Kvásek se skládá ze dvou surovin a to mouka a voda. Když jsem začínala s kváskováním, tak mi zakládání a vedení kvásku připadalo jako strašná alchymie a vůbec jsem nechápala, jak tyto dvě suroviny mám míchat aby z toho vzešlo cosi, co mi zvládne upéct chleba... Na internetu je spousta návodů, které se kolikrát hodně lišily a já byla zmatenější a zmatenější. Jediné čemu jsem rozuměla bylo, že mám koupit žitnou mouku a přilít vodu...

Proč jsem vlastně začala kváskovat? 

Chleba jsem pekla už xkrát, dokonce mám i pekárnu a při pečení jsem využívala kvasnice, ať už  čerstvé nebo sušené... Chleba byl výbornej, ale jen do té doby než vychladnul, to se pak z něj stala drobivá houba nevýrazné chuti. Já si pořád lámala hlavu, proč nemůžu upéct chleba, který se prodává v obchodě, taková ta klasická šumava... Občas jsem na internetu viděla doma upečený takový chleba a ještě ozdobený krásným vyřezáváním. Pídila jsem se po receptu a ve všech případech bylo zmiňováno "kvásek". Ještě jsem párkrát upekla drobivé houby až jsem se naštvala a prostě tu žitnou mouku koupila! Recept jsem si vybrala takový, který byl nejvíc srozumitelný...

Vzala jsem si zavařovačku a šla na to (konkrétní datum 18.3.2020).... První den: 50g žitné mouky a 50ml vody. Udělá to takovou hutnější kaši, kde je vidět samotné míchání. Nic neteče do stran... Asi jako ztuhlá šlehačka.

Další den jsem přidala dvojnásobek žitné mouky a vody tj. do kvásku, který měl dohromady 100g jsem přidala 100g mouky a 100ml vody.  Tudíž měl kvásek druhý den dohromady 300g.

3. den jsem půlku odebrala, protože by se mi obsah do sklenice už nevešel, takže jsem se dostala na hmotnost kvásku 150g a ten třetí den jsem doplnila 150g mouky a 150ml vody a takhle jsem vedla ještě asi 3 dny, kdy jsem půlku odebrala a 2 půlky přidala...

Kvásek krásně bublal a 7. den pekla. Můžu říct, že po všech článcích a forech na fb jsem měla z pečení z takto mladého kvásku strach, ale chléb byl naprosto famózní a krásně vzešel...

Jak dělám rozkvas a množím kvásek:

Kvásek mám v zavařovačce od okurek. Do mísy, ve které budu zadělávat chleba, odeberu téměř veškerý kvásek ze zavařovačky. Do mísy si přidám cca 200g žitné mouky a 200ml vody. Do zavařovačky též přidám pár lžic mouky a vody a udělám opět hutnou kaši. Dělám to tak proto, abych měla čerstvě zakrmený kvásek, ale zabráním tak i případnému zapomenutí odebrání z mísy ještě před smícháním dalších surovin na chleba.

Další možnost, která se mi docela zamlouvá je, mít kvásek ve velké sklenici, která by zvládla objem kvásku pro pečení chleba. Jednoduše si zakrmím ve sklenici a pak už jen vyklopím kvásek do mísy a přidám další suroviny.

Nejnebezpečnější je, uchovávat kvásek v malé sklenici a vždy pamatovat na to, že si mám odebírat z rozkvasu pro příští pečení...

Recept na chleba, který dělám:

rozkvas, 450g hl. pšeničné mouky, 300ml vody, 12g. soli, kmin - prostě klasický Kubík. Zatím nám všem chutná a vyhovuje jeho snadnost a není potřeba moc surovin.

Jak udržuji kvásek:

Bohužel se mi nedaří péct nějak pravidelně, přece jen je pečení časově náročnější, tak mi to vychází kolikrát jen na víkend a to ještě né na každý. Kvásek jsem zkoušela dávat do lednice, ale přišel mi až moc hibernovaný. Sice jsem jej nemusela nějak často dokrmovat, ale tak nějak si myslím, že se mu lépe daří na lince a dokrmuji 3x týdně. Mám tak větší jistotu v jeho "schopnosti". Dokrmuji tedy tak, že odeberu ze sklenice větší část kvásku a doplním žitnou moukou a vodou v poměru tak, aby to udělalo opět hutnější kaši, kde je vidět míchání. Z odebraného kvásku můžete udělat polévku Podkrkonošské kyselo nebo krekry, nebo vyhodit... 

