Možnost testovat směs zelených potravin nás velmi potěšila. Výchozí situace naší rodiny, jak jsem psala při přihlašování se do výběru zájemců o testování, byla pestrá 🙂 

Cituji: Máme se rádi a je nám fajn, ale z výrazu maminky je zřejmé,že je občas ze zajišťování servisu všem svým třem chlapákům trochu unavená, dobrý pozorovatel může zpozorovat i mírný tik v pravém oku (maminka je navíc učitelka! ). Ano, i tato maminka už někdy ze zoufalství přemýšlí nad nějakým superpráškem, který by jí pomohl udržet svižné tempo a už vůbec by nepohrdla kvalitnějším spánkem. U dětí lze pozorovat sklon k suché až ekzematické pokožce a maminka přemýšlí, jak jim s tím co nejšetrnější formou pomoci. A tatínek? Ten je v pohodě a kromě občas nafouklého břicha ho nic netrápí... Pomohlo by nám Supergreens naladit nás do harmonie?

A jak je to u nás po měsíci testování Blendea supergreens?
Vidíte ten rozdíl? 🙂 I když to vypadá, že nám ubylo vlasů a nejmladšímu synovi po několika měsících přibyla opět plína, tak první pohled je jen iluze 🙂 Ale vezměme to od začátku.

Samotné složení výrobku bylo to, co mě přimělo zapojit se do testování. Zelený ječmen, mladá pšenice, spirulina, chlorella, to vše samo o sobě hovoří o dobré kombinaci pro každého, nejen oslabeného člověka. Ještě větší radost mi udělal příběh vzniku tohoto zeleného nápoje, který byl stručně popsán v přiloženém dopise. Kromě toho, že chtěl autor vyrobit něco, co mu pomůže s únavou a se špatným trávením, tak chtěl i bio kvalitu surovin. Toto se mu podařilo navázáním spolupráce se zemědělci ve Slovinsku, kde všichni dodavatelé jsou zavázáni dodržováním opravdu přísných pravidel - zavlažováním neznečištěnou vodou, pěstováním na přímém slunečním světle a samozřejmě zákazem užívání hnojiv a pesticidů. To je fajn, že? Je tu někdo, kdo přemýšlí nejen o svém zdraví, ale i o zdraví přírody....

Když mi přišel balíček, překvapilo mě, jak je plechovka malá. Ale i odměrka je docela malá, takže ani po měsíci pravidelného užívání mnou a manželem nebyl prášek vypotřebován, ještě nám trochu zbylo 🙂 Příprava je i díky přilošenému shakeru jednoduchá a my jsme prášek ředili vždy vodou, protože chuť nám vyhovovala.

A jaký je tedy výsledek? Manžel byl spokojený, že ho nápoj ráno zasytil a tento pocit mu vydržel po velkou část dopoledne. Ač skeptický k barvě, tak si nápoj oblíbil. Zajímalo mě jeho trávení, protože s tím on má docela problém. Uvedl, že po měsíci užívání měl trochu problémy s vyprazdňováním, musel jít častěji denně. Nyní, když už výrobek neužívá se mu prý ustálilo na obvyklé 2 návštěvy wc denně.

U mě došlo určitě k zlepšení spánku, poctivě však přiznávám, že jsem pro řešení tohoto problému těsně před oznámením, že budu moci testovat zelený nápoj, začala dělat i něco jiného. Na ekzém na ruce (kvasinka) mi to nijak nepomohlo. Tik v oku zmizel a myslím si, že lze nápoj využít i jako vzpruhu a doplnění energie.

Shrnuto - myslím si, že Blendea supergreens je moc dobrý výrobek, ale pokud má člověk větší zdravotní potíže (manžel se zažíváním a já s ekzémem), tak samotný o sobě moc nepomůže. Já svůj ekzém řeším i jiným způsobem a manžel snad také jednou pochopí, že žádný zázračný prášek mu s trávením nepomůže, pokud nezmění své stravovací návyky.

Jak jinak na pochvaly.

Moje zamyšlení nad pochvalami, jejich úskalími a alternativami. Oporu hledám zejména v knížce Respektovat a být respektován (dále jen RaR).

Mnoho lidí ani nenapadne, že by na pochvalách mohlo být něco špatného. Někdo možná tuší, že to není ideální styl ale řekne si, že pochvala přece nikdy nemůže uškodit. Dopředu chci upozornit, že ani já se pochvalám nevyhnu, ale níže bych chtěla shrnout proč se o to alespoň snažím.

Ještě než jsem se setkala s konceptem respektující výchovy a ještě než jsem měla svoje vlastní dítě, tak jsem sama nebyla úplně nadšená, když mě někdo chválil. Často jsem měla pocit, že je to jenom taková formalita, když pro někoho něco vykonám nebo když vykonám něco, co ode mne druzí očekávají. Dodnes mi ani úplně nesedí, když mi někdo chválí syna, jak je šikovný či pěkný. To, co mi tedy na pochvalách nejvíc vadí je, že jsou velice nekonkrétní a hlavně často poskytovány bez většího zájmu o osobu, vykonanou činnost či chování. „Ty jsi šikula“, „To je hodný chlapec“, „To je krásná holčička“ a tak podobně na mě působí hodně povrchně. Ano, vím, že je to myšleno jen v dobrém a například při setkání se známým někde na chodníku ani není čas na něco hlubšího, ale mnohem raději slyším „Vidím, že už umí postavit z kostek komín“, „Koukám, jak tvůj syn v klidu čeká zatímco si tu povídáme“, „Ta tvoje dcerka má pěkné oči a krásné lokýnky“. Myslím, že to taky moc času nezabere a přitom je zde vidět konkrétní zájem o člověka, není to paušálně používaná fráze či jakási zdvořilost. Také mám špatnou zkušenost s veřejnými pochvalami. Když paní učitelka pochválí před celou třídou jedno dítko, co se pak často stává? Proč bývají obětmi šikany nejčastěji třídní „šprti“? Jak nepříjemné mi bylo, když mě vedoucí pochválil před kolegy a jak jsem pak z nich cítila odtažitost...

