Afektivní záchvaty

4 zkušenosti

Afektivní záchvaty u dětí se definují jako přechodná porucha vědomí, která následuje po silném afektu. Např. intenzivní pláč¹², strach, hněv nebo silná pozitivní emoce. Tyto záchvaty se považují za neepileptické onemocnění.

Záchvaty jsou neúmyslné, nedobrovolné a mimovolné. Příčinou afektivních záchvatů je nezralost autonomního nervového a srdečního cévního systému. Když dítě dozraje, dozraje i nervový systém a záchvaty se vytratí.

Doba trvání záchvatů je od 2 sekund po 2 minuty. Mohou se objevit ojediněle nebo několikrát za den.

Výskyt

Záchvaty se vyskytují nejvíce u kojenců a batolat². Začínají obvykle po 6. měsíci⁶ a nevyskytují se po 2. roce života². Afektivní záchvaty postihují 4 - 5 % dětí.

Formy

bledá forma (tzv. palidní forma): objevuje se obvykle u kojenců. Záchvat začíná pláčem, na jeho vrcholu dojde k poruchám vědomí. Epizoda trvá 30 - 60 sekund, sníží se srdeční tep, dítě ochabne a zbledne, na konci se mohou objevit svalové záškuby. Záchvat je evokován (vyvolán) náhlým strachem, nepříjemným podnětem, uleknutím nebo pádem⁶ s drobným úrazem hlavy⁴. Po záchvatu je dítě spavé⁶.
cyanotická forma (se zmodráním dítěte) je typická pro batolata s maximem výskytu mezi 6. až 18. měsícem¹. Evokujícím faktorem je zejména silný pláč nebo křik. Dítě následně zadrží dech během nádechu, zmodrá a postupně dojde ke ztrátě vědomí. Porucha vědomí způsobí krátkodobý nedostatek kyslíku. Při delším trvání jsou přítomny i křeče.

Záchvaty neohrožují život ani zdraví dítěte, i když vypadají hrozivě. Neovlivňují ani vývoj mozku a nesouvisí s výchovou dítěte¹⁷.

Diagnostika

Pediatr pošle dítě po prvním záchvatu k dětskému neurologovi. Je potřebné vyloučit epilepsii. Po vyloučení epilepsie a jiných neurologických onemocněních lékař informuje rodiče, že záchvaty nejsou pro dítě nebezpečné a do 4. - 5. roku zmizí.

kardiologické vyšetření
EEG (neurologické vyšetření)
krevní obraz

Postup rodičů při afektivním záchvatu

zachovat klid,
zabezpečit ochranu před pádem dítěte²,
vzít dítě do náruče,
hovořit klidně, počkat, dokud záchvat nepřejde,
dětem se nemá říkat, aby s tím přestaly, protože děti záchvaty neumí ovlivnit,
nedávat dětem žádné léky².

I když záchvaty vypadají hrozivě, je třeba si uvědomit, že se nejedná o život ohrožující stav.

Více o afektivních záchvatech na modrykonik.cz

Diskuze: Afektivní - respirační záchvaty u dětí. Znáte cviky?
Diskuze: Afektivní respirační záchvat, prožili jste ho?
Diskuze: Afektivní záchvaty a očkování, máte zkušenost?
Diskuze: Do školky s afektivními záchvaty. Jak probíhal nástup?
Diskuze: Když dcera pláče, někdy se nemůže nadechnout a modrá
Diskuze: Vzteklé a zuřivé batole
Otázka: Omdlévá někomu dítě po pádu?

Použité zdroje

Hodnocení a zkušenosti s afektivními záchvaty

Máš zkušenost s afektivními záchvaty?

Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.

Napiš svou zkušenost

hanakol • 9. srp 2019 • Afektivní záchvaty

Časté zachvaty

Ahojte, první záchvat u syna se stal v roce a půl. Skákal společně s dětmi na trampolíně (trampolínu nepořídím), skočil nějak nešikovně a začal plakat, ležel a najednou přestal. Lezu pro něho, oči v sloup, modrý, křeč v končtinách, zakláněl hlavu a bezvládné tělo. Nejhorší stav, nikdy už tohle nechci zažít. Brečela jsem, třepala s ním a nic. Za půl minuty strašný pláč, syn se ze záchvatu probral....já řvala a prosila, ať mi neodchází....
Po tomhle jsme navštívili neurologa a ten nám řekl, že má afektové záchvaty (prý se objevují dost často u dětí s ADHD - syn nemá). Byla jsem ráda, že to není epilepsie. Ale po návštěvě ten záchvat měl několikrát, tak jsme navštívili další dr. neurologie a tam nám paní doktorka doporučila ODVÉST POZORNOST - je dívej, támhle jede traktor, ale to jen ve stádiu, kdy ten záchvat začíná. Když už je rozjetý, tak proplesknout, štípnout, polít vodou a mluvit v klidu a vzít do náruče. Dost často nám i dr. řekla, že je to emocionální přecitlivělost. Když ten záchvat chytne, když se vzteká, tak už jen řeknu, ať toho nechá. Předtím jsem ho chlácholila a víc jsem mu ten záchvat rozjížděla.
Prý se afekty drží až do 6 let 😢 . Má 3 roky a mám strach ho posílat do školky. Každý den budu trnout 😢

ldik • 23. črc 2017 • Afektivní záchvaty

Neboli afektivní apnoe

Nás vzteklounek měl první záchvat v 6-ti měsících.