Kvásek a jeho neduhy:

Osobně si myslím, že jen tak "zabít" kvásek nejde. Pokud už byl dobře veden, tak by se dal opět omladit a nastartovat, jen to chce trošku péče, pravidelného a poctivého zakrmování. Větší pravděpodobnost je, že kvásek zplesniví... Párkrát se mi to už stalo. Měla jsem takový zelenomodrý kožíšek na hrdle sklenice. Pro případ nouze mám v záloze tzv. KVÁSEK ZÁCHRANÁŘ - to je sušený kvásek, který jsem si odloupla ze stěny mísy při rozkvasu a mám ho, kdybych musela vyhodit kvásek, tak nemusím začínat s kvasinkovou kulturou od začátku. Častý jev je takový škraloup na hladině kvásku - to jsou přemnožené kvasinky. Jinak hladový kvásek se dokáže odměnit pořádným smradlavým odérem, který nám dá jasně najevo - nakrm mě!

V dřívějších dobách, když se narodilo miminko, musela si maminka obleční a jiné věci buďto ušít nebo podědit. Tak to prostě fungovalo, děti dědily po dětech, oblečení se šilo, pletlo, háčkovalo...

Co by za to tehdejší maminky daly, kdyby mohli jít třeba do pepco a za pár kaček koupit třeba celou novou jarní garderobu na dceru nebo synka...

Jsem ráda, že žiji v téhle době de facto neomezených možností. Když potřebuji nový kousek do šatníku, zaběhnu do nejbližšího krámku, který bývá otevřený od nevidím do nevidím a něco si koupím... úžasné, že? Přesto na tom úžasném, mi něco vadí... Ne, nejsem nevděčná...

Sešlo se mi pět jarních bund na Sárinku. Něco mám z loňska, něco jsem dostala od mamky a tchyně a něco jsem podědila...Všechny bundy jsou krásné, skoro jako nové a některé jsou nové. Když už pominu fakt, už se mi ty bundy nevejdou do šatníku, tak na co pět bund? A to je právě ten problém, co mi na tom vadí. Mrzí mě, že když už si někdo dal tu práci a koupil Sárince bundu, tak jí nemá šanci vynosit, chtěla bych se zbavit pár kousků, ale jsem v rozhodovací paralýze, která má jít pryč. Bunda od mamky se mi líbí víc, ale když půjde  pryč bunda od tchyně, tak se určitě x krát zeptá, proč jí nenosí, kde je apod. Což takovéhle výslechy fakt nesnáším. Byla by škoda je jen tak hodit do sběrného kontejneru na textil, takže se musím zaobírat prodejem přes bazar a na to nemám chuť a ani čas.

Tady mám před sebou jasný příklad toho, že nadbytek věcí, má spíš negativní dopady. Mám s tím víc práce, než je z toho užitku.

A přitom by z toho bylo tak snadné východisko a to tak, že si pořizovat jen to, co opravdu potřebuji... Všechny tyhle myšlenky potažmo starosti jsou  úplně zbytečné. Zbytečně si zahlcuji myšlení v podstatě negativním přemýšlením, což má za následek blbou náladu né-li frustraci.

Toto je stinná stránka blahobytu a myslím si, že právě v dnešní době, je dobré být skromný... Jak říká citát neznámého autora. „Bohatý je ten, který má dost na tom, co má!“

Celkové vyhoření z naší překrámované a neorganizované resp. neorganizovatelné domácnosti si vybírá svojí daň...

Vybavujete si tv reklamu, tuším na modrou pyramidu, kde žena volá Matonohovi a říká, že už to s ním dál nevydrží a pak dodá, že mluví o svém bytě?

Tak právě takhle se cítím úplně stejně.

Upřímně už mě nebaví ani uklízet...

Jeden večer jsme sledovali s manželem film rychle a zběsile tokijská jízda, kde se hlavní hrdina stěhoval k tátovi. Říkám manželovi, že jejich byt byl úplně stejně přeplněný, jak ten náš a též mám pocit, že bydlíme spíš v šatníku 🥴

Ještě že se budeme brzo stěhovat - z mé strany padlo rozhodnutí, jakmile budeme mít kuchyň namontovanou, tak se stěhuji! Počítám tak na Velikonoce...  Manžel z toho není moc nadšen, protože domek zdaleka nebude dokončen, ale vysvětlila jsem mu, že mi tam bude psychicky mnohem lépe, než tady v bytě...