Nelíbí se mi, že pochvaly vytvářejí závislost. Závislost na vnějším hodnocení od druhých lidí. Pokud se staneme závislými na hodnocení druhých lidí, staneme se snáze manipulovatelnějšími. Uděláme i to, co bychom sami neudělali jenom proto, že toužíme po pochvale. Manipulovaní lidé se sami stávají manipulátory (RaR, str.170). Jak já nemám ráda, když vidím štíhlou kolegyni jak fňuká, že má strašný účes a musí zhubnout – kolikrát v tom vidím snahu slyšet od ostatních takové to „ale né, vždyť ti to sluší“. Manipulací je i to, že někoho ve skupině pochválíme a očekáváme, že ostatní se mu budou chtít vyrovnat (dítko ve školce si jako první uklidí po sobě hračky).

„V jednom výzkumu se zjistilo, že děti, které byly svými matkami častěji chváleny za to, že se o něco rozdělily s jinými dětmi, byly mimo domov méně štědré než děti, jejichž matky je za to nechválily.“ (RaR, str. 166)

A jak to udělat jinak?

Mně je nejsympatičtější poskytování zpětné vazby, respektive popisu. Chtěla bych, aby se moje dítě naučilo být nezávislé a umělo samo ohodnotit své chování a výtvory, aby bylo schopné zdravého sebehodnocení (a následně sebeúcty). Aby chování a činnosti vycházely víc z vnitřní motivace a méně z té vnější.

„Když se děti naučí sebehodnocení, je to velký vklad pro jejich budoucnost. Budou spokojené i hrdé, když něco udělají dobře. Když uvidí dobrý výsledek, bude jim to stačit a nebudou potřebovat obdiv ostatních. Tento přístup učí děti zaměřovat se na činnost samotnou, mít z ní potěšení, nečekat, až co na to řekne okolí. Zakládá se tím návyk na dobré, poctivé práce.“ (RaR, str. 172)

Syn mi donese obrázek, na kterém je několik zelených kulatých „čmáranic“. Můžu mu říct: „jé, ty jsi šikula, „jé, to je pěkný obrázek“. Ale můžu mu taky říct: „jé, ty jsi namalovat zelená kolečka“. Když namaluje kytku, můžu říct: „ty jsi šikula“, „to je pěkná kytka“. Ale mohu taky říct: „vidím, že jsi namaloval kytku“. Jedno je o hodnocení dítěte, druhé je o popisu viděné skutečnosti. Jedno je podle mně dosti povrchní, druhé nechává prostor pro další hovor o výtvoru a dává najevo naši pozornost. Podobně je to i s kritkou: „Ty máš v tom pokojíčku ale nepořádek“ vs. „Vidím, že jsou na podlaze poházené hračky“. A vůbec nejlepší je „Ty máš v tom pokojíčku POŘÁD takový nepořádek“ vs. „Vidím, že jsi dneska ještě neuklidil v pokojíčku“. Jaký bude mít dítko v prvním případě důvod uklízet, když maminka říká, že tam má stejně pořád nepořádek.

Pokud se malé dítě domáhá pochvaly za nějaký výtvor, radí odborníci přimět ho, aby samo nejdříve řeklo své hodnocení. „Mami, líbí se ti to?“ – maminka: „Co myslíš ty? Tobě se to líbí?“ (RaR, str.176)

„To je skvělé, že už umíš namalovat postavu“ vs. „To máš asi radost, že se ti podařilo namalovat postavu“. Malé děti ještě neumí slovně popsat své pocity, tak jim můžeme takto pomoct. Ale opět se snažím nedávat to jako hodnocení ode mne ale jako pokus popsat emoce dítěte podle toho, jak vidím, jak na svůj výtvor reaguje.

Toto je shrnutí proč se snažím vyhýbat klasickým pochvalám a místo toho se nejraději uchyluji k popisu. Popis totiž nehodnotí, nemluví o osobě ale o činu (produktu, chování). O tomto tématu by se toho dalo napsat mnohem víc, jsou zde mnohé niance a drobnosti, ale to hlavní jsem zde snad shrnula a doufám, že srozumitelně.

Očekávám, že mnohým maminkám toto téma úplně nesedne ale věřím (a proto to sem vkládám), že někoho inspiruji alespoň k zamyšlení.

A nakonec zopakuji: Ano, i já občas chválím. Možná často. Ale občas taky dávám prostě jen zpětnou vazbu pomocí popisu. Možná často 🙂

Domácí divadlo

Chtěla bych tu shrnout zamyšlení nad využitím hraní divadla pro nejmenší děti. Mám namysli divadlo hrané se zvířátky, panenkami či plyšáky atp.

U svého syna i u jeho kamarádů, kteří přijdou na návštěvu mám ověřeno, že již malé děti mají rádi, když jim dospělý hraje divadlo. Nepotřebujete k tomu žádné speciální vybavení, stačí konferenční stůl a „herci“. My používám vše výše uvedené, děti mají nejraději zvířatka. Skvělé je, když začínáme a končíme zazvoneněním zvonku.

Co ale poslední dobou shledávám na této aktivitě skvělé je její využití při jakési „psychohygieně“ dítěte ale i při výchově samotné.

Případ první, divadlo hraje rodič:

Pohádky si většinou vymýšlím až v průběhu hry, většinou mám předem jen promyšleno, o čem to bude (i tak je to pro mě dřina, vymýšlení příběhů není úplně moje parketa). Ráda využívám výchovná témata, například jak byl pejsek vůči kamarádům ošklivý a pak byl osamělý a smutný, protože si s ním nikdo nechtěl hrát. Jak se kočička ztratila v lese. Jak byla ovečka nemocná a nechtěla ležet v postýlce. Pohádka končí vždy „vhodným“ vyřešením. Pejsek si uvědomí, jak se choval a ostatním se omluví a pak je šťastný, že má zase kamarády. Kočička říká ostatním zvířátkům, která potká jak se jmenuje a kde bydlí a ptá se jich na cestu domů. Ovečka pochopí, že jí ležení v posteli pomůže, protože při běhání venku se jí přitíží. To jsou jen takové nápady, určitě každého napadne spousta dalších. Hlavně se tak nenápadně dají řešit různé aktuální výchovné problémy. Sice to není samospásné, ale je to zase trochu jiná úroveň výchovávání než běžné vysvětlování a nakazování.

