nejlépe připraveno okolo dvaceti let, poté plodnost postupně klesá. Zásadní zlom nastává po třicítce, kdy se plodnost snižuje velmi rychle. Problémem však není jen věk. Mnoho problémů s plodností začíná daleko od reprodukčních orgánů – v hlavě. Soustavný stres, vysoké psychické vypětí a uspěchaný styl života s minimem odpočinku je často tím blokem, který brání početí.

Sterilitu dělíme na primární – to je stav, kdy daná žena (popř. muž) nikdy neotěhotněla – a sekundární – to je, když už někdy v minulosti k oplození došlo. 

Kdy jít k lékaři?

Všeobecně udáváme dobu jednoho roku. Pokud se tedy pár rok snaží a nedojde k oplodnění, tak je to ta chvíle, kdy by se mělo začít pátrat po možném problému. Nicméně můj názor je takový, že vzhledem k tomu, že se ženy často snaží o první miminko dlouho po třicítce, tak rok čekání může být velká ztráta času. Ideální je základní ultrazvukové vyšetření dělohy a vaječníků již na začátku snažení. Takto získáme důležitou informaci, zda probíhá ovulace a růst děložní sliznice, popřípadě jestli není v děloze nějaká překážka v podobě polypu či myomu.

Centrum asistované reprodukce

Do centra asistované reprodukce doporučí pár ošetřující gynekolog. Je možné se však registrovat  i bez doporučení.

Na začátku čeká pár několik základních vyšetření:

• Sepsání podrobné anamnézy ženy i muže.
• Spermiogram – je to pro pány často velmi stresující, ale opravdu zásadní vyšetření.
• Hormonální profil ženy – odběry krve na začátku menstruačního krvácení.
• Gynekologické vyšetření včetně ultrazvuku malé pánve.

Všechna tato základní vyšetření může provést i obvodní gynekolog. Záleží to na konkrétním lékaři.

Další vyšetření, které nám dá důležitou informaci, je kontrola průchodnosti vejcovodů.

Průchodnost vejcovodů

Průchodnost vejcovodů je možné ověřit několika způsoby.

 Zastaralou, ale v některých centrech stále používanou metodou je kymoinsuflace.  Provádí se při plném vědomí a spočívá v zavedení malé trubičky do dělohy a následném vpouštění plynu do dělohy a vejcovodů. Dle tlaku v trubičce a zvuku plynu procházejícího vejcovody zjistíme průchodnost.

Další metoda je spojena s ultrazvukovou kontrolou. Princip spočívá v aplikaci speciálního gelu do dutiny děložní a následné ultrazvukové kontroly, zda gel volně proniká z dělohy do vejcovodů až k vaječníkům.

Předchozí dvě metody je možné provést ambulantně bez anestezie. Poslední možností je laparoskopická chromopertubace – provádí se v celkové anestezii na operačním sále. Z malého nářezu v oblasti pupku se do břicha zavede kamera. Do dělohy se skrz děložní hrdlo vstříkne barevná tekutina a kamerou se sleduje, zda bude barva vytékat vejcovodů.

Neprůchodnost vejcovodů je často způsobená proběhlými záněty v malé pánvi.

Tak a to je na začátek všechno. V dalším díle si budeme povídat o spermiogramu a interpretaci jeho výsledků.

K tomuto krátkému článku mně inspirovaly velmi časté dotazy maminek po císařském řezu: ,,Proč je to pod jizvou bolí a jakoby táhne hlavně vlevo?´´ A já to vždycky při každé vizitě na šestinedělí vysvětluji minimálně pětkrát 🙂