V životě jsem o něčem takovém neslyšela, takže mě napadl syndrom náhlého úmrtí a volali jsme 155. Na pohotovosti nám řekli, co se mu vlastně stalo a jak se zachovat, kdyby se to opakovalo. Období vzdoru jsme si prožili opravdu těžce a záchvatů měl pak ještě asi 10. Projevovaly se neskutečným řevem, kdy se prostě nenadechl, začal modrat, obrátil oči v sloup a ztratil vědomí. Vypadalo to opravdu strašidelně, ale časem mě to přestalo tak děsit a už jsem věděla co dělat. :-)

Teď budou synovi tři roky a poslední záchvat byl cca před rokem. Když přešlo období vzdoru, přešly i záchvaty a taky jak vyrostl, vzteká se sice občas také, ale nezapomíná dýchat. :-)

lastov • 21. črc 2017 • Afektivní záchvaty

Už nikdy více

Od malička dcerka plakala a na chvilku zadržovala dech. Ze začátku jsem byla vystrašená co se děje, ale nakonec jsem si zvykla, že to tak dělá. Nikdy to netrvalo dlouho - opravdu chviličku. Stačilo fouknout do obličeje, poplácat po zádíčkách nebo maličko zatřást a bylo zase vše v pořádku. I když modré rtíky měla vždy. To nejhorší přišlo asi před 3 týdny - to bylo dceři 19 měsíců. Seděli jsme na koberci a ona si vzpomněla, že by chtěla dudlík. Řekla jsem ji, že dudlík je na spaní a přes den je schovaný a odpočívá. Na to začala hystericky plakat. Vzala jsem ji jako vždy do náruče a foukla do obličeje, když to nezabralo poplácala po zádíčkách, když nezabralo ani to tak jsem s ní trošku trhla a nic. Vyskočila jsem a běžela do koupelny, že ji pokropím studenou vodou, ale než jsem tak doběhla, tak začala úplně modrat a pomalu ztrácela vědomí. Byla jsem v úplném šoku a najednou jsem nevěděla, co mám dělat. Pak mrtvolné oči a v ruce mi zůstala hadrová panenka. V té chvíli mi hlavou pouze proběhlo - to není možné nemůže mi zůstat v ruce. Začala jsme s ní více třást a křičet. Najednou se probrala a koukala okolo sebe. Vůbec nevěděla co se děje. Pak začala plakat. Byla jsem tak moc šťastná, že brečí a začala brečet taky.

Jakmile jsem se vzpamatovala, volala jsem obvodní doktorce a vylíčila ji co se stalo. Ona mě uklidnila, že se to občas stává a vysvětlila mi co se vlastně pořádně stalo. Nakonec nás poslala na pohotovost, kde nám udělali vyšetření. EKG se nepodařilo udělat, ale ostatní vyšetření dopadla na jedničku.

Nejhorší je pocit beznaděje a veliký strach, že se to bude opakovat. V tuto chvíli si říkám, že už budu vědět a budu to mít na háku, ale skutečnost bude nejspíš jiná... :(

andrejka_86 • 13. říj 2014 • Afektivní záchvaty

Omdlení, panika a strach

Chystali jsme se se synem do obchodu, skákal přes práh a najednou začal křičet, tak jsem k němu šla, co se stalo a brečel, že ho bolela nožka, řekla jsem si, že asi jen špatně došlápl. Vzala jsem ho na ruce a v tu ránu se to stalo! Dala jsem si ho na klín, otočila čelem k sobě a najednou oči v sloup a už se mi prohnul dozadu a omdlel! Myslela jsem si, že se zblázním strachy, co se stalo. Sama doma, telefon daleko, tak jsem ho šla rychle přenést do obýváku na sedačku, nožky mu dala nahoru a snažila se s ním třást. A najednou procitl a začal znovu křičet bolestí. Jak já byla ráda, že brečí! :-N

Jenže nožka pořád bolela, tak jsem volala manželovi, ať přijede, že se projedeme na pohotovost, zda to nemá zlomené, nemohl chodit a pořád jen křičel. Takže pohotovost, rentgen (raději obou noh, ať to mají s čím srovnat) a vše v pohodě, jen trošku podvrtnuté. Na příjmu jsem jim řekla i o tom omdlení a nějak to ignorovali. No, byla jsem z toho trošku vyplašená, že na to nikdo nereagoval (přinejmenším jako já - panika, studený pot po těle a představa toho nejhoršího). Naštěstí z toho nic nebylo, ale ten pocit nejistoty a hlavně strach o vlastní dítě, co se vlastně děje, to je utrpení!

2 lidé považují za užitečné