Na jeho otázku "a to tam jako budeš bydlet mezi holými zdmi?"

Bez problémů!

Upřímně řečeno, nejvíc se právě těším na ty holé stěny. Bude to pro mě taková očistná kůra od všech těch krámů, oblečení a nepadnouciho nábytku o které se teď doslova zakopává...

Samotné stěhování spoustu lidí spíš nervuje, já se na to naopak moc těším, protože to bude možnost, jak spoustu věcí probrat a nepotřebných se zbavit... 

Máma je nespokojená, tudíž i rodina je nespokojená - to je důvod proč tak tlačím na pilu... Vyhoření se začíná na mě projevovat a trpí tím celá rodina... 

Věřím, že nový začátek, byť v holodomě, bude pro nás jen přínosem ❤️

Na svůj poslední pobyt v porodnici jsem se nesmírně těšila...Především kvůli odpočinku od běžných povinností v domácnosti a okolo holek....

Co si budeme povídat, porodnice, kde jsem byla já už po třetí, je chudá, zastaralá a nezapře nemocniční prostředí. Nicméně i přesto jsem se rozhodla znovu tam rodit, hlavně kvůli moc milému personálu...

Je jasné, že s některými věcmi nic neuděláme - strohé a staré vybavení často pamatující Šemíka jako hříbě, nemocniční jídlo, ranní vizita a úklid apod.

I když se mi nemocniční prostředí nezamlouvalo, nebyla jsem z těch, které by vymýšlely jiné alternativy, kde a jak rodit nebo nadávat na to, že tu nemáme porodní domy apod. 

Rozhodla jsem se zpříjemnit pobyt, jak jen jsem mohla. Především jsem vycházela ze svých dvou předchozích zkušeností, kdy už jsem věděla kam jdu, jaký je režim a možnosti...

Především jsem si vybavila svojí první sprchu po porodu, kterou jsem si užila víc jak sebelepší wellness. Už jen teplá koupel samotná byla moc příjemná, především na bolavé tělo, tak i ten pocit ze sebe udělat zase člověka....Připravila jsem si sadu šamponu, sprcháče a krému na tělo ze svého oblíbeného obchodu rituals...kterou jsem začala používat až přímo v porodnici a na kterou jsem se nesmírně těšila, takže jsem si sprchování užívala o to víc...

Bohužel mají v porodnici postýlky pro miminka, které se snad používaly ještě za Františka Josefa... Nic na plat. Ovšem místo nemocničního povlečení a xkrát použité zavinovačky, jsem si postýlku vystlala svojí dekou a přikrývkou. Mám tak i pěknou vzpomínku, že zrovna tuto dečku měla Lea už od narození...

Nemocniční košile - to byla kapitola sama o sobě. Na jednu stranu je fajn, že vezmu košili zašpiním, vyměním a nic neřeším. Na druhou stranu zrovna košile byla pro mě něco, co ze mě přestalo dělat důstojného člověka... Měla jsem košili snad o velikosti 50, v noci se mi to točilo kolem těla, vypadávali mi prsa z výstřihu...Košili jsem měla na sobě jen první noc a zbytek jsem používala své oblečení ve kterém jsem se cítila o dost lépe.

Hodně mi pomohla i taková ta běžná rutina - Ráno, po tom co odešla vizita a trošku se ten šrumec uklidnil, jsem si ustlala postel, převlékla se, nasnídala jsem se, šla si vyčistit zuby... prostě jsem nechtěla mít režim ala ležení - kojení - přebalování...

Co mi též psychicky hodně pomohlo, hlavně u pobytu č. 2, kdy jsem strávila v porodnici 5 dní, byl nějaký osobní předmět z domu. Měla jsem sebou polštářek s natištěnou svatební fotkou. Polštářek běžně u nás ležel na sedačce, takže jsem měla pocit jako bych byla jednou nohou doma...

Osobně jsem si všechny pobyty v porodnici nesmírně užila. Moc ráda na to vzpomínám a tak trošku je mi smutno, že už to bylo naposledy...

Zuzka

Už delší dobu jsem přemýšlela, proč je mi doma tak špatně, proč uklidím, ale zároveň se cítím být pořád v bordelu, proč pořád jen vyhazuji potraviny, které jsou kolikrát i netknuté... mám spoustu dalších věcí ve své domácnosti, které mě nedělají spokojenou.