Takže je to o technice šití Pfannestielova řezu - to je ten ,,bikinový řez´´ v podbřišku. Šijeme každou vrstvu , kterou jsme prořízli zvlášť. Nejříve tedy zašijeme dělohu, poté peritoneum - to je taková blána, která vystýlá celou břišní dutinu a je to struktura, která je inervovaná - takže nejvíce bolí - jsou i názory, že by se peritoneum nemělo šít a studie, které potvrzují, že pokud se peritoneum nešije, je pooperační rekonvalescence méně bolestivá.  Dále máme svaly - ty se nepřeřezávají, jak si mnohé ženy myslí, ale jen se rozevřou a odsunou do stran, takže svaly nešijeme. Maximálně je můžeme několika stehy sblížit k sobě.  Následuje stěžejní struktura a to je fascie - to je pevná tuhá blána, která pokrývá svaly - její pevné uzavření je stěžejní pro eliminaci rizika vzniku kýly v jizvě. Fascie se šije tak, že se nejprve udělá kotvící steh vlevo a poté šijeme pokračovácím stehem zprava doleva a vlevo se steh přiuzlí k tomu kotvícímu a to je ten důvod vyšší citlivosti v levém pólu jizvy. Nakonec sblížíme podkoží a šijeme kůži. 

Každé pracoviště má své zaběhlé zvyky a některé konkrétní postupy se mohou lehce lišit.

Tak co holky císařky? Kde vás to bolelo? 🙂

Genitální herpes je kožní infekce zevního genitálu vyvolaná hepres virem HSV 1 a 2.

Herpes genitalis - první infekce ve III. trimestru - pokud dojde k primárnímu výsevu v období třetího trimestru je vysoké riziko přenosu herpes viru na plod při přirozeném porodu a je tedy indikován císařský řez.

Pokud již žena v minulosti herpes genitalis prodělala a v době porodu nemá žádné projevy genitálního herpesu, může rodit vaginálně. Pokud jsou však v době porodu na rodidlech projevy aktivní infekce, tak je nutno vést porod císařským řezem do 4 hodin po odtoku plodové vody. 

U žen s herpes genitalis v anamnéze se od 36. týdne těhotenství až do porodu doporučuje užívání antivirotik ke snížení rizika vzniku opětovného výsevu v období porodu  a tím nutnosti císařského řezu.

Pokud máte podezření na výsev genitálního oparu v těhotenství, neotálejte s  návštěvou svého ošetřujícího gynekologa.

Rizika pro plod.

Pokud dojde k infikaci plodu herpes virem při porodu, může dojít k herpetickému zánětu mozku. Popřípadě systémovému onemocnění, které má vysokou úmrtnost.

Nedávno jeden známý pražský lékař zveřejnil čánek, kde se mimojiné vyjadřuje i k císařským řezům jakožto metodě porodu, kterou by si měla mít možnost zvolit každá maminka. V podstatě, že je to fajn a mnohem lepší než vaginální porod.

Prosily jste mě jestli bych se k tomu nevyjádřila.

Já osobně si myslím, že je skvělé, že umíme "císaře" udělat tak, že přežije matka i dítě, což v dobách minulých vůbec nebyla samozřejmost. Navíc v situacích, kdy je císařský řez indikován - tedy vyžaduje jeho provedení zdravotní stav matky či dítěte, je opravdu obrovské plus, že tento chirurgický zákrok umí kvalitně udělat i v té nejmenší okresní porodnici. Ale je potřeba si uvědomit, že to není manikura ani vyříznutí pihy - je to velká břišní operace, se všemi riziky, které s sebou chirurgická intervence nese.

Všeobecně je operace indikována ve chvíli, kdy přínos jejího provedení převýší rizika... To je logické. Takže proč dělat operaci kvůli strachu z porodu či bolesti... Proč dělat operaci namísto toho, abysme porodily tak, jak nás k tomu příroda stvořila? Navíc pro miminko je to velký šok. Není vůbec připravené. Prostě si plave a najednou se nad ním otevře díra a někdo ho vytáhne ven... bez varování. Novorozenci narození císařským řezem mají proto i horší poporodní adaptaci. Také mají větší sklony k alergiím kvůli tomu, že neprojdou poševní bakteriální mikroflorou.

