Minutu mrtvý - afektivní záchvat
Milé maminky, nebojte nikdo nám neumřel, ale ráda bych se s vámi podělila o zkušenost s kterou jsme se jako rodiče setkali a o které jsme do osudného dne ani jeden z nás nikdy neslyšeli.
K sepsání jsem se rozhodla až nyní téměř po roce, kdy se v našem mateřském centru stalo jedné z maminek to samé.Byl to obyčejný listopadový den. Stejný jako každý jiný. Vyzvedla jsem s Adámkem Aničku ze školky. Taťka ještě nebyl doma. Tak jsme si povídali, co ve školce, jaké bylo divadlo. Kdo spinká a kdo jen zavírá oči. Co hezkého namalovala. Pak začínala odpolední Kouzelná školka. Anička si sedla na gauč a Adámek běžel od mašinek rovnou k sestřičce. Já šla každému udělat šťávu. Adámek se snažil vylézt na gauč, vztekal se a já už šroubovala šťávu se slovy "vždyť už jdu ty vzteklino!"
Následující minuty. Byly nejhorší, které jsem, kdy zažila.
Adámek žuchnul na zadek. Začal se zhluboka nadechovat. Takový ten dlouhý nádech než si pořádně zařve. Zvedla jsem ho ze země a říkám mu "pojď si postěžovat mamince, tak už si zařvi" nic. Dlouhý nádech stále pokračoval. Adámek mi najednou v náručí zaklonil hlavu. Výdech, ani zařvání se nekonalo. Naopak utichl. Ústa semknul. Oči mu zapadaly dozadu. Celý obličej měl zmodralý. V ruce jsem najednou držela "mrtvé dítě". Vyděšeně jsem ho začala plácat po zádech. Otočila vzhůru nohama, vrazila ruku do pusy, jestli tam náhodou neměl třeba kolečko z mašinky. Nedýchal. Počural se. Hystericky jsem křičela "co mi to děláš, prober se, to nesmíš!" Stále s ním třásla, rychle popadla mobil a volala 155. Na druhém konci to někdo zvedl a najednou Adámek otevřel oči začal plakat "máma". Paní jsem do telefonu v tom šoku nemohla absolutně nic říct, koktala jsem. Ústa mi oněměla z toho co jsem předchozí minutu zažila, ano celé to trvalo max. 1 minutu, ale já měla pocit, že hodinu. Po telefonátu, kdy jsme se domluvili, že hned pojedeme do nemocnice, akorát přijel manžel. Vše jsem mu vyděšeně řekla. Myslím, že si tenkrát myslel, že jsem hysterka, že mi Adámek upadl a měl třeba otřes mozku...V nemocnici si nás nechali, udělali mu různá vyšetření. Nic závažného nenašli. Adámek klidně spal celou noc.
Druhý den, nás čekalo vyšetření na neurologii. Paní lékařka mě seznámila s "Afektivním záchvatem" o kterém jsem do tohoto dne vůbec nic nevěděla. Vysvětlila mi, že ve chvíli, kdy je dítě nějak emočně zaskočeno ať už zuřivostí, leknutím, nebo radostí a lapá po dechu jeho nervová soustava to nemusí vydržet a celé tělo kromě srdce se "restartuje", proto se právě i počural. Na chvilku se restartují některé orgány v těle. Uklidnila mě, že během 3. roku dítěte tyto stavy zcela vymizí. Poradila abychom ve chvíli kdy se začne takto nadechovat je nejlepší mu foknout do obličeje, nebo ho štípnout.
K afektivnímu záchvatu dochází v okamžiku, kdy dítě zadrží dech, a protože má rychlejší oběhovou soustavu než dospělí, záhy zmodrá, protože se do krve dostane neokysličený hemoglobin. "Rodiče to většinou k smrti vyděsí, protože si myslí, že dítě umírá. Vypadá to dramaticky, ale dítě se vzápětí samo nadechne," uklidňuje neurolog Kršek.
Ubezpečit rodiče, že je jejich dítě v pořádku, že záchvaty nejsou žádná závažná diagnóza a neohrožují dítě na životě ani na zdraví, je to jediné, co lékaři mohou v těchto případech dělat. Žádná léčba totiž neexistuje.