Případ druhý, divadlo hraje dítě:

U malých dětí většinou hrajeme spolu s dospělým. Dospělý může vést hovor dvou zvířátek směrem k nějakému výchovnému účelu anebo k „prozkoumání“ reakcí na prožité situace. Pokud třeba stráví dítě víkend u babičky a my si nejsme jistí, jestli tam nebylo smutné, můžeme sitaci přehrát pomocí zvířátek. Pejsek se ptá kočičky – jak ses měla kočičko o víkendu? Z mé zkušenosti vím, že dítko, ač hraje kočičku, tak odpovídá podle svého rozpoložení. Pejsek se může zeptat – pojedeš k babičce zase příště? Tak můžeme zjistit, jestli se mu tam líbilo nebo ne. Ano, o víkendu se s dítětem můžeme pobavit i bez tohoto „divadélka“, ale opět mám ze své zkušenosti, že takto mi toho syn poví víc. U starších dětí přenecháváme iniciativu víc na nich. Necháme je hrát samotné, ať si sami vymyslí téma a i v takovémto případě můžeme nenápadně zkoumat, jak se dítětem hrané postavy k sobě chovají, co řeší a podobně.

Osvědčilo se mi zapojovat písničky či známé básničky. Když nemáme zrovna v nutnosti nic „výchovného“, tak hrajeme klasické pohádky. Nejmladší děti mají rádi takové ty kde se určitá činnost opakuje pořád dokola (Boudo budko, O veliké řepě atp.)

Já mám v současnosti předsevzetí hrát divadlo alespoň 2x týdně. Zjistila jsem totiž, že když si na to syn zvykne, tak se sám aktivněji zapojuje .

A v neposlední řadě nesmíme zapomínat na to, že dítě rozvíjí fantazii, slovní zásobu, koordinaci, paměť a další kognitivní složky.

Třeba se někomu, kdo má více zkušeností s dramaterapií, podaří vhodně toto téma doplnit nebo nejlépe srozumitelněji shrnout J

Chtěla bych tu napsat krátkou úvahu či poznámku o nezbytnosti „čekání“ při výchově dítěte. Ne vždy si uvědomíme, jak zbytečně zasahujeme do prostoru dítěte a jak ho tím omezujeme.

Mám na mysli situace, kdy se dítě plně koncentruje na nějakou činnost. Už i malý kojenec je schopný udržet pozornost po dobu několika vteřin, záměrně pozoruje nějaký předmět, stín atp. Větší dítě si maluje, pomalu se snaží samo obléct, zkoumá brouka na pěšině. Toto vnímám jako velké okamžiky plné energie, tady v těchto chvlích se odehrává ono kouzelné poznávání světa, rozvíjení soustředění. V hlavičce v tuto chvíli pracuje skvělý a dokonalý stoj, který vše co dítko vnímá analizuje a syntetizuje vše, dává do souvislostí, porovnává s minulými poznatky a pečlivě ukládá do paměti. Dítě se skvěle koncentruje na malbu, uvažuje jaký tah bude příště, zamýšlí se nad detaily, dává postavám a objektům život, hraje si s nimi.

A pak přijde rodič, který není naladěn na tuto energii a hodí do tohoto stoje kámen: „Jé, to je krásná princezna!“. „Jé, to je zajímavý brouk!“ A stroj se zastaví. Není jisté, jestli ho dítko dokáže v rychlosti opravit a po komentáři např. „to není princezna, to je královna“ tento stroj plného soustředění dokáže zase spustit. Možná, že už to nedokáže a v tuto chvíli jsme ho trochu zarazili v jeho pokroku.

Rodiče své děti milují a chtějí se účastnit a radovat z jejich procesu poznávání. Měli bychom se však zamyslet, kdy je vhodné do tohoto procesu zasahovat. Proč prostě jen chvíli nepostát, jen tak se dívat jak dítě maluje a až kresbu dokončí, tak si s ním o dílku popovídat? Proč malého kojence přesouvat či začít nad ním mávat nějakou hračkou? Vždyť se právě obdivuhodně zabývalo mouchou lezoucí po stěně a toto zkoumání ještě nedokončilo.

My však míváme pocit, že situaci musíme obohatit svým komentářem, začneme navrhovat úpravy, zlepšováky, dáváme vysvětlení. Když se dítě bytostně soustředí na pokus obout si boty, zapnout si knoflík, tak aniž bychom měli špatné úmysly máme pocit, že mu musíme pomoct, protože víme, že to ještě nezvládne. Ano, nezvládne to, ale tím, že bude mít dost prostoru pro nácvik se to naučí rychleji, než když to uděláme za něj.

Podobně jako když mají dvě děti mezi sebou nějaký konflikt nebo se prostě jen o něčem dohadují. Opět má dospělý pocit, že musí přispěchat s nabídkou řešení a tím tak zachránit „klid a mír“.

Prosím, mysleme na to, že děti potřebují mít svůj čas. Potřebují si svět poznávat svým tempem, podle svých možností a schopností. Potřebují naše „čekání“. Až budou potřebovat naše komentáře a příspění k situaci, dají nám to na vědomí. Kojenec se na nás podívá s vykulenýma očima: „mámo, já viděl něco lézt po stěně!“, děti přiběhnou: „mami, chci tu hračku co má Pepík a on mi ji nechce dát“. Pak teprve přichází náš čas. Až když jsme vyzváni, okomentujeme kresbu, můžeme říct náš názor. Ale do této doby nechť ten krásný čas poznávání a objevování patří jen a pouze dítěti.

Komunikace při oprávněných požadavcích

Navazuji na minulý článek (Abeceda základních komunikačních dovedností), tentokrát uvádím další souvislosti.

