Holky prosím, už jsme doma lehce zoufalí, kdo má zkušenost či radu...Naše dvě děti (2 a 6 let) s námi spí v ložnici, malá v postýlce a starší s námi v posteli. Bylo by to všechno krásné, kdyby se malá několikrát v noci nebudila a neměla nějaké požadavky, které jsou většinou nesplnitelné (buď nelze nebo nechceme), jenže ona když prostě není po jejím tak řve tak, že jsme pak všichni několikrát za noc vzhůru a malej pak ráno do školky vstává a je jak přejetej parním válcem...Nemáte prosím někdo radu, aby malá spala klidněji, ideálně celou noc? Nebudí se na kojení ani flašku, to jsme odstavili už dávno, teď se budí jen na vodu (ale třeba 4x za noc) a pak kolikrát chce světlo, pak že je moc tma, pak chce zpívat....a to se prostě ve 3 ráno nedá :-/ Mě je hlavně líto toho staršího, že se nevyspí....A stěhovat ho do pokojíčku nechci, dokud nebude chtít on, takhle by to bylo že musí a bylo by to pro něj jako za trest. Říkám si, jestli by nepomohlo přestěhovat jí, ale zase abych si pomohla, když si představím že za ní budu x krát za noc lítat, to budu nevyspaná stejně jako jsem teď :-/
Osobně si myslím, že tak velký chlapec by si mohl říct sám, jestli je mu milejší být buzen sestrou nebo mít klid ve svém pokoji...
Staršího bych dala do vlastního pokojíčku ,jestli je ta možnost
Starsiho bych nejak navedla na to,aby sel do sveho pokoje. Aby to treba aspon zkusil, ze se lepe vyspi a nebude ho nikdo rusit. Moje 6 leta spi celou noc bez nejakeho buzeni. A pokud starsiho rusi segra, podle me by spal take celou noc a ani by nevedel, ze je sam v pokoji. Dceru bych si nechala zatim v pokoji, ale pokud by neco urputne chtela , stala bych si za svym, ze ne. Vysvetlovala bych, ze v noci se spinka, ze az se vzbudi ji to rada splnis. Jako jedne krasne noci to pochopi. Jako napit. 1x 2x ok, ale zbytek bych asi nezvladla. A teda moje deti spi priblizne 2,5 roku spolu v pokoji,ale starsi usina u nas v loznici a pak ji prenasime. Oba usinaji u zaple lampicky. A v pokoji maji pak pres noc taky zaplou.
Osobne by som sťahovala do izby staršieho aby mal kľud a vyspal sa. A ako bolo zmienené vyššie, nech si vyberie posteľ, periny, aby mal pocit “dospeláctva”. Príde mi, že vaša mladšia sa možno dožaduje pozornosti, pretože on je s vami a ona “sama” v postieľke vedľa vás...ale to je len dohad 😁 niekto to rieši tak, že spia partneri oddelene s každým dieťaťom zvlášť, niekto proste nekompromisne dáva deti do vlastných izieb/izby spolu, u niekoho nezaberie nič lebo deti sú v tomto dosť individuálne. Je hrozne ťažké v tomto radiť 😊
Mě se u všech tří dětí osvědčilo v noci s nimi nemluvit, svým způsobem jejich pokusy o hru, blbosti ignorovat (dělat, že spím), absolutní tma, od cca 1,5 roku jedna lahvička s pitím na noc (mlíčko). Do té doby jsem kojila, i 4-5x. Ale to usínali u kojení, já s nimi. Jsme i v domě, tak nějaké hudrovani jsem si mohla dovolit. Ale bylo to spíše výjimečně, naučil se to i manžel, nereagovat. Prostřední se budila, napila se (lahvičku měla v dosahu), přesla jen k nám do ložnice a spala dál. Přestala s tím až kolem 5 let. Nejmladší se jen vzbudí, vypije mlíko, chce do postýlky ruku a spí dál. Do pokojíčku se ty dvě starší stěhovali před druhými narozeninami. Možná je na to čas i u vás. Klidně bych si k nim dala matraci a první noci tam spala s nimi...Je to individuální, chce to vyzkoušet různé strategie.
Přesně jak píšou výše, děti se mi kolem dvou let začaly strašně budit v noci, kolikrát i 7krat za noc 😣 pomohlo nevstávat k nim, nereagovat, nejlépe se ani nepohnout, i když člověk už drevenel 😣 ale nejvíc pomohlo odstěhování do vlastního pokojíčku, od té doby spali celou noc a spí tak do teď. Ve výjimečných případech (nemoc) si je vezmem mezi sebe do postele.
Moje holčička takto řádila od narození, bylo vyloučeno, aby spala s kýmkoliv, kdo potřebuje druhý den fungovat.
Takže jsem s ní spala já a až teď ve 3 letech se její spaní zklidnilo a spí se sourozenci v pokojíčku.
Toho školáčka bych určitě naučila spát v pokojíčku, prvních pár dní tam může být třeba tatínek na zemi na matraci. Když to zvládne sám, odměnila bych ho nějakým Legem, ať má motivaci 🙂
@levandulovy_caj on ve svém pokoji spal od roka, ale když se narodila dcera, začalo mu to být líto že je tam sám a ona má nás a přestěhoval se k nám a nám to nevadí, nechci mu takto stranit. A dokud si neřekne sám, že chce zase spát sám, tak ho z ložnice nevyhodím.
@martinka0209 Je, spal tam od roka sám, ale s příchodem dcery se k nám nastěhoval, já ho nechci vyhazovat, jemu je to líto, že tam byl sám...
@majavcelicka jenže to se nedá nereagovat, ona je hrozně umanutá a tvrdohlavá i přes den a v noci jak není po jejím tak šíleně ale fakt šíleně řve a vydrží řvát fakt dlouho. No já to přestěhování asi spáchám teď o víkendu a asi se dám i na modlení, aby to u nás taky zabralo a konečně jsme v noci spali 🙏
Za mě na to rada není. Na každé dítě funguje něco jiného. U nás se spaním výrazně pomohlo, když se starší ve 2,5 odstěhovala do svého pokojíčku. Ale píšete, že tuto variantu nechcete.
Sama si vybrala postel, kterou jí tatínek vyrobil, peřiny, ... Do té doby vstávala minimálně 3x za noc jen tak. Mívala momenty, kdy vstala ve 2h a do 4h vzhůru. Přikládám to tomu, že jsme ji s manželem rušili. Od té doby začala spávat celou noc. Mladší se k ní do pokojíku připojila v roce a půl a taky to bylo mnohem lepší. Nicméně ta mladší spí od 5 týdnů celou noc a nebudila se. Jen v jeden moment měla období, kdy bývala v noci vzhůru. To jsem ji brala od starší pryč, aby ji nerušila a byli jsme buď v obýváku nebo ložnici.