Nejdůležitější je zachovat klid. V úvodu rozvoje záchvatu někdy pomůže odvedení pozornosti od emočního zážitku a reflexní aktivování zúženého vědomí dítěte:
* fouknutí do obličeje
- poklepávání na hrudník či zadeček
- omytí obličeje studenou vodou
Při probíhajícím stavu je třeba uložit potomka do vodorovné polohy nejlépe na boku se záklonem hlavy, aby nedošlo k vdechnutí slin a byly udrženy průchodné dýchací cesty. Záchrannou službu volejte jen v případě, že by porucha vědomí a dechu neodeznívala.
Léky jsme nedostali. Jen doporučení pro braní vitamínu na nervovou soustavu a imunitu Pyridoxin. My tento záchvat zažili ještě 2x. 1x dokonce ze samé radosti z nového autíčka. Manžel při zažití jednoho z nich strávil hodinu na mrazu před domem aby to rozdýchal se slovy "to je strašný když máš v ruce mrtvý dítě". Pro jistotu jsme podstoupili i vyšetření na epilepsii. Vše máme v pořádku. Poslední záchvat měl Adámek v březnu. A upřímně nám nejvíc pomáhalo, když jsme viděli, že to na něj jde. Říct "koukej velkýýýý bagr!". Zabavit hlavičku něčím jiným. Štípnutí, cákání vody nám opravdu nepomohlo.
Když jsem se ve zkratce svěřila s tímto zážitkem v naší březnové skupince, zarazilo mě, kolik z vás o něm ví, ale i neví. Setkala jsem se setkala s maminkami, právě i v tom našem mateřském centru, které o něčem takovém nikdy neslyšeli...doufám, že jsem vás nevyděsila, ale třeba jen rošířila obzory. A přeji vám, ať si tímhle žádná z vás neprojde. A jestli už se to stane, přeji všem silné nervy, sílu a vzpomeňte si, že to časem vimizí a že v tom nejsme samy!!!
https://www.modrykonik.cz/zdravi/afektivni-zachvaty/
https://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/deti/vypada-ze-umira-afektivni-zachvaty-u-deti_290753.html
Doporučujeme
Jednou se to stalo synovi, když jsme byli na chalupě a já ho ukládala do postýlky, tak jsem ho naštvala až se nemohl nadechnout, zmodral, protočily se mu panenky...já vyděšená k smrti na něj začala křičet at se nadechne a zatřesla jsem s ním, naštěstí se pak nadechl...Několik dní jsem pak nemohla spát ze strachu, že se mu to stane znova a od té doby se snažím i u dcery předcházet jakémukoliv velkému pláči i když se na mě občas příbuzní koukají, že bych je mohla nechat vyvztekat, ale já si vždycky vzpomenu na svoje modrý nedýchající dítě a prostě jdu...
My jsme to zažívali pravidelně od miminka do cca 1,5 roku...kupodivu v období vzdoru to přešlo.ale musím uznat,že jsem o tom dříve také neslyšela,až když to dcera předvedla na rehabce. U nás fungovalo okamžitě,když to zacina, fouknout do obličeje,takže na vodu nikdy nedošlo,asi tím,že byla tak malá,tak stačilo maličko...
Tak pro mě novinka. Jako tohle jsou věci, které by měl říkat pediatr.
Tuto se mi stát, tak se poseru 🤷♀️
Matysek to ma od deseti mesicu prakticky stale, nekolikrat do tydne. Spoustecem je bud bolest nebo vztek...fouknuti ani zadny jiny metody na nej nezabiraji, takze ted uz po takovy dobe, to zvladame vcelku v klidu, kdyz povoli krec, pomalu uz na nej mluvim, reknu co se stalo, pomalu posadim. Ted nas ceka nova vyzva a to skolka. Pani ucitelky maji “navod”, tak uvidime.
Prestoze to zazivame jiz skoro dva roky, nikdy nezapomenu na den, kdy se to stalo prvne a nikdy nereknu, ze uz jsme si zvykli.