• Je třeba zvažovat smysluplnost a oprávněnost našich požadavků z hlediska jejich příjemce. I dobré komunikační postupy se mohou míjet účinkem, když druhý člověk nevidí smysluplnost požadovaného úkolu nebo je úkol nad jeho aktuální možnosti. Ve výchově je velkým úkolem dospělých přibližovat dětem smysluplnost požadavků (nejčastěji informacemi). Každý rodič ale ví, jak je třeba těžké vysvětlit dvouletému dítěti, proč si má po návštěve WC umýt ruce. Vždyť jsou přece čisté!
• Z neefektivních způsobů kominkace (což je vyčítání a obiňování, vyhrožování, příkazy, zákazy a pokyny, zesměňování a shazování, nadávky, ironie, poučování, kázání a moralizování, varování, mučednické výroky a citové vydírání, srovnávání, prorokování, křik) si dítě vyvodí, že jej považujeme za málo schopné, špatné, nespolehlivé atd., což jeho chování spíše jenom zhorší
• Nabízené komunikační dovednosti naopak dítěti sdělují, že jej považujeme za schopné, milé a že věříme, že jakmile si problém uvědomí, něco s ním udělá. Posilujeme tak jeho sebeúctu
• Dalším rizikem neefektivních způsobů je, že dítě pochopí situaci jako boj o moc. V té chvíli již nejde o oprávněnost požadavku, o dodržování pravidel, vše se soustředí na to, kdo vyhraje. Ať vyhraje dospělý nebo dítě, dítě se učí, že to důležité v životě je vyhrát, ne spolupracovat.
• Tón hlasu je důležitý u všech efektivních komunik. způsobů – útočný či ironický tón může pokazit i „správná“ slova. Když jsou tón a slova v rozporu, určující je tón
• POPIS signalizuje, že nechceme bojovat. Umožňuje koncentraci na problém, neútočí na charakter
• PŘIZVÁNÍM KE SPOLUÚČASTI (add bod 2 minulého článku) dáváme druhému najevo, že ho považujeme za kompetentní osobu schopnou najít dobré řešení situace
• INFORMACE (add 3) pomáhá vidět smysl požadavků a dává možnost rozhodnout se. Pozor na rady (měl bys, udělej to takhle) Informace jsou formulovány v 1. nebo 3. osobě jednotného nebo množného čísla. Pokyny či rady jsou formulávny v 2. osobě
• VÝBĚR (add 4) nespouští boj o moc, podporuje vnitřní motivaci a zodpovědnost
• JEDNO DVĚ SLOVA (add 5 ) je vhodné použít jako stručnou připomínku v situacích, kdy je dítěti zřejmé, co se od něj očekává. Oslovení jménem a přátelský tón pomohou, aby náš výrok nezněl jako povel
• VYJÁDŘENÍ PŘÁNÍ, OČEKÁVÁNÍ (add 6) – jeho síla je ve formulaci přijatelného chování
• JÁ VÝROK (add 7) je komunikační dovednost, kterou můžeme vyjádřit své negativní pocity bez útoků na charakter druhého. Zároveň sdělujeme, že si vážíme sami sebe. Já – výrok obvykle obsahuje:

              1. Sdělení o tom, co prožíváme, a to v 1. os. jedn. čísla
Já mám vtek, když .... (nikoliv „Ty mě tak zlobíš“) Nelíbí se mi, když .... Nechci, abys .... Je mi nepříjemné, když .... Rozčiluje mě, že ... (nikoliv „Vy mě tak rozčilujete“) Nejsem si jistá, jestli ti dobře rozumím. Mrzí mě, když ...
               

             2. Sdělení důvodu našich pocitů – pokud možno popisem situace:
Vadí mi, když slyším taková slova. Taková slova mi vadí. Zlobím se, když se nedodržují dohody. Je mi nepříjemné, že o tom musím znova mluvit.
Je důležité, nepokazit tuto část obviňováním!

            3. Můžeme sdělit svá očekávání, jak by se situace měla řešit nebo jak by mělo vypadat přijatelné chování:

Očekávám, že taková slova nebudš používat, ať už jsem u toho nebo ne. Chtěla bych, abys mi řekl hned, žes něco zapoměl, a nečekal, až na to přijdu. Očekávala bych omluvu.

Někdy je vhodné po já-výroku odejít, aby situace nebyla vnímána jako nátla a boj o moc.

Já-výroky jsou poměrně silnou komunikační dovedností a měli bychom jimi šetřit.

I děti by se měly učit používat já-výroky. Když jsme svědky komfliktu mezi dětmi (nebo děti na sebe žalují), můžeme jim nabídnout, aby řekly o svých pocitech útočníkovi (Nelíbí se mi, když tohle říkáš. Nechci, abys mi bral bez dovolení moje fixy.) Pokud útočník reaguje negativně nebo posměšně, mělo by dítě já-výrok zopakovat a odejít (Ale mě to stejně vadí. Já to nechci). Pozor na pokyny a rady typu: Běž a řekni Jirkovi, jak se cítíš. Namísto pokynů poskytneme informaci: Možná by bylo dobré, kdyby Jirka věděl, jak ti je.

• ZAMĚŘENÍ NA POZITIVNÍ SOUVISLOSTI (add bod 8) nás učí všímat si pozitivního chování a upevňovat ho. „Čemu se věnuje pozornost, to se rozrůstá“ platí jak pro pozitivní, tak i negativní chování!

V mnoha situacích je dobré začít nejdřív empatií a až po ní použít další komunikační dovednosti, které můžeme různě kombinovat: Jendo, vím, že máš nemocnou maminku a asi máš o ní starost (empatie), ale tento týden je to už podruhé, co jsi se nenaučil (popis) ... Očekávám, že s tím něco uděláš (já-výrok) ... Zvládneš to sám, nebo chceš, aby ti pomohl někdo ze spolužáků? (výběr)

Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání

Materiál z kurzu Respektovat a být respektován

Postupy při oprávněných požadavcích vůči druhým lidem

– dětem i dospělým

1.       Popsat situaci nebo problém – bez hodnocení a interpretací!
Nemluvíme o člověku ale o problému. Podmětem ve větě není osoba, ale ta věc, ten problém. Toto je pro zahájení komunikace, pak následují další kroky. Používáme citově neutrální slova.
Popis toho, co vidíme nebo slyšíme (Tvoje kolo zůstalo před domem a začíná pršet. Slyším tady křik.)
Popis problému (Jendo, za poslední týden jsi dvakrát nedonesl domácí úkol)

2.       Přizvat druhou stranu ke spoluúčasti na řešení situace
Otázky týkající se úkolu: Co stím uděláš (uděláme)? Co navrhuješ? Co si o tom myslíš?
Je důležité nechat druhé osobě dostatek času na promyšlení odpovědi.
Otázky týkající se komunikace (Jak bych ti to měl říct, aby ti to bylo příjemné a ta věc byla v pořádku?)