Jenže čím to je a co se s tím dá dělat?

Jednou jsme se bavili s manželem o budoucím nábytku v našem novém domě. Prý potřebujeme víc úložného prostoru, než máme ted v bytě, aby to nedopadlo stejně... V tu chvíli mě to docvaklo. My máme moc zbytečných krámů, všude je něco, plno věcí nemá svoje místo. Jsme zahlceni blbostma, oblečením, hračkama....

Stoupla jsem si do obyváku a představovala si jak by vypadal, kdyby např. v tom koutě nebyla ta hnusná dekorace, kterou jsem dostala, kdybych tamté věci našla lepší místo, nebo tamtu věc prostě vyhodila....

Takto jsem pokračovala ve všech místnostech....

Když jsme se po nějaké době bavili s manželem na týž téma ohledně nábytku, líbil se mi skromný a jednoduchý minimalistický nábytek, manžel opět prohlásil, že tam není žádný úložný prostor na naše věci. V tu chvíli mě to docvaklo podruhé. Nechci tolik věcí a už vůbec né tolik věcí, abych si podle toho měla vybírat nábytek.

Trochu jsem pátrala na internetu a pojem minimalismus není jen v architektuře a designu, ale i ve stylu života....

Minimalismus pro mě znamená jednoduchost, skromnost, nikde nic nepřečnívá a nikde není žádná zbytečnost.

Asi měsíc se snažím sama v sobě vybudovat minimalismus aníž by to rodina nějak pocítila. A sama v sobě cítím, že je mi lépe. Zatím se to nejvíc promítlo v nakupování potravin. Jak jsem psala výše, kolikrát jsem vyhazovala potraviny, do kterých nebylo ani „kousnuto“. Moje mininalistické nakupování vypadá tak, že nakupuji dle jasného seznamu a jen to, co opravdu potřebujeme. Docílila jsem toho, že neutrácím tolik peněz, víc místa v lednici, co se koupí, to se sní...Když porovnám se stavem před měsícem, tak jsme byli schopni nechat v obchodě i dva tisíce za jeden nákup a přitom jsme de facto nic pořádného nekoupili, lednice byla zalhcená a tím pádem se na spoustu věcí v ní zapomnělo, protože prostě byly vzadu a jednoduše prošly, to byly asi ty největší potíže... v celém procesu nakupování mi hodně pomáhá i rohlík.cz, kde opravdu jedu čistě dle toho, co doma chybí a nejezdím mezi regálama s potravinama, které na mě řvou "kup mě" nebo "jsem v akci"! 

Zatím je můj minimalismus v začátcích, ale už ted jsem z toho nadšená a rozhodně to budu prohlubovat. 

Ahoj holky, 

myslím, že všichni už si všimli, že ceny základních potravin rostou opravdu enormě. Bohužel se to týká vícero potrvin a především těch základních...

Např. dnes jsem viděla v obchodě brambory kilo za 38kč, jakože cože? Naštěstí v jiném obchodě byly za 18kč:-/

Nikdy jsem neřešila kolik utratím za jídlo až do teď. Přimělo mě to trošku se nad tím zamyslet ve chvíli, kdy jsem došla z nákupu, kde jsem nechala litr a ve výsledku doma nebylo nic moc :-/

Zkouším tedy nakupovat i vařit ekonomicky, ale přitom se nešidit...

Mám pro vás tip na dvouchodový oběd pro čtyři lidi.

Jeho základem je uzené maso 🙂 To se mi podařilo sehnat v albertu za necelých 70kč a byly z toho 4 krásné plátky🙂

Dala jsem vařit 2kg brambor spolu s uzeným.

Až byly brambory hotové, 2/3 jsem odebrala do misky a udělala šťouchačky.

Zbytek brambor posložil na  polévku v tomto případě česnečku. Do které jsem ještě dala 3 stroučky česneku, majoránku a zašlehala vejce.

V pánvičce jsem si osmahla cibulku...

V podstatě bylo hotovo.

Náklady na 2 chody:

2kg brambor____________36kč

uzené maso_____________70kč

česnek_________________3kč

cibulka________________3kč

vajíčko________________3kč

ostatní, jako koření, mléko atd. 10kč

_________________________________

celkem________________125kč

náklady na jídlo pro jednoho člověka je něco okolo 31kč, což za polévku a masový chod docela dobrá cena🙂