Já naprosto rozumím tomu, co chtěl článkem pan doktor říct. Jelikož se věk prvorodiček posouvá stále dále za hranici třicítky, tak se zvyšují rizika poranění pánevního dna při vaginálním porodu. Následkem toho je stresová inkontinence a sestup pánevních orgánů.  Tady bych jen zmínila, že už samostné těhotenství po třicítce zvyšuje riziko stresové inkontinence a je jedno jestli rodíte sekcí nebo vaginálně.  Ale rozhodně si nemyslím, že rodit primárně sekcí, je správná cesta pro porodnictví. Ale pokud je řez indikován, tak zase nevidím důvod pro se snažit porodit "spodem" za každou cenu.

Mám teď čerstvý zážitek z porodu jedné mé klientky, která od začátku těhotenství toužila po císařském řezu. Včera nastal den D. Kontrakce po pěti minutách a paní chtěla umřít...masáž, vana, míč...nic jen umřít a hned a nebo císaře... "Dýchejte." "To je mi k hov.." Ok. Epidurál. Změna o stoosmdesát stupňů. Už to tolik nebolí. Za hodinku osm centimetrů, za další hodinku přitláčíme na čtyřech a pak rodíme krásnou zdravou holčičku. Krásný porod, paní neskutečně šikovná. Výstavní porod bez jediného škrábnutí. Pár hodin po porodu už tahle maminky ťapkala s úsměvem na tváři po chodbě šťastná, že nakonec nerodila tím císařem, ale normálně. Touto dobou by totiž ještě ležela na JIPu s čerstvou dírou v břiše.

Takže za mě sekci ano, ale jen v případech, kdy to vyžaduje zdravotní stav a výhody převyšují rizika a tohle rozhodnutí by měl provést zkušený lékař. A dělat sekci kvůli strachu z bolesti, když umíme efektivně tlumit bolest u vaginálního porodu, je opravdu zbytečné.

Takže to můj názor.

Co si myslíte vy? 

V období okolo 36. týdne těhotenství se provádí screening streptokoků skupiny B v porodních cestách. Při negativním výsledku je maminka oznčena za GBS negativní a žádná další opatření pro ni nejsou nutná.  Pokud stěry potvrdí přítomnost streptokoka, tak je maminka označena jako GBS pozitivní a při porodu jí budou aplikována antibiotika. Antibiotika se nepodávají kvůli mamince, ale kvůli miminku, které by se v porodních setách mohlo tímto patogenem nakazit.  GBS infekce u novorozence může probíhat jako velmi závažný septický stav doprovázený zánětem mozkových blan.

Antibiotika se aplikují nitrožilně při odtoku plodové vody nebo nástupu pravidelných kontrakcí.

Antibiotikem první volby je penicilin aplikován po 4 hodinách až  do porodu. Pokud je rodička na PNC alergická, tak je možno použít klindamycin po 8 hodinách.

Různé jsou názory n GBS proflaxi při plánovaném císařském řezu. Novorozenec neprochází porodními cestami a tudíž by se neměl ani nakazit. Dosud však neproběhla dostatečně velká studie, která by tuto tezi potvrdila. Takže záleží na zvyklostech daného pracoviště....

Moje milé sledovatelky,

přišlo mi teď od vás několik dotazů týkající se hemorhoidů v těhotenství. Doufám, že se neurazíte, když neodpovím individuálně do zpráv, ale takto formou článku. 

Hemorhoidy, křečové žíly (varixy) na nohách a zevních rodidlech - to všechno jsou velmi nepříjemné leč časté problémy doprovázející těhotenství. 