3.       Poskutnout informace
Dáváme vhled do situace, snažíme se je dávat na obecné úrovni nebo o mě, v 1. nebo 3. osobě mn. čísla. Někdy je těžké plnit požadovanou věc, když nad dítětem stojíme. Proto může být lepší dát informaci a odejít.
O tom, co je právě potřeba (Hledám nůžky. Budeme potřebovat učebnici na straně 38)
O zvyklostech a pravidlech (Ve třídě se přezouváme. Řekli jsme si, že budeme mluvit slušně)
O důsledcích (O tašky v uličce se snadno zakopne. Tento lék pomáhá snižovat teplotu)
O postupu (Štětec musíme po skončení práce vymýt v ředidle)

4.       Umožnit výběr
Pokud nereeaguje na bod č. 2. Když si dítě něco vybere a pak to změní, umožníme mu to (teprve se učí a může svůj názor změnit)
Co (Můžete si vybrat cvičení A, B nebo C. Vezmeš si svetr nebo mikinu?)
Jak (Chceš vyzkoušet ústně nebo písemně?)
Kdy (Vyneseš ten koš hned, nebo až dočteš kapitolu?)
S kým ( Doučíš se to sám, nebo potřebuješ, aby ti někdo pomohl?)

5.       Připomenout požadavek jedním či dvěma slovy (s oslovením)
Jirko, ruce. Honzo, tvoje bunda.

6.       Vyjádřit přání, očekávání – v 1. osobě jedn. čísla
Fakt bych chtěla, abys zavolal, když se zpozdíš. Pomohlo by mi, kdybychom mluvili klidnějším tónem

7.       Vyjádřit emoce pomocí „Já – výroku“
Mluvíme o svých pocitech, potřebách. Nemělo by se však používat často – „vadí mi“
Zlobí mě opakovat něco dvakrát. Mám vztek, když zakopnu o ty boty v předsíni. Chci, abyste je dali do botníku.

8.       Zaměřit se na pozitivní souvislosti
Připomenout, jak dítě zvládlo situaci v minulosti (Minulý týden jsi do školy odcházel včas. Čím to bylo?)
Ptát se, co by pomohlo do budoucna (Co by ti pomohlo, abys dokázal paní učitelce říct, jak to bylo doopravdy?)

Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání

Materiály a zápisky z kurzu Respektovat a být respektován

Navazuji na článek o základní homeopatické lékarničce, zde chci napsat výtah z knížečky MUDr. Hofhanzlové zaměřený na děti. Obecnější informace k užívání homeopatik najdete v mém předchozím článku. Obecně používáme homeopatika podle symptomů stejně jako u dospělých (viz předchozí článek), zde jsou uvedena jen některá, pro děti, specifická onemocnění.

#ryma - rýma

Sambucus niger - při "zadní rýmě" kojenců, dítě při dýchání chrčí, ale nejeví se jako nemocné, nevadí mu to při kojení ani při spánku. Vřele doporučuji, užívali jsme když jsem viděla, že má rýmu ale neteklo mu to ven, je to dobré na to, aby se rýma nezvrtla v zánět středního ucha, u miminek je to hned.

Pulsatilla - dítě je lítostivé, závislé, má žlutý, hnisavý výtok z nosu, někdy i z očí.

Antimonium tartaricum - podáváme při výrazném zahlenění, hleny často v dítěti při dýchání "bublají".

Další opatření při rýmě - při jakékoliv rýmě co nejčastěji kapeme do nosu mateřské mléko, nejlépe přímo z prsu. K tomu musím dodat, že u úplného prtěte se to ještě dá, u většího jsem odstříkala do kalíšku a pak namočila vatu a tu pak vymáčkla do nosíku. Tato léčba je také fajn u problémů s očičkama. Můžeme kapat mořskou sůl. Pozor na běžně prodávané kapky (Olint či Vincentka) i když jsou i pro miminka tak působí spíš kontraproduktivně. Mě se asi nejvíce osvědčilo časté (4x denně) odsávání, mořská sůl a nějaké homeopatikum.

#kolika - bolení bříška u  kojenců

Chamomilla - dítě je podrážděné, ničím mu nedokážeme vyhovět ani bolest utišit, případně se zlepšuje chováním. Tyto potíže se mohou objevit i při prořezávání zoubků

Nux vomica - podáváme když nezabere chamomilla

#zuby - problémy s růstem

Chamomilla - pokud je dítě při růstu zubů podrážděné, může mít teplotu či průjem, bolest bříška

Belladona - pokodu nedojde ke zlepšení po chamomille, dásně jsou výrazně oteklé, zarudlé a bolestivé.

#oko - potíže se slzným kanálkem, slzení a hnisání očí kojenců po porodu

Natrium muriaticum - při potížích s průchodností slz. kanálku, oko neustále slzí

Pulsatilla - pokud se v oku objevuje hnisavý výtok

Silicea - pokud je stav chronický, dlouho trvající a výše uvedené léky nepomáhají

Další opatření - do očí  kapeme mateřské mléko

při laryngitickém záchvatu co nejdříve dítěti podáme kombinaci těchto tří léků:

Aconitum, Hepar sulfur a Spongia

3 kuličky z každého z léků rozpustíme ve skleničce s vodou (popíšme se kam co dáváme), protřepeme. Pak postupně kapeme do pusy dítěte pár kapek - aconitum, po 2 minutách hepar sulfur a za další 2 minuty spongii. Pokud se do pár minut stav nezlepší, zopakujeme. Před každým použitím skleničky pořádně protřepeme. Dítě by mělo na léčbu zaregovat nejpozději za půl hodiny. I když se zdá následný den dítě zdravé, podáváme tuto kombinaci léků znovu a to 3x denně.

Sambucus niger - pokud výše uvedené nepomáhá, dítě se dusí, podáváme několikrát za sebou. Toto vše můžeme zkusit než přijede lékařská pomoc nebo během převozu do nemocnice.

#ucho - zánět středního ucha

Pulsatilla - dítě je lítostivé, uplakané, drží se mámy, zlepšuje se konějšením

Chamomilla - dítě je podrážděné, mrzuté, nelze mu vyhovět, křičí bolestí

Belladona - akutní, horečnaté, prudké, náhlé onemocnění, symtomy překrvení - ucho nebo tváře jsou zarudlé, přecitlivělost na hluk, světlo a dotek, může být pocení

Ferrum phosphoricum - můžeme podávat maximálně 1x denně v době potíží, můžeme ho dát vždy když jsou nějaké potíže s ušima a k tomu přidat podle symptomů některý z výše uvedených léků. My toto homeopatikum používáme vždy, když na malého něco "leze" a ještě není poznat, co z toho bude, nebo když je nachlazený či nemocný a nevíme, co vybrat.