@magicaetezzz také jsem si říkala "proč tohle neříká dětská lékařka?" prý to má kolem 5% dětí
@kristinandbaby já musím zaťukat, že u nás půl roku zatím nic. Ale už se blíží ta 3letá hranice tak to snad bude dobré. Na to se asi nedá zvyknout, pokaždé je to šok, strach, panika. Jen ne tak hrozný jako poprvé a to čekání kdy už konečně "naskočí" je nekonečné. Moc zdravíčka přeji 🙂
@kristinandbaby V tomhle mas muj obdiv.. mimochodem - o afektivnim zachvatu jsem se tenkrat dozvedela myslim z nejake tvoji KZ a vygooglila si, co to je.. a pak kdyz to potkalo nas - ale v mnohem mensi mire, jsem vlastne diky tobe ''vedela'', co mam delat ☺
Syn měl poprvé v devíti měsících, poprvé fakt děs. Nejhorsi na tom bylo, že to dítě je fakt modrý okamžitě, já nestihla tenkrát ani vzít telefon do ruky...no vidím to jako dnes. Teď mu budou tři a občas ještě nějaký záchvat má, nejčastěji když je hodně unavený a spadne nebo se praští...ale většinou tomu stihneme předejít...
Naše dcera měla první záchvat když jí byl rok.Vždy měla záchvat spojený s bolestí.Když spadla, uhodila se, skákala na posteli a přisedla si ruku.Začala plakat a najednou ticho.Přestala dýchat, oči v sloup a byla jak hadrová panenka.Naštěstí se vždy probrala, těch pár vteřin bylo jako věčnost.Posledni záchvat měla v 5 letech na trampolíně.Dnes je jí 7 a když má bolest, vždy zpozorním.Snad už je to za námi.
A muzu se zeptat jak ve skolce? Stavalo se ti taky i tam?
U nás jednou taky..jak byla dcera ještě miminko tak se lekla reklamy v TV!Šílená minuta,nam pomohlo na konec kojeni !Na pohotovosti nam pak poradili foukat do obličeje že se nadechne zase..a měli pravdu příští jsem uz hned reagovala a foukala a bylo vše v pořádku.Stává se to často mnoha dětem ale taky nás to šíleně vyděsilo!
Také mám bohužel zkušenosti. Náš Peťa má nyní 7 měsíců a v podstatě od narození trpěl afektivnimi zachvaty i několikrát za den. Byl jako miminko hodně dráždivy a plačtivý. Při pláči nebo nelibe činnosti najednou ticho, nedýchal, propl se do luku, úplně v křeči, mával rukama, celý fialový. Hrůzný pohled. Nejvíce takových stavu měl 5 v jeden den. Když to udělal u doktorky / chtěla mu vzít krev na železo v krvi/ , tak nás poslala do nemocnice, že ona si vzít krev netrofa. Také nás poslala na neurologii, tam veškeré vyšetření i EEG v pořádku. Tyto stavy vymizeli tak okolo 5 měsíce.
ahoj, já sama trpěla na afektivní záchvaty, takže to znám i z té druhé strany. bohužel u mě to po třetím roce nevymizelo (i když mámě to tehdy na neurologii tvrdili taky) a poslední skutečný jsem měla asi před třemi lety, s tím, že občas to na mě přijde i teď. Nejlepší pomoc je lehnout si na záda a dát nohy nahoru, to mi vždycky pomohlo. Když se pak naučíš poznat, že to přijde, tak se toho většinou dokážeš zbavit, ovšem někdy to nestihneš (naposled to bylo po tom, co jsem spadla ze schodů). Je to teda strašně nepříjemný i pro to dítě, protože já při záchvatu nikdy nebyla v bezvědomí, a ta hrůza z toho, že se nemůžeš nadechnut, celý tělo bolí jako by bylo ve svěráku a nemůžeš nic dělat, jen čekat a snažit se nadechnout... ale nikdy to netrvalo dýl než minutu. život to neohrožuje, ale je to hnus. jsem ráda, žes to sem napsala, doteď jsem neznala nikoho, kdo by se s tím setkal - což je blbý hlavně u doktorů, protože když jim o tom řeknu před nějakým zákrokem, tak si vesměs myslej, že jsem jen hysterka. držím palce, aby se toho syn opravdu zbavil.
tyto zachvaty jsem mela jako mala holka, ale uz je nemam. doktorka na to predepsala diazepam, ale moje mamka mi ho nastesti nedavala.
@properjoey ano, ty jsou strašný :(
Začni psát komentář...
Uf, dobré vědět, taky jsem o tom neměla ponětí :O