Když se řekne druhý porod, každá maminka asi doufá v rychlejší a hladší průběh než u porodu prvního. Já jsem nebyla výjimkou. I když první porod zvládnutý za 7,5hodiny nebyl až tak špatný 🙂 Ani ve snu by mne ale nenapadlo, že můj porod bude takový, jaký ve skutečnosti byl.
Neděle 20.9.2015 a já dva dny po termínu porodu (40+2). Jako každou noc jsem se několikrát vzbudila na záchod. V 5:30 jsem vstávala asi po třetí s pocitem, že mě i trochu bolelo břicho. Došla jsem si proto také na velkou a myslela jsem, že bolest poleví... Bolest břicha ale nepřešla a naopak jsem zjistila, že v určitou dobu břicho bolí víc.
Vrátila jsem se do postele a říkala jsem si, že jestli mě právě čeká porod, tak si musím ještě trochu odpočinout. Vzala jsem si k ruce mobil, kde jsem měla staženou aplikaci na měření kontrakcí a snažila jsem se mezi stahy ještě usnout.
Manžela jsem prozatím nebudila. Jelikož dost chrápe a já se na konci těhotenství moc nevyspala, tak jsem ho večer před tím poslala spát do obýváku 🙂 Alespoň jsem nemusela vysvětlovat co mi je a hned ho plašit, kdyby se jednalo třeba jen o poslíčky.
Aplikace na měření kontrakcí ukazovala, že bolesti jsou nepravidelné (4min, 8min, 4min… trvání cca 15-20 vteřin). Pořád jsem se snažila odpočívat. V 6:45 jsem už šla vzbudit manžela, protože jsem se chtěla jít osprchovat a hlavně oholit, dokud jsem byla v pohodě. Manželovi se zrovna zdál nějaký sen, že se nestihl zúčastnit porodu, a tak byl za moje slova „BUDEME RODIT“ celkem rád 🙂 Zároveň jsem zavolala mojí babičce, která bydlí kousek od nás – jelikož starší dcera ještě spala a nevěděla jsem, kdy budeme muset vyrazit do porodnice, tak aby v případě nutnosti zůstala u nás a pohlídala jí.
V klídku jsem se osprchovala. Mezitím dorazila babička a tak jsem zaúkolovala manžela, aby si uvařili kafe. I když vypili kafíčko, dcera pořád chrněla, už bylo ale nějakých 8 hodin a tak jsme jí probudili s tím, že jí odvezeme k tchýni a pak pofrčíme rovnou do porodnice. Původní plán byl takový, že bude během porodu hlídat tchýně a né moje babička, které je už 74 let. Zároveň jsem se s dcerkou chtěla ještě rozloučit, protože jsem věděla, že jí několik dní neuvidím (do Mostecké porodnice děti nesmějí).
Moje kontrakce byly stále docela slabé a nepravidelné asi po 3-5 minutách. Říkala jsem si, že až dorazíme do porodnice a dají mi klystýr (nakonec nedali!), že se mi porod třeba lépe rozjede, proto jsem usoudila vyrazit nějak po půl 9. Cestou do porodnice jsme odvezli babičku a pak předali Emičku u tchýně. Cestou jsem ještě stihla telefonát s mojí mamkou, mluvila jsem s ní, když jsme dorazili k porodnici v 8:50.
Manžel mě vyhodil u vchodu s tím, že jel ještě zaparkovat a já na něj čekala v přízemí, až dorazí. Jelikož se předělává celá nemocnice pořádně jsme nevěděli kam vůbec jít. Jeli jsme tedy výtahem do 6. patra, kde jsem rodila před 2 lety. Samozřejmě tam teď porodní sál nebyl a byl v přízemí, kam nás přesměrovala sestřička. Jeli jsme tedy zpět dolů.
Když jsme porodní asistentce ohlásili, že rodím a mám slabé kontrakce asi po 3-5minutách, tak se mě zeptala, jestli budu chtít jít ještě domů, když bude porod na začátku. Manžel jí odbyl za mě s tím, že i první porod byl celkem rychlý a že zpět domů nejedeme.
Šla jsem tedy podstoupit vyšetření (9:10). Manžel čekal na chodbě. Doktorka mě prsty vyšetřila a usoudila, že je porod v začátku a já jsem otevřená na 1-2cm (9:15). Následovalo měření ozev. Během měření probíhal také „vstupní dotazník“ – zjištění telefonních čísel, adresy, počtu těhotenství, rodinného stavu atd. atd…..
Během tohoto vstupního pohovoru mi najednou rupla voda (bylo maximálně 9:25) a pak už to se mnou šlo z kopce. Kontrakce asi po minutě s trvání 30 vteřin (alespoň si to myslím, nic už jsem neměřila 😀 ). Behěm neustálých kontrakcí se mě sestry i nadále ptaly na nějaké přiblblé otázky, které jsem ve většině případů vůbec nevnímala. Pozvali tedy dovnitř manžela, který se nestačil divit, co se se mnou během 20minut, co jsem byla uvnitř stalo. Přijímali mě v pohodě skoro s žádnou bolestí a teď jsem tam ležela a skučela…
Měla jsem už silné nutkání tlačit, ale sestry mě stále napomínaly, ať si nepřitlačuju, že ještě nejsem dost otevřená. Já jen procedila mezi zuby, že mě to už nutí. Sestra svolila, že tedy zkontroluje situaci, ale ještě i tak musela zapsat pár „důležitých“ informací o manželovo zaměstnání do počítače. Když mě po nějaké té minutě přišla zkontrolovat, sáhla do mě a řekla jen „Vy jste teda fofrnice, musíme hned na sál“. Tahle věta by mě dostala do kolen – kdyby zrovna neležela….
V hlavě mi ale i přes to běžela myšlenka na můj první porod, kde jsem na sále 3 hodiny tlačila. Musela jsem počkat, až budu po kontrakci a pak jsem odcupitala na sál. Vyhupsla jsem na porodní lůžko a porodní asistentka oznámila, že stačí 2 zatlačení a malá bude venku. VŮBEC JSEM TOMU NEMOHLA UVĚŘIT!
Těch zatlačení bylo tedy trochu víc, ale né o moc. Bylo to hlavně proto, že když už byla hlavička mezi nohama, přestaly mi kontrakce a nevěděla jsem kdy tlačit. Manžel stál za mnou a už mi říkal, že vidí vlásky. Myslela jsem si, že mě jen chce povzbudit a že z jeho pohledu je to snad nemožné, ale prý je opravdu viděl. Nakonec jsem i bez kontrakcí dcerku vytlačila a bylo po všem (9:45). Opravdový porod s neskutečnou bolestí, trval asi 15minut!
Když jsem v 10 hodin volala mamce, že je malá na světě nemohla tomu uvěřit….
My dvě cca 2 hodinky po porodu <3
Pane bože! Krása.to byl dobrej fofr