Další opatření - na ucho přikládáme cibulový obklad, do ucha kapeme diviznový olej

#zloutenka, - novorozenecká žloutenka

maminka pije 1-2x denně čaj z ostropestřece mariánského

Chelidonium - dáváme 2 - 3x denně

#moucnivka, #afty, #opruzeniny

Borax - podáváme u moučnivky a úporných opruzeninách, které bývají často kvasinkového původu

Chtěla bych vám tu napsat krátký výtah z knížečky Přirozená léčba nemocí - Domácí lékarnička. Napsala ji naše jihlavská homeopatka a je to můj nejcennější a nejčastěji používaný manuál při běžných nemocech a úrazech.

Pár poznámek pro začátek:

- na homeopatika nesaháme, používáme plastovou lžičku a vkládáme rovnou do úst nebo rozpustíme v převařené vychladlé vodě

- podle této homeopatky je docela jedno, kolik kuliček užíváte, efekt je stejný při třech kuličkách jako při deseti

- je dobré alespoň 10 minut před užitím homeopatik nic nejíst, aby sliznice úst byla čistá

- efekt homeopatik naprosto vyruší jakékoliv užívání eukalyptu, tea tree oleje či kafru (v aroma lampě, v masti aj.)

- u akutních stavů (chřipka) podáváme třeba každých 15 minut (v tomto případě nejlépe rozpuštěné ve vodě a popíjíme průběžně), samozřejmě nelze striktně dodržet 10 minutovou pauzu po jídle ale to tak nevadí. U chronických stavů či méně akutních (vytržený zub, chron. zánět šlach aj.) dáváme 1x - 3x denně

- u běžných nemocí stačí koupit homeopatika v ředění 9CH (čti cé há), čím vyšší číslo u léku, tím subtilněji působí - více na psychiku, takže pokud jde někdo např. na operaci kýly, dáme na lepší hojení Arnicu 15CH,  zde se hodí podpořit právě i psychiku

- homeopatickou léčbou běžných onemocnění nelze nijak ublížit i když se hned ze začátku nenajde nejvhodnější lék

- homeopatie rozeznává několik druhů chřipek a jiných běžných onemocnění, tudíž je potřeba přesně sledovat příznaky a podle toho vybírat lék

- pokud lék podáváme jako akutní (tzn. vícekrát denně) nebo ho podáváme miminku, můžeme ho rozpustit ve vodě (u miminka v odstříkaném mateřském mléce). V cca 1 dcl vody (u miminka kojenecké) rozpustíme cca 5 kuliček. Před každým použitím pořádně protřepáme, dáme na lžičce do pusy. Tento roztok používáme jen jeden den, každý den si vyrobíme nový.Dávkování je stejně časté jako když podáváme kuličky (viz výše)

- homeopatika by se neměla brát dlouhodoběji. Pokud se úleva nedostaví do 2-3 dnů, je potřeba najít jiný lék. Pokud se úleva dostaví ale po vysazení homeopatik se vrátí, je možné postup ještě jednou zopakovat. Jestliže se však problémy vrací, je lepší kontaktovat zkušeného homeopata, který může najít podobný lék, který však vyléčí trvale. Akorát u problematického růstu zubů u kojenců či např. u zlomenin dávkuji i dlouhodoběji, protože takováto nemoc je sama o sobě dlouhodobá, prostě než se zoubky prořežou nebo zlomenina sroste.

Předem upozorňuji, že můj článek je jen výtahem a může sloužit jako první pomoc a taky trochu k zorientování se v problematice. Pokud si nejste jisti správnou volbou, zkuste kouknout ještě na internet či nejlépe konzultovat s dobrým homeopatem.

ZÁKLADNÍ HOMEOPATICKÉ LÉKY

Aconitum - onemocnění náhle a prudce nastupující, nachlazení, prochladnutí, třesavka, zánět hrtanu (laryngitida), zánět středního ucha, zánět spojivek nehnisavý, akutní revmatismus, kašel suchý, kýchání, bolest zubů, strach, šok, úzkost, úpal

Allium cepa- rýma vodnatá, pálivá, rýma alergická, kýchání. Stav odpovídá pocitům, jako když krájíme cibuli

Apis - píchavá, jehličková bolest, bodnutí včelou, alergické realkce provázené otokem, zánět spojivek provázený výrazným otokem víček, angína či bolest v krků s výrazným růžovým otokem, horečka, otok horký s bodavými a palčivými bolestmi, alergický, infekční

Arnika - ulevuje od bolesti, zabraňuje vzniku otoku či hematomu, trauma fyzické nebo duševní, pocit zhmoždění, chřipka s pocitem zhmoždění (vše nás bolí, jsme "zmlácení"), krvácení, otoky, modřiny, tržné a jiné otevřené rány, oděrky, porodní komplikace, chrapot po hlasové námaze, výron, vykloubení, zlomeniny, autonehoda, operace, trhání zubů. Arnika je vůbec víborná pro maminy - kdykoliv prcek nějak hůř upadne, vypadá to na bouli, odřené koleno či tak nějak, je fajn mít ji po ruce. Nejen že se pak lépe hojí ale dítko se po něm krásně uklidní, vřele doporučuji

Arsenicum album - klíčový příznak pálení, průjem, salmonelóza, otrava jídlem či špatnou vodou, úzkost, rýma pálivá zlepšující se teplem, pálivé zvracení, kopřivka, nachlazení zlepšující se teplem

Belladona - zánět středního ucha, zánět kůže infekční, úpal, kašel suchý, spála, horečka s pocením, angína, chřipka, schvácenost, bolest hlavy pravostranná, akutní zánět spojivek, příušnice, migréna, zánět prsu, přecitlivlost na hluk, světlo, dotek. Užíváme ji akutně vždy, když se objeví něco, co vypadá na zánět, takže i u zubů, šlach aj.

