Alter nativní cykly...

Setkaly jsme se náhodou. Obě jsme si na víkend vyjely do rodného města a obě jsme si vyrazily na podzimní procházku. Neviděla jsem ji snad deset let. Bývaly jsme kamarádky na střední. Pak se z Marie stala vegetariánka a šamanka, poté veganka a andělská terapeutka. Povila tři dítka, vystudovala akademii alternativní medicíny, strávila půl roku v pralese se svým guru a odstěhovala se s manželem na samotu u lesa, kde chová (ale nejí) kozy, ovce a pěstuje spoustu mně neznámých plodin.

"Ty nemáš děti?" zděsila se Marie. "Ale to je strašná škoda! Děláš pro to vůbec něco? Abys otěhotněla?" Kdybys, milá alternativní Marie, věděla, kolik hormonů mi průběžně koluje v těle, tak to s tvojí přírodně založenou bytostí šlehne. Marie hbitě ze záhybů dlouhých duhových šatů vytahuje tmavou lahvičku. "Jantarová voda. Ta tě pročistí. Do půl roku jsi těhotná!" zvolá Marie. Přepočítá děti a zmizí v melancholické říjnové mlze. Kdybych v ruce nedržela lahvičku se zázračnou vodou, tak to celé považuji za podivný sen... No co. Co bych nezkusila jantarovou vodu. Zkusila jsem již mnohé. IVF pro mě bylo, až do letošního jara, neakceptovatelné...

Začala jsem, před mnoha a mnoha lety, zvolna - popíjením kontryhelového čaje s kapkami z jeřábu ptačího. Kontryhelový čaj byl hnusný, kapky drahé, výsledek žádný. Nasadila jsem těžší kalibr. Na internetu jsem narazila na zajímavé stránky o vědomém rodičovství. A protože jsem duchovnu otevřena, zhltla jsem všechny relevantní články.

Duše dítěte si prý vědomě vybírá, koho si zvolí za svoje rodiče. Pak ale nechápu, že o nás s manželem není rvačka. Jsme oba velmi milí, tolerantní, sečtělí... Drahouškovi bychom dopřáli  kvalitní domácí stravu a láskyplnou péči. Extrémní sportovní ambice vzhledem k dítěti také nemáme. Sami jsme jen velmi rekreační sportovci, takže by dítku hrozila jen mírná vycházka zakončená malinovkou v blízké výletní restauraci. O rozmazlovacích babičkách, které by svým zrozením získalo, ani nemluvím. Ti haranti nahoře jsou ale buď pěkně rozmazlení, když jim není dobrý náš panelákový 2+1 a zánovní Fabie, nebo masochisté, když raději zvolí dobrodružství v naprosto vybydlené děloze alkoholičky...

Abyste tomu rozuměli - k nalákání takové nerozhodnuté dušičky totiž může pomoci i rafinovaná vizualizace. Je třeba představit si cestu vajíčka do dělohy, kterou ve svých představách pěkně zařídíte, aby se miláčkovi uvnitř těch devět měsíců líbilo. Vyzkoušela jsem různé styly - od něžné provance až po drsné heavymetalové doupě. Mé představy o bytovém designu se asi neshodovaly s představami budoucí generace. Je pravda, že často jsem usnula uprostřed vejcovodu...

Duchovno nezabralo, asi bude třeba zapojit tělesno. Cvičení podle paní Mojžíšové(kterou bezmezně obdivuji) mě vyděsilo nárokem na čas a pravidelnost, od lekcí cvičení Mohendžodáro mě odradilo nejdříve video z jedné z lekcí a následně cena za víkendový kurz. Zbyla už jen hormonální jóga. Tehdy ještě poměrně neznámá... Pohled na zakladatelku konceptu, Dinah Rodriques, mě přesvědčil.  Video, na kterém si osmdesátiletá dáma dává nohu za krk, zlákal i dvě kamarádky. A zaplatily jsme si víkendový kurz...

Naneštěstí byl sychravý podzim a základní škola, která kurz hostila, vypínala na víkend topení... Cestou domů jsme si musely skočit na panáka, abychom to neodstonaly, a nakonec skončily se zánětem močáku a slušnou kocovinou. Nicméně cvičení bylo příjemné, dokonce jsem rok a půl vydržela ráno pravidelně půl hodiny cvičit. Ale na manželovy spermie to kupodivu vliv nemělo🙂

A protože selhala alternativa, sáhli jsme ke klasice. A alternativu neopouštím, protože zichr je zichr... Takže dámy, končím. Píchnu si hormonální koktelj, zacvičím sérii hormonální jógy, zapiji to čajem z kontryhele, zakápnu kapkou jeřábu ptačího, vyzunknu lahvičku jantarové vody a před spaním zkusím nově vystajlovat svoji dělohu. Hodím ji do růžova, přece jen bych radši roztomilou holčičku...