Abysme pochopily, proč se to děje, musíme si uvědomit, jaké jsou anatomické poměry v břišní dutině. V zadní části břišní dutiny v prostoru, kterému se říká retroperitoneum je před páteří uložena mimo jiné i dolní dutá žíla. Tato velké céva odvádí odkysličenou krev z dolní části těla do srdce. Zvětšující se děloha utlačuje všechny okolní struktury včetně dolní duté žíly a díky tomu dochází ke zhoršenému odtoku odkysličené krve z dolní poloviny těla. Díky tomu vytváří krev na žilní stěnu vyšší tlak a může snadněji dojít ke vzniku křečových žil.  Bohužel řešení křečových žil a hemorhoidů je v těhotenství velmi obtížné. Z výše uvedených informací vyplývá, že ke zlepšení dojde teprve až po porodu, kdy se děloha opět vrátí do své původní velikosti.

Při hemorhoidech je možné používání čípků i mastí už v průběhu těhotenství.  Při křečových žilách na dolních končetinách je velmi žádoucí nošení kompresních punčoch. Velmi nepříjemnou komplikací jsou křečové žíly na zevních rodidlech.  Mnohdy se jedná o rozsáhlé křečové žíly deformující stydké pysky. Je to nejen velmi nepříjemné, ale také značně neestetické, což nastávající maminky často velmi trápí. Naštěstí křečové žíly v této oblasti po porodu z velké části úplně vymizí.

Tak a to je vše. Pokud máte vlastní zkušenost či dobrou radu, tak sem s ní 🙂

Karlovy Vary jsou opravdu krásné lázeňské městečko západních Čech. Ačkoliv jsem Vary navštívila již po několikáté, stejně jsem byla opět okouzlená jejich šarmem a důstojností. Ruská aglomerace se již významně stáhla, takže se opět ve Varech můžete cítit jako v Čechách a ne jako v centru Moskvy. Nakoupit můžete i bez rublů a jídelní lístky přečtete i bez znalostí azbuky. 

Vřele doporučuji návštěvu Varů na jaře. Vždy jsem zde byla v létě a to bylo všude opravdu velké množství turistů – koncentrace srovnatelná s Karlovým mostem v Praze. Tentokrát mne sem zavedl lékařský kongres na začátku dubna a musím říct, že mi Vary ukázaly další ze svých okouzlujících tváří.  Rozkvetlé stromy, vůně probouzející se země a o poznání méně lidí, zkrátka značka ,,ideál´´.

K ubytování bych doporučila menší penzionky, kterých je i v centru nespočet. Já jsem tentokrát bydlela ve světoznámém Thermálu a musím říct, že zklamání ze mě stále ještě nevyprchalo… Začíná to v podzemních garážích, ze kterých prcháte po schodech nahoru rychlostí blesku, protože dle stavu stropů i statik amatér usoudí, že tohle musí dříve nebo později spadnout, ale nic naplat jinde nezaparkujete. Pokud je zrovna po dešti, tak můžete sledovat, jak se přes citelně zrezivělé železné nosníky valí voda do nižších pater.  Další velké zklamání jsou hotelové pokoje, které zajisté splňovaly luxus deklarovaných 4* před 30ti lety, ale od té doby se bohužel nic nezměnilo.   Najdete zde také i různé kuriozity, jako třeba bidet v koupelně… Ano v praxi by to bylo tak, že po vykonání oné velké potřeby přejdete s holým zadkem ze záchodu vedle do koupelny a tam tedy použijete bidet. No zajímavé, ale nezkoušela jsem to. Ale abych jen nehanila, tak moc hezký je hotelový bazén a wellness a vřele doporučuji návštěvu hotelového baru, kde hraje charizmatický starý pán na klavír.              Nicméně vzhledem k ceně ubytování bych určitě zvolila již zmíněné menší penzionky či hotýlky, kde získáte za méně peněz více pohodlí…

A nebyla by to návštěva Varů bez oplatek a Becherovky…no a díky té druhé zmíněné dobrůtce jsem nezačala psát už včera 😀

Jak jsem již avízovala perinatologický kongres byl na téma předčasný porod, takže již pracuji na několika článcích o této problematice…A  mám tady pro vás otázku za baculaté srdíčko. Věděly byste, co to znamená, když v souvislosti s tímto tématem mluvíme o tzv. ,,šedé zóně´´ ?