Bryonia - onemocnění postupně nastupující, vše zhoršuje pohyb, zácpa se suchou a tvrdou stolicí, chřipka, bolest kloubů při chřipce, bolest hlavy levostranná, bolest hlavy po vystavení slunci - úpal, horečka, schvácenost, kašel bolestivý, kašel suchý, akutní revmatismus, bolest v zádech - ischias, zánět prsu - prs je horký a bolavý

Cantaris - opaření, popáleniny II. stupně - vytvoření puchýřků, zánět močového měchýře, pálení při močení

Drosera - kašel drásavý, suchý, zhoršení v noci

Euphrasia - zarudlé spojivky, dráždivé slzení, alergická rýma

Hypericum - poranění nervů, bolest ostrá, bodavá, vystřelující, poranění rtů, naražená kostrč, bolest zubů - funguje jako analgetikum, ocenila jsem při bolení zubů v těhotenství, kdy se nemůže ibalgin

Ipecacuana - nevolnost, žaludeční křeče, zvracení, průjem, kašel dávivý, vlhký (ke zvracení)

Ledum palustare - bodné poranění s hnisáním, bodné poranění oka, pokousání zvířaty či hmyzem. Dáváme preventivně když jdeme do lesa, odpuzuje hmyz. Používám ho taky když najdu u někoho klíště - dávám 1x denně po dva až tři dny jako prevenci borreliozy

Mercurius solubilis - hnis, hnisavá angína, rýma, zánět dásní hnisavý, příušnice, mandle a uzliny zvětšené, zánět obličejových dutin, horečka, pocení se silnou žízní, hnisavý zánět spojivek, u každého musí být pocení

Nux vomica - nevolnost po přejedení či přepití, předávkování léky, otrava, rýma suchá s kýcháním, ucpaný nos, rýma alergická, hemoroidy, chřipka se zimnicí, žlučníková kolika, zácpa, průjem, nevolnost v dopravních prostředcích, mořská nemoc. U nás po arnice druhé nejčastěji užívané homeopatikum - manžel když trochu více slaví - pomáhá s kocovinou, když sníme něco, co nám moc nesedne, něco tučného aj.

Rhus toxicodendron - akutní ischias který se zlepšuje pohybem, chřipka se ztuhlostí kloubů, zlepšení pohybem, výsev oparů, bolesti po poranění kloubů staršího data, akutní revmatismus, plané neštovice, puchýřnaté vyrážky, příušnice, opar, afty

Ruta - úrazy kloubů, šlach akutní, podvrtnutí, vykloubení, klouby či šlachy přetížené, zánět šlach, oči přetížené, bolestivé

Staphisagria - rány řezné, operace břicha, zánět močového měchýře po pohlavním styku

Symphytum - zlomeniny, oko poraněné tupým předmětem

Urtica urens - popáleniny, opaření, kopřivka, nedostatek mateřského mléka. Společně s kopřivovou tinkturou mám vždy při ruce v kuchyni protože je opravdu zázrakem při jakémkoliv běžném opaření či spálení, díky nim nemáme puchýře a druhý den je vše v pohodě

ZEVNÍ OŠETŘENÍ

Arniková tinktura - na modřiny, pohmožděniny, zlomeniny, úrazy hlavy, na podvrtnutí, poranění, záněty kloubů a šlach. Lze koupit např. u Weledy

Měsíčková tinktura - otevřené rány, oděrky, řené rány, proleženiny, praskliny bradavek, krvavé praskliny některých ekzémů, zanícené akné, působí dezinfekčně, protizánětlivě, je velmi hojivá, roztokem můžeme vyplachovat ústa při aftech, krvácení dásní, po trhání zubů

Třezalkový olej (Janův) - velmi hojivé a potizánětlivé účinky, zejména na otevřené čerstvé rány a popáleniny

Kopřivová tinktura - k ošetření popálenin nebo opaření a při spálení sluncem, polejeme co nejdříve po opaření, nezvnikne pak puchýř

Měsíčková mast - hojivá, protizánětlivá, k potírání otevřených ran staršího data, na krvavé praskliny na kůži, zanícené ekzémy, opruzeniny, k potírání ran po operacích (po odstranění stehů)

Toto jsou základní informace. Homeopatika vybírejte tak, podle toho, které splňuje nejvíce popisovaných příznaků. Já osobně, když si nejsem jistá, tak nasadím třeba dvoje, střídám je a čekám na výsledek. Pokud léčba nezabere (neobjeví se alespoň úleva) do dvou dnů, je potřeba hledat jiné.

Příště napíši článek zaměřený na základní homeopatika u kojenců a batolat.

Chtěla bych tu napsat pár vět o pojmu senzitivní období a to z pohledu psychomotorického rozvoje dítěte. S tímto termínem se často setkáváme (nejen) v montessori pedagogice. Jak můj syn roste, postupně se utvrzuji v tom, že Maria Montessori měla tuto oblast opravdu dobře zmapovanou a odpozorovanou. Mám v praxi ověřeno a jsem si tudíž jistá, že pokud se snažíme u dítěte vypozorovat jeho citlivá období a podle jeho potřeb mu tak nabízíme vhodné aktivity, velmi tak pomůžeme jeho rozvoji a vybudujeme v něm důvěru v to, že ho chápeme a že jsou jeho potřeby v pořádku.

Dopředu chci upozornit, že jsem absolvovala jen několik montessori seminářů a proto předávám pouze svůj pohled a své zkušenosti s tímto zajímavým tématem.

Lze říci, že senzitivní období je období zvýšené vnímavosti pro získání nějaké dovednosti, ať již rozumové, pohybové či emocionální. Je to období, které je velmi vhodné k trénování této konkrétní dovednosti, efektivita tréninku je mnohonásobně vyšší a zároveň je pro dítě velmi atraktivní a potřebný. Pokud nabídneme dítěti vhodné aktivity, toto je přijímá s radostí a zájmem, není potřeba ho nutit, což je podstatný rozdíl od toho, když tuto aktivitu nabídneme mimo jeho senzitivní období.

