Jeden vzpomínkový

Jak tak polehávám a posedávám doma, vedu na Facebooku několik podnětných diskuzí. Nejvíce mě podnítila zpráva od kamaráda - poskytovatele úvěrů v jedné velmi, ale velmi prapodivné společnosti. Ale vzhledem k tomu, že je na Facebooku ve dne v noci (kdy poskytuje netuším), beru ho i přes pochybné podnikání na milost.

"Moje bejvalka je učitelka. Fakt snový povolání. Co si jen v červnu užila výletů a výstav zadarmo!"

"Tak jdi taky na pajdák a staň se učitelem. Budeš mít všechny benefity, kterých požívají pedagogové! Vím o čem mluvím, taky jsem byla pedagožkou🙂"

"LOL"

Tak nevím, co si o tom  mám myslet.

 Ano, nelze to popřít. Učitelé mají prázdniny. (To je také jeden z důvodů, proč jsem se po škole rozhodla jít trousit moudra) To je ohromný benefit. Také na konci roku si oblíbený pedagog k nějaké té dobrotě přijde, někdy i pugétem vyzdobí svůj skrovný byteček, ale tyto zásoby vydrží maximálně týden

A pedagogové mají také výhodu bezplatných výletů a návštev kulturních zařízení. Ano, i já jsem si zadarmo jezdila na výlety. Představte si třeba takový super výlet do Prahy s přespáním na VŠ kolejích. Vlak odjíždí v 6.05. V 5. 50 zjišťujete,že zatím nedorazily Nováčková s Hamáčkovou (které sdílí společný privát) a Vonásek. Vymámíte z ostatních studentů čísla opozdilců a po několika zoufalých telefonátech zjistíte, že Vonásek už je na cestě, ale asi to do 6.05 nestihne a "jejda, my jsme zaspaly. Teď jste nás probudila." Chvíli s kolegyní řešíme, jestli vyjedeme bez děvčat a risknem kriminál, pokud se jim na cestě za námi něco stane. Také zjišťujeme, že Plchánková s Vávrovou se ještě nevrátily z toalety, kam si před čtvrt hodinou odskočily. Vysíláme Pláničkovou, ať děvčata popožene. Je 6. 00. Zatím se nevrátila ani Plchánková, ani Vávrová,ani Pláničková. Kolegyně jde se studenty na perón, připravena lehnout si v nejhorším na koleje a zdržet tak odjezd vlaku, dokud nepřivedu zatoulané studentky. Nacházím je u stánku s novinami. "Pančitelko, mrkněte, není tu Vojta  boží...," zaujatě listují nejnovějším vydáním dívčího časopisu. Donutím je časák odložit a valíme na vlak. Plchánková výrazně zaostává. Zjišťuji,že má na nohách super trendy botky na asi 20cm podpadku. "Máte něco na přezutí?" " Si myslíte, že budu chodit v teniskách? Ty jsou pro socky."

Vlak má 10 min zpoždění, uf.I Vonásek  dorazil včas...

Zatím se kolegyni podařilo rafinovaným hmatem uzmout Kadeřávkovi nevinně vyhlížející láhev coly, ve které se skrývalo něco málo rumu. Žádáme Kadeřávka, ať před námi nekouří a schová se alespoň za roh.Kadeřávek na nás "háže bobek", tak mu cigarety zabavujeme. Když se nám konečně podaří nacpat studenty do vlaku, omluvit se paní, na kterou Pláničková pleskla kus nanuka, vyčerpaně padáme na sedačky v kupé. "Ten student, co kouří na chodbě, patří k vám?" rozzuřená průvodčí strká hlavu do kupé. Kadeřávkovy zásoby jsou zřejmě železné...

Celkem bez nehody proběhne prohlídka Prahy. Ztracení studenti se brzo najdou, Kadeřávek kouří v ústraní, zabavily jsme láhev limonády, ve které se maskovalo hnusné čůčo. Na koleje dojedeme také v poklidu. Cestou zjišťujeme, že alespoň pět studentů nemá nic k večeři, slečna X má menstruaci, ale nemá vložky a Plchánková má ohromné puchýře ze svých trendy botek. Naštěští máme zásoby jídla (i něco pro vegany se najde), hygienických potřeb i náplastí....

Sociální zařízení jsou společná, takže během hygieny před tím, než vyrazíme do divadla, dojde k menším šarvátkám, které zvládáme na jedničku. Vonásek se vyhákl do červeného trika s nápisem "Komunisté škodí zdraví", ale na převlečení má jen triko s roztomilou frázičkou

"I wanna fuck you", takže ho nenutíme do převlékání. V divadle zaujímáme strategická místa, abychom mohly odchytávat prchající studenty a o přestávce bráníme přístup k baru vlastním tělem, ale jinak jsme si to užily. Kdybychom tušily, co přijde v noci, asi bychom si, klasika neklasika, trochu zdřímly.

Děvčata si vyráží čistit zuby v sexy pyžamkách(v lepším případě) a sexy spodním prádle, čímž nadchnou zahraniční vysokoškolské studenty.Za chvíli už Plchánková švitoří, svou chabou angličtinou, s urostlým tmavým medikem. (Ještě minulý týden popudila občankářku esejí na téma: "Cizincům svoji zemi nedáme" a dnes je zjevně odhodlaná sličnému šejkovi dát nejen svou vlast...)Při zevrubné kontrole před spaním nacházíme medika a jeho kolegy u dívek v pokoji. Slušně je vykážeme. Při cestě na toaletu přistihnu Plchánkovou a Pláničkovou, jak se plíží po chodbě k pokoji svých nových přátel. Posílám je zpět a rozhodnem se s kolegyní hlídat na chodbě. Po několika marných pokusech to Pláničková vzdává se slovy "Ty vole, vona tam furt sedí." Už se chystáme do hajan, když z Kadeřávkova pokoje zazní ryčná hudba. Kadeřávek nám lehkovážně otvírá, protože čeká, že přišli další pařiči. Kazíme večírek a zabavujeme podivnou krabičku od fotofilmu (fakt dnešní mladí ještě znají fotofilm? Nebo se taková krabička už vyrábí jen za účelem uchování houbiček a jiných pochutin...?)

Uleháme, ale za pár minut někdo buší na dveře. "Jitka strašně zvrací, co máme dělat?" Trávíme další hodinu s Jitkou u umyvadla a snažíme se zjistit, co snědla, vypila, vykouřila....A držet husté dredy, aby si je neznečistila. Protože to by se asi nevymylo...Ráno se ploužíme po Praze a chabě krotíme vyloženě dobře odpočaté studenty. Ještě závidíte učitelům jejich výlety zadarmo?