Umělé přerušení těhotenství, umělé ukončení těhonství, interrupce, ,,jít na potrat", ,,nechat si to vzít"...mnoho pojmenování pro jeden čin.

Jelikož jsme my, jakožto lidé, byli obdarováni slastnými pocity doprovázejícími pářící akt, tak se z aktu páření stal primárně akt příjemný a zábavný. Z toho ovšem vyplývají rizika nechtěných těhotenství.  Naštěstí se v poslední době díky osvětě a antikoncepci množství iterrupcí snížilo. Nicméně  stále je to jeden z nejčastěji vykonávaných gynekologických zákroků. Nechci tady rozebírat, zda potraty ano či ne...osobně si ale myslím, že postavení interrupcí mimo zákon je kontraproduktivní. Známe z dob minulých děsivé případy tajně dělaných potratů a zmrzačených žen. Tak tam bysme se určitě vracet neměli... Nicméně pravda je, že mnoho žen, nebo spíš dívek, má pocit, že interrupce je takové neškodné nic a vlastně je to pohoda.... Nezřídka se v ambulanci setkávám s větou... ,,No a co, tak kdyžtak půjdu na potrat..." A to je o tom, že ty holčičky často vůbec neví, co to vlastně obnáší... Při tom máme v současné době k dispozici nespočet druhů antikoncepce.  

Inu pojďme si tedy říct, jak  a kdy si ,,to" můžeme nechat vzít.

Instrumentální UPT, ECUI - do 12 +0

Evakuace dutiny děložní. Do 8.týdne mluvíme o tzv. miniUPT, ale postup při vlastním zákroku je stejný. Po zavedení gynekologických zrcadel do pochvy se uchopí děložní hrdlo do tzv. Amerických kleští a začne se dilatovat - roztahovat děložní hrdlo - tak, aby bylo možné vsunout do dělohy odsávací kanylu. Samozřejmě čím starší gravidita, tím větší průměr kanyly je nutné použít a tím logicky i nutnost větší dilatace... Po odsátí se děloha ještě dočistí tupou kyretou. 

Komplikace:

Při dilataci může dojít k perforaci dělohy - tedy k propíchnutí dělohy dilatátorem. Tento stav se řeší neodkladně laparoskopií.

Pokud není děloha úplně vyprázdněná, tak mluvíme o tzv. reziduích post UPT a je nutné znovu opakovat revizi. Je zde vysoké riziko zánětu a nitroděložních srůstů.  

Farmakologické UPT

V ČR poměrně mladá praktika - farmakologické ukončení těhotenství. 

Tuto metodu je možné využít do 49. dne od data poslední menstruace.  Jedná se o kombinaci dvou typů tablet.

1. fáze - 3 tablety Mifegyne - je zde obsažena látka Mifepriston. Jedná se o tzv. antiprogesteron, který zabrání vyživování embrya.

2. fáze - 1 tableta Mispregnol - následuje po 36 - 48 hodinách o užití Mifegyne. Jedná se látku Misoprostol, která se řadí mezi prostaglandiny, které vyvolávají děložní stahy.

Užití těchto preparátů je vázáno na pracoviště s lůžkovým oddělením. Po polknutí tablet je nutné vyčkat 1 hodinu v prostorech daného pracoviště. 

Po užití Mispregnolu by se mělo dostavit krvácení, kterým se potratí embryo. Po cca 14ti dnech následuje ultrazvukové vyšetření, které zhodnotí, zda je děloha prázdná. Pokud ne, tak je nutné provést instrumentální revizi.

Komplikace:

Alergická reakce. Selhání metody - neodloučené tkáně v děloze, které je nutno odstranit revizí v celkové anestezii. Toto se stává dle statistik u 8-10 %.

Interrupce je výkon, který si hradí žena sama, pokud k se nejedná o přerušení těhotenství ze zdravotní indikace.

Tak a to je vše...

Přeji všem krásný večer J