Například učení se barvám. Je dobré, když už i u malého batolete zmiňujeme barvy konkrétních předmětů. Pokud však máme pocit, že už by třeba ve dvou letech mělo barvy samo pojmenovávat či na naše vyzvání ukazovat a ono si ještě neprošlo senzitivním obdobím zaměřeným na barvy, tak budou naše snahy a výsledky dítěte neradostné. Můžeme mu opakovat barvy stále dokola a ono se to postupně s vynaložením značného úsilí, v podstatě však kvůli nám, aby udělalo mamince radost, naučí. Obrovský rozdíl však je, když počkáme, až dítko samo začne o pojmenování barev projevovat zájem. Ptá se rodičů na každou věc, jakou má barvu, samo se snaží barvy pojmenovávat. Pokud tento okamžik využijeme a nabízíme mu co nejvíce aktivit zaměřených na třídění a poznávání barev, tak je schopné se je naučit třeba během dvou dnů. S radostí, nadšením, pro sebe. Poznáváte ten rozdíl? Na semináři nám říkali, že takováto období mohou trvat od několika málo dnů až po několik týdnů.

Dalším výborným příkladem je čtení. Mnoho dětí projevuje o písmenka zájem už třeba ve třech letech. Pokud to rodiče berou jen jako hru a nevěnují tomu příliš pozornosti, mohou promeškat ideální období, kdy se dítě mohlo díky svému zájmu písmenka naučit. Pak nastává problém, že nastoupí do první třídy a musí se začít učit písmenka zrovna teď: v září písmenko A, v říjnu písmenko B atp. Prostě podle osnov, ne podle zájmu dítěte. Proč se má zrovna teď učit písmenka, když má senzitivní období například na počítání? Protože to tak prostě vyžaduje systém.

Zároveň je však zřejmé, že senzitivní období se opakují. Ve třech letech se může objevit první zájem o písmenka, dítě se jen ptá, co je to za písmenko a pak, po dvou týdnech, zájem může opadnout. Znovu toto období přijde třeba v 4,5 letech a zájem už je sofistikovanější. Pokud jsme vyhověli zájmu dítěte ve třech letech, tak nyní na tom můžeme stavět. Pokud jsme tomu ve třech letech nevěnovali pozornost, tak ten základ, na kterém jsme už mohli stavět, musíme teprve začít budovat. Pokud se senzitivní období na písmenka objeví zrovna v první třídě, tak paní učitelka chválí dítko, jak mu ty písmenka pěkně jdou ale to počítání, to tedy vůbec ne. Samozřejmě, jak by taky mohlo, dítě pro něj musí vynaložit mnohem víc úsilí a přitom by stačilo jen pár týdnů či měsíců počkat, až si samo začne vyžadovat počtářské aktivity. Na tomto principu jsou založeny i montessori ZŠ, kdy dítě má rámcový plán, co by mělo během roku až tří zvládnout a kdy to zvládne, to je na něm. A je zajímavé, že i když děti zde nejsou do žádné aktivity nuceny, tak přesto mají na konci prvního stupně minimálně srovnatelné znalosti jako děti z běžné školy, na rozdíl od nich jim ale chybí odpor k „učení“ 🙂

Doufám, že je můj popis srozumitelný a ulevím maminkám, které si zoufají, že jejich tříleté dítko neumí ještě poznávat barvy, když sousedovic Toníček už je uměl ve dvou letech. Chtěla bych vám všem popřát hodně trpělivosti a důvěry ve vaše potomky, oni sami nejlépe poznají, kdy je nejvhodnější čas se danou dovednost naučit. Našim jediným úkolem je pozorovat je, jejich „hlad“ rozpoznat a nabídnout jim co největší množství činností pro jeho ukojení 🙂

PS: osobně si myslím, že stejně tak je to i s obdobím vzdoru, ať se nám to líbí, nebo ne 🙂

Chtěla bych reagovat na stále častější dotazy ohledně naší inspirace. Ptáte se na to, kde nastudovat teorii o montessori, kde hledat nápady na činnosti.

S teorií je to trochu horší, v českém jazyce nevyšlo mnoho knih a ještě méně jich je k sehnání. Pokud by chtěl někdo pochopit podstatu montessori pedagogiky celostně, tak je asi nejlepší navštívit nějaký z kurzů, které se občas konají v každém větším městě. Za sebe mohu říct, že se vyplatí si udělat třeba jedno či dvoudenní výlet do Prahy či Brna a užít si seminář plný nápadů, které pak můžete využít při práci se svým dítkem. Můžu říct, že pro můj život považuji absolvování kurzů o montessori pedagice a kurzu Respektovat a být respektován za jednu z nejstěžejních aktivit, které jsem na poli vzdělávání podnikla.

A nyní již slíbené odkazy. Nejdená se vždy o montessori aktivity, ale je to prostě můj zásobník inspirativních stránek:

www.montessoridoma.cz - hodně praxe, trochu teorie

http://www.sikovny-cvrcek.cz/tvoreni-pro-deti

www.rustspolecne.cz - hodně praxe, spousta úvah na téma respektující výchova

http://www.montessori-doma.sk/ - velká zásobárna nápadů

http://zena007.cz/category/deti/ - zajímavé nápady pro malé i větší ale i pro domácnost

http://zlesa.blogspot.cz/

http://wiki.rvp.cz/Knihovna/Tvorive_pokusohrani

http://handsonaswegrow.com/category/activities/

http://pracovni-listy.blogspot.cz/ - zde můžete stáhnout barevné i černobílé pracovní listy pro rozvoj grafomotriky, řeči, matematických i čtenářských dovedností

http://www.pexeso.net/zvirata

http://www.vyletyprodeti.cz/category/omalovanky/rybicky - výborná zásobárna omalovánek ke stažení, lze zde najít i omalovánky k např. vývojovém stádiu motýla

http://www.detskestranky.cz/

http://dum.rvp.cz/vyhledavani/prochazet.html?rvp=P - takzvané DUMy - digitální učební materiály (word, power point atp.) pro školky

http://www.predskolaci.cz/

http://pinterest.com/kimpeach/colors-numbers-and-shapes/

http://www.cometogetherkids.com

KNIHY

http://www.kosmas.cz/knihy/159383/vytvarne-cinnosti-pro-male-deti/ - naše oblíbená knížka s výtvarnými nápady

http://montessorihracky.cz/knihy/1374-od-detstvi-k-dospivani-maria-montessori.html - kniha o montessori pedagogice

http://www.kosmas.cz/knihy/157570/respektovat-a-byt-respektovan/ - moje bible, aneb manuál k respektující výchově a komunikaci

Když najdu něco dalšího, co by vás mohlo také inspirovat, průběžně to sem připíšu. Budu ráda za vaše zajímavé webové i knižní odkazy